Život

Ubytuj uprchlíka u sebe doma

Foto: © Michal SikytaFoto: © Michal Sikyta
Biotechnoložka Barbara u sebe doma ubytovala 24letého Nicholase z Nigérie. Foto: © Michal Sikyta

„Uprchlíci vítáni“ - tak se jmenuje iniciativa, která v Německu a Rakousku zprostředkovává ubytování v soukromých bytech. Má se tak vytvořit přívětivější přivítání uprchlíkům. Tuto pomoc ve Vídni a Dolním Rakousku organizuje mimo jiné i jeden mladý Čech.

Proč uprchlíci prostě nemůžou bydlet ve volných pokojích v soukromých bytech místo hromadných ubytoven, kde většinou nemají přímý kontakt s místním obyvatelstvem? V Rakousku je něco takového od ledna 2015 možné, a to díky iniciativě „Uprchlíci vítáni“.

Skupina dobrovolníků kolem českého studenta a koordinátora Michala Sikyty tuto myšlenku převzala z Německa. Zprostředkovávají se tak místa v bytech, pokoje v rodinných domech nebo jiné soukromé možnosti bydlení, převážně uprchlíkům, kteří se nacházejí v náročné životní situaci, vysvětluje 25letý Čech. Bývají to ti, kteří teprve čekají na udělení azylu, nemají žádné finanční prostředky a nedostávají žádnou sociální podporu.

Pokud si ale někdo přeje, aby se nový spolubydlící finančně podílel na nájmu, lze požadovat tzv. minimální ručení (státní podporu). „Uprchlíci vítáni“ s financováním pomáhá, vytváří koncepty a po nastěhování do nového bydlení zůstává s danou osobou v kontaktu. „Chceme zabránit tomu, aby během soužití vznikaly problémy. Proto se pravidelně dotazujeme, jestli všechno dobře funguje nebo jestli je třeba vyjasnit nějaké rozmíšky,“ vypráví Michal. Pokud jsou problémy příliš rozsáhlé, musí se uprchlík odstěhovat a najde se mu jiné bydlení. Doposud je toto řešení pouze v rovině teoretické. „Zatím žádné problémy nenastaly,“ vypráví Michal.

Foto: © Flüchtlinge willkommen
Tým projektu "Uprchlíci vítáni" ("Flüchtlinge willkommen“) - horní řada uprostřed: Michal Sikyta Foto: © Flüchtlinge willkommen

Třikrát víc zájemců než pokojů k bydlení

V současné době na projektu spolupracuje jenom ve Vídni kolem 15 dobrovolníků, v každé rakouské spolkové zemi už existuje nějaká kontaktní osoba. Stoupá i počet zprostředkovaných možností bydlení: od ledna jich bylo 57, převážná část z nich ve Vídni, ale i v jiných spolkových zemích se našla možnost spolubydlení pro uprchlíky.

Bydlení je potřeba. Do konce června v Rakousku bylo podáno 28 311 žádostí o azyl, více než za celý rok 2014 (28 027). Většinou se jedná o uprchlíky ze Sýrie, Afghánistánu a Iráku, jak se lze dočíst ve zprávě o udílení azylu zveřejněné ministerstvem vnitra. Od ledna do konce června bylo uděleno 17 472 rozhodnutí dle zákonu o azylu.

Stoupající počet uprchlíků pocítila i iniciativa „Uprchlíci vítáni“. V současné době je k dispozici třikrát více uprchlíků potřebujících bydlení než pokojů, které jim lze poskytnout. Ale zvyšuje se i ochota pomáhat. V srpnu bylo v nabídce 300 pokojů, do května jich bylo pouze 55. Na projektu spolupracují s neziskovými organizacemi, které uprchlíky pro tento projekt navrhují. Tato možnost bydlení se mezi žadateli o azyl ale podivuhodně dobře rozkřikla, vysvětluje Michal.

U moderátorky bydlí mladý Syřan

© Flüchtlinge willkommenHodně uprchlíků si přeje bydlet spíše ve studentských bytech, jiní zase v bytech, kde žijí rodiny, spousta pronajímatelů chce přijmout pouze ženy s dětmi, i když převážná většina uprchlíků jsou muži. Pokud je to jen trochu možné, snaží se organizátoři tato přání plnit. „Snažíme se najít vhodní spolubydlící a dáváme si načas s tím, abychom se toho o lidech dověděli trochu víc – o pronajímatelích a nájemcích,“ říká Michal. Proto a také protože všichni na projektu pracují vedle svého zaměstánní nebo studia, jednotlivá zprostředkování trvají několik dnů, někdy i týdnů. „Historky“ o bytech bývají velmi různorodé.

Nicholas a Barbara se poznali přes projekt „Uprchlíci vítáni“. Nicholas pochází z Nigérie, žije už několik let v Rakousku. Je mu 24 let, dodělal si povinnou docházku a momentálně absolvuje vyučení, aby se z něj stal kuchař. Německy se učí denně, i díky novým kruhům, ve kterých se nyní pohybuje. Barbara je biotechnoložka, hodně cestuje, a proto mu nabídla, ať bydlí u ní na gauči.

23letý Amin už nějakou dobu žije u Jürgena. Ředitel firmy u sebe doma ve vile vídeňské čtvrti Penzing ubytoval mladého Afghánce. „Uprchlíci jsou lidé, kteří se bojí. Už dlouho jsem přemýšlel, jak jim pomoct,“ vypráví Jürgen v novinovém rozhovoru.

Elke Lichtenegger, jedna z nejznámějších moderátorek populárního rádia Ö3, má také nového spolubydlícího. Je jím Wael ze syrského Aleppa. Když jej představila na své facebookové stránce, která má velký mediální dosah, dostalo se jí spousta chvály a podpory, ale také nenávistných komentářů.

„Rakousko je uprchlíkům otevřenější než Česko“

Michal Sikyta, Foto: © privatMichal za svoji činnost dostává jen velmi malou náhradu nutných výdajů, kromě toho má různé brigády, aby se uživil. Motivuje ho, když může pomoct, aby se situace s uprchlíky zlepšila. I když pro něj zpočátku bylo divné se jako Čech angažovat pro uprchlíky.

Michal se do Vídně přestěhoval kvůli bakalářskému studiu politologie. V současné době tento rodilý Pražan pracuje především pro tento projekt a už studuje v magisterském studiu. V Rakousku jej překvapily pozitivní reakce na založení iniciativy, především v porovnání s Českem. „Kdybych takový projekt rozjel v Praze, dovedu si představit, že by jej společnost tvrdě kritizovala,“ dodává.

Otevřenost rakouské společnosti, především ochota dobrovolně několik hodin věnovat pomoci uprchlíkům nebo darovat peníze je pro něj dle jeho slov motivací s projektem pokračovat. I v Rakousku se setkává s nenávistnými komentáři, negativními náladami, taky od politiků, ale v porovnání s Českem je jich prý mnohem méně. Michal přístup k problematice uprchlíků vnímá takto: „V české společnosti postrádám toleranci, ochotu pomoci a solidaritu s lidmi na útěku.“ Ale i v Rakousku je prý ještě na čem pracovat.

Minimální ručení pro potřebné (Bedarfsorientierte Mindestsicherung) je sociální podpora, která se v Rakousku uděluje ve výši 827 euro dvanáctkrát v roce včetně zdravotního pojištění zdarma. Nárok na minimální ručení mají rakouští občané, cizince ze zemí EU, kteří v Rakousku pracují, všichni cizinci, kteří v Rakousku žijí déle než 5 let, ale také jedinci se statusem uprchlík.

Zdroj: wikipedia
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
srpen 2015
odkazy k tématu

Další články k tématu

Divadlo proti divadlu Merkelové
Tygři, co místo krmiva žerou uprchlíky. Exhumace zemřelých uprchlíků. Svými kontroverzními akcemi Centrum pro politickou krásu (ZPS) podněcuje debatu o německé uprchlické politice.

Objetí na ostrově Lesbos
Od počátku roku na Lesbos dorazily statisíce lidí na útěku. Řecký ostrov hlásí výjimečný stav. Přispěvovatelka jádu Nancy Waldmann pomáhala na místě.

Lidi jako ty a já
Fotograf David Konečný a redaktorka jádu Tereza Semotamová se spontánně rozhodli jet do Maďarska s dodávkou plnou věcí pro uprchlíky. Přinášíme dojmy z jejich cesty – slovem i obrazem.

Ubytuj uprchlíka u sebe doma
Iniciativa "Uprchlíci vítáni" v Rakousku a Německu zprostředkovává bydlení u lidí v jejich bytech. Ve Vídni se na organizaci této dobročinné akce podílí mimo jiné český student politologie Michal Sikyta.

Do Evropy z donucení
„Water is killing,“ říká Nasir tiše. Voda dokáže zabíjet. Dvavadvacetiletý Nasir utekl do Evropy přes Středozemní moře a dnes bojuje s evropským právem.

Cestovat zakázáno
18letý Azibo před čtyřmi lety uprchl ze západní Afriky a od té doby žije v Berlíně. Jako žadatel o azyl podléhá takzvané rezidenční povinnosti, takže nesmí opustit město.

Rakousko s ostrým!
Městský magazín biber je mladý počin Rakušanů s migračním pozadím, určený všem, kteří se chtějí seznámit s pestrou a multikulturní Vídní.  

Ze života imigrantů
Režisérka Sabine Herpich několik měsíců doprovázela rumunskou rodinu a pozorovala jejich snahy usadit se v Berlíně.  

Náš útěk
Byli čtyři ze 400.000. Když opustili komunistické Československo, byly Martinovi tři roky, když padla železná opona, sedm. Multimediální příběh z doby, kdy cesta za svobodou byla trestná.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Smát se všemu navzdory...
... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

Má dáti | dal
Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...