Odmítnutí masa | Per Jensen  „Život, který si dokážu sám před sebou obhájit“

Co přiměje člověka přestat jíst maso? A jak se žije s vědomím, že zvířata po celém světě trpí, zatímco většina společnosti jejich utrpení nevnímá? Cesta k odmítnutí masa může začít mnoha způsoby. Co vedlo profesor etologie Pera Jensena k veganství a co pro něj znamená žít ve světě, kde je utrpení zvířat stále běžnou součástí každodenního života?

Vzpomenete si na konkrétní moment nebo impulz, kdy jste si řekl, že už nechcete jíst zvířecí maso, případně další zvířecí „produkty“?

Technicky vzato nejsem vegan ani vegetarián, takže příležitostně konzumuji maso i živočišné produkty. Všechny tyto produkty však pocházejí od zvířat, u nichž vím s naprostou jistotou, že prožila dobrý život s vysokým standardem pohody (welfare), nebyla transportována a byla poražena v klidných podmínkách bez stresu. Důvodem je, že během svých desetiletí výzkumu jsem viděl, jak průmyslová živočišná výroba způsobuje tolik utrpení a špatných životních podmínek, že nemohu akceptovat, abych takové zacházení s vnímavými bytostmi podporoval nebo byl jeho součástí.

Co je pro Vás nejtěžší na životě se zvýšenou citlivostí k tomu, jak lidstvo zachází s přírodou a mimo-lidskými tvory?

Žiji s neustálou frustrací z toho, že mám vhled a znalosti nejen o tom, jak se se zvířaty zachází, ale také o tom, jak bychom ve skutečnosti mohli všem zvířatům zajistit dobrý život – a zároveň vidím, jak politici a mnozí spotřebitelé tyto poznatky ignorují. Tuto frustraci se snažím zvládat tak, že žiji život, který si dokážu sám před sebou obhájit (ačkoli to pomáhá jen s mou vlastní frustrací), a také tím, že dělám, co je v mých silách, abych tyto znalosti šířil i mimo vědeckou komunitu.

Věříte, že se někdy dočkáme konce utrpení zvířat a ničení přírody? A co by k takovému obratu podle Vás nejvíc pomohlo?

Nevím, jestli tomu skutečně věřím, ale kdybych v to nedoufal, veškerý můj výzkum i popularizační psaní by postrádaly smysl – proto se rozhoduji si naději udržet. Je možné, že se věci změní až ve chvíli, kdy budou lidé přímo ohroženi tím, co zvířatům provádíme. Vážnou hrozbou se mohou stát například bakterie rezistentní vůči antibiotikům, a jakmile si široká veřejnost uvědomí, že je to do značné míry způsobeno tím, jak zacházíme se zvířaty, může to přinést zásadní obrat.

září 2026