Úspěch navzdory vší pravděpodobnosti

Nizaqete BislimiNizaqete Bislimi
Nizaqete Bislimi jako dítě z nemajetné uprchlické rodiny udělala navzdory všem překážkám kariéru v advokacii a zabývá se cizineckým a azylovým právem.

Je to příběh jako stvořený pro hollywoodský trhák – o dítěti z nemajetné uprchlické rodiny, které navzdory všem překážkám udělalo kariéru v advokacii a zabývá se cizineckým a azylovým právem. Hlavní postavou je sympatická mladá žena, která takový příběh sama prožila. Je to příběh jejího života – a ten vypovídá velmi mnoho nejen o legislativním a sociálním statusu uprchlíků v Německu. Vypovídá přinejmenším stejně výmluvně i o tom, jak je i nadále obtížné patřit v Evropě k romské menšině. O svém životě vypráví Nizaqete Bislimi ve své německy psané autobiografii s názvem „Durch die Wand“ („Skrz zeď“).

Durch die Wand je poutavá kniha, přestože její jazyk je často rozvláčný a líčení až přehnaně vlídné. Obojí je však vyvažováno závažností a potenciálem této biografie, která vypráví jakoby morálně hodnotnější verzi staré legendy o tom, jak se někdo z umývače nádobí vypracoval a stal se milionářem. Tohoto příběhu se chopila téměř všechna média – od televizní talkshow Menschen bei Maischberger přes týdeník ZEITmagazin až po prestižní stranu 3 v listu Süddeutsche Zeitung, na které jsou denně uveřejňovány velké reportáže.

Čtrnáct let strachu z odsunu

Nizaqete Bislimi, která pochází z Kosova a které je dnes 36 let, si vědomě nezvolila kariéru dobře placené komerční právničky. Namísto toho se rozhodla pracovat v advokátní kanceláři, která mimo jiné i pro její rodinu po 14 letech provizoria a opakovaného pozastavování odsunu ze země konečně vydobyla trvalou perspektivu. Jako advokátka se teď Nizaqete také stará o uprchlíky. Ten, kdo si přečte její knihu, bude mít alespoň trochu ponětí o tom, jak fatální účinky mohou mít některé změny zákonů, jako například nová, zrychlená řízení při zpracování žádostí o azyl. A bude mít také ponětí o tom, co aktuálně znamená pojem „Wirtschaftsflüchtling“, tedy „ekonomický uprchlík“, v případě Romů z balkánských zemí. Pro ně to totiž neznamená útěk za větším výdělkem, ale útěk před faktickým vyčleněním ze společnosti – bez přístupu ke vzdělání, k bydlení, zdravotní péči, sociálním dávkám nebo k možnosti pracovat.

Z obytného kontejneru do posluchárny

© DuMont Buchverlag

Ani v Německu nebylo pro Nizaqete Bislimi všechno jednoduché. Maturitu a později studium práv absolvovala za ztížených podmínek. Ve vesnici pro uprchlíky, která byla postavena z obytných kontejnerů přímo u dálnice, neměla vlastní pokoj a jen cesta na univerzitu a zpět jí denně zabrala téměř čtyři hodiny, které musela zvládnout vlakem, autobusem a metrem. A jako „trpěná osoba“ s pouze dočasným právem k pobytu neměla nárok ani na státní podporu, která se v Německu ze zákona poskytuje na vzdělání žákům a studentům z příjmově slabších rodin. Kromě matky a čtyř sourozenců jí tehdy pomáhali také němečtí přátelé. Přesto se našlo i poměrně dost lidí – úředníků, soudců nebo učitelů –, kteří jí v jejím snažení házeli klacky pod nohy a upírali jí jakékoli právo na vzdělání. „Vdej se, holka!“ poradil jí například poradce z úřadu práce, když se s ním ve dvanácté třídě s vynikajícími známkami na vysvědčení, nicméně jako „trpěná osoba“, radila o volbě povolání. Upozornila ho tehdy na nápis, který měl vystavený v kanceláři: „Tamhle máte napsáno: ‚Merkelová říká to, čeho se nikdo neodváží.‘ – Vy pro mě určitě dokážete něco udělat. On ale jen odmítavě zavrtěl hlavou.“ A nezůstalo jen u jednoho odmítnutí.

Pro Nizaqete však bylo obtížné obhajovat svou studijní horlivost i před ostatními uprchlíky. „Proč se vlastně tak snažíš? Vždyť tě stejně odsunou.“ Nejvíc energie jí ubíral právě neustálý strach z odsunu. Tento strach trval dlouhých čtrnáct let. Soudní proces probíhal přes mnoho instancí. Nakonec však Nizaqete Bislimi dostudovala a sama se stala právničkou. Nicméně úřady pojaly její studijní úspěchy jako podnět k tomu, aby jí navrhly výměnný obchod – ona sama prý bude smět zůstat, pokud celý zbytek její rodiny zemi opustí. Když to dnes Nizaqete Bislimi vypráví, zní její hlas stále ještě rozhořčeně. Ona se však vzepřela a nakonec celá její rodina získala právo v zemi zůstat.

Hrdost a předsudky. Dvojí stigma – uprchlice a Romka

Kniha Durch die Wand však nevypráví jen o sociálním vzestupu jedné inteligentní dívky z uprchlické rodiny, ale i silný příběh o nalezení sebe sama. Dnes je Nizaqete Bislimi první předsedkyní Spolkového svazu Romů v Německu. Než však byla schopná hlásit se ke své romské identitě, uplynuly desítky let. V jedné pasáži své autobiografie Nizaqete píše, že ji prý velice zasáhla dětská knížka o klukovi se zrzavými vlasy. „Aby se vyhnul posměchu, tak si své zrzavé lokny vytrhal. Ale začali se mu posmívat kvůli plešatosti. A tak si utrhl dokonce i paže a nohy, až z něj nakonec nezůstalo vůbec nic.“ Trvalo to dlouho, než si Nizaqete Bislimi uvědomila, že podobně jako kluk z knížky zachází ona sama se svou romskou identitou – neustálé popírání vlastních kořenů ji stálo hodně sil. Nakonec se přes svůj strach z rasismu a vyčlenění dokázala přenést. Dnes veřejně vystupuje na obranu romských zájmů. Že je to nutné, to dokládá ve své knize a poskytuje k tomu celou řadu velice osobních zážitků i fundované společenské a historické analýzy.

Jako doporučení ve vztahu k situaci Romů v zemích bývalé Jugoslávie nebo za tzv. železnou oponou cituje Nizaqete Bislimi úryvek z projevu předsedy šlesvicko-holštýnské vlády, Torstena Albiga, před spolkovou radou: „Namísto sledování cíle, jak lidi fakticky vyloučit z azylového řízení, by mělo Německo raději prostřednictvím Evropské unie vyvíjet tlak na tyto země, aby se tam zabránilo diskriminaci a korupci. Potom bychom si nemuseli dělat starosti, že tam dochází k přepadávání romských osad. Potom bychom si nemuseli dělat starosti, že tam lidé žijí na haldách odpadků. Potom bychom si nemuseli dělat starosti, že tam lidé ze strachu z diskriminace neposílají své děti do školy.“

Potíže s „pozitivním rasismem“

A jaká je situace Romů v Německu? „V Německu žije mnoho úspěšných Romů. Většina z nich se však ke svému romskému původu nehlásí. Ze strachu před starými stigmaty,“ říká Nizaqete Bislimi. Teprve před několika lety byl vybudován památník romským a sintským obětem nacismu. V 50. letech vydaly německé soudy rozhodnutí, že Romové a Sintové nebyli do roku 1943 pronásledováni z důvodů rasistických, ale „policejních“. Proto Romové a Sintové nedostali ani žádné odškodnění. Teprve v roce 2015 se předsedkyně spolkového soudního dvora od tohoto soudního rozsudku distancovala.

Pro Nizaqete Bislimi se však rasismus projevuje dnes například v tom, že hodně lidí mluví obdivně a užasle o tom, jakou udělala kariéru. „Tento obdiv a uznání totiž zároveň implikuje i to, že od dítěte z uprchlické rodiny, a zvlášť od Romky, se taková kariéra nedá vůbec očekávat.“ Je tedy tato kniha zatížená pozitivním rasismem? Možná. Docela určitě je však důvodem k publikování to, že mnoho lidí se právě pokouší udělat si představu o tom, co to znamená dostat se jako uprchlík do Německa. Status „trpěných osob“, kterým je pouze opakovaně pozastavován odsun ze země, se v Německu v současné době týká 100.000 lidí.

Maike Wetzel
překlad: Yvona Vašíčková

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
leden 2016

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Další články k tématu

    Úspěch navzdory vší pravděpodobnosti
    Příběh jako stvořený pro hollywoodský trhák: Nizaqete Bislimi jako dítě z nemajetné uprchlické rodiny udělala navzdory všem překážkám kariéru v advokacii a zabývá se cizineckým a azylovým právem.

    Vyrovnat se s historií je bolestivé
    Historie jej zajímala od malička. Postupem času se začal věnovat 20. století a „problémům, které jsou pořád ještě aktuální“. Od roku 2005 je Michal Schuster kurátorem Muzea romské kultury.  

    Lety: vepřín nebo památník?
    Na místě někdejšího koncentračního tábora v Letech dnes stojí vepřín, za jeho přesun majitelé požadují 1 miliardu korun.

    Nezůstávat stranou
    Rozhovor s ředitelkou muzea romské kultury o pravicovém extremismu a celkové problematice nynější situace Romů v České republice.

    Obchod s chudobou
    Josefov má problém s byty. Má jich přespříliš pro ty, kteří ve městě nejsou vítáni. Přitom se ale staly velkým byznysem. Podnikatelé totiž nově objevili „sociální“ bydlení.

    Veřejnost ve střehu
    Iniciativa „Ne Rasismu“ se snaží dosáhnout toho, aby Češi, kteří s protiromskými a neonacistickými tendencemi nesouhlasí, nezůstávali v ústraní, ale naopak o sobě dali vědět.

    Český rasismus na síti
    Rasistické vtipy (často o Romech) jsou bohužel často garanten pro lajky na Facebooku. Rasistická žumpa čerpá hlavně z vymyšlených zpráv.

    Kočárkem k solidaritě
    Za projev solidarity sklidila firma prodávající kočárky vedle všeobecného uznání také řadu rasistických poznámek a výhružek. A vůbec nehrálo roli, že jde o pomoc čerstvě novorozeným paterčatům. Projevy nenávisti vyvolal jejich romský původ.

    Vyprávěním proti předsudkům
    Hluční, špinaví a práce se štítící: takové předsudky vůči Romům jsou v Česku bohužel stále ještě hojně rozšířené. Trojdílný dokumentární komiks O přibjehi staví proti tomuto stereotyp vzrušující zkušenosti Kevy, Albíny a Ferka – tří Romů, jejichž životy už nemůžou být rozdílnější.

    Témata jádu

    Až po uši
    Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...