Zamilovat se znamená objevovat sebe a svoji autenticitu skrze toho druhého. Co když si hrajeme na někoho jiného? Jak to může dopadnout? Nad tím se ve svojí povídce zamyslela Bernardeta Babáková.
Tihle dva se už vůbec neumí dívat na televizi. Půjčená chalupa na pár dní od movitějších a chápajících přátel nabízí nejen odpočinek, změnu lokace a nádech svátečnosti, ale také nenápadnou simulaci společného soužití do zamýšlené budoucnosti. První večer si napustili společně vanu, druhý se přebírali starými knihami a fotoalby po prarodičích přátel, třetí večer si ze špajzky bez dovolení vypůjčili dvě lahve červeného. Po dnešním výšlapu s vydatným deštěm je ke sledování svádí ta malá černá bedýnka. Od doby jejich dětství a puberty, kdy s televizí trávili rozhodně nejvíc času, neuplynula zas tak dlouhá doba, ale stejně je nepříjemně zaskočí to množství kanálů.Nevrle přepíná z jednoho programu na druhý a ne a ne si vybrat. Až má skoro chuť navrhnout: „Hele, nebudem se radši milovat?“ Chvíli si pohrává s tou myšlenkou, přemýšlí, jako moc sterilní nebo jak moc rajcovní mu její návrh bude připadat. Než se ale stihne vyslovit, on se rozhodne pro Naked attraction – Seznamku na tělo. Reality show, ve které se pokračuje tam, kde rande normálně končí, hlásí teletext. Účastníci a účastnice si vybírají z řady soutěžících na základě částí těla, které se odhalují; kotníky, lýtka, kolena, trup, prsa, břicho, zadek, ruce, přičemž krk a obličej uvidí vybírající si účastník až k závěru.
Natáhne se po ovladači, aby program přeladila. „Nech to, tímhle jsem v Rize zabíjel dlouhý zimní večery, je to docela úlet,” zadrží ji nečekaně. Když si všimne jejího zaraženého výrazu, povzbudivě jí zmáčkne koleno.
Zas další chlap s ovladačem
Komentování televizních programů nesnášela už jako dítě. Nejčastěji se tím bavili rodiče, za dlouhých nedělních odpolední, když ještě byli spolu. V lepším případě vnášeli do sledování jejich oblíbených pohádek nevyžádané informace jako „jojo, Libuška je stejně nejkrásnější princezna,“ nebo „jak mohl někdo obsadit Trávníčka, vždyť je z Brna!” V horším případě se televize stala nátlakovým nástrojem, symbolem uplatňování moci. Ovladač nakonec vždycky nějak připadl otci, a tak místo animovaných pohádek běžel fotbal a události v regionech.„Zas další chlap s ovladačem,“ pomyslela si při pohledu na něj. Představila si ho trůnit na gauči za deset patnáct let a pro jistotu si přitáhla deku až k bradě.
Televizní soutěž pokročila do takového stádia, kdy si plešatý, sportovně vypadající třicátník vybíral už jen ze tří mladých žen. Ty stály úplně nahé v jakýchsi průhledných boxech. Všechny tři měly tetování, vlasy po ramena, lehký make-up a věk někde mezi dvacítkou a třicítkou. Ta nejstarší byla také nejštíhlejší. Měla souměrnou postavu, úzký pas a zdálo se, že nemá ani celulitidu, světlé vlasy jí sahaly po lopatky. Druhé dvě účastnice byly mnohem kypřejších proporcí, jedna měla vlasy na ježka a druhá zase dredy. Prsa jedné z nich se zdála být vyloženě dlouhá a široká, břicho měla vyboulené a bílé, faldíky měla i na pažích. Druhá měla zase nepravděpodobně široká kolena i objemná stehna.
Moderátorka v kostýmových kalhotách pistáciové barvy se dotazovala vybírajícího si muže, co se mu na třech nahých ženách líbí a zda by s nimi šel na schůzku. Muž se srdnatě držel a stále hrál s moderátorkou hru na body positive vibes. Pochvaloval ženám účes, úsměv, kotníky, tetování, náušnice nebo barvu vlasů. Kroužil kolem jejich vzhledu opatrně, používal slova jako originální, netypický, zajímavý, přitažlivě jinaký, ale vše směřovalo k tomu, aby se na rande vypravil jedině s tou ženou, která se ze všech nejvíc přibližovala k ideálním proporcím. A taky že jo. Pod záminkou toho, že by nemohl chodit s dívkou, co má piercing nebo brýle, nebo je vyšší než on, vyřadil obě kypré účastnice.
Všichni přece hledáme lásku
„To je ale trapák,“ zavolal, „to bylo jasný od začátku!“„Proč jako?“ Nasadila trochu ostrý tón.
„Proč rovnou neřekne, že mu vadí nějaký kila navíc. To je přece strašně neupřímný.“
„A ty bys to řekl, jo?“
„Minimálně bych přiznal, že se mi líbí štíhlý holky. Proč se tvářit, že je to jinak.“
„Takže kdybych přibrala, tak se poohlídneš po nějaké té vyžilé třicítce?“
„Nebuď tak vztahovačná, bavíme se přece o soutěži v televizi, ne o vztazích.“
„Vážně?“
„Jak vážně?“
„No já nevím, před pár dny jsi mi říkal o svých bývalých holkách z Tinderu.“
„A klucích.“
„A klucích. Každopádně to funguje úplně stejně jako tahle soutěž.“
„Nemůžeš tam mít nahý fotky.“
„No to je mi tedy rozdíl.“
„Žil jsem sám dva roky v Lotyšsku, nikoho neznal, jak chceš poznat lidi než přes seznamovací aplikaci, kterou navíc používají úplně všichni?“
Zhluboka vydechla.
„Tys měla to štěstí, že svoje partnery poznalas ve škole, v práci, na večírku, já jsem to štěstí neměl, tak jsem mu šel naproti. Není třeba z toho něco vyvozovat.“
„Je to hrozně konzumeristický.“
„Všichni přece hledáme lásku.“
„Ale ne svajpováním.“
„Proč se vlastně hádáme? Randil jsem s lidma, který jsem poznal díky aplikaci. No a co? Kdybych si podal inzerát do novin, tak ti to nevadí? Ve výsledku jsi měla víc vztahů ty.“
„Takže ty teď vyčítáš minulost mě?“
Náhle seděli každý na opačným rohu gauče. Milovat se dneska večer rozhodně nebudou.
Sama sobě byla občas podezřelá
Trochu zdvořile a trochu odtažitě se vystřídali v koupelně. Dávala si na čas, moc se jí nechtělo lehnout si vedle něj. Dlouho si prohlížela svůj obličej v zrcadle a pak se rýpala pilníkem v nehtech na nohách. Když si vedle něj lehala, pravidelně oddechoval, jako by se nic nestalo. Převalovala se sem a tam a na jazyku ji tížila ta neuvěřitelná pachuť večerního rozhovoru, po kterém on tak výtečně a bez problémů usnul. Co vůbec myslel tím, že ona měla víc partnerů? Na co to naráží? Byl to právě on, kdo to neměl úplně uzavřené, když se potkali.Oznámil jí to asi na páté schůzce, poté, co si ho na koncertě jakési generické shoegazeové kapely, co jich ten podzim po městě hrálo v klubech mraky, spletla se spolubydlícím svého bratra. Na páté schůzce. Tedy po dvou měsících od té doby, co si spolu dali pivo na baru a on ji nesmyslně dlouho doprovázel po koncertu domů. Pak si na ni sehnal kontakt, ukázalo se, že mají desítku společných známých. Šli spolu pak do kina a jindy se po propité noci vyšplhali na lešení u zchátralého barokního kostela a koukali se na večerní chladné nebe a dělili se o jeho poslední cigaretu.
Nechápala tehdy jeho couvání. Dotklo se jí. Nebrala mu nějaký čas mobil, neodepisovala na zprávy a na dalším koncertě tentokrát už se skutečným spolubydlícím jejího bratra (byl to navíc trochu větší fešák) si na baru dala pivo, nechala se doprovodit až k domu, další den večer přijala pozvání do kina. Šlo to sice rychleji, ale v podobném duchu. Sama sobě byla občas podezřelá, ale pochybnosti si příliš nepřipouštěla. Všichni přece toužíme po lásce. Když šli za pár týdnů od setkání s bratrovým spolubydlícím kolem chátrajícího kostela, opřela se vyzývavě o lešení.
„Co blbneš,“ řekl jí spolubydlící jejího bratra, „na konci listopadu se šplhat na lešení, může tam být námraza. Nebo by nás mohl někdo vidět.“
„Máš cigáro?“ zeptala se ho.
„Nemám. A ty nekuř a dej mi radši pusu,“ vykročil k ní.
„Promiň,“ uhnula, „ještě to s někým nemám dořešený.“
Vytvořit společné vzpomínky
Když se k sobě vrátili, o té trapné odmlce ani jeden z nich nemluvil. Omlouval se a mlžil ohledně důvodů jeho tak náhlé změny chování, odvolával se na čistý stůl. Ona zase naznačovala něco v tom duchu, že byla smutná. Změnila taktiku, oddala se jejich vztahu o to víc, o kolik ji trápily výčitky svědomí. Večery se rozšířily o společná rána, vaření kávy a čaje, podlehli tomu oba do jisté míry, že se počet kartáčků v jejich koupelnách rozšířil do páru, do kalendářů si poznamenali data narozenin, svátků, snažili se zapamatovat jména maminek a babiček, vyměnili si fotografie z dětství a při víkendových výletech se vší silou snažili vyměnit staré vzpomínky a vytvořit společné. Už dávno jim nebylo sedmnáct, nedělali to poprvé. Sem tam spolu ještě vylezli na střechu nebo se vyškrábali na komíny odstavených továren v průmyslové zóně, což tolikrát opakované proceduře společného sžívání dodávalo ne příliš přesvědčivý punc jedinečnosti.A pak tu byl displej mobilu a seznamovací aplikace, kterou si stále neodinstaloval. Dráždila ji, protože sama jí nedisponovala. Dráždila ji, protože se díky ní cítila výrazně víc nahraditelná, zaměnitelná. Jakoby světlo z displeje nasvětlovalo chatrnost té jejich lásky, u níž si stále nebyla jistá, jestli ji cítí, nebo jestli si ji přeje cítit.
Ona ho přece taky na chvíli vyměnila. Nebylo to sice ono, ale kdo ví. Budila se a upadala do neklidného spánku, zatímco jeho oddechováním začal probublávat chrapot.
Zdálo se jí v jednu chvíli, že stojí úplně nahá ve skleněném boxu stejně jako další soutěžící; její bratr, spolubydlící jejího bratra a moderátorka pořadu Naked attraction. On, navlečený do lesknoucího se pistáciového kostýmku si je zkoumavě prohlížel. Ačkoliv se na dlouho zastavil před boxem, ve kterém stál nahý její bratr, nakonec odvrátil zrak od bratrových hýždí a hrudi a hodil hlavou směrem k ní.
Vybral si ji, ze všech skleněných boxů se otevřel pouze ten její. Mohla vyjít ven, stát nahá proti němu, podat mu ruku a pak si skočit pro šaty a zajít s ním na rande.
Vybral si ji. Ale stejně se trhnutím vzbudila z noční můry.
September 2022