Práce a integrace  Proč ukrajinské uprchlictvo v České republice pracuje častěji než v Německu

Zkušenosti ukrajinského uprchlictva v České republice a Německu ukazují, že vysoká míra zaměstnanosti neznamená vždy úspěšnou integraci.
Zkušenosti ukrajinského uprchlictva v České republice a Německu ukazují, že vysoká míra zaměstnanosti neznamená vždy úspěšnou integraci. Foto: rm_reins via unsplash | CC0 1.0

Míra zaměstnanosti ukrajinského uprchlictva v České republice je vyšší než v Německu. Tento trend začal hned na počátku plnohodnotné ruské invaze do Ukrajiny a trvá dodnes.

Autorka v rámci své bakalářské práce na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy v Praze zkoumala roli zaměstnání při integraci Ukrajinců*ek. Za tímto účelem hovořila s deseti uprchlíky*cemi z Ukrajiny – vždy s pěti v Česku a pěti v Německu. V každé z těchto zemí žili dva z dotazovaných trvale v hlavním městě. Účastnictvo rozhovorů bylo v produktivním věku. Osm z deseti dotázaných uprchlíků*c v současné době v hostitelské zemi pracuje.

Najít si práci v nové zemi znamená finanční nezávislost, nové kontakty, prohloubení znalosti cizího jazyka a především větší jistotu ohledně budoucnosti. To je to, co ukrajinskému uprchlictvu v zahraničí často chybí. To, že mají zaměstnání, může také hrát roli při rozhodování, které bude muset učinit mnoho z nich po skončení války – vrátit se do Ukrajiny, nebo si vybudovat život v zahraničí.

Pokud jde o integraci uprchlictva v EU, často se vychází ze statistik zaměstnanosti. Porovnáme-li čísla v České republice a v Německu, čeká nás velké překvapení. V polovině roku 2026 pracovalo v Německu přibližně 39 procent ukrajinského uprchlictva, zatímco v České republice to bylo až 66 procent. Tento rozdíl v zaměstnanosti se začal projevovat již v roce 2022 a Česká republika v této statistice vede dodnes.
  Ačkoli čísla mohou působit působivě, samotný fakt, že mají zaměstnání, neznamená vždy skutečnou integraci do nové společnosti. Zejména v České republice si Ukrajinci*ky často stěžují na to, jak obtížné je najít práci v oboru, který vystudovali. Výsledkem je, že ti, kteří v Ukrajině pracovali jako účetní, novináři*ky nebo podnikatelé*ky, tedy provozovali vlastní podnik, jsou po evakuaci často nuceni vytírat podlahy a pracovat v továrnách.

V čem spočívá tento paradox?

Jaké jsou představy o Německu? Bohatá země s velkými zkušenostmi s integrací uprchlictva z různých zemí (například ze Sýrie v letech 2015–2016). Česko se naopak obvykle považuje za národnostně méně rozmanitou zemi, kam Ukrajinci*ky až do roku 2022 jezdili za prací.

Navzdory těmto stereotypům se České republice podařilo integrovat uprchlíky z Ukrajiny na trh práce mnohem rychleji než jejímu většímu sousedovi. Obě země patří mezi tři státy EU s největším počtem ukrajinského uprchlictva po plnohodnotné invazi. Německo vede v absolutním počtu (přibližně 1,3 milionu), Česko – v počtu na obyvatele (celkem téměř 400 tisíc, 35,8 na tisíc obyvatel).

Abychom pochopili tento rozdíl v zaměstnanosti, je třeba pochopit rozdíly v přístupech k přijímání uprchlictva.

Přístup České republiky

Přístup České republiky lze popsat jednou větou: „Nejprve práce, pak integrace.“ Ukrajinské uprchlictvo není povino se učit jazyk ani navštěvovat integrační kurzy, místo toho si může okamžitě hledat práci na vlastní pět nebo s pomocí takzvaného „Úřadu práce“.

Po zahájení plnohodnotné invaze zavedla Česká republika systém podpory speciálně pro ukrajinské uprchlictvo. Zpočátku lidé dostávali každý měsíc pevnou částku finanční pomoci a měli právo na bezplatné ubytování v ubytovnách. Mnoho českých rodin přijalo ukrajinské uprchlictvo tím, že je ubytovali ve svých domovech. Později začaly tyto rodiny dostávat od státu příspěvky na pokrytí nákladů na bydlení.

Jelikož příjezd Ukrajinců*ky v roce 2022 představoval pro Českou republiku první příchod velkého množství uprchlictva, právní předpisy se každým dalším rokem průběžně revidovaly a přizpůsobovaly. Již v roce 2023 se podmínky pro získání finanční pomoci zpřísnily a ubytování v ubytovnách zůstalo bezplatné pouze pro zranitelné osoby (například ženy s malými dětmi, seniorstvo atd.). Je také důležité poznamenat, že jakmile si uprchlictvo v České republice našlo práci, byly jejich dávky pozastaveny včetně poskytování ubytování.
Pro zajištění minimální nezávislosti a životní úrovně je tedy pro Ukrajince*ky v České republice zaměstnání nezbytností.
Finanční podpora od státu pro ty, kteří na ni měli nárok, se každým rokem snižovala, což uprchlictvo motivovalo k tomu najít si zaměstnání. Jak totiž ukazují rozhovory s Ukrajinci*kami žijícími v České republice, humanitární pomoc nestačila k zajištění základních životních potřeb ani k rozvoji v nové zemi. Pro srovnání – několik čísel.

Vezmeme-li v úvahu průměrné ceny nájemného za jednopokojový byt v České republice ve větším průmyslovém městě (kam se uprchlictvo často stěhuje v naději, že tam bude mít lepší pracovní či vzdělávací příležitosti), měsíční nájemné se pohybuje v rozmezí 17 000–23 000 českých korun (700–945 eur).

Maximální výše příspěvku na bydlení, který dostává uprchlictvo z Ukrajiny, činí 6 000 korun (přibližně 245 eur). To je tedy pouze asi 30 procent z částky, kterou musí zaplatit za nájem. Bydlení na koleji je dostupnější variantou. Jsou však známy případy, kdy pokoj na ubytovně stál dvakrát více než byt ve stejném městě. Vzhledem k těmto číslům a zkušenostem uprchlictva je téměř nemožné si za peníze z humanitární pomoci pronajmout vlastní bydlení. Pro zajištění minimální nezávislosti a životní úrovně je tedy pro Ukrajince*ky v České republice zaměstnání nezbytností.

Je třeba poznamenat, že kromě příspěvku na bydlení může uprchlictvo získat také 3 000 až 5 000 korun (přibližně 120–205 eur) na pokrytí základních životních potřeb. Tato částka závisí na věku a zranitelnosti dané osoby. Zároveň, pokud si člověk v České republice najde práci na plný úvazek s minimální mzdou (podle zákona 22 400 korun/920 eur), je jeho příjem čtyřikrát vyšší než částka humanitární pomoci. Je tu však jeden háček: i když si uprchlík či uprchlice najde práci na poloviční úvazek nebo smlouvu „na hodiny“ (DPP, DPČ), kde je mzda někdy nižší než částka humanitární pomoci, o všechny státní dávky přesto přijde.

Další motivací k nalezení zaměstnání se stalo zdravotní pojištění. Na začátku příchodu velkého množství uprchlictva pojištění Ukrajinců*ek platil stát. Brzy však muselo uprchlictvo samo platit příspěvky, pokud nespadali do zranitelných skupin. Z tohoto důvodu se mnozí snažili co nejdříve najít práci a dosáhnout finanční nezávislosti. Pokud totiž má člověk plný nebo i částečný úvazek s oficiální smlouvou a dostatečným počtem odpracovaných hodin, hradí za něj pojištění zaměstnavatel.

Jazyk. Bez jeho znalosti je téměř nemožné najít práci v oboru, a to bez ohledu na zemi pobytu. Na začátku plnohodnotné invaze se pro Ukrajince*ky organizovalo velké množství základních kurzů češtiny, část z nich pořádaly nevládní organizace a další poskytoval samotný stát. Ukrajinci*ky v České republice si však často stěžují na neznalost jazyka. Proč tomu tak je? Na rozdíl od sousedního Německa nebyly jazykové kurzy v České republice povinné. Kdo chce, chodí na kurzy, kdo nechce, může si hned hledat práci. Právě druhou možnost si zvolilo mnoho Ukrajinců*ek vzhledem k touze po finanční nezávislosti a nízkým částkám sociální podpory. Po nástupu do zaměstnání, pokud se Ukrajinec*ka chce učit jazyk, musí kombinovat studium s prací, což je pro mnoho lidí, zejména pro ženy s dětmi a rodiny, nesmírně náročné.

Přístup Německa

Zatímco Česká republika všemožně motivuje k co nejrychlejšímu hledání práce, v Německu je tomu právě naopak. Ukrajinské uprchlictvo je po příjezdu povino absolvovat jazykové kurzy, které trvají pět měsíců a více, v závislosti na škole, a končí testem znalostí němčiny. Neuspěli jste v testu? Nevadí, můžete požádat svůj úřad práce, aby vám ho zaplatil znovu. A poté můžete nastoupit do kurzů další úrovně. Tento vzdělávací proces trvá u části Ukrajinců*ek roky. A co je nejdůležitější, během této doby stát vyplácí finanční podporu a hradí ubytování.

Systém humanitárních dávek v Německu fungoval od samého začátku příchodu uprchlictva v roce 2022 zcela jinak. Kromě dávky na pokrytí základních výdajů, která je, stejně jako v České republice, přibližně čtyřikrát nižší než minimální mzda, dostávají Ukrajinci*ky plnou úhradu nákladů na bydlení. Každý uprchlík či uprchlice si najde pokoj nebo byt (v závislosti na tom, zda je sám, nebo přijel s rodinou) a pokud výše nájemného spadá do stanovených limitů pro daný typ bydlení, stát nájemné plně uhradí, dokud si daná osoba nenajde práci.
Ukrajinci*ky se bojí, že přijdou o bezplatné ubytování, protože pro mnohé z nich může být hrazení nájemného z vlastních prostředků a z nového platu neúnosné.
To znamená, že zatímco v České republice se finanční pomoc vyplácí jako jedna částka a skládá se z prostředků na základní potřeby a na bydlení (přičemž výše příspěvku na bydlení se nemění v závislosti na výši nájemného, které uprchlíci platí), v Německu se jedná o dva různé druhy podpory. Ubytování, ve kterém budou uprchlíci bydlet, si vybírají sami a s Úřadem práce se dohodnou na ceně, kterou za ně může stát uhradit. A poté za ně Německo uhradí celou částku nájemného. Totéž platí i pro zdravotní pojištění. Pokud uprchlík nepracuje, úřad práce uhradí pojištění po dobu, kdy navštěvuje kurzy a hledá práci.

A teď si představte, že žijete v Německu za těchto podmínek, a pak si najdete plnohodnotnou práci a… přijdete o všechny tyto výhody. Pokud uprchlík či uprchlice z Ukrajiny v Německu začne vydělávat více, než jaká je výše jeho podpory, kterou mu poskytuje úřad práce, musí si sám platit pojištění, základní potřeby a, co je nejdůležitější, sám hradit bydlení. A právě to je často důvodem, proč se ukrajinští uprchlíci nehrnou do aktivního hledání práce. Ukrajinci*ky se bojí, že přijdou o bezplatné ubytování, protože pro mnohé z nich může být hrazení nájemného z vlastních prostředků a z nového platu neúnosné. Z rozhovorů s Ukrajinci*kami žijícími v Německu, kteří si již práci našli, vyplynulo, že se jejich finanční situace po nástupu do zaměstnání nezlepšila. V České republice naopak téměř všichni respondenti*ky zdůraznili, že se po nástupu do zaměstnání cítí finančně nezávislejší.

Není vše černobílé

Z popisu života v obou zemích by se mohlo zdát, že Česká republika dělá vše správně, zatímco Německo si škodí samo tím, že lidi nemotivuje k práci. Pokud se však ukrajinského uprchlictva zeptáme, co by kromě zaměstnání mohlo zlepšit jejich integraci v nové zemi, téměř všichni ve svých odpovědích zmíní bezpečnost – ekonomickou, sociální a také jistotu ohledně budoucnosti.

A právě v tomto bodě se odpovědi Ukrajinců*ek v České republice a v Německu rozcházejí. Ti, kteří byli nuceni si v České republice rychle hledat práci, přiznávají, že v prvních měsících pociťovali tlak a nejistotu, zda budou schopni vydělat dost. Kvůli neznalosti jazyka a nedostatku času na jeho studium byli Ukrajinci*ky nuceni přijmout málo kvalifikovaná pracovní místa.

Mluvila jsem s Ukrajinci*kami, kteří přijeli do Česka po roce 2022 a již si našli práci. Říkají, že se na své první pracovní místo dostali během 3–7 měsíců po příjezdu. Jako hlavní překážky pro dobré uplatnění na trhu práce uvádějí nedostatečnou znalost jazyka, neochotu zaměstnavatelů*ek přijímat cizince*ky a dlouhou dobu potřebnou k uznání vzdělání a dovedností. Další obtíž, o které se během rozhovorů zmiňovali, je nutnost skloubit jazykové kurzy s prací. „Chci se naučit jazyk, abych si našla práci v oboru, ale živit rodinu bez práce právě teď nedokážu. Pracuji na večerní směny, abych mohla chodit na kurzy,“ řekla jedna z mých respondentek. Tyto odpovědi mohou sloužit jako důkaz toho, že v České republice je zaměstnání prioritou, a pokud si uprchlík či uprchlice chce zlepšit úroveň znalosti jazyka již při práci, je jeho odpovědností najít si a přihlásit se na kurzy a také si odpovídajícím způsobem zorganizovat čas, aby nepřišel o práci a dosáhl požadované jazykové úrovně.

Všichni Ukrajinci*ky v rozhovorech uváděli, že se jejich finanční situace zlepšila poté, co si v České republice našli první práci, ať už to byla jakákoli práce. To zároveň bylo hlavním faktorem, který je motivoval k tomu, aby začali aktivně hledat práci – uvědomění si, že si budou moci dovolit více.
Možná se ten nejlepší model integrace nachází někde uprostřed. Měl by kombinovat přístup k finanční podpoře s reálnými pobídkami k nalezení zaměstnání.
Mezi faktory, které napomohly jejich hledání práce a následnému zaměstnání, lidé uváděli podobnost ukrajinštiny a češtiny – podařilo se jim najít práci v supermarketech nebo v rozvážkové službě, kde není nutná plynulá znalost češtiny. Jak poznamenal jeden z mých respondentů*ek: „Celkový kontext je vždy srozumitelný, pokud znáte několik základních slov, protože mnoho věcí zní velmi podobně jako v ukrajinštině.“

V Německu, na rozdíl od Česka, Ukrajinci*ky uvedli, že měli dostatek času na to, aby se v novém prostředí zabydleli, naučili se jazyk a ucházeli se o lepší pracovní pozice, které odpovídaly jejich kvalifikaci. Moji respondenti*ky z Německa si našli své první zaměstnání 2–2,5 roku po příjezdu do nové země. Mezi faktory, které oddalují nebo brání nalezení zaměstnání, patřily nejčastěji nedostatečná znalost němčiny, nedostatečná finanční podpora ze strany vlády a neporozumění byrokratickému systému.

Ukrajinci*ky uvedli, že registrace v místním centru zaměstnanosti jim umožnila absolvovat kurzy němčiny a adaptační kurzy. Jeden respondent*ka musel čekat více než tři měsíce, protože „bylo více lidí, kteří kurzy potřebovali, než kolik kurzů bylo k dispozici, a proto vznikla fronta“. Po dokončení prvního kurzu požádali tři respondenti*ky o pokračování ve studiu, aby dosáhli vyšší úrovně; všichni získali souhlas a mohli kurzy navštěvovat ještě více než pět měsíců, přičemž tyto kurzy byly opět financovány německým státem.

Je zajímavé, že ti Ukrajinci*ky, kteří si našli práci, uvedli, že se jejich finanční situace ve třech ze čtyř případů nezlepšila. Navíc dva ze čtyř pracujících uprchlíků*c uvedli, že dosud pobírají částečnou podporu od úřadu práce, protože jejich současný plat je nižší než částka, kterou systém sociálního zabezpečení považuje za dostatečnou k uživení jejich domácnosti (například žena pečující o děti, rodina se dvěma dospělými a dítětem).

Který model integrace tedy funguje lépe?

Zkušenosti ukrajinského uprchlictva v České republice a Německu ukazují, že vysoká míra zaměstnanosti neznamená vždy úspěšnou integraci. Česká republika vytvořila podmínky, za nichž se Ukrajinci*ky rychleji zapojují na trh práce a stávají se finančně nezávislými. Často je však cenou za to práce mimo obor, odložené studium jazyka a neustálá nutnost samostatně překonávat obtíže spojené s adaptací.

Německo naopak dává Ukrajincům*kám více času na studium jazyka, adaptaci a hledání práce odpovídající jejich kvalifikaci. Taková podpora však může snižovat motivaci k nalezení zaměstnání, zejména pokud nástup do práce nezaručuje zlepšení finanční situace.

Možná se ten nejlepší model integrace nachází někde uprostřed. Měl by kombinovat přístup k finanční podpoře s reálnými pobídkami k nalezení zaměstnání. Cílem integrace totiž samozřejmě není, aby co nejvíce uprchlictva mělo práci, ale aby si mohli vybudovat stabilní život s využitím svých zkušeností, znalostí a dovedností.

Samotní uprchlíci či uprchlice, když hovoří o integraci, zmiňují zajištění základních potřeb a jistotu ohledně budoucnosti. Držitelé dočasné ochrany totiž nejen v České republice, ale i v dalších zemích EU nemají jasnou odpověď na to, zda budou moci zůstat v hostitelských zemích po skončení dočasné ochrany na jaře roku 2028. K tomuto nepochopení se přidává nejistota ohledně situace v Ukrajině. Rusko zničilo a nadále ničí domovy mnoha lidí. Většina z nich se nemůže vrátit do svých měst kvůli vysokému riziku útoků a dronů. Proto velká část lidí žije v každodenní nejistotě, která brání integraci a udržuje je po léta „ve vzduchoprázdnu“.

 

 

Perspectives_Logo Tento článek byl zveřejněn jako součást PERSPECTIVES – nového labelu pro nezávislou, konstruktivní a multiperspektivní žurnalistiku. Tento projekt, který je spolufinancovaný EU, realizuje JÁDU spolu se šesti dalšími redakčními týmy ze středovýchodní evropy pod vedením Goethe-Institutu. >>> Více o PERSPECTIVES

 

Mohlo by vás zajímat

Doporučení redakce

Nejčtenější články