Jak fungují volby do německého sněmu

Foto: © Patrick HamouzFoto: © Patrick Hamouz
Dva volební systémy = dva hlasy? To zní komplikovaně. Foto: © Patrick Hamouz

„Máte dva hlasy“. Tato věta, vyvedená velkými písmeny na hlasovacích lístcích, vyvolává v nejednom voliči určitou bezradnost. Poslanci do německého parlamentu jsou voleni podle principu „personalizovaného poměrného volebního systému“. Jedná se o volební systém kombinující poměrný a většinový volební systém. Platí tedy: dva volební systémy = dva hlasy? Zdá se to docela komplikované.

Německý parlament vzniká kombinací poměrné a většinové volby. Mělo by jít o spojení výhod obou systémů… nebo minimalizování jejich nevýhod. Záleží na úhlu pohledu.

Čistě většinový volební systém vede obvykle ke vzniku politického systému dvou velkých stran; menší strany a tedy i menšinové zájmy v tomto systému přicházejí zkrátka. Zato většinový systém zpravidla vede k jednoznačným volebním výsledkům a stabilní vládní většině.

Naopak v systému založeném na poměrné volbě hrozí roztříštění parlamentních sil, pokud je v parlamentu zastoupeno velké množství (malých) stran. Aby se vytvořily vlády, seskupují se strany zpravidla do koalic, což není vždy jednoduchý úkol. Avšak výsledky poměrného hlasování přesněji odrážejí „vůli voličů“, neboť v něm mají menší a střední strany silnější pozici, respektive jim vůbec umožňuje do parlamentu vstoupit.

Na následujících stránkách se dozvíte, kde a jak se oba systémy ve volbách do německého parlamentu uplatňují.

1. První hlas: Vítěz bere všechno
2. Druhý hlas… proč je „důležitější“

3. Pětiprocentní klauzule… překročit a vloudit se

4. Převislé mandáty: 299 + 299 = 622?


1. První hlas
Patrick Hamouz
překlad: Martina Stejskalová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Prag
září 2013

    Témata jádu

    Smíšená čtyřhra | V4

    Sloupkaři ze Slovenska, Česka, Maďarska a Polska zkoumají témata jako je význam Evropy, pravicový populismus, národní suverenita, společenské změny, arogance západního pohledu – a prolamují tak státní a myšlenkové hranice. více...

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...