Herní scéna v Maďarsku v 80. letech  Když komunismus narazil na Commodore 64

Současná odborná literatura o historii videoher by zaplnila celou knihovnu, avšak střední a východní Evropa zůstává na digitálních mapách i nadále bílou skvrnou. Mohli bychom si myslet, že kvůli železné oponě jsme byli izolováni a v regionu se hry nevyvíjely. Opak je však pravdou.

Relativní uzavřenost vytvořila v bývalých zemí RVHP kvetoucí a jedinečnou herní kulturu. Možná jen málo lidí z mladší gamerské generace ví, že v období socialismu a post-socialismu, čili v 80. a 90. letech, se v Maďarsku zrodil skutečný herní průmysl, který se napříč všemu dokázal vyvinout často v garážových podmínkách a exportovat na západ softwary světové kvality.

Kouzelné pixely

„Magická kostka“ se v roce 1979 vydala na svou dobyvačnou cestu světem a stala se skoro symbolem; hra nezná hranice, tvůrčího ducha nemůže omezovat politická izolace a za železnou oponu se prorazit dá, dokonce lze dosáhnout i významných obchodních úspěchů. Kostka Ernőa Rubika nebyla jenom ekonomickým triumfem, ale i poslem svobody. Tento optimistický postoj sehrál obrovskou roli v tom, že když nově vzniklá firma Novotrade – jedna z prvních akciových společností v zemi, vedená Gáborem Rényim – vyhlásila koncem roku 1982 soutěž na počítačovou hru, z celé země se začaly hrnout nápady.

První polovina 80. let byla skutečně heroickým obdobím, které v Evropě symbolizovaly dva počítače: britský, gumovými klávesami vybavený černý ZX Spectrum, dnes působící spíš jako hračka, a Commodore 64, který na trh uvedla americká společnost Commodore. Ten vynikal především svou barevnou paletou, scrollovacími schopnosti a ve své době jedinečným zvukovým čipem, který připomínal syntetizátor. Když v maďarské státní televizi přečetli výzvu Novotradu, kvůli západnímu embargu uvalenému na země RVHP tyto počítače v Maďarsku oficiálně nebyly k sehnání, alespoň ne za forinty. Přesto přišlo přes tisíc návrhů, některé v textové podobě, jiné jako propracovaný storyboard. Nápady byly částečně posuzovány v Maďarsku a částečně v zahraničí a vítězné práce se začaly vyvíjet na počítačích, které Novotrade přivezl a zapůjčil budoucím vývojářům.

Mezi firmou Novotrade a Andromeda, kterou v Londýně vedl Robert Stein, maďarský emigrant z roku 1956, jenž se do té doby zabýval hlavně obchodem se šachovými automaty a počítačovými součástkami, vznikla jedinečná dohoda: Stein bude na Západě distribuovat hry vytvořené maďarskými programátory, a ti budou dostávat výplatu ve valutách.

Z freelancerů, studentstva, počítačových inženýrů a vážených vědců, kteří po práci doma na vedlejšák po nocích programovali hry, se poskládaly malé týmy specializované na jednotlivé projekty a pustily se do horlivého vývoje. Hry byly většinou nesmírně jednoduché, dnes snad až úsměvně naivní, ale přesto někdy stály na geniálních nápadech s prostým grafickým řešením. První maďarské počítačové hry se dostaly na západní obchodní pulty v roce 1983. Kočka Cézar, která honí myši ve spíži (Caesar the Cat); čínský žonglér, který na dlouhých tyčích vyvažuje stále rychleji se točící talíře a sem a tam pobíhá po pódiu (Chinese Juggler); mamut, který musí přenášet (tehdy programátorsky bravurním 3D způsobem vymodelovanou) ledovou kru tak, aby ztroskotanci nespadli do vody (Artic Shipwreck); kovboj na koni, který žene bizony do ohrady (Buffalo Roundup) – to je jen pár příkladů z nabídky. Jedním z největších úspěchů této průkopnické éry byla textová dobrodružná hra Eureka!, ve které se cestovalo časem a jejíž příběh napsal Ian Livingstone, známý autor fantasy knih. Hra stavěla na novém obchodním modelu britské společnosti Domark: první hráč, který ji dohrál a zavolal na zakódované tajné telefonní číslo, získal odměnu 25 000 liber.
 

Rozkvět společnosti Novotrade a polovina 80. let

Od poloviny 80. let se spolupráce Novotrade–Andromeda rozjela natolik, že se uvnitř firmy formovaly stálé interní vývojářské týmy. Vedl je tehdy Donát Kiss a uměleckým vedoucím se stal Tamás Révbíró, který dříve pracoval u hudebního vydavatelství Hungaroton a byl známý také svými překlady románů Geralda Durrella, P. G. Wodehouse či textů Johna Lennona. Vedle vynikajících matematiků, jako byl například László Mérő, se k jednotlivým projektům připojovali i grafici, rockoví hudebníci a textaři, mezi nimi například později světově proslulý digitální výtvarník Tamás Waliczky, Attila Horváth, autor textů pro Charlieho, skupinu Korál či Piramis, nebo László Kiss, jeden ze zakladatelů skupin Európa Kiadó a URH.

V této době vznikaly v Maďarsku světové hity pro Commodore, například Scarabaeus, inspirovaný filmy o Indiana Jonesovi, Impossible Mission 2, což byla logická plošinovka s „tajným agentem“, nebo The Last Ninja, který vyvinul tým nezávislý na Novotrade a který se stal jednou z nejpůsobivějších her.

Jak vyplývá z knihy Pixelhősök (Hrdinové pixelů) a dokumentárního filmu Vakondok 4: Végigjátszás (Krtečci 4: Dohra), studio Novotrade v Lipótvárosu nebylo jen centrem vývoje her, ale také jakýmsi duchovním tvůrčím prostorem.

Zajímavé je, že právě herní průmysl – tehdy nejméně kontrolovaný už tak slábnoucí centrální mocí – byl tím, co otevřelo dveře na Západ. Zahraniční i domácí tisk často dál zmiňoval „Magickou kostku“ jako jakýsi „kreativní předobraz“ rozkvétajícího maďarského digitálního herního průmyslu, ale úspěchy přičítal i vizuálnímu stylu světově proslulých maďarských animovaných filmů a kreativnímu vidění domácích programátorů, vyrůstajících v izolaci. V druhé polovině 80. let však už zahraniční novinové články o Novotrade více než cokoli jiného vyzdvihovaly svobodného ducha a podnik označovaly za pevnost maďarského „hybridního kapitalismu“.

Ke konci dekády vyvinula společnost Novotrade International, později pokračující pod názvem Appaloosa, tak slavné hry, jako byla Ecco the Dolphin z roku 1992, jedna z nejkrásnějších her své doby, jež se stala světovým hitem na konzolích Sega Genesis, Sega CD a Game Gear. Tento „delfíní simulátor“, v němž hlavní hrdina, delfín skákavý, plave obrovským světem a musí najít své ztracené společníky cestováním v čase, dobře zapadá do řady domácích pacifistických her se zvířecími postavami.

Kromě oficiálního vývoje her v té době kvetl i amatérský, dnes módně nazývaný „indie“ vývoj her, částečně na cenově dostupnějších počítačích Commodore Plus/4 a Commodore 16. Do poloviny 90. let vznikaly čím dál profesionálnější nezávislé vývojářské týmy, zaměřené hlavně na osobní počítače Amiga a PC. Ke konci dekády se pak na cestu ke světovému úspěchu vydávaly hry jako Imperium Galactica, strategická vesmírná série společnosti Digital Reality.
 

„Až to jednou budu vyprávět v klubu…“

Ve stínu vývoje her se v Maďarsku vytvořila zvláštní subkultura „nelegální“ výměny softwarů. „Nelegální“ v uvozovkách, protože v té době v Maďarsku ještě neexistoval žádný skutečný zákon o softwaru. Získat oficiálně hry ze Západu nebylo možné, do země se tak dostávaly většinou pašeráckými kanály a ve formě pirátských kopií – hlavně přes Německo, Rakousko a Jugoslávii – a pak měnily majitele v různých klubech.

Takřka v každém větším městě existoval počítačový klub, kde se pravidelně scházeli tehdejší geekové, aby si pak domů odnášeli disky a kazety plné her – často však už chybné nebo v průběhu cesty v metru či tramvaji poškozené. Nejslavnější domácí klub fungoval v budapešťském domě kultury Csokonai (Csokonai Művelődési Ház), zvaném „Csoki“ a vedeném Lajosem Tóthem: hráči se v pátek setkávali na uzavřeném „elitním“ klubu, ale v sobotu mohl přijít kdokoli na veřejný softwarový bazar.

Nejvýznamnějšími událostmi „Csoki“ byly akce s názvem Počítačové Vánoce (Computer Karácsony), pořádáné každoročně na Technické univerzitě, kam se sjížděly tisíce lidí ze všech koutů země. Dva dny probíhala dnes už nepředstavitelná veřejná „kopírovací orgie“. V předinternetové éře tyto akce nabízely mnoha lidem jedinou možnost setkat se s podobně smýšlejícími, vyměňovat si hry a zkušenosti.

Význam klubů však sahal ještě dál: zde vznikaly první domácí týmy demo scény, považované za předchůdce multimediálního umění. Tyto týmy vytvářely mezinárodně úspěšná, vizuálně působivá technická dema, často předcházející samotným hrám, které si vyměňovaly a posílaly do zahraničí, aby soutěžily s podobnými týmy. Mnoho domácích průkopnických počítačových herních časopisů také vzniklo právě v těchto klubech.

Za železnou oponou je také život!

Ačkoliv se ve východoevropském regionu nejvyspělejší herní průmysl vyvinul v Maďarsku, vývoj her samozřejmě probíhal i v ostatních zemích RVHP. V Československu, kde dominoval počítač ZX Spectrum, se zpočátku vytvářely hlavně amatérské textové dobrodružné hry. Podobná byla situace i v Jugoslávii. Stejně jako v Maďarsku se i u jeho jižního souseda v určité době rozšířil programový přenos přes rádio a televizi: na kazety se ukládaly programy ve formě zvukových frekvencí, a pokud byl několikaminutový zvukový záznam úspěšně nahrán uživatelem, program se „převedl“ do hry. (Šlo samozřejmě o velmi jednoduché, domácí programy.)

V Polsku začínala amatérská tvorba převážně dobrodružnými hrami na sci-fi témata, ale ke konci 80. let už podobně jako v Maďarsku vznikaly profesionální firmy specializované na export softwarů, například California Dreams, která vyvinula světový hit: automobilovou hru Streed Rod.

V Německé demokratické republice byly počítačové kluby pod silným dohledem tajné služby Stasi a situace nebyla lepší ani v Sovětském svazu, kde se přesto v roce 1985 zrodila geniální hra Tetris. Hru vyvinul počítačový inženýr Alexej Pažitnov a po dobrodružné cestě se dostala na Západ přes Maďarsko, kde si jí všiml již zmíněný Robert Stein v počítačovém výzkumném ústavu SZTAKI. To už je však jiný příběh a téma pro jiný článek, knihu či film.
   

A jaká byla situace v Československu?

Dostat se k domácímu počítači v Československa bylo v 80. letech těžké: dovážely se (složitě a pokoutně) ze Západu nebo se kupovaly ve specializovaných prodejnách, kde však byl hardware neustále vyprodaný. Hry tehdy vyvíjeli amatéři, z nichž se mnozí scházeli v počítačových klubech napojených na Svazarm, dobrovolnou, původně brannou organizaci. V klubech si vyměňovali hry i znalosti. Českoslovenští amatérští programátoři vytvářeli mimo jiné i hry s aktuálními politickými tématy, vyjadřující protest – některé z nich dokonce podporovaly protirežimní demonstrace na konci 80. let. Patřily k nim například textové dobrodružné hry P.R.E.S.T.A.V.B.A. (1988) nebo hra Dobrodružství Indiana Jonese na Václavském náměstí v Praze dne 16. 1. 1989 (1989), ve které Indiana Jones bojuje s komunistickou policií.

V 90. letech začali jednotlivci a menší studia vyvíjet hry komerčně – nejprve dobrodružné point’n’click hry určené pro místní trh – a nakonec v regionu vznikly i mezinárodně úspěšné akční hry, například Hidden & Dangerous (1999), Operation Flashpoint (2001) nebo Mafia (2002).

říjen 2025