Absolute beginners  Život v čekacím modu

Život v čekacím modu - Absolute beginner Foto: Priscilla Du Preez via unsplash | CC0 1.0

Láska a sex, to znamená zažít dobré i zlé, pořádně se zabouchnout, ale i dostat košem. Co když ale dospělý člověk ještě nikdy nic takového nezažil?

Alex T. žije v Porýní-Falci, má jisté zaměstnání, bydlí sám, pravidelně sportuje. V telefonu hovoří klidným hlasem, často zaznívá slovo „plachost“: „Ve škole jsem nikdy nebyl třídní šašek, se spolužáky jsem se bavil, ale byl jsem hodně plachý. Míval jsem vždycky celkem dost kamarádů, díky fotbalu a škole, ale byl jsem prostě trochu zdrženlivější.“ V devatenácti letech jeho kamarádi už často měli přítelkyni – jen on ne. Dnes je mu 41 let a po třech pokusech začít si s někým je pořád ještě single.
 
Mladistvým nebo dospělým bez sexuálních zkušeností se říká panny a panicové. Termín pro ty, kteří mají nedobrovolně malé nebo žádné vztahové a sexuální zkušenosti, v současnosti ale neexistuje. „Stará panna“ nebo „starý mládenec“ se totiž kdysi vztahovalo pouze na to, že se někdo neprovdal/neoženil, což ovšem ještě nevylučuje sexuální zkušenosti.
 
V Německu se od konce 90. let používá termín „absolute beginner“ (zkratka AB). Vzešel z momentálně největšího fóra k tomuto tématu. Inspirací pro používání tohoto výrazu v tomto ohledu byl tehdy název stejnojmenné písničky Davida Bowieho. Dříve se v anglických fórech používal výraz „incels“, což je zkratka pro „involuntary celibacy“ (nedobrovolný celibát). V současné době se tento výraz používá pro násilné antifeministické heterosexuály. Ti však dříve tvořili pouze malou část scény.
 

„Chtěl bych, aby moje poprvé bylo něco zvláštního“

S Alexem jsem navázala kontakt díky srazu AB. Přesnější než výraz „absolute beginner“ mu v jeho případě připadá „panic proti své vůli“: „Nerad bych tvrdil, že jsem pyšný na to, že jsem panic, ale předsevzal jsem si, že moje poprvé bude něco zvláštního a ne sex na jednu noc nebo návštěva bordelu.“ To, že se mnou Alex takto otevřeně hovoří, je odvážné, protože téma je především pro heterosexuální muže obestřené spoustou studu. I v jeho okolí ví o jeho soukromí jen málokdo, někteří se o tom dozvěděli až poté, co poskytl otevřený rozhovor novinám. Součástí rozhovoru tehdy bylo i krátké video, ve kterém byla vidět jeho tvář. Proč takový coming out? „Zajímalo mě, jaký to bude mít ohlas. Říkal jsem si, že se třeba ozve nějaká žena a kromě toho jsem o tom prostě chtěl promluvit. Protože o hru na schovávanou před rodinou a kamarády jsem nestál.“
 
Z rozhovoru z roku 2017 se lze dozvědět, že Alex měl náročné dospívání, v šestnácti z domova odšel. Přesto dnes touží se oženit a mít děti. Partnerku hledá na seznamkách a na facebooku, ještě úplně nevzdal naději. Ale: „Mám svůj zajetý stereotyp, práci. Dvakrát týdně chodím na fotbalový trénink, potom tu a tam do fitka. Teď jsem ještě začal s baseballem. Takže aktivit vlastně mám celkem dost a na vztahy už tolik nemyslím.“ Pak jsou tu ale ty dny, kdy večer sedí sám na gauči. „Mít vedle sebe partnerku a trochu se s ní pomazlit, to bych samozřejmě chtěl.“ Alex už přemýšlel i o terapii: „Ale zatím jsem pro to nic neudělal. Ani nevím, kdo by mi v tomto ohledu mohl pomoct.“

Screenshot: Alex T. poskytl otevřený rozhovor novinám. Součástí rozhovoru z roku 2017 bylo i krátké video. Screenshot: Alex T. poskytl otevřený rozhovor novinám. Součástí rozhovoru z roku 2017 bylo i krátké video. | Foto: © Frankfurter Allgemeine Zeitung

Ech, a to byl teda sex?

Kde přesně je hranice mezi „opožděným“ a „absolute beginner“, se nedá určit. Protože okamžik, kdy začíná intimita a vztah, jsou kulturně a ostatně také člověk od člověka velmi osobní: prvním polibkem? Po první společné noci? Když partnera/ku představíme přátelům a rodičům? První sex a první vztah bývají také něčím jako univerzálním rituálem přechodu do dospělosti. Kdo něčím takovým prošel, ten o tom hovoří. A kdo je v tomto „klubu“, ten si může vytvořit také vlastní identitu: jaký/á jsem v partnerství, co mám rád/a v posteli, kdo mi přijde sexy a jaký druh vztahu vyhledávám? Jenže: bez praxe, jenom na teoretické úrovni, něco takového zjistíte jen stěží.
A k tomu ten lukrativní trh poháněný nejistotou a očekáváními od stylingu přes fitness až po seznamky, sexshopy, vztahové kouče, svatební veletrhy a párové terapeuty/ky. Fiktivní reklamní textař ze série Mad Men o tom jednou řekl: „Láska je něco, co jsem vymyslel, abych mohl prodávat punčochy.“ Kdo při vší té nabídce zůstane single, je nahlížen jako někdo divný. A „absolute beginners“ mlčí – většinou ze studu.
 
Je nejasné, kolik „absolute beginners“ jenom v Německu existuje. Seznamka „Gleichklang“ (Souznění) v roce 2019 na toto téma udělala průzkum. Odpovědělo 5963 singlů ve věku 18 až 82 let. 1090 z nich uvedlo, že mají nulové nebo jen malé zkušenosti, co se sexu a vztahů týká. Většina z nich byli muži, kteří se považují za heterosexuální a intenzivně touží po vztahu. To ukazuje přinejmenším na to, že být „absolutní beginner“ neznamená být také asexuální, nebo že by někdo neměl zájem mít vztah. Ukázalo se, že tito jedinci jsou stejně různorodí jako zbytek společnosti. Proč ale zůstávají sami déle, než chtějí?

Dotyky se dají naučit

„Téměř všichni mají spíše špatný vztah k vlastnímu tělu,“ tvrdí Monika Büchner. Pracuje jako sexuální terapeutka ve Frankfurtu nad Mohanem, píše knihy a nabízí speciální terapii pro absolute beginner z německojazyčné oblasti. „Nejsou to žádní hromotluci. Muži, s nimiž jsem se v mojí praxi setkala, velmi dbají na to, aby u žen nepřekročili žádné hranice. Jsou to často citliví a útlocitní muži, mají velmi jemné antény ohledně toho, co by partnerka chtěla, co ne. Někdy si už při svraštění čela říkají: Uf, udělal jsem něco špatně?“

Všechno, co člověk umí, se v životě nějak naučil. Lásce se dá taky naučit.“

Sexuální terapeutka Monika Büchner

Büchner se s prvním případem absolute beginner ve svojí praxi setkala před deseti lety: Byl to muž, 50 let, sportovní, oblečený nenápadně, normální zaměstnání. Ještě nikdy neměl vztah, ani sex – ani sám se sebou. Podle kritérií fóra AB „hardcore-AB“. Terapie mu pomohla, Büchner roku 2016 publikovala knihu Na láska není nikdy pozdě (Für die Liebe ist es nie zu spät). Klienty/ky získává většinou tak, že se v médiích hovoří na téma „absolute beginner“. Často bývá právě ona první osobou, které se tito jedinci svěří. V mnoha případech jim doporučuje nejdříve psychoterapii. S ostatními pak začíná sociální analýzou – jaký je jejich osobní look, jestli mají okruh kamarádů nebo koníčky. Hovoří také na téma řeči těla, nebo jak se daný jedinec vůbec seznamuje.
 
Büchner pak pokračuje tímto směrem: „Jde o tělesnou stránku osobnosti. Má daný jedinec například už nějaké erotické zkušenosti sám se sebou nebo ne? Kde v tomto ohledu vlastně začínáme?“ Lze vzít do hry také Sexological Bodywork, což je ve zkratce tělesně orientovaný sexuální koučink, během kterého jde o to hapticky a smyslově objevovat vlastní chtíč a sexualitu. Pokud mezi klientem/kou a terapeutkou panuje důvěra, začne se terapeutka klientova/klientčina těla dotýkat. Nejdříve na pažích a nohách, později „klient/ka leží na masážním lůžku a je nahý. Potom může následovat to, že se dotýkám celého těla a že dojde i na pohlavní orgány. Když se u toho klient/ka cítí dobře, bývá to pro něj/ni významný krok.“
 
Terapie Sexological Bodywork se ovšem nepoužívá u každého, zdůrazňuje sexuální terapeutka. V mnoha případech odkáže mužské klienty na takzvané sexuální asistentky. Ty pracují také jako sexuální pracovnice zprostředkovávající sexuální zážitky lidem s handicapem, ale ne ve všech případech. „U žen mi často trvá dlouho najít muže, který něco takového poskytuje. Je jich jenom pár,“ říká Büchner. Zdání, že existuje více mužů, co žijí bez sexu, lásky nebo vztahu, klame. Ženy prý její praxi vyhledávají, až když je jim zhruba pětatřicet – to totiž zažívají, že v jejich okolí většina lidí má partnery, uzavírají sňatky, mají děti. Teprve potom se samota stává problémem, který do té doby nebyl nijak zvlášť nápadný. Hodně takových žen má práci, kamarády, jsou sociálně aktivní. Ale spřízněnou duši ne a ne najít a vysílají jen slabé signály.
Sexuální terapeutka Monika Büchner roku 2016 publikovala knihu „Na láska není nikdy pozdě“ („Für die Liebe ist es nie zu spät“). Klienty/ky získává většinou tak, že se v médiích hovoří na téma „absolute beginner“. Často bývá právě ona první osobou, které se tito jedinci svěří. Sexuální terapeutka Monika Büchner roku 2016 publikovala knihu „Na láska není nikdy pozdě“ („Für die Liebe ist es nie zu spät“). Klienty/ky získává většinou tak, že se v médiích hovoří na téma „absolute beginner“. Často bývá právě ona první osobou, které se tito jedinci svěří. | Foto: © Antje Kern

Jako z jiné planety

Wolfram Huke je také dlouhodobě single. Protože je filmař a kameraman, rozhodl se asi před deseti lety pro radikální krok: natočil dokumentární film Love Alien o svém životě jako „absolute beginner“, čímž se ke svému soukromí přiznal i své rodině, kolegům v práci, přátelům, otázky k tématu dostával po odvysílání filmu dokonce i v supermarketu. „Někteří lidé střídají jeden vztah za druhým, jdou prostě na diskotéku a s někým se tam muchlují. Jak to proboha dělají, je to jako nějaký jiný svět? Proto jsem film nazval Love Alien, protože jsem měl pocit, jako bych byl někdo z jiné planety, který nehovoří tímto jazykem,“ vzpomíná Huke. Tehdy mu bylo třicet, žil v Mnichově a studoval filmovou akademii. V dokumentu jde nejdříve do kláštera, potom na terapii, koupí si nové oblečení, cvičí ve fitku.
 
Na konci filmu je Wolfram nadále single, ale jeho outing před kamerou všechno změní, v mnoha německých talkshows promluvil o tom, jaké to je být „absolute beginner“. „Jednoho dne jsem si říkal: mluvíš o tom už půl roku, co to vlastně je, o čem to tu mluvíš? Je to vůbec tak důležité? To téma se pro mě ve svojí velikosti vytratilo. Přestalo mému životu dominovat a už jsem o něm tolik nepřemýšlel.“ Ještě v Mnichově se Wolfram začal věnovat swingovému tanci, potom se za prací odstěhoval do Lipska a tam na narozeninové párty potkal svoji první partnerku. Stovky lidí mu po premiéře jeho filmu psali, že taky ještě neměli vztah ani sex. „Nikdo z nich vlastně nebyl vzteklý, muži, ani ženy. Z těch zpráv jsem cítil spíš velký smutek a bezradnost.“
 
Paušální řešení neexistuje. Huke zdůrazňuje, jak důležité je narušit izolaci. „Pro mě to bylo skrze koníček, který je spojený s velkým množstvím lidí, kteří se dotýkají. Dříve jsem odmítal chodit tančit, abych se seznámil s ženami. Bylo mi to hloupý,“ říká Wolfram. „Tančit mi pomohlo, protože jakmile se člověk nachází v blízkosti jiných, zbaví se té strnulosti. Když se začnete chovat trochu přirozeněji a učíte se zvládat blízkost druhého a také si to vychutnat, je to nejlepší předpoklad k tomu, že se může stát i něco víc.“ Nestačilo mu si zařídit pohodlný život – mít dobrou práci, peníze, cestovat. Stejně podle něj člověk žije „v čekacím modu“, ráno se probudí a říká si, proč je proboha pořád ještě sám – a jak dlouho to ještě má trvat. Partnerství se stává neobydlenou utopií, do níž se projikuje jakékoli osobní naplnění; zbytek života je přepnutý na modus stand-by.
 
Wolfram se v poslední době konfrontoval se svým strachem z odmítnutí a studu. „Zapomeň na všechny ty příručky o vztazích a seznamy úkolů. Osobnímu vývoji, tomu zabývat se sám sebou a učit se stát při sobě se člověk nevyhne. To je prostě práce na dospívání, kterou je třeba vykonat.“ Dostat košem už dnes pro něj není konec světa. „Neklaplo to. Možná by to klaplo jindy, možná jsem i něco udělal špatně. Ale se mnou v zásadě není nic špatně.“
 

Zaseknout se v 15 letech

Terapeutka Büchner mnohdy musí krotit očekávání – mnoho klientů/tek ještě nemá zkušenost s tím, jak časově náročné a částečně finančně náročné hledání partnera/ky může být: „Postoj ‚musím pro to něco udělat‘ bývá ve skutečnosti jen málo kdy realizován. Jen sedět a čekat, co člověku díky osudu spadne do klína, nestačí, jedná se spíše o spoustu malých kroků.“ Její klienti/ky přitom často mívají strach, že se ztrapní, když budou na rande příliš upřímní a svůj protějšek tak odeženou. Dostat košem nebo zažít ghosting pak zanechává pocit bezmoci a selhání.
 
První vztah, který si „absolute beginners“ začnou, nemusí být na celý život, často k němu vede několik pokusů – někdy delších, jindy kratších. Někteří jedinci se také rozhodnou, že přece jen chtějí žít raději bez vztahu, ale aby se tak stalo v rámci jejich svobodného rozhodnutí a ne jako trpěné břemeno. „Všechno, co člověk umí, se v životě nějak naučil,“ říká sexuální terapeutka Monika Büchner. „Lásce se dá taky naučit. Stav mých klientů/tek často bývá takový, jako by jim bylo 15 let – takže k sobě prostě musí být i trochu laskaví. Patnáctiletí toho smí hodně zkoušet a pak už to nějak jde samo od sebe.“
 
Od lehkosti, o níž mluví terapeutka Monika Büchner, a Wolframovy radikality je Alex T. zatím na hony vzdálený. V rozhovoru je také řeč o obětech, které člověk pro partnerství musí podstoupit: vztah na dálku pro něj není myslitelný a že někteří muži lásku ženám jen namlouvají, aby měli pravidelně sex. Místo to působí jako obraz světa, do kterého člověk jen musí „správně“ zapadnout, aby bylo všechno korektní a život konečně odstartoval. V takovém řádu zdá se existují i nějaké ty rozpory – žádné nejednoznačné hranice ženství a mužství, mezistupně, žádné tekuté hranice.
 
Alex T. je opatrný ohledně toho, kolik toho o sobě ženám prozrazuje, protože některé mu rovnou řekly, že jakožto „absolute beginner“ pro ně nepřipadá v úvahu. Zkouší to dál, nedávno přes jednu aplikaci oslovil několik žen. A vyžádá si ode mě kontakt na terapeutku Moniku Büchner.

Mohlo by vás zajímat

Failed to retrieve recommended articles. Please try again.

Doporučení redakce

Failed to retrieve articles. Please try again.

Nejčtenější články

Failed to retrieve articles. Please try again.