Job

Fanouškovství jako způsob seberealizace

Foto (Ausschnitt): Lara (laram777) CC BY 2.0Foto: © privat
Monika Bartošová: „Studium fanouškovství nám může ukázat věci, které se potřebujeme dozvědět sami o sobě.“ Foto: © Sokromý archív Moniky Bartošové

Málokdo si může ze svého koníčku udělat práci, někdy se to ale povede. Monika Bartošová ve svých čtrnácti letech začala coby fanoušek knih a filmů o Harrym Potterovi psát povídky na toto téma. Dnes se fanouškovství věnuje jako vědkyně, je doktorandkou na katedře žurnalistiky na Univerzitě Palackého. Co zatím vybádala, prozradila Kláře Feikusové.

V čem fanouškovství spočívá?

Člověk má potřebu se družit neboli socializovat se a dále seberealizovat skrze nějakou činnost. Někdo rád rajtuje na koni, jiný hraje šachy a někdo rád jezdí na fanouškovské cony. Je to koníček jako každý jiný. Vytváří se tu nový fenomén, který už zasáhl několik generací: generace ve věku dvaceti až třiceti let je dnes díky internetu výrazně ovlivněna fanouškovstvím. Tito lidé budou zanedlouho vychovávat děti. A místo večerníčku jim budou pouštět Doctora Who.

Proč je třeba se věnovat fanouškovským studiím?

Myslím si, a určitě v tom nejsem sama, že studium fanouškovství nám může ukázat věci, které se potřebujeme dozvědět sami o sobě. Třeba o tom, jakým způsobem čteme a interpretujeme nebo jakým způsobem si na umělecká díla vytváříme emoční vazbu. Osobně zastávám názor, že fanoušci oproti běžnému publiku nejsou jiní ničím jiným než mírou zájmu. Procházejí stejnými fázemi a procesy vnímání uměleckého díla jako běžné publikum, jenom to u nich bývá výraznější.

Které obory se mohou fanouškovstvím zabývat?

Fanouškovská studia v podstatě vychází ze zájmu kulturálních studií o populární kulturu, která byla dříve stavěna do opozice nebo negace k vyšší kultuře. Kulturální studia pojímají populární kulturu jako něco každodenního, něco, co prostě slouží lidem k určitému účelu. Publikum a tedy i fanoušci jsou součástí populární kultury, jelikož ta s publikem stojí a padá. Samozřejmě ale navazujeme na starší obory; zájem o publikum projevuje obor masové komunikace nebo obecně sociologie. Etnografické výzkumy, často používané při studiu publika, patří k dědictví antropologie. Fenomén fanouškovství lze ale také zkoumat na poli psychologie nebo lingvistiky.

Jakým způsobem se může fanouškovství projevovat?

Všemi možnými způsoby. Z mého hlediska to celé začíná interpretací, následuje vytváření diskusních fór za účelem interpretace s jinými. Fanoušci mají potřebu hovořit například o novém dílu oblíbeného seriálu. Někteří pak své nápady zpracovávají jako vizuální texty – kreslí obrázky, přetváří fotografie nebo videa. Jiní zase píšou, mohou to být texty o délce pár slov až po rozsah románu. Někdo se spokojí jen s tím, že sbírá předměty spojené se seriálem, třeba figurky, jiný nosí trička. Jako v každé sociální skupině mají fanoušci potřebu se vymezit.

Foto (výřez): Lara (laram777) CC BY 2.0
Kdo utváří naše představy o fanoušcích? Například vrah Johna Lennona Mark David Chapman... Foto (výřez): Lara (laram777) CC BY 2.0.

Slovo fanoušek má ale i negativní nádech. Proč tomu tak je?

Obecně veřejnost zná tři typy fanoušků. Nejznámější jsou hysteričtí fanoušci, zejména fanynky, jako měli třeba Beatles, z čehož vznikl fenomén zvaný beatlemanie. Další skupinu tvoří agresivní fotbaloví hooligans. Třetím typem je šílenec, který se snaží dostat co nejblíže ke svému objektu zájmu. Nejznámějším fanouškem je muž, který zabil Johna Lennona. Všechny tyto obrazy vytváří představy široké veřejnosti o tom, jak fanoušek „vypadá“: je to někdo osamělý, kdo nemá žádné sociální vazby a tráví čas něčím, co pro společnost není nijak prospěšné.

Jaký přínos má fanouškovství pro samotné fanoušky?

Fanouškovství lze vnímat jako jistý druh úniku z tlaku společnosti. Dalším rozměrem je, že k fanouškům často patří lidé z marginalizovaných skupin společnosti. Bývají to ženy, etnické menšiny, náboženské menšiny a další, pro něž je obtížnější se ve společnosti projevit jiným než tímto způsobem. Fandomy jim ale skýtají bezpečnou platformu. Bývají to kreativní jedinci, kteří se ve fandomu učí nové věci nebo se v něčem trénují. Někteří autoři fanouškovských komiksů se vypracovali na profesionální komiksové kreslíře, obdobně je to s autory fanouškovských fikcí, ze kterých se stali úspěšní spisovatelé. Dá se tedy říct, že fanouškovství je tréninkové pole, kde má člověk šanci získat poměrně velké publikum, které mu ochotně poskytne zpětnou vazbu. Myslím, že právě to je na této komunitě jedinečné.

Jaké jsou psychologické aspekty fanouškovství?

Musím předeslat, že nejsem odborník na psychologii a taky mám k některým oblastem psychologie odtažitý vztah. Co mi třeba vadí na psychologii ve vztahu k fanouškům, je to, že některé jejich specifické tendence jsou vnímány jako patologické. Přitom ze všech výzkumů, které jsem kdy našla a které mi přišly relevantní, nevyplývají žádné zásadní rozdíly oproti zbytku populace. Nesetkala jsem se s psychologickým výzkumem, který by můj názor vyvracel. Naopak bývají autoři výzkumů s překvapením nuceni konstatovat, že fanoušci jsou vlastně úplně normální lidi.

Foto (výřez): Ungry Young Man (markusunger), CC BY 2.0
... fotbaloví fanoušci. Foto (výřez): Ungry Young Man (markusunger), CC BY 2.0

Dokáží být fanoušci i kritičtí?

Určitě. Nikdo, v podstatě ani sám autor díla populární kultury, o něm neví tolik, co fanoušci. Když nějaké dílo milují, jsou schopni je opakovaně konzumovat a analyzovat do hloubky mnoha způsoby, tedy jak ve vizuální tak lingvistické či narativní rovině, běžné jsou i analýzy z genderového nebo feministického hlediska. Nečiní tak samozřejmě vědomě, většinou v dané oblasti nemají formální vzdělání. Ale to neznamená, že kvalita jejich analýz je nízká a že by pro ni nebyli kompetentní. Na druhou stranu někteří fanoušci pocházejí z akademického prostředí. Mají analytické nástroje, jsou vybaveni odborným jazykem a mnohdy fungují jako názoroví vůdci. Fanoušci jsou skvělí analytici už díky tomu, že na rozdíl od jiných analytiků textům věnují velké množství času, který běžný akademik často nemá.

Jaký máš ty vztah k fanouškovství?

Dříve jsem byla intenzivní fanoušek knih o Harry Potterovi, asi od čtrnácti. Poměrně brzo jsem začala psát povídky, nejdřív v češtině, pak v angličtině. V té době jsem psala i mnoho hodin denně. Což mi ale pomohlo, když jsem nastoupila na vysokou školu. Když jsem začala číst a psát povídky v angličtině, hodně mi to pomohlo s jazykem. Dnes se ale zajímám o všechno možné. Věnuji se vizuální kultuře, a tak mě hodně baví filmy a hlavně televize.

Je možné být akademik a fanoušek zároveň?

Myslím si, že je to potřebné. Pokud byste dělali etnografický výzkum nějakého domorodého kmene a měli možnost si pro něj vybrat člověka, který nerozumí jazyku a nechápe význam rituálů, anebo proškolit nějakého z domorodců, který by prokázal talent k oboru, kdo z nich by asi přinesl komplexnější informace? Já jsem v tomhle domorodec. Kdysi jsem byla součástí „kmene“, takže pro mě je ten svět srozumitelný. S čím se ale musím potýkat, je to, že některé věci mi přijdou samozřejmé, ale můj výzkum musí být srozumitelný i pro ostatní. Takže je tam nutnost neustálé sebereflexe. V sociálních a humanitních oborech je to ale běžný požadavek.

Berou ostatní akademici fanouškovská studia vážně?

Moc ne. Ale je to výzva. Teprve v okamžiku, kdy je akademik schopen vysvětlit, co studuje a proč, si je vědom toho, že to má cenu a pochopí skutečnou hodnotu toho, co jej zajímá.

Rozhovor vedla Klára Feikusová.

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
srpen 2015

    Monika Bartošová

    Monika Bartošová vystudovala filmovou vědu a kulturální studia na Univerzitě Palackého v Olomouci. V současné době je doktorandkou kulturálních a mediálních studií na Katedře žurnalistiky tamtéž. Zajímá se především o fanouškovská studia, populární kulturu a televizní fikční tvorbu. Její disertační práce se zabývá texty participačních kultur. Mimoto je editorkou televizní sekce časopisu 25fps zaměřeného na vizuální kulturu. Ve svém volném čase navíc funguje jako PR manažerka občanského sdružení Ollove, které organizuje kulturní a společenské akce se zaměřením na osvětu ohledně sexuálních menšin.

    Další články k tématu

    Objev v sobě zvíře
    Furríci, fanoušci antropomorfních zvířat, tvoří téměř neznámou subkulturu. Ale nemáme náhodou všichni ve svých genech kus furríka?

    Fanouškovství jako způsob seberealizace
    Monika Bartošová ve svých čtrnácti letech začala coby fanoušek knih a filmů o Harrym Potterovi psát povídky na toto téma. Dnes se fanouškovství věnuje jako vědkyně.

    Jak je to s genderem v literatuře fantasy?
    Antologie fantasy literatury uspořádaná slavným spisovatelem Georgem R. R. Martinem si dala za cíl ženské postavy v literatuře fantasy osvobodit od jejich stereotypních rolí – a to se nepovedlo.

    „Do fantasy neutíkám“
    „Fantasy je pro mě formou, kterou popisuji realitu kolem sebe,“ říká 23letá spisovatelka Tereza Matoušková. Svůj fantastický svět nazvala Podmoří a odehrávají se v něm všechny její knihy.

    Podivní, neohrabaní mimoňové s masivními brýlemi
    Ať už jde o žánr fantasy, science-fiction nebo komiksové superhrdiny – to, čím se dříve zabývali jen takzvaní „nerdové“, je dnes už součástí mainstreamu. Je tedy klišé o nerdech jako brýlatých podivínech bez přátel ještě vůbec výstižné?

    Bitva o Mythodeu
    Dobrodružná dovolená nebo únik z reality? Jednou ročně vzniká v blízkosti města Hannoveru středověkem inspirovaný fantasy svět Mythodea. Více než 6.000 hráčů promění poklidné panství Brokeloh v bitevní pole s rytíři, elfy, skřety a zombies.

    3000 let v „Perryversu“
    Celé generace čtenářů sledují dobrodružství velitele kosmické lodi Perryho Rhodana. Na pultech kiosků se toto sci-fi, které nese jméno hlavního hrdiny, objevuje každý týden již od roku 1961.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...