Léčba válečných traumat psychedeliky asistovanou terapií  MDMA tlumí emocionální přetížení

Válka na Ukrajině zanechává hluboké psychické jizvy – odhaduje se, že až 4 miliony lidí trpí posttraumatickou stresovou poruchou. Standardní léčba pomáhá jen zhruba 40 procentům pacientů. Ukrajinská organizace pro psychedelický výzkum proto přichází s novým, kontroverzním návrhem: terapií za asistence psychedelik.

Při scrollování Instagramem mě už nepřekvapují videa o tom, jak někdo na Ukrajině slaví narozeniny nebo hraje na klavír, zatímco poplašný systém varuje před dalším leteckým útokem ruských sil na oblast. Nejde mi z hlavy otázka, jestli si Ukrajinci*ky na válku už zvykli? Silně pochybuji o tom, že by kolem kohokoli válka mohla projít, aniž by na něm zanechala nějakou stopu, i když nakonec člověk vší té hrůze a bolesti přivykne.

V roce 2023 se odhadovalo, že přibližně 25 milionům lidí v Ukrajině hrozí rozvoj chronické psychické poruchy, a až 4 miliony žily s posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD). Pokud lidé trpící posttraumatickou stresovou poruchou (PTSD) vyhledají lékařskou pomoc, dostane se jim léčby psychoterapií a antidepresivy. Účinnost takové léčby se podle dostupných dat pohybuje kolem 40 procent. I kdyby tedy každý člověk s PTSD vyhledal lékařskou pomoc, což by čekalo přibližně 2,4 milionu lidí (ne-li víc, vzhledem k tomu, že válka ještě neskončila), kteří by se nedokázali zbavit panických atak, sebevražedných myšlenek, flashbacků, úzkosti a poruch spánku?

Skupina lidí začala nabízet inovativní řešení už od chvíle, kdy Rusko v Ukrajině zahájilo regulérní válku. Tito lidé nyní působí v neziskové organizaci s názvem Ukrajinská asociace pro psychedelický výzkum (UPRA). Ta začala fungovat v říjnu 2019 jako neformální společnost, jež měla za cíl podněcovat veřejnou diskusi o psychedelickém výzkumu, a v současnosti sdružuje přes 300 lidí, mimo jiné profesionály v oblasti duševního zdraví, vědce*kyně, odborníky*nice v zdravotnictví a neziskovém sektoru, ombudsmany*ky, specialisty*ky v IT nebo projektové manažery*ky. Usilují o zavedení nového řešení v oblasti léčby PTSD: psychedeliky asistované terapie. Prosazují v Ukrajině vědecký výzkum psychedelik coby léčiv a edukaci profesionálů*ek v oblasti duševního zdraví v této problematice.

Když jsem si prohlížela webové stránky UPRA, narazila jsem na příběh Stanislava Gibadulina, který ve válce přišel o část nohy a také o nejlepšího kamaráda. Stanislav popisuje, jak mu byla diagnostikována PTSD a dostalo se mu standardní léčby, i přesto se však dál potýkal s panickými atakami a sebevražednými myšlenkami. Ty trvaly až do chvíle, než zkusil psychedelické houby a při sezení měl vizi, v níž se setkal se svým zabitým nejlepším kamarádem. Na něj totiž myslel po celou dobu léčby. Poté, co zkusil houbičky, si konečně přestal dávat kamarádovu smrt za vinu a znovu pocítil vůli žít.
  Houby s obsahem psilocybinu, známého pro svůj psychedelický účinek, jsou v současné době legální nebo dekriminalizované na Jamajce, Bahamách, Britských Panenských ostrovech, v Nepálu, na Samoi, v České republice a v amerických státech Oregon a Colorado. Zároveň jsou v Nizozemsku legální tzv. „kouzelné lanýže“ a kanadská legislativa povoluje užívání psilocybinu v paliativní péči a při těžké depresi. Méně známou psychedelickou látku ibogain lze legálně užívat v Gabonu, Jihoafrické republice, na Novém Zélandu a v Německu. Španělsko, Portugalsko a Švýcarsko rovněž dekriminalizovaly užívání různých psychoaktivních látek. V Peru jsou legální ceremonie s ayahuascou a v Izraeli je možné předepisovat MDMA pro léčebné účely. Od července 2023 mohou vybraní psychiatři*yně v Austrálii předepisovat MDMA na PTSD a psilocybin na depresi rezistentní vůči jiným léčebným metodám. Tím se Austrálie stává prvním státem světa, který tyto látky reguluje jako léky. V některých dalších zemích je legální také tradiční využívání určitých psychedelických substancí.

Psilocybin a MDMA působí v lidském mozku odlišně. Psilocybin vytváří „psychedelický“ stav spojený s vyšší neuroplasticitou, kreativním myšlením, vyšší schopností učit se nové věci a docházet k novým závěrům, což pomáhá nacházet nové významy. MDMA, empatogen s psychedelickými vlastnostmi, naproti tomu navozuje stav klidu, otevřenosti a důvěry. Člověk pak reaguje pozitivněji na pozitivní „myšlenky“ (přičemž „myšlenky“ zde znamenají psychický obsah) a méně negativně na ty negativní. Zastánci psychedeliky asistované terapie věří, že tyto účinky pacientstvu s PTSD pomáhají zpracovat traumatické vzpomínky.

Psychedelika mohou mít také vedlejší účinky. Ačkoli riziko předávání nebo rozvoje závislosti je u psychedelik ve srovnání s ostatními rekreačními drogami velmi nízké, některé studie dokumentují, že přibližně 22 procent psychicky zdravých lidí pocítilo během psychedelického prožitku příznaky úzkosti a paniky. Přibližně u 38 procent terapovaných, kteří při sezení cítili negativní emoce, byly po psychedelické zkušenosti diagnostikovány nové psychické poruchy. Užívání psychedelik někteří lékaři také nedoporučují lidem s diagnózou bipolární poruchy či schizofrenie nebo osobám, které mají tyto nemoci v rodinné anamnéze. Přesto výzkum psychedelik získává na popularitě, stejně jako přesvědčení, že psychedelika mohou prospět mnoha lidem trpícím PTSD a depresí.

Ale jak přesně psychedeliky asistovaná terapie funguje v léčení traumatu spojeného s válkou? Zafungovala by u traumatizované části ukrajinské společnosti opravdu dokonale, tak jako u Stanislava? Tyto a další otázky jsem položila spoluzakladatelce UPRA Viktorii Wolotko, která vystudovala lékařství na Běloruské státní lékařské univerzitě a v současné době působí v litevském Vilniusu.
   

Jak jste se dostala k práci pro UPRA?

Žila jsem v Bělorusku a pracovala ve farmaceutické společnosti jako manažerka obchodního rozvoje. Hodně jsem se zabývala uváděním nových onkologických léků na trh. Snažila jsem se zařadit nové léky do místního systému regulací, to byl v práci můj denní chleba. Běžně jsem se účastnila plánovacích setkání s klíčovými subjekty, ministerstvem zdravotnictví, lékaři*kami, opinion leadery*kami, vědeckou obcí, pacientstvem a pečujícími.

Tou dobou, v roce 2020, už jsem znala psychedelické látky z vlastní zkušenosti. Čas od času jezdím na spirituální pobyty v Nizozemí, kde reflektuji své vlastní směrování. Vím, že jsou to látky s velkým potenciálem změnit lidem život. Proto jsem ve farmaceutickém zpravodajství sledovala startupy zabývající se psychedeliky. Někteří vývojáři*ky léčiv prováděli komerční klinické studie psychedelik pro pacientstvo s depresivní poruchou a PTSD. A měli skutečně slibné výsledky. Bylo mi jasné, že psychedelické látky dříve nebo později vstoupí na trh s léčivy.

Někdy v té době jsem poznala ukrajinského psychedelického aktivistu Sašu Astrona, který chtěl psychedelika představit veřejnosti. Ukrajinská společnost byla v tomto ohledu už tehdy mnohem svobodnější než běloruská. Běloruská vláda si vystavěla politickou moc částečně na svých protidrogových postojích.

V roce 2022 jsme viděli, jakých rozměrů dosáhly škody způsobené ruskou agresí, a došli jsme k rozhodnutí, že je načase pokusit se představit psychedelika jako řešení těchto traumat. Odhadujeme, že lidé, kteří museli sledovat ty hrůzy a prožili trauma z bolesti svých blízkých, se počítají na miliony. Pacientstvo s PTSD nejsou jen ti, kdo byli přímo zraněni ve válce v první linii. Vysoké riziko rozvoje PTSD hrozí například také lidem nuceně vysídleným z domovů.

Konvenční léčba PTSD sestává z psychoterapie, antidepresiv, léků na spaní, anxiolytik a léků proti bolesti. Podle různých zdrojů absolvuje 30 až 70 procent lidí léčbu bez výsledku. Těm pak hrozí vyšší riziko sebevraždy, zneužívání návykových látek a komorbidní depresivní poruchy.

V roce 2023 jsme v Ukrajině UPRA zaregistrovali jako právní subjekt, protože komunita UPRA už byla tou dobou stmelenější. Už název asociace má v sobě slovo „psychedelika“ a my jsme v naší žádosti nic necenzurovali ani neskrývali.

Svůj nejbližší cíl formulujeme jako „změnu klasifikace“. Ukrajina potřebuje změnit zákonnou klasifikaci psychedelik, zejména MDMA a psilocybinu, přesunout je ze seznamu „velmi nebezpečných látek bez lékařského využití“ do seznamu „regulovaných látek s lékařským využitím“, aby mohli lékaři a výzkumníci zajistit pacientstvu přístup k těmto látkám v kontrolovaném a bezpečném prostředí. Věříme, že změna legální klasifikace MDMA a psilocybinu může přispět ke zmírnění krize duševního zdraví v Ukrajině.

Zmiňovala jste tradiční, konvenční metody léčby PTSD. Mohla byste rozvést, proč mohou být psychedelika v tomto případě efektivnější než konvenční léčba?

Psychedelika přinášejí jiný neurofyziologický přístup. Farmakologicky působí na jiné receptory v mozku než konvenční antidepresiva. To ovlivňuje vědomí způsobem, který věda nedokáže spolehlivě změřit. Víme, že v klinické praxi pacientstvu taková terapie může přinášet udržitelné výsledky. Z klinických studií vidíme, že 67 procent pacientstva s vážnou chronickou PTSD po třech terapeutických sezeních s MDMA už diagnostická kritéria PTSD nesplňovalo.

Neví se přesně, jak to funguje. Je možné, že psychedelika mají schopnost snižovat integritu systému nazývaného „default mode network“ v lidském mozku. Default mode network je soubor oblastí v mozku, které nám zprostředkovávají vnímání sebe sama a paměti. Když přemýšlíme o sobě, když se hodnotíme, když se srovnáváme – tehdy pracuje default mode network. Psychedelika snižují elektrickou aktivitu této sítě. Tato elektrická aktivita se redistribuuje do jiných funkčních zón mozku.

Lidé, kteří prožili trauma, mohou zažívat intenzivní emocionální okamžiky, když se k traumatické události vrací. MDMA toto emocionální přetížení tlumí. Tím se nevyslovená vnitřní vina a s ní spojená bolest zpřístupní a je možné je pozorovat a zpracovat. U některých pacientů*ek psychedelický prožitek inicioval změnu myšlenkových cyklů a posílil otevřenost vůči druhým, jak vypozorovali členové*ky rodiny dotyčných. Nevíme, jak takové zlepšení kvality života měřit zobrazovacími technikami.

V tuto chvíli nemůžeme prohlásit, že psychedelika jsou účinnější než konvenční léčba, jelikož zatím neproběhly žádné přímé srovnávací klinické studie. Nicméně můžeme s jistotou říct, že některým pacientům*kám, kteří nezaznamenali klinické zlepšení po konvenční terapii, může tento nový přístup prospět. A proto má smysl pokusit se zpochybnit jejich současný legální status.

Jak tomu rozumím, psychedelický trip je něco, co každý prožívá zcela individuálně. A válečné trauma může být také nejrůznější povahy, jedna osoba může utrpět trauma z bitevní fronty, další z ostřelování, ze znásilnění nebo z toho, že viděla někoho zemřít. Tato traumata se také můžou kombinovat. Umožňuje takovýto terapeutický, vysoce kontrolovaný přístup terapujícím směrovat pacientův prožitek a tím v určitém smyslu regulovat, co se v jeho mysli odehraje?

Není možné předvídat, co během psychedelického sezení pacient*ka prožije. Pro absolvování zkušenosti se změněným stavem vědomí je nutná profesionální a empatická terapeutická pomoc. Neoficiální psychedelická sezení bez vedení člověkem, který se vyzná v traumatu, můžou být velmi náročná a dokonce retraumatizující. V navrhovaném klinickém systému pacient*ku terapeut*ka provází přípravnými sezeními, kde spolu podrobně rozebírají povahu traumatu. Terapeut*ka připravuje pacienta na setkání se strachem a učí ho, jak během sezení používat dechové techniky. Docela běžně se používají přístupy kognitivně-behaviorální terapie, které pomohou stanovit úkol nebo cíl sezení.

Důležitou součástí jakékoli psychedelické zkušenosti jsou set a setting. Set, nastavení mysli, si připravují sami pacienti*ky za pomoci psychoterapeuta. Setting zajišťuje klinika, která je zařízená mnohem spíš jako útulný hotelový pokoj, aby se nepodobala nemocnici. Pacient*ka dostane psychedelickou látku (MDMA nebo psilocybin) ve formě tablety přímo na klinice. Je také možnost sledovat pacientův krevní tlak, kardiovaskulární a mnohé další parametry. To pacientům*kám přináší klid a vědomí, že rizika jsou minimální, protože kdyby se něco stalo, jsou v nemocnici. Během psychedelického sezení mohou být u pacienta*ky dva terapeuti*ky. Pacientstvo během sezení čelí náročným zkušenostem, které jim mohou připadat zahlcující, proto je terapeut*ka může podpořit hovorem, hudbou, držením za ruku nebo i objetím.

Po psychedelickém sezení přichází na řadu integrativní psychoterapie, v níž pacienti pracují s týmž terapeutem. Je důležité, aby se bavili o tom, co viděli, co se jim během psychedelické zkušenosti vyjevilo, jak to sami interpretují a co mohou dělat, aby si vytvořili podmínky pro lepší život.

Probíhá tedy v současnosti na Ukrajině výcvik pro takové terapeuty*ky, nebo je to krok, který se dá udělat teprve po legalizaci psychedeliky asistované terapie?

UPRA přijala od pracovníků v oblasti duševního zdraví přes 500 přihlášek k výcvikovému programu. Ve spolupráci s naší partnerskou organizací Fluence, která pořádá výcvik psychedeliky asistované psychologie, jsme přeložili do ukrajinštiny vzdělávací program pro psychology*žky a lékaře*ky. Nyní se jedná o tom, že by se stal oficiálně uznávaným pokračujícím vzdělávacím programem pro zdravotníky*ce. V pořádání výcviku v psychedeliky asistované terapii nás podpořila i MAPS (Multidisciplinary Association for Psychedelic Studies sídlící v USA). Loni absolvovalo vzdělávací programy poskytované společně MAPS / MAPS Israel / Phoenix Ukraine / Healing Balkans patnáct ukrajinských terapeutů*ek s dostatečnou zdravotnickou kvalifikací. Na výcviku skupinové ketaminem asistované terapie pro ukrajinské lékaře pracuje také americká nezisková organizace HUT (Heal Ukraine Trauma).

Doporučuje se, aby si terapeuti*ky sami prošli psychedelickou zkušeností. Lidé, kteří mají podporovat pacienty podstupující tak ohromnou změnu vědomí, k ní totiž nemohou přistupovat skepticky.
 

Přečetla jsem si na vašich stránkách příběh Stanislava a ten opravdu budí dojem, že psychedelika jsou skoro zázrak: člověk je silně traumatizovaný, pak si vezme pilulku a najednou je vyléčený. Ale pokud psychedelika v terapii skutečně fungují, je to tak rychlé? Neměl*a by pacient*ka poté aspoň pokračovat v psychoterapii?

To hodně záleží na jednotlivci a na dostupnosti terapie. V ideální klinické situaci samozřejmě standardní klinický protokol zahrnuje týdny integračních sezení. Stanislav absolvoval své sezení v rámci neoficiálního pobytu. A u něj to zafungovalo už od první zkušenosti. Jak říkal, po tripu se probudil a už věděl, že je vyléčený. Jeho problémem, tím nejbolestnějším, byla ztráta kamaráda, a jak říkal, během psychedelického sezení se s ním setkal a mluvil s ním. A to ho osvobodilo, okamžitě mu to ulevilo. Nicméně dlouhodobé vyléčení je proces, který si žádá svůj čas. Samozřejmě je žádoucí, aby lidé absolvovali se svým průvodcem nebo informovaným terapeutem*kou přinejmenším integrační sezení.

Vzhledem k tomu, že množství pacientů*ek s PTSD v Ukrajině očividně je a bude ohromné, kdo bude mít k této terapii přístup jako první?

Ze všeho nejdřív to budou pacienti*ky s vážným PTSD, kteří už vyčerpali ostatní terapeutické možnosti. Současný přístup nerozlišuje mezi příčinami traumatu a zpravidla se zaměřuje na léčbu, která už se prováděla dříve, a na její efektivitu.

Také bude záležet, jakými zdroji bude Ukrajina disponovat, mimo jiné půjde o počet klinik, kde bude možné terapii provádět, terapeuty*ky s nezbytným výcvikem a množství dostupných léků. Lidé bez dokumentované historie léčby PTSD pravděpodobně nebudou první pacienti*ky na řadě.

Mnozí z nás v dětství slýchali o tom, že všechny drogy jsou velmi škodlivé. Psychedelika nebyla od jiných drog nijak odlišována. Před legalizací psychedeliky asistované terapie i po ní bude asi velice důležité společnosti vysvětlit, jak psychedelika fungují, vybudovat si u ní důvěru a rozšířit povědomí o tom, jak psychedelika mohou pomoct a jak je lze využít coby formu léčby. Způsobuje válka změnu v pohledu ukrajinské společnosti na psychedelika?

Těžko říct, na tohle nemáme data. Nicméně tady opravdu pomáhá Stanislavův příklad. Než mu byla diagnostikována PTSD, měl velmi radikální postoj ke drogám a jejich uživatelům, a sám měl předsudky vůči užití psychedelik pro léčebné účely. Jenže PTSD je na Ukrajině už tak obrovský problém a společnost už jasně vidí, že státní zdravotnictví nemá prostředky, jak jej řešit. Lidé se dostali do bodu, kdy jsou zoufalí, a to může nastartovat změnu. Stanislav vyzkoušel psychedelika navzdory svým dosavadním předsudkům. Lidé jako on dávají pozitivní příklad jiným pacientům*kám. Jedna věc je slyšet o psychedelikách od uhlazeného člověka v bílém plášti, a druhá slyšet o nich od bývalého vojáka, který terapií sám prošel. Mluví od srdce a nemá žádné další důvody tyto informace sdílet, jen ochotu pomoct lidem kolem sebe. A tak se náhled mění, protože lidé hledají řešení a nakonec zjišťují, že psychedelika fungují.

MAPS zahájila svou činnost v USA už v roce 1986 a psychedeliky asistovaná terapie je tam zatím legalizovaná pouze v několika městech a dvou státech. UPRA právě začala působit. Zmínila jste mezinárodní podporu, které se UPRA dostává, ale existuje nějaká politická vůle v ukrajinské vládě pomoci UPRA a tím proces legalizace urychlit oproti tomu, jak dlouho trvá u MAPS? Za jak by podle vás mohla být psychedeliky asistovaná terapie v Ukrajině legalizovaná?

Politická vůle je něco na samém vrcholu pyramidy jakékoli společenské vůle. Máme podporu ukrajinské komunity odborníků na duševní zdraví, a ta sahá až na úroveň Ministerstva zdravotnictví. Ministerstvo zdravotnictví nic nenamítalo proti tomu, abychom v květnu 2023 uspořádali naši konferenci o psychedelické terapii v nejvýznamnější psychiatrické nemocnici pro veterány v Kyjevě.

A je tu i zájem z vojenských řad; konference se zúčastnili zástupci institucí spadajících pod Ministerstvo obrany a Ministerstvo pro záležitostí veteránů i ukrajinští politici*čky a dávali nám na ni pozitivní zpětnou vazbu.

Když se Ministerstvo zdravotnictví angažuje na podporu tohoto tématu, když vidíme výsledky mezinárodních výzkumů, ochotu partnerů pomáhat a financovat mnohé z iniciativ a když se do diskuse zapojují váleční veteráni, neexistuje zjevný důvod, proč by vláda měla legalizaci bránit. Snažíme se mluvit s vládou jejich jazykem. Proto jsem zaregistrovali UPRA jako právní subjekt, proto si dáváme velký pozor na to, jak podáváme informace veřejnosti. A je jasné, že ukrajinská vláda je otevřená příležitostem, které se nabízejí. Zákon o legalizaci léčebného konopí, který začne platit v srpnu, zavede některé menší změny umožňující výzkum určených látek.
  Letos americká FDA (Food and Drug Administration) přijala žádost o registraci léčivého přípravku pro MDMA. Má se využívat v kombinaci s psychologickou intervencí pro osoby s PTSD. Očekáváme, že nám to pomůže urychlit regulační změny na Ukrajině. S optimismem doufáme, že lékařské využití psychedelik bude na Ukrajině zlegalizováno už v roce 2025. Věřím, že Ukrajinci*ky mají dost podnikatelského ducha na to, aby terapii zpřístupnili široké škále lidí. A jakmile bude legální a nastaví se systém, nebude nedostatek poskytovatelů terapie.

Zmiňovala jste, že UPRA je důležitá nejen pro Ukrajinu, ale pro celý region. Myslela jsem na Bělorusko a samozřejmě na protivládní protesty v roce 2020 po zfalšovaných prezidentských volbách. Státní aparát traumatizoval tisíce lidí a s tím, jak represe pokračují, stále probíhá i traumatizace Bělorusů. Vidíte jako Běloruska možnost zavedení psychedeliky asistované terapie i pro běloruskou společnost?

UPRA sice v současnosti pracuje pro Ukrajinu, ale je velmi významná pro celý postsovětský blok a postsovětskou mentalitu. Jestli jsou nějaké vyhlídky v Bělorusku? Nechci být pesimistická, ale v tuhle chvíli je bohužel nevidím. Neslyšela jsem, že by se o tom v běloruském zdravotnictví příliš diskutovalo, ale je pravda, že se už v běloruské lékařské komunitě tolik neangažuju. Je těžké si v Bělorusku představit nějaké rychlé změny, jelikož většina progresivních mladých a vzdělaných lidí ze země odešla. Ale naděje je vždycky.

duben 2024