Obránci Mariupolu  Dva roky zajetí

Jsou to téměř dva roky, co jsou obránci Mariupolu v zajetí. Jejich jména se jen vzácně objevují v seznamech válečných zajatců určených k výměně. Ale jsou to právě oni, kdo 86 dnů drželi obranu města a stali se tak jedním ze symbolů této války.

207 ukrajinských válečných zajatců se 31. ledna vrátilo domů. Poprvé za posledních osm měsíců mezi nimi byli také obránci Mariupolu: dvojice vojáků 12. brigády Azovu. 8. února se povedlo uskutečnit návrat ještě stovky ukrajinských vojáků, mezi nimi i 84 obránců Mariupolu. Osud dalších je neznámý. Jak napsal na svůj facebookový profil velitel 12. brigády zvláštního určení „Azov“ Národní gardy Ukrajiny, podplukovník Denys Prokopenko, příbuzní obránců Mariupolu z řad pluku „Azov“ vidí jejich jména v seznamech osob určených k výměně jen zřídka. Podle jeho slov v ruském zajetí stále zůstává přes 900 azovců, kteří v roce 2022 86 dní drželi obranu Mariupolu. Znemožnili tím ruským vojskům dosáhnout úspěchu v záporožském směru.

Celkem podle ukrajinských úřadů v zajetí RF zůstává téměř dva tisíce obránců Mariupolu. Nejsou to jenom vojáci z tehdejšího pluku Azov, ale také z Národní gardy Ukrajiny, pohraničníci, příslušníci námořní pěchoty, a dokonce vojáci plnící základní vojenskou službu. Od konce prosince 2022 si je příbuzní a přátelé válečných zajatců Mariupolské posádky chodí každou neděli připomínat na pokojné akce v různých městech Ukrajiny. Zejména v ukrajinském hlavním městě se v různých částech centra shromažďuje padesát až sto osob.

Dívka (vlevo) na mítinku, připomínajícím válečné zajatce – obránců Mariupolu 31. prosince 2023 v centru Kyjeva. V ruském zajetí již 22 měsíců pobývá její bratr – sedmadvacetiletý Anatolij Kyrjušyk. Naposledy byli ve spojení 28. července 2023. | Foto: © Halyna Ostapovets Čtyřiadvacetiletá Aljona s rok a půl starým synem Renatem čekají na čtyřiadvacetiletého Volodymyra – muže a otce. Ten je v ruském zajetí od 20. května 2022. Tehdy na rozkaz nejvyššího vojenského velení Ukrajiny bylo téměř dva tisíce obránců Mariupolu vyvedeno z mariupolské továrny Azovstal do ruského zajetí s cílem zachování života těžce zraněných.

Aljona a Volodymyr pocházejí z Mariupolu, který je dnes pod ruskou okupací, chodili do stejné školy, do vedlejších tříd. Muž vstoupil do armády rok a půl po skončení školy, od roku 2019 sloužil v Národní gardě jako kynolog, cvičil psy a jezdil na týdenní rotace na kontrolní stanoviště, která se nacházela kolem města. Aljona říká, že Volodymyr měl svou práci moc rád. „24. února 2022 měl jet na svou týdenní rotaci, když mu ve tři hodiny v noci zavolali a řekli, aby se rychle nachystal a vyrazil ke svému útvaru. Hned v tu první noc jsme slyšeli zvuky výbuchů, ale mysleli jsme si, že pár dnů budou střílet a pak přestanou. Už jsme to zažili v roce 2014. Tentokrát se však situace s každým dnem zhoršovala,“ vypráví žena.

Nejhorší boje připadly v Mariupolu na přelom března a dubna 2022. Ruské letectvo a armáda ostřelovaly město prakticky nonstop. Aljona byla tehdy ve třetím měsíci těhotenství. Muž ji navštěvoval několikrát za týden. Mimo jiné aby ukázal, že je naživu a přivezl aspoň nějaké potraviny. Po celou dobu bojů o město Aljona se svými a manželovými rodiči pobývala v Mariupolu, ve vlastním domku na kraji města. „Pamatuji si, že se Vova zastavil doma 15. března. Nebylo spojení, nevěděl ani, jestli jsme vůbec naživu. Stavil se, aby se podíval, co je s domem. Bylo to naše poslední setkání. Viděli jsme se sotva deset minut a když jsem se dívala za jeho autem, jak odjíždí, pochopila jsem, že v nejbližší době se s ním nesetkáme,“ vzlyká dívka. Vzpomíná, že když se mariupolská posádka schovávala v Azovstalu, Volodymyr ji psal téměř každý den z různých telefonních čísel. Jednalo se o stručné zprávy ve stylu: „Jsem naživu, vše v pořádku.“ Aljona mu stihla říct, že se jim narodí syn. Volodymyr odepsal, že ze všeho nejvíc na světě sní o chvíli, kdy ho uvidí. „Víte, dá se říct, že celou tu dobu jsme měli štěstí. Vova se stále snažil být se mou ve spojení. I z Azovstalu, i později z Olenivky [zajatecký tábor v Doněcké oblasti, kam Rusové přemístili část obránců Mariupolu z Azovstalu – pozn. red.]. 29. května mi zavolal poprvé od okamžiku, kdy opustil Azovstal. Zrovna jsem stála v koloně aut u Záporoží. Říkal, že dokud jim nezabaví telefony, bude volat dál, naskytne-li se taková možnost,“ vypráví dívka.

Aljona (uprostřed) spolu se synem Renatem na mítinku připomínajícím osudy válečných zajatců – obránců Mariupolu. Na kočárku jejího syna je plakát – táto, čekám na tebe. | Foto: © privat 28. července Volodymyr ráno zavolal a slíbil, že se s ní spojí večer. To se ale už nestalo. A další den ráno se Aljona a celý svět dozvěděli o teroristickém činu v Olenivce. V noci z 28. na 29. července 2022 došlo v táboře, kde Rusové drželi ukrajinské obránce, k explozi. Zahynulo 53 ukrajinských vojáků, přes 130 bylo zraněno. Celkem podle údajů RF v moment výbuchu v táboře byly 193 osoby. „Byl to jeden z nejtěžších momentů mém životě. V seznamech zemřelých, které se objevily na internetu, jeho jméno nebylo. S hrůzou jsem si prohlížela těla zahynulých a snažila se ho poznat aspoň podle tetování. Bylo to strašné – dívat se a nedej Bože ho uvidět. Tím spíš, že jsem byla těhotná. Ale Vova mezi nimi nebyl,“ vzdychá Aljona.

Za tři dny se Aljona dozvěděla od jednoho ze zajatců, který kontaktoval svou dívku, že Rusové odvezli Volodymyra z tábora ještě před teroristickým činem. Ale nebylo známo, kde se nachází. 6. září Aljona dostala balíček z rodného Mariupolu. Mezi věcmi byly také věci jejího manžela. „Vdechla jsem jeho vůni a dostala hysterický záchvat. To způsobilo předčasný porod – tři týdny před stanoveným termínem. Ale vše proběhlo hladce, narodil se nám syn Renat. A za dva týdny jsem dostala dopis od Vovy. Tak jsem se dozvěděla, že je naživu a že se nachází v Horlivce [město v Doněcké oblasti, okupované RF již od roku 2014 – pozn. red.]. Dopisy od něj chodily jednou měsíčně. Takhle jsme si psali asi půl roku, dokud Rusko v tomto táboře dopisování nezakázalo. Dost jsme se podivovali, že vůbec takovou možnost máme. Vova stále psal, abych si nedělala starosti. Jak bych si je ale mohla nedělat? Stávalo se, že něco začernili,“ říká dívka.

Začal osmý měsíc, kdy Aljona nemá s manželem žádné spojení. Žena může jen tušit podle vyprávění těch, koho vyměnili a kdo se vrátil do Ukrajiny, kde se nachází její muž. Podle jejich slov, ukrajinské válečné zajatce neustále odváží z táborů na okupovaných územích směrem do RF. Aljona se synem a s tchyní nyní bydlí v Kyjevě. Pronajímají si bydlení, platí pouze za služby. Žijí ze sociálních dávek. Žena říká, že vše zvládá jen díky svému synovi, který je hodně podobný otci. „Každý den v něm vidím svého muže. Ale nám je tu dobře, zatímco jim je tam zle,“ končí své vyprávění. Podobných příběhů, jako je ten Aljonin, jsou stovky. Příbuzní čekají na své muže, syny, bratry, otce, kteří jsou v zajetí již devatenáct měsíců. Rusové dokonce občas uveřejňují rozhovory se zajatci. Například loni v říjnu jej udělali se synem Kyjevanky Jany – třicetiletým Vsevolodem. Bojuje ve válce v pluku Azov od roku 2015. Ve zveřejněném videu Vsevolod vypověděl, že měl dvě kontuze mozku – v Mariupolu a v Azovstalu. Dostal se pod ostřelování grady, následkem čehož utrpěl vážná zranění. Vypověděl, že doteď má téměř nefunkční levou ruku a pravou nohu. Chodí o holích.

„Když jsem svého syna uviděla, hned jsem ho poznala. Strašně zhubl. Jednou mi z Olenivky volal. Říkal, že je vše v pořádku. A to je všechno. Už jsem ho pak neslyšela. Čekám, že se vrátí domů, strašně moc,“ říká Jana.

Kyjevanka Jana čeká, že se jí ze zajetí vrátí její třicetiletý syn Vsevolod. V pluku Azov muž sloužil od roku 2015. Oleksandr, který je vedle ní, pochází z nyní okupovaného Severodoněcka. V zajetí RF se nyní nachází jeho čtyřiadvacetiletý syn Vadym Colan. | Foto: © Halyna Ostapovets Mezi obránci Mariupolu, kteří se v květnu 2022 dobrovolně vydali do zajetí, jsou i tací, kteří se výměny zajatců nedočkali. Například bratr Čerkasanky Teťany – Dmytro Bukarov přezdívaný Bilotur, zástupce velitele pluku Azov. V okamžiku výbuchu v táboře v Olenivce se nacházel v jeho epicentru. „Bratr měl v životě vždycky štěstí. Jeho velitel, Denys Prokopenko, mi vyprávěl, že bratr býval tím, kdo se mohl dostat i odtud, odkud to nebylo možné. Dokonce se vyhrabal ze závalů. Ale jak se zdá, kvóta na štěstí není neomezená. Když mi řekli, že zahynul, nedokázala jsem tomu uvěřit a přijmout to,“ vypráví žena. Tělo ukrajinského vojína Rusové vrátili tři měsíce po jeho smrti. Byl pohřben v Čerkasech.

Teťjana (uprostřed ve žluté bundě) – sestra oběti teroristického činu v Olenivce Dmytra Bukarova. | Foto: © Halyna Ostapovets Podle slov náčelníka Hlavního ředitelství rozvědky Ministerstva obrany Ukrajiny a hlavy Koordinačního štábu pro otázky válečných zajatců Kyryla Budanova se za téměř dva roky války se z ruského zajetí povedlo zachránit celkem tři tisíce sto třicet pět osob. Sám Budanov považuje tato čísla za ohromující. Avšak uznává, že to dá ještě hodně práce, neboť v zajetí je stále ještě hodně ukrajinských vojáků. Jak přesně byl obnovený průběh výměny zajatců po půlroční pauze a jak se odehrává nyní – o tom Budanov nevypráví. Říká, že podrobnosti budou zveřejněny až poté, co Ukrajina vrátí domů všechny válečné zajatce.

únor 2024