Kultura

Hmatatelný sen

Markéta Kubátová

Několik autorů se rozhodlo vydat své povídky vlastní silou

Ilustrace k povídce „Vlaky“. © Markéta Kubátová
Ilustrace k povídce „Vlaky“. © Markéta Kubátová

Snem všech „šuplíkových“ pisatelů je vydat vlastní knihu, a tím dostat své myšlenky a příběhy k veřejnosti. V dnešním 21. století už to není takový problém jako dřív. Stále je to však drahá záležitost. Šlo by to však provést levněji, nezávisleji, za pomoci vlastních sil? Musí mladý spisovatel čekat na příležitost, nebo si ji může vytvořit sám? Několik autorů z Brna a jeho okolí nečekalo a vzalo to do vlastní rukou.

„Když si člověk kupuje knihu, často neví, co vše předcházelo tomu, než se na pultech objevila,“ vysvětluje 23letý Libor. „My všichni však máme příležitost to zjistit – podílíme se totiž skoro na každé části tohoto procesu.“

Projekt s neoficiálním názvem Piknik na hřbitově vznikl na jaře 2012 a zhmotnil se z fantazie spisovatele Libora a polygrafičky Lucie Plavcové. „Pro mě bylo důležité zažít si vydání knihy, nějak ji propagovat a prodávat. Chci totiž jednou pomáhat mladým umělcům dostat je do povědomí lidí,“ líčí Lucie, co ji na celé věci lákalo.

„Myšlenka, že vydám s dalšími lidmi vlastní knihu, mě hned nadchla,“ říká Libor. Zpočátku byli jen dva, on a Lucie. Současně to vylíčil své přítelkyni, autorce těchto řádků. I já jsem se po několika pochybnostech přidala a sehnala další nadšence. Bylo velké štěstí, že zrovna probíhala literární soutěž pro středoškolské studenty z okolí Brna. Díky soutěži se do projektu zapojili čtyři lidi a další čtyři přibyli krátce nato.

Do konce léta 2012 každý dodal povídku, kterou chtěl publikovat. Libor přišel s nápadem, že by se měly přidat ještě ilustrace. O jejich tvorbu požádal svou kamarádku Markétu Kubátovou. „Její kresby mě vždy naprosto uchvacovaly,“ říká Libor. Markéta s nadšením přijala.

Hmatatelná podoba

Na podzim stáli všichni autoři před otázkou, jak proměnit sebrané materiály v elektronické podobě v hmatatelnou knihu. Lucie, která studuje knihařství, přemýšlela o třech možnostech.

Vydat ji na své škole, oslovit nějaké vydavatelství nebo vlastním nákladem. Jednu chvíli měli již vymyšlený plán na vlastní tisk, když se na ně obrátilo štěstí a ujal se jich Miroslav Klepáček z nakladatelství Sursum. Nejen, že se tak jejich kniha objeví s puncem ISBN v kamenném knihkupectví, ale nakladatel ji vydá vlastním nákladem - což už samo je pro začínající autory velikou podporou.

„Ester, má přítelkyně, se stará o konečnou podobu knihy a komunikaci s nakladatelem, naše ilustrátorka přidává kresby k daným povídkám a já dělám korekturu povídek a píšu anotaci,“ líčí Libor, jak si rozdělili úkoly. Se samotnými povídkáři probírají celkovou podobu, postupy a konečný název. „Každý názor je důležitý a všichni bychom se měli shodnout, jinak by to nebylo spravedlivé,“ zdůrazňuje demokratický průběh projektu Libor. Nejenom že všichni pracují na obsahu a podobě knihy, ale také se po jejím vydání zapojí do její propagace a šíření.

„Rádi bychom dali o naší knize vědět přes recenze v různých časopisech, na webových stránkách a hlavně osobně na našich čteních,“ představuje plány Libor. Všichni se už těší, až stanou s vlastní knihou v ruce před diváky a budou z ní číst na svém, v mnoha případech, prvním autorském čtení. „Díky tomu, že je jedna spisovatelka Slovenka, dostane se kniha i k našim sousedům.“

Jak vnímají tento projekt některé autorky?

Pavlína Němcová (21)

Něco publikovat a nepsat jen tak do šuplíku byl vždy můj sen. Už od mé první povídky tak v druhé třídě, kdy jsem se díky tomu učila psát poprvé na počítači. Tuším, že těch výtisků nebude moc. Ale jakmile budou k dostání, koupím si jich několik a budu je dávat svým nejbližším. Nejspíš to mají v plánu i ostatní. Jakmile se dozvíme, že se to začalo prodávat a lidi si to kupují, jistě nás to všechny moc potěší.

Anna Tišnovská (18)

Především to považuji za takovou první pořádnou spisovatelskou zkoušku. Očekávám hlavně práci – jak na povídce, tak na činnostech spojených s vydáváním.

Anna Jordanová (19)

Těším se na ni jak malá na Vánoce! Jsem zvědavá jak myš v klícce, jak bude knížka vizuálně vypadat, hlavně ilustrace, protože já sama nemám sebemenší mlhavou představu, co by se tam mělo nakreslit. Všichni se už nemůžeme dočkat vůně nové vytisknuté knihy – a to ke všemu naší.



Rozhovor s ilustrátorkou knihy Markétou Kubátovou

Markéto, jak dlouhý čas ti zabralo nakreslení jedné ilustrace, jaké to pro tebe bylo?

Ze začátku mi to zabralo celkem dost času, ale nejspíš proto, že jsem často měnila návrhy a styl kresby. Chvilku trvá, než přijdu na to, co mi pasuje na dané téma, jako byly třeba tyto ilustrace. Navíc to byla má první zkušenost, tudíž jsem často nevěděla, co se bude autorům povídek líbit. Ale jakmile jsem si našla svůj styl, šlo mi to od ruky.

Při práci jsi měla podmínku, že by měly být ilustrace černobílé. Přesto se na některých objevuje barva, jaký zde hraje význam?

Čistě osobní. Po přečtení povídky pro mě měla ta která barva nějaký smysl - například představa jara se neobejde bez rozkvetlých stromů, na které jsem tedy musela použít růžovou barvu.

Ilustrace v knize Piknik na hřbitově jsou tvojí první veřejnou prezentací. Co si od tohoto projektu slibuješ a co ti přinesl?

Splnila jsem si takový svůj sen. Vždycky jsem chtěla namalovat nějaký příběh, a ještě víc mě potěší, když to někdo ocení. A především, když se shodneme s tvůrcem povídky. Což není samosebou, protože každý máme jinou představivost. Nejraději bych byla, kdyby se má tvorba ostatním zalíbila a mohla jsem v tomto odvětví dál tvořit. Mám ráda jak kresbu, tedy ilustrace, tak i malbu, ke které jsem dříve vůbec netíhla, až v poslední době jsem začala objevovat její „kouzlo“. Kresba je pro mě ale tak jako tak příjemnější alternativa - mám totiž ráda čistou práci, a když můžu co nejrealističtěji vyobrazit to, co chci a co vidím.

Na tvorbě textů knihy, kterou lze najít pod ISBN 978-80-7323-262-7, se podílejí: Ester Dobiášová (20), Libor Kamenský (24), Anna Jordanová (19), Pavlína Němcová (20), Anna Tišnovská (18) a Vincent (19), Gabriela Klusalová (21), Zuzana Vernerová (21), Michaela Tabakovičová (22) a Jan Bartoloměj (25, pseudonym).

Polygrafie je výrobní obor, který zpracovává a tiskem rozmnožuje textové a obrazové předlohy. Zahrnuje tyto základní výrobní fáze: zhotovování tiskových forem, tisk, dokončovací výroba a přidružené odborné činnosti. Zdroj: Wikipedia

Copyright: Goethe-Institut Praha
prosinec 2013

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Další články k tématu

    Rio Reiser – Německý král
    Rio Reiser byl nejen vynikající muzikant a ikona německého popu, ale vždy také politicky založený člověk. Nedávno vyšla velmi osobní biografie Rio Reisera, jejímž autorem je jeho bratr Gerd Möbius.

    Zaplatit za pravdu pravdou
    Ve svém románu „Mluviti pravdu“ popisuje český spisovatel a novinář Josef Formánek život Bernarda Marese, sirotka, příslušníka SS a funkcionáře komunistické strany.

    Budoucnost psaná naší minulostí
    Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo? Dětství strávené v psychiatrické léčebně bylo pro německého spisovatele Joachima Meyerhoffa velkým zdrojem inspirace.

    Punk vůbec není dead
    Román „Konec punku v Helsinkách“ lze číst jako obžalobu toho, že punk je mrtvý. Spisovatel Jaroslav Rudiš, jehož kniha vyšla roku 2014 i v němčině, to ale vidí jinak.

    Jak svět miluje?
    Mladá novinářka a spisovatelka Wlada Kolosowa sbírala na pěti kontinentech příběhy o lásce. Vzešla z toho knížka s názvem „Lovetrotter – Cesta kolem světa za láskou“ (Eine Weltreise rund um die Liebe), která mapuje cestu kolem světa a hledání lásky.

    Návrat do temnoty
    Martin Becker ve svém románovém debutu „Zbytek noci“ („Der Rest der Nacht“) vypráví temný příběh s dvěma dějovými liniemi, které se následně mistrně propojí.

    Hmatatelný sen
    Snem všech „šuplíkových“ pisatelů je vydat vlastní knihu. V dnešním 21. století už to není takový problém jako dřív. Stále je to však drahá záležitost. Několik autorů z Brna a jeho okolí nečekalo a vzalo to do vlastní rukou.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...