Výzkum opojení A rauš náš vezdejší dejž nám dnes

Výzkum opojení Foto: Altin Ferreira via unsplash | CC0 1.0

Drogy představují možnost, jak být v rauši – což je v řadě kultur považováno za posvátný či mimořádný čas. Náš západní rauš je naproti tomu stále profánnější a podobá se spíše farmakologické optimalizaci sebe sama. Pilulka sem, pár kapek tam – abychom lépe fungovali. Co se stává z rauše, když jsme pořád sjetí?

Pst, hele, nepotřebuješ něco? Chceš se dostat do pohody? Chceš být kreativní a čerstvý, soustředěný a dostatečně fit pro pracovní trh a všechny otravné každodenní povinnosti? A co takhle třeba... microdosing?
 
Pod microdosingem se rozumí pravidelná konzumace malých dávek halucinogenních látek, jako je LSD nebo psilocybin („magic mushrooms“). Dávka LSD na jednom tripu je asi 20 až 80 mikrogramů; při mikrodosingu se naproti tomu používá zhruba pět až maximálně patnáct mikrogramů, zpravidla rozpuštěných ve vodě, posléze nakapaná na papírek nebo jako ústní sprej. Uživatelé se ovšem nechtějí sjet. Chtějí být výkonnější a soustředěnější. Další vedlejší efekt, o němž se uživatelé zmiňují na internetu: malé dávky LSD podle nich řeší úzkostné poruchy a deprese. O tom je přesvědčená i americko-izraelská spisovatelka Ayelet Waldman, která řadu let trpěla výkyvy nálad, jež se snažila řešit konvenčními terapiemi a léky. V deníkovém románu na téma microdosingu A really good day z roku 2018 popisuje své experimentování s LSD: „Nejsem ani rozjařená a neklidná, ani šťastně vypnutá. Necítím transcendentní splynutí s vesmírem. Kdepak. Cítím se úplně normálně.“ Zkušenosti tohoto rázu dosud nejsou vědecky prokázané. Vědci předpokládají, že by se mohlo jednat spíše o placebo efekt.
 
Jak je ale možné, že je někdejší oblíbená droga hippies už několik let vydávaná za zázračný prostředek – cosi mezi vitaminovým koktejlem a dvojitým espressem? Stává se z opojení chladně vykalkulovaný zážitek? Co je to za rauš, když se proměnil v „novou normalitu“?
 

Organizace Spojené národy zaznamenala celosvětový vzestup užívání drog

V roce 2018 užívalo drogy odhadem 269 milionů lidí na celém světě – což oproti roku 2009 představuje nárůst o dobrých třicet procent. Podle OSN nelze toto číslo vysvětlit pouhým nárůstem obyvatel. Na trhu se objevuje stále více rozmanitějších drog. Zčásti se dnes objednávají na darknetu a rozesílají poštou – řada substancí přitom využívá mezery v zákonech, protože jejich chemická receptura je pozměněná tak, že už nejsou považovány za ilegální. Mladiství a mladí dospělí představují mezi uživateli drog největší část a u 35,6 milionů lidí jde o nebezpečnou konzumaci.
 
Nesmírně populární je především kouření marihuany, v neposlední řadě od doby, kdy byl psychoaktivní tetrahydrocannabinol (THC) v některých částech světa legalizován, čímž vznikla nová ekonomická odvětví. Také „hodná“ sestra THC, cannabidiol (CBD), dnes stojí zcela samozřejmě v drogeriích a lékárnách vedle kozlíku, třezalky a mučenky. Od kapek až po žvýkačky nebo čaj má zmírňovat křeče, poruchy spánku a lehkou migrénu. Nejvíce konzumovanými drogami jsou však, také v Německu, i nadále alkohol a nikotin, i když právě mladí lidé v průměru pijí a kouří stále méně. Jen v Německu je podle spolkového ministerstva zdravotnictví dobrých 1,6 milionu lidí závislých na alkoholu. Na „čistou“ konzumaci alkoholu rok co rok umírá 74.000 lidí – toto číslo ovšem nezahrnuje ty, kteří přijdou o život v důsledku nemocí způsobených alkoholem, smíšenou konzumací nebo nehod pod vlivem alkoholu či omamných látek. Asi 12 milionů lidí v Německu kouří tabák, což ročně skončí pro asi 127.000 z nich smrtí. Podle odhadů Spolkového ministerstva zdravotnictví je dále asi 2,3 milionu osob závislých na lécích.

Co je vlastně normální

Ani „rebelské“ LSD původně nezačalo jako večírková droga. Švýcarský chemik Albert Hofmann objevil na konci 30. let diethylamid kyseliny lysergové spíše náhodou, poté byla látka až do konce 60. let z lékařského hlediska zajímavá při experimentální léčbě alkoholismu nebo obsedantně-kompulzivní poruchy. V roce 1967 bylo LSD zakázáno v USA, v roce 1971 v Evropě – pouze ve Švýcarsku smělo být se zvláštním povolením experimentálně podáváno lidem. Jako poslední tak činil lékař, psycholog a psychoterapeut Peter Gasser, který drogu v letech 2007 až 2014 podával nevyléčitelně nemocným pacientům s rakovinou.
 
Pověst hipísáckého halucinogenu získalo LSD na vrcholu studentských protestů v 60. letech. Pod heslem „turn on, tune in, drop out“ pochválil v roce 1966 jeho užívání americký psycholog a LSD guru Timothy Leary. Mimořádný na tom nebyl fakt, že se o drogách nyní diskutovalo veřejně – nýbrž že se jejich užívání de facto rovnalo „revolučnímu gestu“, jak to vyjádřil politolog a publicista Robert Feustel z lipské univerzity. To se v této podobě nestalo nikdy předtím a nikdy potom. Feustel píše ve svém eseji Trik rozumu (Ein Trick der Vernunft), že „veškeré hovory o drogách a opojení začínají teprve v raném romantismu, v raném 19. století. Je to však ale spíš elitářský fenomén spisovatelů, umělců“. Rozum se v té době stává intelektuálním ideálem, nelze ho však definovat jako takový, potřebuje protiklad, protihráče. Pouze v ostrém a hodnotícím vymezení se k rauši mohou podle Feustela pojmy jako „rozum“ a „normalita“ vyostřit svůj profil a stát se mocenskými instrumenty. Co ale rozum nebo rauš přesně znamenají, zůstává vágní: „Normalita a rozum mohou být velmi odlišné – za střízliva mohu být jak lenivý a unavený, tak rozjařený a akční,“ říká Feustel. „Existuje tak širokém rozpětí stavů, že je pro mě stále těžší opatřit nějakou oblast jednoznačnou nálepkou.“

Politolog a publicista Robert Feustel z lipské univerzity Politolog a publicista Robert Feustel z lipské univerzity | Foto: © privat

Společnost výkonu v rauši

Historicky a etymologicky se rauš podle Feustela až do romantismu omezoval na konzumaci alkoholu – třebaže se v západní Evropě už dlouho používaly drogy jako konopí, muchomůrky nebo durman.
 
Romantickou ideu „rauše“ tehdy navíc posiloval vír rozvíjejícího se kapitalismu. Kdo si vydělával na živobytí v závislé námezdní práci, přestal svobodně disponovat vlastním časem. Rauš byl vytlačován z pracovního světa otevřeným nesouhlasem a pracovní smlouvou – dokonce i i vynález zájezdových dovolených souvisí souvisí se zamezením rauši. Zbývá opojení volným časem po práci – ale i to trvá jen do začátku dalšího pracovního dne.
 
Dnes jsou drogy na pracovišti i nadále oficiálně zakázané, ale protože se práce a volný čas stále víc prolínají, přicházejí na řadu látky, o nichž si myslíme, že nám pomohou fungovat – ať už hodně silná káva po krátké noci, rychle vykouřená cigareta během náročného dne, joint na vzpamatování se nebo prostě celodenní microdosing: „Žijeme přece ve společnosti zaměřené na výkon a fakticky se to má tak, že to lidé kompenzují třeba drogami jako alkohol. Někteří se tak snaží z toho mála volného času, který mají, vytlouct maximum,“ říká futuroložka a kulturní antropoložka Lena Papasabbas z think tanku „Zukunftsinstitut“ ve Frankfurtu nad Mohanem. Ve své zprávě z roku 2019 se zabývala budoucností opojené západní společnosti a bilancuje: „Rauš je dnes široce rozšířený – a méně politický. Zároveň nabízí nejjednodušší odpověď na přetížení individua v éře hyperpropojenosti, kdy se zodpovědnost vzrůstající měrou přesouvá na jednotlivce. (…) Rauš je také nejjednodušší zkratka k velkým hedonistickým hodnotám, které nám pozdní kapitalismus prodává jako smysl života: zábava, extáze, požitek.“

Sjetě a svatě – spirituální rauš od jógy po ayahuasku

Rauš tedy kompenzuje a stimuluje, je to tlačítko stop v křeččím kole a tlačítko play na párty. Mimo tuto funkcionalitu vyjadřuje mladá generace prostřednictvím těla a neuroenhancementu vlastní osobnost, ať už skrze fitness, speciální stravu, tělesné modifikaci nebo právě management nálady dosahovaný pomocí microdosingu a CBD produktů. „Mladší vnímají spíše jako přirozené začíst u vlastní biologie, aby si zvedli náladu,“ říká Papasabbas. „Platí přece, že máte být šťastnější, extrovertnější, mít větší libido, cokoli – a to všechno se dá vyřešit pilulkou.“

Futuroložka a kulturní antropoložka Lena Papasabbas z think tanku „Zukunftsinstitut“ ve Frankfurtu nad Mohanem Futuroložka a kulturní antropoložka Lena Papasabbas z think tanku „Zukunftsinstitut“ ve Frankfurtu nad Mohanem | Foto: © Rainer Kraus | blende13 Dále se podle ní rauš stále více posouvá směrem k alternativní medicíně a spiritualitě. Roste zájem o léčebné koncepty vnímané jako novátorské – ať jde o kurs jógy v místním fitness centru, holotropní dýchání na detoxovém víkendu nebo rituál s ayahuaskou v Amazonii. Důležitými katalyzátory jsou prý globální mobilita a zvědavost, ale i skepse vůči západní medicíně, třebaže podobné zkušenosti získávají především západní konzumenti: „I západní paradigmata se pomalu mění. Připadá mi nesmírně napínavé, jak jsou třeba koncepty vědomí nebo psychických poruch vážně ovlivňovány úplně jinými myšlenkovými světy.“ Politolog Feustel však přichází s kritikou: Idea „rauše“ se prý demaskuje jako západní koloniální produkt. Řád, který svévolně rozděluje na „rozum“ a „opojení“, podle něj zkrátka a dobře v mimoevropských kulturách s jejich rituály rauše neexistuje.

Mezi sebezničením a odklonem od světa

Je tedy rauš v západních společnostech pouhým komplicem výkonové společnosti? Ne tak docela. Tam, kde strach a sebedisciplína brání změně ve společnosti, se totiž samotné konzumující tělo stává bojištěm. „Konjunktura sebeoptimalizace je znovu v přelomovém bodě,“ říká Feustel. V popkultuře je to podle něj v současné době poznat na hip hopu – místo kokainu a večírků jde dnes v řadě textů a videí o chill s xanaxem, fentanylem, kodeinem a tilidinem; samé oblbováky, samé „látky, které v mozku nadělají spíš škodu," dodává politolog. Vyprázdněné ničení sebe sama coby rebelie proti systému.
 

Příčiny spatřuje Feustel v momentální „velké západní krizi hegemonie“ – neoliberalismu, eskalaci bohatství, ale také klimatické katastrofě a pocitu, že blízká budoucnost znamená spíš kolaps než příslib. Mohou se objevit nebo zesílit úzkosti a deprese, mnoha lidem už subtilnější microdosing nestačí: „Pak se znovu dostane do popředí celý arzenál opiátů,” říká vědec. „V tom už je spíš touha nějak to vydržet, nevnímat, neúčastnit se toho.“ Jako příklad může posloužit opioidová krize v USA, jejíž symptomy jsou cítit i v jiných západních společnostech.
 

Víme, že touha po rauši a osobní krize často kráčejí ruku v ruce – z vlastní zkušenosti, z popové hudby nebo z filmů. Jak do sebe zasahují rauš a těžké, globální krize, se ukazuje nyní, během pandemie korony. Řada výzkumů potvrzuje, že v lockdownu mnoho lidí konzumuje víc alkoholu než dřív – z nudy, z upevňujícího se zvyku nebo z omrzelosti. Podle aktuální zprávy Global Drug Survey udalo zhruba 59.000 účastníků, že v prvním lockdownu v roce 2020 konzumovali asi o třetinu více alkoholu než obvykle. Stejně tak narostlo užívání jiných látek, zejména konopí a CBD, ale i riskantní chování jako hazard, počítačové hry nebo sledování porna.
 
Ale jak mají lidé zcela střízliví zvládat každodenní život v pandemii, zčásti nervově vyčerpávající? Nemohlo by omámení dokonce představovat něco jako dočasné řešení, když se na home office nedostávají kreativní nápady, prakticky neexistuje možnost úniku z všedního života a svět se redukuje na práci a přežívání? Lena Papasabbas to považuje za možné: „Dovedu si představit, že s psychedeliky experimentuje víc lidí, kteří to předtím nedělali,“ říká kulturní antropoložka. „Protože je to možnost, jak zažít něco opravdu vzrušujícího, zatímco se příšerně nudíte. Nemůžete nikam jít, tak si zkrátka uděláte výlet ve vlastní zahradě.“ Někteří lidé se podle ní uchylují k opačnému extrému – askeze místo omámení, přehnané sportování a zdravá strava místo alkoholových víkendů nebo hulení.

A co když koronu jednoho dne přece jenom překonáme? Bude se konat ta velká, opojná oslava, o níž mnoho lidí na začátku prvního lockdownu snilo? „Myslím, že nějaké vybití opravdu přijde,“ odpovídá Feustel. „Sociální struktury se nejspíš zregenerují velmi rychle a velmi výrazně. Lidé se budou potkávat, popíjet, slavit a to po určitou dobu nesmírně intenzivně, protože se nahromadí potřeby.“ Přidává ale varování: „Po takové krizi mohou být očekávání příliš vysoká, takže je nepůjde naplnit.“

Mohlo by vás zajímat

Failed to retrieve recommended articles. Please try again.

Doporučení redakce

Failed to retrieve articles. Please try again.

Nejčtenější články

Failed to retrieve articles. Please try again.