Smíšená čtyřhra | Visegrádská čtyřka

Visexit: Bylo to s vámi krásné!

Illustration: © Ulrike Zöllner

#20 | VISEGRÁDSKÁ ČTYŘKA

Po dobu pěti měsíců se naši čtyři sloupkaři zabývali intelektuálním vyměřováním států V4, zachycovali aktuální debaty ve svých zemích a zkoumali zlomové politické oblasti ve svých společnostech. Nastal čas na společnou bilanci.

Nils Bröer: Ahoj všichni! Pět měsíců jste si vyměňovali názory. Ze začátku byly vaše sloupky opravdu dost pochmurné, řeč byla o rozbitých státech, cynických politických hrách. Ke konci jsme si pak předsevzali, že se budeme výrazněji soustředit na optimistická témata a pro vás – takový je můj dojem – nebylo vždycky snadné. Čím to je? Je atmosféra v zemích Visegrádu opravdu tak pochmurná?

Tereza Semotamová: S tím úplně nesouhlasím. Myslím, že je to složitější. Na první pohled u nás možná dost věcí vypadá pochmurně. Zároveň se ale u nás děje i hodně dobrých věcí. Pro mě je hlavně důležité nepsat jenom ve stylu hesla pohoda, klídek tabáček.

Márton Gergely: Polského dramatika Slawomira Mrozka se jednou zeptali, proč píše pořád tak sarkasticky. Opáčil, že jeho texty nejsou sarkastické, že prostě odpovídají středoevropské realitě. Možná jsou náš pesimismus a optimismus také zkresleny otázkou, jak na nás pohlíží Německo. Přeme se sami se sebou, bereme spoustu věcí příliš vážně a zároveň příliš na lehkou váhu, aspoň myslím.

Michal Hvorecký: Nu, my zkrátka žijeme v dosti pochmurných časech. Docela nedávno přijal český písničkář Jaromír Nohavica osobně vyznamenání od Vladimira Putina. To už je dost bizarní. Dokonce ani takovíto lidé nejsou vůči propagandě vždycky imunní. Stále více intelektuálů selhává. Proč se potom ještě divíme, že takzvaní „obyčejní lidé“ volí autoritářsky a věří dezinformacím? Podle mě ale bylo těch pět měsíců velice napínavých.

Márton Gergely: A vůbec: Duch doby je pesimistický. Během těch pěti měsíců se Trump absolutně překonával, Brazílie se zbláznila a vědci tvrdí, že máme dvanáct let na razantní změnu, jinak může být s naší planetou konec.

Michal Hvorecký: Etablované strany se dohadují o tom, jak politicky utvářet etablovaný svět. I Rakouskou se svými pravicovými populisty ve vládě se ideologicky přiblížilo k populistům ze států V4 tolik, jako už dávno ne...

Tereza Semotamová: Možná existuje rozdíl mezi německou realitou a středoevropskou realitou. Problémy jsou vnímány jinak. Tady jsou problémy možná normální, přirozenou součástí reality...

Márton Gergely: Navíc patříme všichni ke stejné generaci. Kdysi jsem četl, že jsme první generací od druhé světové války, která si myslí, že to nejhorší je ještě před námi, nikoli za námi.

Tereza Semotamová: K tomu je třeba říct, že Nohavica (český písničkář) spolupracoval s StB, to není opravdový intelektuál. Je to zajímavý příběh – na konci života chceš přece jenom dostat vyznamenání. Díky, Putine, srdečné díky.

Nils Bröer: Myslíte si, že v myšlení existuje specifická středoevropská negativní dialektika?

Tereza Semotamová: Ne!!!! S tím nesouhlasím. Neuvažuju v kategoriích pozitivní/negativní, nýbrž kritický/nekritický.

Michal Hvorecký: „Jsme malý svět, ve kterém zkouší ten velký.“ Wir sind hier eine kleine Welt, in der die große ihre Probe hält.“ – narážím na slavnou větu Friedricha Hebbela...

Márton Gergely: Já odpověď na tuhle otázku neznám. Ale soudě podle toho, jak momentálně vnímám zprávy, není naše myšlení nijak zvlášť singulární. Vždyť odpovídá současným trendům. A jestli Maďaři něco za žádnou nechtějí, pak je to patřit k východní Evropě. Chtějí být buď veskrze evropští, nebo exkluzivně maďarští.

Nils Bröer: Welcome Monika! Srdečně tě mezi námi vítáme.

Monika Sieradzka: Ahoj všichni! Nils, k tvé otázce na negativní dialektiku. V Polsku je situace skutečně tak pochmurná jako už dávno ne, přinejmenším vezmeme-li v úvahu zostřenou polarizaci jednotlivých front a používání štvavého jazyka. Přátelé a příbuzní spolu přestávají mluvit, protože se ocitají na opačných stranách barikády. Špatná situace ale zároveň mnohé spojila, ty, kteří kladou populistům odpor. Občas mi připadá, že my Poláci máme bláznivou vnitřní logiku, podle hesla: čím hůř, tím líp. Normálně fungovat začínáme teprve v okamžiku, kdy už je nepřítel za dveřmi. Během všech možných okupacích v našich dějinách jsme dokázali zorganizovat povstání. Teď k nám dorazila krize a možná nejenom k nám. Zdá se, že starý svět, ba dokonce ani liberální demokracie západního stylu už neposkytují potřebnou oporu. Naléhavě se hledají alternativy.

Tereza Semotamová: Já tedy musím říct, že trochu cítím krizi elit a intelektuálů obecně. Jsou zkrátka bezradní. Mysleli jsme, že svět se bude vyvíjet směrem k dobru. To ale není ten případ.

Márton Gergely: Rozdíl možná spočívá spíše v otázce, jak vnímáme život. Řekl bych, že náš postoj může být spíše typický pro tento region.

Michal Hvorecký: Byla to taky doba, v níž jsme se stali součástí nové autoritářské internacionály. Od Putina přes Erdoğana až po Trumpa. Steve Bannon byl dokonce na návštěvě u Miloše Zemana v Praze...

Márton Gergely: ...a u Orbána.

Michal Hvorecký: Naděje tu je! Na Slovensku opět narůstá vědomí, že politickou kulturu je třeba pěstovat a bránit den za dnem. Budeme i nadále klást odpor!

Márton Gergely: Já bych neodepisoval ani Maďarsko. Vzdor je zkrátka tišší, protože mocní mají silnější prostředky.

Tereza Semotamová: No, podle mě je problém Česka v tom, že všude ještě rozhoduje hodně starších lidí a mladí nevědí, jak se k tomu postavit. Prezident, ale i odbory, PEN klub atd. Všechno je jakoby zkamenělé. Ale tenhle starý svět zanikne. Oni si to zatím jenom stále nechtějí připustit.

Márton Gergely: Ano, v tom s Terezou souhlasím. Lidé pod 40, co začali studovat na gymnáziích až po změně režimu, přemýšlejí a fungují jinak, chápou Evropu jinak, přejí si od života něco jiného, mají jiné obavy.

Monika Sieradzka: U nás taky vládne velká rozpolcenost, ale je méně vázaná na generace. Fronta probíhá mezi lidmi zaměřenými levicově liberálně a pravicově konzervativně. Lze tedy říct, že velmi, velmi tradičně. Bohužel existuje mnoho mladých, vzdělaných lidí, kteří podporují nacionálně konzervativní program „Polsko first“ …

Michal Hvorecký: Nerezignujme, nevěšme hlavu, neodvracejme zrak – naopak: Pozorně se dívejme a dál pečlivě sledujeme dění ve státech V4. Mně osobně tahle spolupráce v rámci Smíšené čtyřhry nesmírně pomohla pochopit některé věci ve vašich zemích.

Tereza Semotamová: Myslím, že „pozorně se dívat“ je extrémně důležité. I když nemůžeme věci změnit, je naší povinností o nich informovat.

Márton Gergely: A ano, většina voličů je ještě socializovaná ve starých časech.

Tereza Semotamová: ... v Praze se teď nejspíš stane primátorem Pirát!

Márton Gergely: To se k tobě hodí!

Tereza Semotamová: Já sice nejsem klasická příznivkyně Pirátů, ale přesto si té strany hodně vážím. Protože je to strana, kterou mladí lidé volí na znamení protestu. A teď musejí ti protestující ukázat, jestli dovedou i víc, než jen protestovat. Teď musejí vládnout.

Márton Gergely: ... abych se vrátil k Michalovi: Mně tahle skupina taky pomohla. I proto, že díky ní vznikly nové spolupráce. Jsem vážně hrdý, že můj magazín, HVG.hu, mohl otisknout jeden Michalův článek. (Téma: 100 let Československa.) K tomu je třeba znát náš region a rány, které po sobě zanechaly dějiny. Nyní je to sto let, co naše země kráčejí samostatnými cestami. Maďaři tomu ještě pořád nedokážou uvěřit.

Tereza Semotamová: Ano, s tím souhlasím. A především si myslím, že by v této době mělo existovat ještě mnohem víc takových projektů – vůbec bych řekla, že novináři by měli všeobecně víc spolupracovat.

Márton Gergely: To, že Michal psal pro HVG, bylo koneckonců v subkontextu znamení nás, mladé generace.

Michal Hvorecký: Doufám, že po tomto společném projektu vzniknou dlouhodobé způsoby spolupráce. Průměrný Slovák toho ví o Maďarsku nebo Polsku trapně málo... takže pišme dál, diskutujme, hádejme se a snažme se přesvědčovat. Měli bychom se v rámci regionu víc propojit a vypracovat nové strategie. V žádném případě se nesmíme nechat zastrašit!

Monika Sieradzka: Jsem pro! V Polsku se ví o našem regionu taky dost málo. Vůbec je zájem o svět mnohem, mnohem menší než o nás samotné. Polsko je země, která se hodně soustředí sama na sebe, na svou vnitřní politiku a své historické rány. Když už cizina, tak je to nejprve Amerika, potom EU a Rusko. Ale sousedi, kteří mají podobné zkušenosti, zůstávají stranou. Zvláštní! To se musí změnit.

Márton Gergely: O Slovensku nemluví v Maďarsku nikdo. To nejsou příběhy, které se vyprávějí zdejší menšině. Místo toho se mluví o budoucnosti země. Ano, necháváme si V4 našimi politiky ukrást. Ale můžeme ji taky naplnit životem.

Nils Bröer: Jak by to mohlo vypadat?

Márton Gergely: Nepoužíváme to jako frázi nebo strategii moci...

Michal Hvorecký: Každý z nás nese odpovědnost a může jednat. A především volit. Mimochodem, u nás v Bratislavě taky v sobotu volíme primátora. Velké šance má jeden chytrý mladý muž – architekt a zároveň rocková hvězda! To by mohlo znamenat malý obrat.

Márton Gergely: Pak budu mít jako jediný z vás maximálně trapného primátora.

Tereza Semotamová: My měli léta příšernou ženskou od Babiše a v celém městě padají mosty. Takže pozor!

Márton Gergely:... u vás obvykle padají jenom Němci z oken, že.

Nils Bröer: Nooooo!

Marton Gergely: Žerty stranou: I v Polsku získala ve včerejších volbách velká města opozice.

Monika Sieradzka: ... a bylo to velké vítězství: Ze 107 měst vládne PiS jenom v pěti! Ve 28 městech zvítězila opozice, zbytek obsadili nejrůznější nezávislí kandidáti. Tyto komunální volby, první volby od doby, co je u moci PiS, pro mě byly festivalem odporu. Opozice se spojila, takže v našem údajně pochmurném světě přece jenom existuje optimistický fenomén.

Tereza Semotamová: Mně trochu chyběl německý – tedy západoněmecký a východoněmecký – pohled na věc...

Nils Bröer: Terezo, jak to myslíš? V jaké podobě ti západoněmecký / východoněmecký pohled chyběl?

Tereza Semotamová: No, kdybyste organizovali další projekt, bylo by podle mě skvělé, kdyby pro něj psal i nějaký Němec.

Márton Gergely: Východ a Západ. To by bylo zajímavé!

Nils Bröer: Mně by zajímalo, jak vnímáte diskusi na téma Východ-Západ v Německu. I tam jde do značné míry o nevyjasněné identity, zlomy v životopisech, zkušenosti s kolabujícím systémem...

Tereza Semotamová: Může to být i sebekritické, třeba jak se informuje o dění ve východní Evropě nebo jak diskutujete o problémech mezi Východem a Západem.

Monika Sieradzka: Mně v Německu pokaždé překvapí, jak rozdílná je západoněmecká a východoněmecké mentalita. To je můj dojem. Jako by se východní Němci stále cítili méněcenní, jako by měli pocit, že se s nimi zachází hůř. A možná to tak je, protože do dneška vydělávají méně a tón na relevantních pozicích udávají západní Němci.

Nils Bröer: Michal, jsi tu vlastně ještě?

Tereza Semotamová: Ukazuje se, že všechno není růžové. Myslím pokud jde o Východ a Západ.

Márton Gergely:... a ublíženost.

Nils Bröer: Jakou ublíženost máš nás mysli?

Márton Gergely: O východoevropských pocitech ublíženosti se můžete hodně dozvědět, pokud prostě do projektu zapojíte někoho z východního Německa. Zjednodušování, napomínání.

Tereza Semotamová: Přesně to si myslím i já. Ostatně Východ měl vždycky submisivní pozici.

Nils Bröer: Otázka přece zní: Považujete východní Němce za východoevropštější než západní Němce?

Márton Gergely: U vás se to všechno odehrává v jedné zemi. Což je napínavé. U nás se v tomto ohledu střetáváme spíš se Západoevropany. Jednou, v roce 2004, jsem byl na vzdělávacím semináři pro novináře z celého Balkánu v Chorvatsku. Organizátoři nám poslali jednu Dánku, aby nás něco naučila. Vyprávěla nám potom o svých zkušenostech z Nigérie a Vietnamu. Ve východní Evropě ale nikdy předtím nebyla. Ani v Rostocku...

Monika Sieradzka: No jistě, Vietnam a Nigérie jsou podle všeho od „staré“ západní Evropy stejně daleko jako východoevropské země! Ano, Nilsi, pro mě jsou východní Němci zaručeně trochu východoevropští. Dodneška si s sebou nesou břemena z minulosti. Byla doba, kdy přijali komunismus, což není nic, nač by člověk mohl být hrdý. My Východoevropané máme stejný problém, ale Poláci se možná mohou cítit o něco lépe, protože v jejich historickém vědomí svrhlo komunismus veliké opoziční hnutí Solidarność. Připadá mi, že rozdělení Evropy na Východ a Západ je nyní cítit víc než před rozšířením EU o východoevropské země. Tehdy se zdálo, že je zapotřebí už jenom tenhle formální krok, protože jsme přece všichni tak jako tak odjakživa byli součástí Evropy. Čím víc srůstáme, tím patrnější jsou rozdíly. Možná je tomu stejně i v Německu. Líbí se mi nápad, že by členem takové skupiny jako je Smíšená čtyřhra, byl i někdo z východního Německa. Teprve pak by se dalo všechno pořádně porovnat.

Michal Hvorecký: Já sleduju debaty v Německu dost pozorně. Dříve jsem slýchal štvavé projevy podstatně méně často a už vůbec ne na vládní úrovni. Nebo dokonce konspirační teorie! Lhostejno kde, musíme dělat všechno pro to, abych vyzbrojili a posílili občanskou společnost.

Márton Gergely: Projekt Evropa je pro nás důležitý, protože se k němu počítáme. A naše pocity ublíženosti pocházejí z toho, že na to Západ ne vždycky reaguje.

Michal Hvorecký: Promiňte, musím teď bohužel končit. Mám schůzku. Ahoj!

Márton Gergely: Ahoj!

Tereza Semotamová: Nevím, já myslím, že doopravdy netuším, co je to východní Evropa. Jsem já východní Evropa? To je jedno, taky už musím, brzy na shledanou...

Márton Gergely: Já taky. Brzy na shledanou.

Nils Bröer: Ok, ahoj! Brzy na shledanou.

překlad: Michaela Škultéty
8. listopad 2018
Copyright: ostpol.de | n-ost e.V.


Smíšená čtyřhra #19 | Polsko
Zivilgesellschaft noch nicht am Ende


Ve smíšené čtyřhře zaznamenávají veřejnou debatu ve svých zemích Michal Hvorecký (Slovensko), Tereza Semotamová (Česko), Márton Gergely (Maďarsko) a Monika Sieradzká (Polsko). Zkoumají témata jako je dnešní význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice.

Goethe-Instituty v Polsku, Česku a online magazín jádu zveřejňují příspěvky série sloupků s přátelským svolením a v kooperaci s ostpol – platformou pro informování o východní Evropě.

    Michal Hvorecký

    Michal Hvorecký (* 1976) je spisovatel a překladatel. Na podzim roku 2018 vyjde v nakladatelství Tropen/Klett-Cotta jeho nový román Trol. Jeho knihy byly přeloženy do deseti jazyků. Michal Hvorecký se věnuje také překladu beletrie a divadelních her z němčiny do slovenštiny (Robert Walser, Martin Pollack, Dea Loher). Žije se svojí rodinou v Bratislavě, kde pracuje v tamním Goethe-Institutu.

    Tereza Semotamová

    Tereza Semotamová vystudovala scenáristiku a germanistiku v Brně. Ve své dizertaci se zabývala německými rozhlasovými hrami 50. let. V současné době se věnuje psaní rozhlasových her a publicistice a překládá současnou německojazyčnou beletrii. Pracuje jako redaktorka online magazínu jádu.

    Márton Gergely

    Márton Gergely (*1976) je maďarský novinář. Studoval historii a mediální studia v Budapešti a Hamburku, byl praktikantem v novinách taz v Berlíně a přispíval do týdeníku Magyar Narancs. 12 let pracoval pro Népszabadság, nejčtenější noviny Maďarska, ve kterých působil jako šéf online vydání a nakonec jako zástupce šéfredaktora. V této pozici také v říjnu 2016 zažil konec novin po nepřátelském převzetí. Od roku 2017 pracuje pro HVG, kde se zabývá politickými tématy.

    Monika Sieradzka

    Monika Sieradzka studovala germanistiku ve Varšavě a politologii v Mohuči. 20 let pracovala pro veřejnoprávní televizi TVP jako zpravodajkyně, moderátorka, korespondentka ve Skandinávii, šéfka vydání, šéfredaktorka oddělení zpravodajství a reportáží. Dnes žije ve Varšavě a pracuje jako novinářka na volné noze pro Deutsche Welle a stanici MDR.

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...