Odmítnutí masa | Dewii  „Veganská strava není takový extrém, jak jsem si myslela“

Co přiměje člověka přestat jíst maso? A jak se žije s vědomím, že zvířata po celém světě trpí, zatímco většina společnosti jejich utrpení nevnímá? Cesta k odmítnutí masa může začít mnoha způsoby. Co vedlo výživovou poradkyni Karolínu Rathousovou (Dewii) k veganství a co pro ni znamená žít ve světě, kde je utrpení zvířat stále běžnou součástí každodenního života?

Vzpomenete si na konkrétní moment nebo impulz, kdy jste si řekl/a, že už nechcete jíst zvířecí maso, případně další zvířecí „produkty“?

Ano, u masa to vím přesně. Narazila jsem kdysi na jakýsi dokument ze španělských prasečích farem a jatek. V tu chvíli mi v hlavě naplno secvaklo spojení maso, co mám na talíři = mrtvé zvíře a zároveň jsem poprvé viděla, v jakých podmínkách jsou zvířata chována a zabíjena. Klapky z očí co se týče ostatních živočišných produktů mi spadly díky hudebnímu festivalu Fluff fest, na kterém se prodávalo pouze veganské jídlo a já tak zjistila, že veganská strava není takový extrém, jak jsem si myslela. To podnítilo mou zvědavost a doma jsem pak zjišťovala, co za filosofii za tím je. No a po chvilce bádání bylo jasné, že ze mě bude veganka.

Co je pro Vás nejtěžší na životě se zvýšenou citlivostí k tomu, jak lidstvo zachází s přírodou a mimo-lidskými tvory?

Každý moment, kdy si uvědomím, co se na světě v tu danou chvíli děje. Každou vteřinu. A také vědomí toho, že má verze etického a spravedlivého světa je utopie.

Věříte, že se někdy dočkáme konce utrpení zvířat a ničení přírody? A co by k takovému obratu podle Vás nejvíc pomohlo?

Myslím, že lidstvo je od toho stále tak daleko, že těžko říct, zda k tomu stihneme dojít, nebo dřív něco (třeba klimatická krize) dostihne nás. Kdybych měla být upřímná, tak se poslední roky více přikláním k té druhé variantě. Ale jak se říká – naděje umírá poslední.

září 2026