Objev v sobě zvíře

Foto: © Puma | www.cesfur.orgFoto: © Sid | www.cesfur.org
Nejčastější typy furson (zvířecí alter ega furríků) jsou psovité a kočkovité šelmy. Foto: © Sid | www.cesfur.org

V moderní společnosti není o různorodé subkultury nouze. Kromě zpopularizovaných hipsterů, punkerů nebo hip hoperů ale existují i téměř neznámé komunity, které se do obecného povědomí z pochopitelných důvodů nedostaly. Příkladem svérázné skupiny lidí je furry fandom. Jedná se o fanoušky antropomorfních zvířat – zvířat s lidskými vlastnostmi, respektive lidi převlékající se za zvířata.

Vznik fandomu zvířat s lidskými vlastnostmi sahá do 70. let 20. století v USA. Největší boom nastal na přelomu tisíciletí, kdy se komunita začala rozšiřovat do celého světa, Českou republiku nevyjímaje. Tou dobou již nešlo jen o pravidelné sledování Lvího krále či Willyho Foga na cestě kolem světa a rozšiřování sbírky pestře barevných a usměvavých plyšáků. Začalo vznikat čím dál více conventions neboli conů, akcí, na kterých se členové pravidelně setkávali, provozovali své oblíbené aktivity a upevňovali tak svoji kulturu, ke které se hlásilo čím dál více členů, ať už z obliby k furry umění, touhy začlenit se mezi podobně smýšlející jedince či čistě z eskapismu. V České republice a na Slovensku se mezi akce tohoto typu řadí kupříkladu ČeSFuR, Zodiacon, MiniFurr či zimně orientovaný SnowFur.

Fursony – zvířecí alter ega furríků

Furríci, jak si členové fandomu říkají, mají svá zvířecí alter ega, kterým se říká fursony. Ty mají podobu zvířete, které je danému člověku blízké, a zároveň přejímají vlastnosti svého nositele. Jelikož však tyto postavy v reálném světě neexistují, mohou si je furríci modelovat dle obrazu svého. Pokud je furrík v běžném životě plachý, může být jeho liščí alter ego jménem Zrzek naopak odvážné a sebejisté. Skrze své alter ego pak na internetu a conech komunikují s ostatními. Oslovují se svými zvířecími jmény a projevují se tak, jak je pro dané zvíře typické. Nejčastější typy fursonů jsou psovité a kočkovité šelmy. Druh zvířete však není omezen, popularitě se těší také mytické bytosti, jako jsou draci nebo gryfové. Nikdo ale furríkovi nezakáže být třeba kaprem nebo pavoukem.


Fursony jsou tím, co furries odlišuje od larpů a jiných druhů roleplayingu, neboť spousta z nich je bere jako přímou součást své osobnosti, nikoli pouze jako fiktivní postavu, za kterou se vydávají. Dlouholetý člen a organizátor českých furry conů přezdívaný Altair ke své fursoně říká: „Moje fursona je antropomorfní fríský kůň. Beru ji jako svou projekci v kyberprostoru. Snažím se ji používat s výjimkou té nejnutnější formální komunikace při veškeré komunikaci po internetu. Třeba pozdravím zaržáním, nebo pokud mi někdo napíše něco v duchu: ‚ahoj, jsi tady?‘, tak mu přes IRC odpovím akcí, která se mu ukáže nějak jako: ‚*Altair k tobě natočil levé ucho‘, protože to zpravidla udělá kůň, když ho zaujme nějaký zvuk – natočí k vám uši.“

V komunitě jde především o toleranci a navazování přátelských vztahů

Jelikož mají furríci tak blízký vztah ke svým zvířecím já, těší se v jejich komunitě velké popularitě umění a tvůrčí činnosti. Jde totiž o jediný způsob, jak mohou svá alter ega zhmotnit v reálném světě. „Když je tvoje druhé já drak se zatraceně pěkným pozadím, jak jinak to chceš světu ukázat než tím, že si necháš nakreslit jeho portrét?“ ptá se řečnicky bývalý aktivní člen komunity Martin a ukazuje mi portrét své fursony v podobě modrého vlka, který má na ručně nakresleném obrázku s jeho skutečným já několik společných rysů, jako je výraz ve tváři či styl oblékání. „Osoby, které umí kreslit a tvořit kostýmy, se těší mezi furries velké vážnosti, která mnohdy neodpovídá jejich reálným schopnostem. I sotva průměrný umělec se může stát hvězdou v rámci furry komunity, bude-li ochoten kreslit v ní žádaná témata,“ dodává Altair. Umělecká tvorba furries je natolik pestrá, že v ní postupně začaly vznikat i specifické subžánry. Jedním z nechvalně proslulých je druh kreslené furry pornografie, který se nazývá „yiff“ podle zvuku, který údajně vydávají polární lišky při páření.

Foto: © Karakina Fox | www.cesfur.org
Celkový důraz na vzájemnou blízkost souvisí i s občasným spojováním furry komunity se sexuální volností a otevřeností. Foto: © Karakina Fox | www.cesfur.org

Kostýmům, které Altair zmiňuje, se ve fandomu říká fursuity a jsou často díky své extravagantnosti první věcí, jež nezasvěceného člověka zaujme, i přestože je nosí spíše menšinová část furry komunity. Na loňském ČeSFuRu měla z dvouset účastníků fursuit bezmála třetina. Tyto kostýmy jsou dalším způsobem, jak furries reprezentují svá alter ega. I přestože jimi mohou být vlci, lvi, draci či jiná v přírodě nebezpečná stvoření, kostýmy nikdy nepůsobí hrůzostrašně, naopak spíše infantilně a vesele, což má spojitost mimo jiné s tím, že v komunitě jde především o toleranci a navazování přátelských vztahů. Celkový důraz na vzájemnou blízkost souvisí i s občasným spojováním furry komunity se sexuální volností a otevřeností – v americkém furry fandomu se více než polovina členů hlásí k bisexuální orientaci.

Nemáme náhodou všichni ve svých genech kus furríka?

I přes všechny své výrazné projevy zůstává identita furries oku běžného pozorovatele skryta. V reálném životě se její členové chováním a vzhledem od většiny obyvatelstva ničím neliší a svému vnitřnímu tygrovi či lišce prostor nedávají. Fursuity na ulici nenosí, nepoužívají jména svých zvířat, veřejně neštěkají, nevyjí ani neřehtají. „Jsou to úplně normální lidi. Často třeba ajťáci nebo kluci a holky, co pracují v kanceláři. Pár z nich nosí třeba trička s vlky vyjícími na měsíc nebo s kreslenými zvířátky, ale ani to je v dnešní době neodlišuje od ostatních lidí,“ říká k identitě furríku Martin. V reálném životě se však vyznačují kladným vztahem ke zvířatům a k přírodě, někteří i ve formě aktivismu. „Jsou furries, kteří se hluboce zajímají o přírodu a zejména ‚své‘ zvíře a nějakou formou se podílejí na ochraně životního prostředí. Znám třeba ‚vlky‘, co jsou součástí vlčích hlídek Hnutí DUHA. Mapují výskyt šelem u nás a zabývají se jejich ochranou,“ popisuje Altair.

Furries jsou subkulturou, která se projevuje jen při konkrétních příležitostech – na pravidelných akcích, ale hlavně na internetu a v kyberprostoru. Sdílí svoji tvorbu, provozují online roleplaying a několikrát do roka se setkávají na conech, kde se griluje, zpívá karaoke, sportuje, pořádají se tu artshow a přehlídky fursuitů a taneční soutěže. Oproti rozsáhlejším furry komunitám na západě, které jsou spjaty spíše s urbanistickým prostředím halových conů, mají v České republice a na Slovensku furries bližší vztah k přírodě. Cony jsou zde pořádány v ubytovacích střediscích blízko venkova, lesů a hor, kupříkladu na Vysočině a v Českém ráji. „Je to vlastně zajímavé. Svým způsobem se u nás furríci tím přímým kontaktem s přírodou mnohem víc blíží té zvířecí podstatě než třeba v USA, kde mají mnohem širší základny,“ komentuje specifika české furry komunity Martin s pohledem upřeným na svého plyšového huskyho.

Jakkoli se mohou zdát myšlenky a zájmy furry komunity mnohým lidem obskurní a „ujeté“, nabízí se otázka, zda se pod všemi fursuity, tygřími portréty a zvířecími alter egy neskrývá spojení s něčím, co je lidstvu blízké již po několik tisíciletí. Zájem o antropomorfní zvířata a jejich projekci do umění a osobnosti je starý jako civilizace sama a mohli bychom nalézt souvislosti kupříkladu s kulturou starých Egypťanů, Indiánů či Aztéků. Nabízí se tedy otázka – nemáme náhodou všichni ve svých genech kus furríka?

Internet Relay Chat
Libor Kamenský

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
leden 2016
odkazy k tématu

Další články k tématu

Objev v sobě zvíře
Furríci, fanoušci antropomorfních zvířat, tvoří téměř neznámou subkulturu. Ale nemáme náhodou všichni ve svých genech kus furríka?

Fanouškovství jako způsob seberealizace
Monika Bartošová ve svých čtrnácti letech začala coby fanoušek knih a filmů o Harrym Potterovi psát povídky na toto téma. Dnes se fanouškovství věnuje jako vědkyně.

Jak je to s genderem v literatuře fantasy?
Antologie fantasy literatury uspořádaná slavným spisovatelem Georgem R. R. Martinem si dala za cíl ženské postavy v literatuře fantasy osvobodit od jejich stereotypních rolí – a to se nepovedlo.

„Do fantasy neutíkám“
„Fantasy je pro mě formou, kterou popisuji realitu kolem sebe,“ říká 23letá spisovatelka Tereza Matoušková. Svůj fantastický svět nazvala Podmoří a odehrávají se v něm všechny její knihy.

Podivní, neohrabaní mimoňové s masivními brýlemi
Ať už jde o žánr fantasy, science-fiction nebo komiksové superhrdiny – to, čím se dříve zabývali jen takzvaní „nerdové“, je dnes už součástí mainstreamu. Je tedy klišé o nerdech jako brýlatých podivínech bez přátel ještě vůbec výstižné?

Bitva o Mythodeu
Dobrodružná dovolená nebo únik z reality? Jednou ročně vzniká v blízkosti města Hannoveru středověkem inspirovaný fantasy svět Mythodea. Více než 6.000 hráčů promění poklidné panství Brokeloh v bitevní pole s rytíři, elfy, skřety a zombies.

3000 let v „Perryversu“
Celé generace čtenářů sledují dobrodružství velitele kosmické lodi Perryho Rhodana. Na pultech kiosků se toto sci-fi, které nese jméno hlavního hrdiny, objevuje každý týden již od roku 1961.

Témata jádu

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...