Velkou vlnu pochybností přináší vstup 70milionového Turecka do EU. Po neshodách, vyjednáváních a úpravách tureckého práva dle požadavků evropských právních kritérií a norem byla přístupová jednání mezi EU a Tureckem zahájena v říjnu 2005. Především kvůli nedostatečnému řešení kyperské otázky, potlačování svobody vyjadřování a práv menšin byla přístupová jednání po roce zastavena a v únoru 2008 opět otevřena. Po tomto obnovení Turecko začalo vyvíjet snahu zlepšení diplomatických vztahů zejména s Arménií a kladlo důraz na další vnitrostátní právní úpravy a reformy.

Počítá se, že přístupové rozhovory by měly být ukončeny do konce roku 2014, avšak není vyloučeno jejich pozastavení například z důvodu porušování demokratických principů a svobod. Členství Turecka v EU však už několik let zvedá kritické debaty. Jeho odpůrci mluví o geografické poloze a zmiňují geografické hranice evropského kontinentu. Kritici dále zmiňují rozdílné hodnoty, silnou roli tamní armády, nacionalismus či náboženství. Všeobecná debata se vede také právě o tom, zda by v Evropské unii měla být země s muslimským hodnotovým základem a ne křesťanským, jako tomu je u ostatních členských zemí. Problematická zůstává také otázka Kypru a řecko-tureckých vztahů, kde je otevřené téma některých ostrovů v Egejském moři. Příznivci vstupu Turecka do EU zmiňují naopak velmi rychle rostoucí ekonomiku a pozici důležitého přispěvatele do rozpočtu EU.