Odmítnutí masa | Gary Yourofsky  „Jsem hrdým misantropem“

Co přiměje člověka přestat jíst maso? A jak se žije s vědomím, že zvířata po celém světě trpí, zatímco většina společnosti jejich utrpení nevnímá? Cesta k odmítnutí masa může začít mnoha způsoby. Co vedlo aktivistu za práva zvířat Garyho Yourofskyho k veganství a co pro něj znamená žít ve světě, kde je utrpení zvířat stále běžnou součástí každodenního života?

Vzpomenete si na konkrétní moment nebo impulz, kdy jste si řekl, že už nechcete jíst zvířecí maso, případně další zvířecí „produkty“?

Detroit Red Wings, hokejový tým z mého rodného města, mají odpornou tradici vyhazování mrtvých chobotnic na led během play-off. V roce 1995 se to vymklo kontrole a každou noc jich na led dopadlo padesát až sto. Zavolal jsem do detroitského sportovního rádia WDFN, abych si postěžoval. Dostal jsem se do vysílání a moderátor se mě zeptal, co jsem měl předchozí večer k večeři. Já nikdy nelžu – důkazem je seznam všech těch věcí, které jsem za ta léta řekl a které mě dostaly do problémů. Ale v tu chvíli jsem zalhal a řekl, že jsem měl salát.

Jakmile jsem to dořekl, cítil jsem hroznou vinu, zvlášť když moderátor ustoupil a nechal mě mluvit asi dvě minuty bez přerušení. Když hovor skončil, podíval jsem se na telefon a při zavěšování si řekl, že to byla ta nejkrátkodobější lež v historii. Už nikdy jsem nesnědl žádné zvíře. To byl moment, kdy jsem se stal vegetariánem.

Následující rok jsem jel na pochod za zvířata do Washingtonu D.C. Seděl jsem v hotelové hale, když vešla skupina lidí z Texasu. Na tričkách měli napsáno Texans for Animal Rights (Texasané za práva zvířat). Představil jsem se jim a oni se mě zeptali, kde by si mohli dát dobrý veggie burger. Poradil jsem jim Hard Rock Cafe kousek odtud. Oni na to: „Ale tam nemají veganský burger.“ Řekl jsem: „No a co?“ Odpověděli mi otázkou: „Co si myslíš, že se stane s kravami-matkami, když už nemohou dávat mléko?“ Řekl jsem jen: „Aha.“ To bylo v červenci roku 1996. A právě tehdy jsem se stal veganem.

Co je pro Vás nejtěžší na životě se zvýšenou citlivostí k tomu, jak lidstvo zachází s přírodou a mimo-lidskými tvory?

Být si toho vědom je hořkosladké. Je úžasné znát pravdu, žít v pravdě. Je ale bolestné vědět, jak zlí vaši přátelé, rodina a lidský druh ve skutečnosti jsou. Po 29 letech veganství jsem hrdým misantropem. Pohrdám naším druhem a modlím se za naše vyhynutí. Bez nás budou zvířata i Země prospívat.

Věříte, že se někdy dočkáme konce utrpení zvířat a ničení přírody? A co by k takovému obratu podle Vás nejvíc pomohlo?

Nejsem si jistý, zda je osvobození zvířat vůbec možné, protože lidské zlo je tak rozšířené. Zdá se, že ani tisíc mírumilovných bohů a bohyň by nedokázalo zastavit ty dvounohé ďábly, kteří ovládli tuto planetu. Jedinou nadějí pro zvířata je, že trh ovládne průmysl s kultivovaným masem. To by ukončilo vykořisťování miliard suchozemských zvířat a bilionů mořských živočichů. Stále by sice docházelo k jiným formám zneužívání, ale toto by vyřešilo jeho naprostou většinu.

září 2026