Job

Nový tichý domov

Foto: © privat

Jak neslyšící Karolína Hyklová v Guatemale objevila nový domov

Foto: © soukromý archiv
Náplní Karolíniny Evropské dobrovolné služby bylo působení ve škole pro neslyšící v Guatemale. Foto: © soukromý archiv

24letá Karolína Hyklová se začátkem září 2011 vydala v rámci Evropské dobrovolné služby do Guatemaly pomáhat tamní komunitě. Poprvé v jejím životě měla vycestovat mimo Evropu. Skoro každý by byl před cestou rozrušený. Karolína však měla ještě o důvod víc se obávat. Narodila se totiž jako neslyšící.

Na rozmyšlenou, zda se vydá vstříc dobrodružství, měla tři týdny. Její blízcí ji podporovali, radili jí, aby využila příležitosti, která se jí naskytla, zároveň však o ní měli strach. Čím byl datum odjezdu blíže, tím spíše byla Karolína nervózní. Po cestě, která trvala dva dny, konečně přistála v Quetzaltenangu, odkud pak směřovala dále do Xele, městečka, kde měla působit.

Mimo ní zde své EVS projekty vykonávaly další tři dobrovolnice. Celý tým, místní koordinátory nevyjímaje, se skládal z lidí, jež dosud nepřišli do kontaktu s neslyšícími. Proto chvíli trvalo, než si s Karolínou našli způsob, jak spolu vzájemně komunikovat. Zpočátku si s ostatními dobrovolnicemi psaly vzkazy v angličtině na papír nebo na mobil. Tou dobou Karolína prodělala první krizi. „Byla jsem jakoby odstrčená,“ jak sama uvádí. Měla sto chutí se sbalit a odjet. Po dvou dnech si však tamní koordinátor Pedro dané situace všiml a zavolal si dobrovolnice do klubovny se vzkazem, ať si s sebou přinesou své notebooky. Tam pak společně komunikovaly přes Skype a nakonec se usnesly na tom, že Karolína bude ostatní dobrovolnice učit znakovat. Dívky prý měly talent a velkou chuť se učit, proto byly ke konci pobytu schopné se bez problému bavit znakovou řečí na jakékoli téma. Počáteční krize způsobená bariérou v komunikaci tím byla zažehnána. Hlavní Karolíninou motivací se přes toto období přenést, byla touha dokázat si sobě i ostatním, že na to má.


Získat si důvěru

Náplní Karolíniny Evropské dobrovolné služby bylo působení ve škole pro neslyšící, kde musela vyučovat guatemalským znakovým jazykem. Tamní znakový jazyk však před svým příjezdem do Guatemaly vůbec neovládala, uměla však ten anglický. Se svými žáky si tedy zpočátku vůbec nerozuměla. „Všichni mluvili jen španělsky, anglicky vůbec. Zachránila mě jedna učitelka, která je Američanka a žije v Guatemale. Ta mě naučila ovládat guatemalský znakový jazyk,“ líčí Karolína. Ve škole, kde Karolína působila, byly děti ze sociálně slabého prostředí. Zpočátku byly vůči novému člověku nedůvěřivé. Karolína si tak musela důvěru svých žáku získat. „Nakonec se mi to povedlo mimo jiné tím, že jsem je naučila fotit,“ říká k tomu Karolína. To, co by mohlo být pro jejich evropské vrstevníky docela fádní záležitostí, se stalo pro guatemalské děti zdrojem zábavy a nadšení. Postupem času jí mnoho studentů přirostlo k srdci a s některými je v kontaktu dodnes.

Karolíně se v Guatemale líbilo mnohé. „Nadchla mě guatemalská kultura, všudypřítomná barevnost – oblečení, budovy, suvenýry – a ochota tamních lidí,“ vypráví Karolína. „Když jsem se jednou v půl sedmé večer vracela posledním autobusem do hotelu, řidič autobusu trval na tom, že je nebezpečné, abych šla sama. Vystoupil a sám mě k hotelu doprovodil.“ Také si mohla vychutnávat obdivné pohledy, kterými byla jako blondýnka – v Guatemale ojedinělý úkaz – hojně častována. Čím víc se přibližoval čas odjezdu, tím spíš si Karolína uvědomovala, že by si svůj pobyt nejraději prodloužila.

Foto: © soukromý archiv
Karolínu nadchla všudypřítomná barevnost. Foto: © soukromý archiv

Podělit se a vrátit se

„Po svém návratu domů jsem byla přímo nabita zážitky a měla touhu se o ně podělit,“ popisuje Karolína. „Připravila jsem si přednášku, na níž jsem představila své zkušenosti, a k tomu jsem uspořádala výstavu fotografií z Guatemaly.“ Jedna Karolínina kamarádka, Lenka, byla jejím vyprávěním unesena natolik, že se rozhodla absolvovat Evropskou dobrovolnou službu na tom samém místě. „Pobyt v Guatemale mi změnil pohled na svět,“ líčí své dojmy. „Život v Guatemale se odehrává v pomalejším tempu, tamní obyvatelé nejsou tak pyšní jako Evropané, když potřebujete pomoc, a více si vzájemně pomáhají.“ Pro Karolínu se stalo Xele za poměrně krátký čas druhým domovem. „Znám celou Guatemalu. Chtěla bych se tam vrátit a zůstat tam o něco déle,“ dodává zasněně Karolína při vzpomínce na zem, kterou si oblíbila.

Daniela Ešnerová

Copyright: Goethe-Institut Praha
březen 2013

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Další články k tématu

    Hodnota jídla a vody
    Kristýna Lungová pomáhá jako humanitární pracovnice na Haiti. Až v nejchudší zemi západní polokoule si uvědomila hodnotu jídla a vody, říká Lungová.

    Splněný sen v Addis Abebě
    Dana Siedemová (29) právě ukončila roční pobyt v etiopské Addis Abebě, kde v té době jako jediná Češka absolvovala program OSN pro dobrovolníky.  více…

    „Stále znovu k moři!“
    Johanna bydlela během civilní služby rok na samotě na poloostrově Westerhever v bývalém strážním domku majáku v národním parku „Šlesvicko-holštýnské Mělčinové moře“. více …

    Nový tichý domov
    Kvůli své dobrovolnické službě v Guatemale vycestovala 24letá Karolína vůbec poprvé mimo Evropu. Skoro každý by byl rozrušený. Karolína však ještě víc. Narodila se totiž jako neslyšící. více…

    Živá paměť
    Osmnáctiletá Verena z Mnichova absolvuje dobrovolnou službu. V Olomouci pracuje v rámci projektu Živá paměť s lidmi, kteří trpěli za národního socialismu. více…

    Ve službách za lepší Evropu
    Za každou dobrovolnickou službou se skrývá nějaký příběh. Šest mladých lidí vypráví, co v praxi znamená tak trochu krkolomný pojem „Evropská dobrovolná služba“ (EDS). více…

    Zaplatila, aby mohla pomáhat
    Barbara Deak (21) pracovala po maturitě tři měsíce jako dobrovolnice v jedné škole v Ghaně. V rozhovoru vypráví, proč se rozhodla zaplatit dost peněz, aby mohla během své dovolené pracovat. více…

    Sirotci z Bwindi
    Afrika – hlad, bída, chudoba? Lucie Příhodová, studentka sociologie v Brně, se mohla na vlastní oči přesvědčit. V Ugandě pracovala se sirotci. více…

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...