Odmítnutí masa | Lukáš Vincour  „Otevřeně mluvit o tom, odkud pocházejí živočišné produkty“

Co přiměje člověka přestat jíst maso? A jak se žije s vědomím, že zvířata po celém světě trpí, zatímco většina společnosti jejich utrpení nevnímá? Cesta k odmítnutí masa může začít mnoha způsoby. Co vedlo fotografa Lukáše Vincoura k veganství a co pro něj znamená žít ve světě, kde je utrpení zvířat stále běžnou součástí každodenního života?

Vzpomenete si na konkrétní moment nebo impulz, kdy jste si řekl, že už nechcete jíst zvířecí maso, případně další zvířecí „produkty“?

Prvním impulzem k tomu, abych přestal konzumovat zvířata, bylo prostředí punkových a hardcore kapel, kde jsem se pohyboval. Bylo to zhruba v mých šestnácti letech. Vegetariánství a veganství byly v této komunitě poměrně rozšířené. Mnoho těchto kapel i lidí v této subkultuře ve svých textech bojovalo za svobodu. A tehdy jsem začal přemýšlet nad tím, že pokud chce být člověk skutečně svobodný, neměl by svobodu brát jiným. Zpočátku jsem měl pocit, že nejíst zvířata stačí. K veganství jsem se ale dostal až později, především díky vlastnímu vyhledávání informací, dokumentům a postupně i kvůli svému svědomí.

Co je pro Vás nejtěžší na životě se zvýšenou citlivostí k tomu, jak lidstvo zachází s přírodou a mimo-lidskými tvory?

Nejtěžší je pro mě asi lhostejnost blízkého okolí. Lidí, kteří mají informace, ale z nějaké pohodlnosti nejsou ochotni udělat krok ke změně. To, co lidé dělají zvířatům a přírodě, je naprosto otřesné. Někdy je pro mě těžké pochopit a přijmout, čeho všeho jsou lidé schopni a jak si své jednání dokážou obhájit. Zároveň se ale snažím svou pozornost zaměřovat především na ta trpící zvířata, ne na vlastní pocity. Já nejsem oběť; dokážu se s tím nějak vyrovnat, případně vyhledat pomoc. Oni tu možnost nemají. 

Věříte, že se někdy dočkáme konce utrpení zvířat a ničení přírody? A co by k takovému obratu podle Vás nejvíc pomohlo?

Někdy věřím, jindy víru ztrácím. Je to proměnlivé. Vidím mnoho pozitivních změn, které mi dávají naději, že se věci posouvají k lepšímu. Pak ale přijdou okolnosti nebo události, které tuto víru oslabí. V naší práci pomoci zvířatům je podle mě nesmírně důležité naději neztrácet a jít příkladem. Čím víc nás bude a čím víc lidí na tom bude pracovat, tím větší je šance, že se skutečně něco změní. A že ke změnám dochází, je už dnes viditelné.

Myslím si, že zásadní roli hraje osvěta a to už od dětství. Děti by se neměly učit zkreslený obraz reality, například to, že „kráva mléko dává“, aniž by znaly širší souvislosti. Pokud budeme otevřeně mluvit o tom, odkud pocházejí živočišné produkty a jaké mají dopady, může to postupně proměňovat vnímání celé společnosti. 

Důležitá je také dostupnost veganského jídla, aby bylo běžnou součástí školních jídelen, kanceláří nebo třeba i benzínek a zároveň cenově dostupné. Čím snazší bude pro lidi volit etičtější cestu, tím větší bude šance na skutečnou změnu.

září 2026