Ženy, které po šedesátce změnily svůj život  Ukrajinské „queenagerky“

Po šedesátce končí s podnikáním, rozjíždějí kariéru modelek a vedou blogy o přijetí stárnutí. Ukrajinské ženy jsou důkazem, že střední věk se může stát obdobím transformace, kdy se konečně můžete stát tím, kým jste vždy chtěla být.

Pro tento fenomén se používá termín „queenagerky“. Ten navrhla britská novinářka a feministka Eleanor Mills, která se ve svých textech často věnuje zkušenostem žen středního věku. Queenagerka je žena 45+, která se cítí stejně plná energie a elánu jako teenagerka, navíc má ale dostatek zkušeností, sebevědomí a je zcela finančně nezávislá.

V Ukrajině, kde válka převrací lidské osudy, jsou ženy často nuceny začínat život od znova a  ony tak činí zcela vědomě a bez ohledu na věk.

„O čem jsem snila jako dítě?“

Podnikatelka a modelka Olena Aleksandrovyč na svém instagramovém profilu napsala: „Ani jsem nepostřehla, jak jsem prožila svých 30, 40 i 50 let. Po šedesátce jsem se konečně probrala.“ Letos Olena oslaví své 63. narozeniny a upřímně se domnívá, že teprve teď se cítí v naprosté harmonii sama se sebou.

„Samozřejmě jsem o sebe vždy pečovala, ale když porovnám svůj přístup tehdy a dnes, dřív jsem žila na autopilota. Když toho má člověk hodně za sebou, včetně řady chyb, s věkem si uvědomí, že život není přece jen nekonečný. A pak mu dojde, že to on by se měl stát středobodem svého vesmíru,“ přemítá Olena Aleksandrovyč.

Olena vzpomíná, že do pětapadesáti aktivně podnikala v oblasti designu, pak se ale rozhodla radikálně změnit svůj život.

„Děti už byly dospělé, víceméně se osamostatnily, a já se zeptala sama sebe: kdo vlastně jsem, co jsem vlastně od života chtěla, o čem jsem snila jako dítě? Tyhle existenciální otázky mě dohnaly,“ vysvětluje Olena. Olena se tedy rozhodla skončit s úspěšným podnikáním a začít od nuly. Právě tehdy se u ní zrodil nápad šít bílé košile Original white. Před focením kolekce se jí někdo zeptal, jestli by se sama nechtěla stát modelkou. Olena si řekla: „A proč ne?“ Fotky v bílé košili vzbudily vlnu nadšení a Oleně se otevřely nové obzory.

„Nikdy jsem se nepovažovala za krásnou, necítím se tak ani teď. Nemyslela jsem si, že jsem fotogenická. Pak jsem se v 56 letech objevila na reklamě a najednou mi lidé začali říkat, jak skvěle vypadám. O pár týdnů později mi zavolali s tím, jestli bych nechtěla nafotit další reklamu. Rozmýšlela jsem se tři sekundy a rozhodla se, že do toho jdu,“ vzpomíná Olena.

Tak se stala tváří velké reklamní kampaně největší sítě čerpacích stanic v Ukrajině. Olena a její typické šediny se objevily na billboardech, v reklamních spotech, a dokonce i na displejích kávovarů.

Mimochodem rozhodnutí nechat si své šediny a vlasy si nebarvit připadá na stejnou dobu jako změna profese, třebaže to spolu napřímo nesouvisí. Podle Oleniných slov už ji unavovalo chodit do salonu co dva týdny na dobarvování kořínků. Tou dobou si už téměř 30 let barvila vlasy na blond. Dospěla proto k přirozenému závěru, že si nechá odrůst stříbrnou kštici.

„Struktura mých vlasů připomíná tu, jakou měl můj táta, takže jsem přibližně věděla, jak to bude vypadat. Samozřejmě to neznamená, že se teď o účes nemusím starat. Je potřeba správná péče a střih, každopádně jsem takhle spokojená,“ říká Olena.

Od konce 90. let četla knihy o karmě, věnovala se sebepoznání a snažila se lépe pochopit své poslání. Podle ní právě to jí pomohlo pokračovat v aktivním sebepoznávání i po šedesátce.

„Vždy jsem se sebou vedla vnitřní dialog. Vztahy s ostatními lidmi pro mě byly přirozeně důležité, ale ve chvíli, kdy člověk začne vnímat, že ztrácí sám sebe, je podle mého názoru třeba se vážně zamyslet. Nelze ztratit sama sebe ve jménu zachování rodiny. Není to odpovědné ani vůči dětem, ani vůči sobě samé. Podle mě je lepší nepříjemná pravda než sladká lež,“ uvažuje nahlas Olena.

V současnosti se dál věnuje modelingu, zkouší herectví, s kamarádkami založily divadelní soubor. Navíc aktivně vede svůj profil na Instagramu, kde sdílí svoje zážitky z cest, sportovní aktivity, úvahy na téma věku a sebepřijetí.

„Víte, ani teď se nepovažuju za bůh ví jakou krásku, ale o to vlastně nejde, ne? Vezměte si třeba Barbru Streisand nebo Lizu Minnelli – nebyly to zrovna krásky, ale jejich práce dokáže ostatní uchvátit. Podle mého je v každém ukrytá krása, ale ne každý ji umí odhalit. Měli bychom se o to přinejmenším snažit,“ říká přesvědčená queenagerka.

„Když potkáte na ulici šedovlasého muže, nikdo se nad tím nepozastavuje, ale já vzbuzuju rozruch“

Před deseti lety došlo v životě Valentyny Ivanové k zásadním změnám. Jako dárek dostala focení se stylistou a tehdy poprvé byla s výslednými snímky spokojená.

„V rodině mám tři fotografy, jenomže na jejich fotkách jsem se sama sobě nikdy nelíbila. Pak jsem ale měla možnost nechat se vyfotit ve studiu, kde o mě pečovali stylista s vizážistou – měla jsem na sobě designérské kousky, vše bylo promyšlené do posledního detailu. Hrozně jsem si to užila, a co je hlavní, z fotek jsem nadšená,“ vzpomíná Valentyna.
  Tou dobou jí bylo 58 let a pracovala v oblasti ekonomiky a financí. Svou práci neopustila, ale rozhodla se, že ji chce skloubit s kariérou modelky. Zapsala se kvůli tomu na kurzy herectví a modelingu, chodila na lekce v místních divadlech.„Naše společnost žila v přesvědčení, že ženy 40+ nemají od života už nic chtít. Podle mě ale můžou dělat, cokoliv se jim zachce. Řekněme si to na rovinu, muže nikdy nikdo neomezoval. Když potkáte na ulici šedovlasého muže, nikdo se nad tím nepozastavuje, kdežto mě řekli, proč si neobarvím vlasy. Teď už by se to nestalo, což je ale taky dáno tím, že ženy dávají najevo, že je jen na nich, jak se svým životem naloží,“ vysvětluje Valentyna Ivanova.

Zásadní roli hraje i podpora, které se Valentyně dostává ze strany rodiny. Krom toho ji motivuje i okamžitá reakce při focení, kdy přímo ve studiu slyší „paráda“, „super“, „úžasné“. Totéž platí i pro reakce pod fotkami na sociálních sítích.
  „Mám-li být upřímná, fotila bych se častěji. Mám ráda zakázky na focení květin, oblečení, odmítla jsem jen jednou, když jsem měla pózovat na invalidním vozíku – nechtěla jsem předstírat, že jsem postižená,“ svěřuje se modelka.

Co se týče vzorů Valentyna zmiňuje Maye Musk (jihoafrickou a kanadskou modelku a dietoložku – pozn. red.), později na Facebooku objevila skupinu Silver Sisters, kde ženy z celého světa sdílejí své fotografie s neobarvenými stříbrnými vlasy, což se pro ni stalo inspirací a motivací. V padesáti letech se rozhodla, že už ji po 30 letech nebaví barvit si vlasy a nechala se v kadeřnictví ostříhat na ježka. Vzpomíná na reakci rodiny: „Všichni to vzali v naprostém klidu, moje dcera byla takhle nakrátko už několikrát, a tak to nikoho nepřekvapilo.“

Valentyna cvičí třikrát týdně pilates, má hodiny zpěvu, pravidelně chodí na procházky po centru Lvova, každý měsíc navštěvuje výstavy a divadla.

„Fakt, že jsem modelka, mi dodává na sebevědomí. Když třeba někam přijdu a řeknou mi, že mě znají, dělá mi to velkou radost. Ráda bych taky motivovala ostatní ženy mého věku, aby byly aktivnější,“ svěřuje se Valentyna.

„Lesjo, prober se, musíš žít vlastní život“

Domluvili jsme se s modelkou Lesjou Salatou, že s ní uděláme rozhovor přes Zoom. S charakteristickou rudou rtěnkou na rtech na první pohled působí jako žena vamp, ale stačí několik minut rozhovoru a její srdečný smích, aby vám bylo zřejmé, že se jedná o velmi otevřenou a vnímavou ženu, která se nebojí experimentovat se svým vzhledem.

Lesja přes 26 lety pracovala ve velké nadnárodní společnosti na manažerských pozicích. V jednašedesáti se rozhodla, že ukončí spolupráci se svojí oblíbenou firmou a půjde vlastní cestou. Důvodem bylo, že si řekla: „Lesjo, prober se, máš žít pro sebe, ne pro firmu.“ Nyní je ve Lvově známou modelkou zralého věku.

Absolvovala kurzy modelingu, naučila se stříhat videa, rozumět fungování algoritmů sociálních sítí a začala psát o tom, co obnáší přirozené stárnutí.
  „Když mi začaly psát ženy 40+, že když mě vidí, stárnutí už se nebojí, hodně mě to motivovalo. Abych pravdu řekla, téma věku jsem si nikdy k srdci nebrala, ale jak se ukázalo z příběhů mých sledujících, ne každý to má stejně. To mě vyděsilo, a o to víc jsem o sobě začala psát,“ přiznává Lesja.

Vypráví, že své chyby vždy vnímala jako zkušenost, příležitost poučit se a rozvíjet. Tuto filosofii si osvojila v podnikání, kde se neúspěchům, jak sama říká, nelze vyhnout, ale kdyby člověk pokaždé svěsil hlavu a utápěl se v sebelítosti, moc daleko by se nedostal.

„Je důležité zanalyzovat, co se stalo, však ona se ta zkušenost bude ještě hodit. A snažit se chyby neopakovat, pokud to jde,“ směje se.
  V současné době se učí anglicky, což jí pomáhá rozšiřovat si obzory a trénovat mozek, jak sama říká. Podle ní mládí nespočívá ani tak v tom, jak člověk vypadá, ale jestli si uchová zvídavost a jiskru v očích, která se objeví, když se chce něčemu naučit. Když navíc tuhle touhu podporuje rodina, jedná se o životní výhru, domnívá se queenagerka.

„Můj muž mě ve všem podporuje celý náš společný život, a to jsme se vzali 3 roky po škole. Často se mě ptají, jak se staví k tomu, že jsem se v 62 letech stala modelkou, a já odpovídám, že je nadšený. Stejně tak moje dcera, která pracuje jako fotografka a společně jsme se podílely na nejednom projektu,“ svěřuje se Lesja.

květen 2026