Jak se žádá o povolení k trvalému pobytu v Česku  „Účelem pobytu je pobyt“

Pokud nejste občanem*kou EU a žijete v Česku, možná časem zatoužíte či musíte získat povolení k trvalému pobytu. Co to obnáší? A kolik to celé stojí? Ukrajinská básnířka a performerka Iryna Zahladko o tomto byrokraticky náročném procesu napsala reportáž.

Když jsme se domlouvaly s Terezou [redaktorkou JÁDU, pozn. red.] na napsání tohoto článku, párkrát jsem od ní zaslechla slovo vtipný. Prý na této reportáži má být něco vtipného, možná (sebe)ironického, má to bavit lidi. V Česku vtipný znamená dobrý. V Ukrajině vtipný znamená nepodstatný. Pro mě vtipný znamená český. V souvislosti s tím mívám pocit, že možná nesplňuju v této zemi jakási kritéria. Jsem pro ně dost vtipná? Bude to hrát roli, až budu žádat o občanství? Zatím jen žádám o povolení k trvalému pobytu, právě o tom bude tento text, který se tím pádem stává zkouškou vtipnosti.

Zatímco trvalý pobyt nemám, každé dva roky žádám o prodloužení pracovního povolení. Občas trvá půl roku, než to získám. Znamená to, že do té doby nemám jak prokázat, že jsem tady legálně. Což bylo důvodem toho, že jednou, když jsem někam přijela na literární festival a chtěla se ubytovat v hotelu, recepční chtěla volat cizineckou policii.

Přijde vám to vtipné? Tuším, že ne a začínám mít pocit selhání. Záchrana pomocí ironie: i básně se musí číst legálně.

Situace na recepci nijak nebezpečná nebyla, ale není to to, co chcete zažívat pár hodin před vystoupením. Naštěstí jsem mohla ukázat předchozí (neplatné) povolení, abych vysvětlila, jak to mám. Podle zákona bych ale měla tu starou kartičku odeslat Ministerstvu vnitra hned po skončení platnosti. Jinak dostanu pokutu. Pokuta je mi ale míň nepříjemná než situace, kdy nemám žádnou šanci ospravedlnit svoji přítomnost a místo básnířky/umělkyně/feministky/pečovatelky_své_kočky/racionální_sucharky/milenky/čtenářky jsem jen další podezřelá z nelegálního pobytu na území ČR.

Konec preambule. Pojďme vám ukázat, co všechno jsem připravená udělat, aby se mi to už nestávalo.

* * *
Nebýt mojí lásky k tabulkám, seznamům a plánování daleko bych se v životě nedostala. Požádat o trvalý pobyt byl cíl, který vyžadoval plán, který potřeboval přípravy. Nejdřív – zjistit seznam nutných dokladů: Napsala jsem si seznam, co všechno mám udělat. Dozvěděla jsem se, kolik času budu potřebovat k dostání každého z uvedených dokladů. Vypočítala jsem a zapsala si do diáře, s čím a kdy mám začít, co kdy má být hotové.
Dostat se na zkoušku z češtiny mělo trvat věčnost. Jsou lidé, kteří na to čekají rok. Zkouška se dá udělat na 28 místech po celé republice. Ročně se koná tak 30 zkoušek. Po registraci začátkem ledna jsem dostala na čekací listině číslo 3623. 

Ale měla jsem štěstí. A velké. Je konec ledna a dostávám sms s prosbou o potvrzení registrace na zkoušku, která se koná už za tři týdny(!) v Ostravě. Nechápu, jak k tomu došlo. Někdo si to rozmyslel a pak se tři tisíce osob přede mnou ve frontě rozhodly, že je to na ně příliš brzy? To kouzlo neumím vysvětlit dodnes. Měla jsem štěstí, to mi stačí. Ani jsem neměla vztek ze zvláštní podmínky: během následujících čtyř dnů se mám  stavit osobně pro potvrzení své účasti a zaplacení. Za dva dny jsem v Ostravě, vyndávám z peněženky 3200 Kč za vysněnou zkoušku a tím začínám počítání, kolik mi tohle dobrodružství bude stát celkově.

Zbývají tři týdny na přípravu a měla bych se na ni vykašlat. Místo toho ale procházím úkoly jako třeba:

Přečtěte si inzeráty 11–14 a informace o lidech. Vyberte ke každému inzerátu správnou osobu.

Čtu inzerát:
Vybírám k němu Ivetu, která „chce udělat radost svému manželovi, který rád sportuje a koupit mu k narozeninám pěknou bundu“.


Další úkol:
Přečtěte si texty a vyberte 1 správné řešení.
A) cestovné
B) poplatky
C) pokuty
D) jízdné

Stačí. Těším se na zkoušku. Těším se, že to prostě budu mít za sebou.

* * *
Za nedlouho konečně jedu do Ostravy na zkoušku. K nákladům připočítávám cestu tam a zpátky, a taky noc ubytování v hotelu, protože tentokrát mě kamarádstvo u sebe nemohlo ubytovat. V den zkoušky (určitě, jak jinak) začíná menstruace. Je sobota brzy ráno, lékárny jsou zavřené. Abych zmírnila tu bolest a neomdlela během úkolů s inzeráty, kupuju si na benzince dvojité espresso a čokoládovou tyčinku. Takhle svačím na zastávce a jedu na zkoušku, prší.

Na začátku zkoušky překvapení: dobrý den, tady cizinecká policie, zkontrolujeme vaše doklady. Určitě nám před zkouškou chyběl tento zbytečný stres. To jako někdo si padělá doklad, aby šel na zkoušku z češtiny? Hloupější místo na hledání nelegálních migrantů těžko si představit. Vypadalo to ale vážně. Pánové vyhledávali něco v počítačích, občas někam volali, zkoumali pasy pod zvětšovacím sklem. Musím říkat, že nic nenašli?

Musím říkat, že zkouška byla nuda a že jsem ji udělala?

* * *
Podle informaci v internetu pořízení výpisu z ukrajinského Rejstříku trestů trvá nejméně měsíc. Má to být originál a úředně ověřený překlad. Rozhoduji, že na to stát v nekonečné frontě před konzulátem v pracovní den a ve vedru nemám ani zdraví ani čas. Proto se obracím na firmu, která vydělává na takových lidech jako já a za 600 Kč během deseti dnů mám dokument s ověřeným překladem.

Za dalších 200 Kč pořizuji 4 fotky. Potřebovat budu jen jednu. Znáte to?

* * *
K prokázání zajištění prostředků k pobytu potřebuji tři různé dokumenty. Trvá pár týdnů, až dostanu od zaměstnavatele papír, na kterém bude napsáno, že ano, je to pravda, že u něj pracuji (samotné pracovní smlouvy prý nestačí). A taky papír, kde po měsících je rozepsaný můj výdělek za posledního čtvrt roku. Přemýšlím, že to vypadá, jako by se stát víc zabýval tím, aby migrantům stačily finanční prostředky k životu, místo aby pečoval o to, aby jeho občané měly dost peněz na živobytí.    

* * *
Koncem května se objednávám na Ministerstvo vnitra a dostávám termín v půlce července. Do té doby mám pořídit kopii všeho, co tam přinesu. Proto jednoho dne jdu na jedno z tak raritních míst, jako je pošta, a strávím tam nejméně tři čtvrtě hodiny. Nejdřív čekáním. Pak čekáním během pořizování nekonečných kopií. Všechno to má být ověřené, slepené, s pečetí a podpisy.

Bude to 496 korun, prosím.

Prosím, ještě kolkovou známku v hodnotě 2500 korun.

Ano, celkem 2996 korun, prosím.

* * *
Zbylo mi jen vytisknout a vyplnit žádost o trvalý pobyt. Na webu Ministerstva je napsáno, že se dá vyplnit online a pak jen vytisknout. Odkaz ale stejně vede ke stažení nevyplněného dokumentu. Stáhnu a jdu tisknout (plus pár korun za barevný tisk). Vrátím se a sedám vyplňovat. Nijak náročné to není. Akorát jsem si nebyla jistá jednou věcí a informace k tomu je prý na stránce 6, přestože žádost měla jen pět stránek. Nevadí.

Zastavila jsem se ještě nad položkou „účel pobytu na území“. Žití? Přece chci tady žít, proto potřebuju trvalý pobyt. Žít a psát, trávit čas, být mezi lidmi, co mám ráda, zamilovávat se, účastnit demonstrací, naplňovat tady své poličky knížkami. Tak napíšu „práce“, bude to víc obecné.

* * *
Rozložím skoro půl stovky papírů na podlaze v obýváku a dostanu úzkost, že na něco jsem mohla zapomenout. Na certifikát vtipnosti? * * *
Finally, půlka července. Jsem vyzbrojená naprosto vším, co se ode mě očekává. Jsem perfektní migrantka. Mluvím česky, vyplňuju dokumenty česky, všechno mám poskládáno podle pořadí, jak stálo na webových stránkách. Mám výpis z Rejstříku trestů, který ani není povinný, ale pro případ... S předstihem přijedu na pobočku ministerstva. Pomůžu dvěma jiným migrantům se zorientovat, kam se mají objednat.

Pak jsem u přepážky.

Máte špatně vyplněný řádek „účel pobytu“.

Co prosím?

Tady jako účel pobytu jste napsala „práce“, a má tam být „trvalý pobyt po pěti letech“.

Co prosím tam má být?

Účel pobytu má být trvalý pobyt. 

Tuhle logiku jsem nezvládla doteď, ale slušně jsem napsala, co mi bylo řečeno. Jsem perfektní migrantka.

Začátkem září vám skončí smlouva o pronájmu bytu. Musíte nám pak poslat kopii té nové.

Dobře, říká slušná migrantka.

Nikde ale není napsáno, jaká má být doba platnosti dokumentů, které žadatel*ka o pobyt musí předložit. Hlavně že mají být platné při podání. Taky, podle informací na webu ministerstva, žádost by měla být zpracována během jen dvou měsíců. Což v mým případě – je do půlky září. Teoreticky, do doby, až mi skončí smlouva o pronájmu, mohlo by to být hotovo. Ale nebude? Protože co když se chystám stát se bezdomovkyní, to mi přece nedovolí. V pohodě je, jen když občané jsou bezdomovci.

Na položky s utracenými penězi se jenom dívám. Nespočítám je dohromady, protože nevím, co to bude znamenat, když budu mít to jedno číslo. Jak bych ho nazvala? 

Nespěchám předčasně podepsat prodloužení smlouvy o pronájmu bytu, abych mohla pořídit další kopii a odeslat ji.

říjen 2024