Čím dál více obyvatel velkých měst se při šamanských rituálech oddává hledání sebe sama. Jak nebezpečná ayahuasca & Co. vlastně jsou? A mají vůbec Evropané tyto cizokrajné rituály napodobovat?
Ležím zachumlaná ve vlněné dece na jógamatce. Kolem mě stojí lidé v kruhu, kteří byli a jsou v mém životě důležití: moje rodina, blízcí kamarádi, dobří známí, kolegové. Přidali se i mí prarodiče a otec, ti jsou přitom už spoustu let mrtví. Drží se za ruce, kývají na mě, v jejich pohledech vidím nekonečně mnoho náklonnosti. Po tváři mi tečou slzy, zároveň se ale po celém mém těle šíří teplý pocit štěstí. Jak bych taky mohla být smutná, když mě obklopuje tolik lásky? To všechno se děje před mýma vnitřníma očima – během meditace, která se běžně praktikuje po kakaovém rituálu.Ceremonie spojená s požitím „mama cacao“ získávají především v berlínské spirituální scéně v posledních letech na velké popularitě. Účastníci sedí v kruhu na zemi, svoje přání a úmysly šeptají do hrnku s tuhou tekutinou. Nejedná se však o obyčejnou horkou čokoládu, ale o stoprocentní kakao. Tento nápoj, který se většinou ohřeje s rostlinným mlékem a kořením a vede k rozšíření vědomí, není nikterak ilegální. Člověk pro svoje tělo i ducha dělá něco naprosto blahodárného: nápoj obsahuje látky, které povzbuzují uvolňování endorfinu, tím pádem se člověku „otevírá srdce“ a odstraňují se emocionální blokády. „Kakao člověka spojuje s jeho emocemi, s lidmi kolem něj a také s přírodou. Podle mého názoru je to přesně to, co právě potřebujeme. Lidé touží po tom sami sebe lépe poznat a také navázat hlubší, autentičtější vztahy se svým okolím,“ říká Leni Glapa, která prodává kakao v berlínské firmě CacaoLoves.Me a pořádá kakaové rituály.
V jižní Americe tyto účinky kakaa znají již celá staletí. Olmékové, Mayové a Aztékové používali kakaové boby dokonce i jako platidlo: po ohřátí s vodou ovšem skýtá nápoj, který byl vyhrazen pouze vladařům a používal se při šamanských rituálech k uctění bohů a k léčení. Aztékové tento nápoj nazývali „xocolatl“ („xoco“ znamená „hořký“, „atl“ pak „voda“) a díky tomu vzniklo naše označení „čokoláda“. Jenže co o této tradici ví spirituální nadšenci, kteří na meditačních polštářích obklopeni vonnými svíčkami mumlají do hrnku svá přání? A není vlastně troufalost tyto prastaré cizokrajné šamanské rituály napodobovat někde uprostřed Evropy?
Kakaová ceromie | Foto: Maria Derevianko via unsplash | CC0 1.0
Od šamanského léčitelství až po ezo turismus
Toť otázka zaznívající především v souvislosti s jinou látkou rozšiřující vědomí: ayahuascou. Toto slovo v překladu znamená „šlahoun duše“ a označuje tekutou směsici obsahující liánu ayahuascu (Banisteriopsis caapi) a rostlinu chacruna (Psychotria viridis), která se konzumuje v jižní Americe. Původně ji pili pouze léčitelé kmene, aby navázali spojení s bohy a mohli tak odstranit nemoci svých lidí. Odkdy se tato rostlina pro tyto účely používá, není jasné, neboť až do příchodu Španělů v 16. století o ní v jižní Americe neexistují žádné písemné záznamy. V Chile a Ekvádoru byly ovšem nalezeny skořápky, které vykazují zbytky této rostliny, ty pocházejí z 8. století.Kolem tohoto hořce chutnajícího odvaru vznikl doposud obrovský turismus, který se totálně vymkl kontrole: do Peru, Ekvádoru a Kolumbie každoročně cestují tisíce lidí, aby během několikadenních ceremonií našly cestu sama k sobě. Po požití ayahuascy dochází k prudkému zvracení a průjmům a poté vyvolává psychadelický trip, což je způsobeno především látkou dimethyltryptamin (DMT) obsaženou v chacruně. „Najednou jsem naprosto přesně věděl, jak všechno na světě a v mém životě spolu souvisí,“ řekl mi kamarád, který ayahuascu požil během individuálního sezení s léčitelem. Mám ale taky jednu známou, která od požití tohoto odvaru bojuje s pocity strachu. Člověk si prostě nemůže vybrat, co všechno vyjde najevo, když se otevřou dveře do podvědomí. A tak se dostavují ty nejkrásnější vzpomínky, ale i hluboce ukrytá traumata – a v těch nejhorších případech se dostavují dokonce psychózy.
Aby k tomu nedocházelo, měl by rituál probíhat v přítomnosti zkušeného „curandero“, tedy léčitele/ky či šamana/šamanky. Ovšem šarlatáni/ky v Peru dávno pochopili, že Evropané a Severoameričané přijíždějící hledat smysl života jsou dobrým zdrojem obživy. Znovu a znovu tak kvůli nedostatečné zkušenosti nebo kvůli zamlčení, že ayahuasca může mít silné vedlejší účinky mimo jiné při užívání antidepresiv, účastníci takových „léčení“ umírají. A dochází i k násilí: roku 2018 kanadský spirituální nadšenec zavraždil 81letou léčitelku Oliviu Arévalo Lagos a krátce na to jej lynčovali rozvzteklení obyvatelé této vesnice. Rok nato pak byla postřelena léčitelka Lucinda Mahua Campos.
Úponek liány ayahuascy | Foto: Apollo, CC BY 2.0
Kde začíná kulturní přivlastnění?
V Německu jsou rituály s ayahuascou rovněž čím dál známější a oblíbenější. Ne vždy se přitom oceňuje kulturní původ této ceremonie, na její vedení vyškoleným léčitelem se také mnohdy rezignuje. Hořká chuť a efekty tohoto odvaru sice nelákají k dennímu konzumování, a tak si hodně lidí ayahuascu dává prostě proto, aby se prostě jednou fakt pořádně zfetovali: její účinek je totiž daleko silnější než u jiných drog, a to vzhledem k obsahu již zmíněného DMT.Protože DMT v Německu spadá pod zákon o omamných látkách a jeho užívání je trestné, hodně organizátorů rituálů se uchyluje k neméně účinné náhradě: „Užíváme velmi účinnou syrskou routu neboli harmalu stepní, která DMT neobsahuje, díky našemu speciálnímu vysokému dávkování tak využíváme její jedinečnou schopnost objevit našemu tělu vlastní DMT, tedy náš vlastní spirituální potenciál, který se skrývá v každém z nás,“ stojí na hlavní webové stránce „Ayahuasca v Německu“ (Ayahuasca in Deutschland). Píše se tam také, že odvar ayahuasca DMT původně DMT neobsahoval – a právě touto prastarou tradicí se řídí.
Projevit respekt
Před třemi roky se léčitelé a léčitelky různých kmenů v Peru spojily v seskupení Shipibo-Konibo-Xetebo Association of Ancestral Healers, jehož cílem je neindigenní neboli nepůvodní obyvatele uvědoměleji a citlivěji informovat o užívání omamných bylin a také nárokovat si kulturní kořeny ceremonie zpátky pro sebe. V prohlášení deklarují: „Mrzí nás sledovat, jak se naše vědění a praktiky našich předků přivlastňuje kanibalistickým západním systémem.“ A žádají všechny neindigenní, aby přestali finančně těžit z domorodé medicíny a spirituálního léčitelství a začali se sami aktivně zasazovat za kulturní a politické upevnění seskupení Shipibo-Konibo-Xetebo. K tomu však doposud docházelo jen velmi málo.Máme tedy, jakožto Evropané, tedy raději dát ruce pryč od šamanských rituálů, abychom se nedopouštěli kulturního přisvojování? To není třeba. Ovšem intenzivní studium významu rituálů a respekt ke kultuře, z níž pocházejí, by měl být samozřejmý a nemělo by skončit jen u toho. Pak funguje i „spolupráce“ s léčiteli, jak popisuje Leni Glapa: „Je vidět, jak důležité je, že i zde se kakao sdílí, aby se lidé dostali zpátky do svého srdce. Konec konců všichni žijeme na stejné planetě a čím více lidí s tím bude zacházet vědoměji, tím lépe pro všechny. A pokud to znamená sdílet vlastní ‚lékařství‘ s ‚cizími‘, pak je to vnímáno často pozitivně a podporováno.“
únor 2021