Boskovické noviny Ohlasy  V regionu vstupujete na mediální poušť

Boskovice leží čtyřicet kilometrů severně od Brna a vyznačují se tím, že zde vycházejí investigativní regionální noviny Ohlasy, což je dnes na české mediální scéně téměř kuriozita. „Regionální novinařina se potýká s podobnými problémy jako ta celostátní, ale má mnohem menší možnosti jim čelit. Výsledkem je takzvaná zpravodajská poušť,“ tvrdí redaktor Ohlasů Tomáš Trumpeš.

Většina lokálních novin vznikala v euforii po sametové revoluci na začátku 90. let, kdy byla odpovědí na silné volání po nezávislých a svobodných médiích. V posledních letech generace zakladatelů odchází do penze a dosavadní média buď zanikají, nebo jen obtížně hledají novou cestu k další existenci. Nedostatek diverzity a přibližně stejné stáří novin vytváří monokulturu, která se stejně jako v přírodních ekosystémech projevuje značnou křehkostí.

Nástup internetu totiž i v regionech přinesl změny, které zásadním způsobem narušují dosavadní ekonomické modely, přinášejí nové způsoby distribuce informací a ovlivňují i vlastní novinářskou práci. Je mnohem obtížnější získávat finance od čtenářstva a prakticky nemožné konkurovat silným hráčům na poli inzerce, jako je Google nebo Meta. V regionech je zároveň méně mecenášstva a prakticky neexistuje relevantní dotační podpora malých médií.

Zároveň je třeba neustrnout a hledat neustále nové obsahové formáty a vycházet vstříc požadavkům internetového publika.

Doplácíme z vlastních kapes

Zatím jako bychom procházeli jakousi zkušební a hledačskou fází, co se ekonomického modelů týká – někdo sází stále na inzerci, někdo na peníze od čtenářů, někdo na mecenáše. Případně se snaží všechny možnosti kombinovat. Funkční model pro opravdu kvalitní novinářskou práci v regionech ale zdá se aktuálně neexistuje, čehož důsledkem je právě rozšiřování zpravodajských pouští. Sem tam přežívá nějaká oáza nebo se objeví nový pramen. Ani my se netváříme, že takový model máme – naše noviny jsou po celých deset let ve ztrátě, kterou doplácíme z vlastních kapes.

A to jsme maximálně skromní – nemáme fyzickou redakci, ale pracujeme z domovů, podcastové studio máme v pracovně a šatně kolegovy manželky. Základ redakce tvoří jeden špatně placený plný úvazek a jeden čistě dobrovolnický půlúvazek. Kromě toho máme další autorstvo s velmi různou intenzitou textů, přičemž ve velké většině přispívají bez nároku na honorář.

Novinářská práce na malém městě nám pořád dává smysl. Když po čtvrtstoletí zanikaly regionální noviny Boskovicko, ve kterých jsem působil deset let jako kulturní redaktor, věděli jsme prakticky hned, že chceme pokračovat. Tyto noviny měly plnohodnotnou redakci s několika zaměstnanci, ekonomicky stály především na prodeji tištěného týdeníku a příjmy se snažily získávat z inzerce, ale tento model financování už byl neudržitelný. To jsme si dostatečně ověřili, když jsme se je nějakou dobu snažili zachraňovat a transformovat.

Úloha lokálního média 

Role lokálního média je přitom specifická a nejde s celostátními soukromými subjekty zcela srovnávat. Je to dáno už mírou společenské odpovědnosti – úplně jinak můžete koncipovat celostátní médium, které vstupuje na pořád ještě jakž takž funkční a hlavně pestrý trh. V regionu vstupujete právě na poušť – ve snaze poskytovat veřejnou službu opřenou o základní novinářské standardy jste sami a tudíž jsou na vás kladeny daleko větší nároky na vyváženost, komplexní zpravodajskou práci a poskytování základního férového prostoru těm, kdo ho jinde nemohou dostat. 

Úloha lokálního média se tak daleko víc blíží veřejnoprávní roli, i když prakticky nemá šanci získat žádné bezproblémové finance z veřejných zdrojů. Odpovídající dotace neexistují a pokusit se nějakým způsobem dostat ke zdrojům z rozpočtů města nebo na ně navázaných firem je sice časté, ale vzniká tak monstrózní konflikt zájmů.

Nedává ale ani smysl zamknout obsah za paywall a prodávat ho jen těm, kdo si ho mohou a chtějí dovolit – základní role lokálních médií je totiž poskytovat informace a souvislosti všem, protože nikdo jiný to plnohodnotně neudělá a politické síly na komunální úrovni mají samozřejmě stejné tendence jako ty celostátní – informace poskytovat buď účelově, nebo vůbec. Kvůli neexistenci veřejnoprávních médií na lokální úrovni k tomu mají i lepší podmínky.

Na provoz vám peníze nikdo nedá

Pokud už existují nějaké dotační tituly pro malá regionální média – a i za ně jsme vděční – jsou obvykle zaměřeny na to atraktivní na novinářské práci, totiž na investigaci a rozvoj. Ty si ale obvykle můžete dovolit až v momentě, kdy máte zajištěný úplně základní provozní model. A na ten vám peníze nikdo nedá.

To neznamená, že by v regionech nebyla témata, která investigaci potřebují, nebo že bychom se nepotřebovali rozvíjet. To samozřejmě ano. Ale nejdřív potřebujeme, aby lokální média stála na nohou, které nebudou hliněné, a hlavně aby vznikala nová média tam, kde dnes chybí.

Právě stabilně fungující médium pak může být připraveno na moment, kdy se objeví závažnější kauza a je třeba změnit se z hlídacích psů na ty lovecké a vydat se po investigativní stopě. My jsme kupříkladu v takové situaci dokázali důsledným tlakem rozkrýt kauzu střetu zájmů zdejšího místostarosty, která skončila pádem koalice, nebo bossing podřízených ze strany ředitelky jedné z místních škol. 

Oba případy se nějakou dobu táhly a k tomu, že se nezametly pod koberec, vedla i naše opakovaná snaha je do veřejného prostoru vracet, ptát se a tlačit tak příslušné instituce, aby se jimi zabývaly. V prvním případě to byl právě arogantní způsob jeho vystupování v našich novinách a neschopnost nám celou kauzu vysvětlit, což přispělo k tomu, že pozice místostarosty začala být pro koaliční partnery neúnosná.

V kauze bossingu bylo klíčové, že se nám podařilo získat a zveřejnit řadu velmi konkrétních svědectví o ředitelčině chování k zaměstnancům. Věta „Vy nemáte myslet, vy máte poslouchat“ v té době v jistých boskovických kruzích tak trochu zlidověla.

Tam, kde fungují kvalitní noviny, je vyšší míra demokracie. A také vyšší míra důvěry v demokracii. To neplatí jen pro srovnávání jednotlivých států, ale je doloženo, že důvěra ve fungování demokratické společnosti se tvoří z velké části právě v místě, kde žijete. Tedy nejen z celostátních zpráv, ale z toho, jak funguje vaše municipalita, vaše nemocnice, vaše škola a tak podobně. Lokální novinařina zásadně přispívá k tomu, aby na místní úrovni fungovala otevřená a transparentní společnost, ve které se daří základní společenské důvěře.

K tomu se přidává i zásadní komunitní význam, který lokální média mají. Usnadňují desítky a stovky menších interakcí, díky kterým si komunita mnohem líp uvědomuje sama sebe a v mnoha ohledech lépe komunikuje a funguje.

Hlídací pes

Naše zpravodajská práce do značné míry stojí na poskytování úplně základních informací o dění ve městě a v jeho politickém řízení. Sledujeme jednání městské rady a zastupitelstva, čteme zápisy, účastníme se tiskových konferencí, doptáváme se, informace ověřujeme a konfrontujeme záměry města s opozicí a odbornou veřejností. A pak je předkládáme našemu publiku ve srozumitelné podobě. I to je součástí naší práce – překládat důležité informace, které jsou mnohdy ze strany institucí zveřejňovány v nestravitelné podobě, do přehledné formy a srozumitelného jazyka. 

Další důležitou úlohou je živení veřejné diskuse. Rád se odvolávám na bonmot, který říká, že základem politiky je konstruktivní konflikt. Naší úlohou je hlídat, aby konflikt zůstal konstruktivní a také aby konflikt úplně nevymizel. Obě tendence jsou nebezpečné. I na lokální úrovni mají mocní sklony jak k destruktivnímu jednání, tak k vytváření zákulisních struktur, kde se vše v tichosti domluví a bez veřejné diskuse prosadí. Proto je úkolem novin hlídat jak debatu mezi koalicí a opozicí, tak neustále vtahovat do diskuse k jednotlivým záležitostem odbornou a zajímající se veřejnost. Případně na nedostatky upozornit vlastním redakčním komentářem. 

To jsme absolvovali mnohokrát třeba u přípravy velkých městských investic, kde se politici opakovaně snažili upéct všechno tak, aby jim nebylo vidět pod ruce a zcela přitom rezignovali na jakoukoli odbornost – výsledkem byla kupříkladu blamáž při vyhlášení architektonické soutěže, kterou Česká komora architektů označila za neregulérní. Neutuchající kritikou podobných postupů se postupně podařilo dosáhnout toho, že politické zastoupení postupuje mnohem standardnějším způsobem a do celého procesu nechává vstoupit odborníky.

Zcela klíčovou roli pak mají lokální média před komunálními volbami. To je pro nás taková olympiáda jednou za čtyři roky. Snažíme se velmi důsledně a podrobně referovat o programech a plánech jednotlivých kandidujících uskupení, vysvětlovat souvislosti místní politické scény a na závěr natáčíme rozhovory se všemi lídry kandidátek, minule jsme přidali ještě debatu kandidátsva na starostu*ku. Věříme, že díky nám se může voličstvo rozhodovat opravdu informovaně a zájem veřejnosti o tuto práci nás v tom utvrzuje. 

Lokální noviny mají také velký význam pro fungování komunity. Ve městě se stále děje řada důležitých a pro fungování zdravé společnosti nepostradatelných aktivit. Máme proto blízko k občanské společnosti, informujeme o činnosti spolků, o kulturním životě a dáváme prostor celé řadě zajímavých lidí, kteří ve městě žijí nebo ho navštíví a mají co říct. A to prakticky ve všech oblastech lidského života.

Občanská společnost žije

Poslední oblastí naší práce je to, čemu trochu staromilsky říkáme vlastivěda. Nevěříme na laciný patriotismus, ale na posilování a prohlubování pozitivního vztahu k místu, kde žijeme, na základě informací o historii, geografii, přírodě či duchovním dědictví.

Cílem naší práce je tak ve všech jednotlivých aspektech informovaná, aktivní společnost se zdravými vztahy, se zájmem o své okolí a prostředí a se schopností vést kultivovaně veřejnou diskusi. A zároveň je naším cílem poskytovat ve veřejném prostoru zastání všem, kteří ho potřebují a jejichž hlas je v daném okamžiku nedostatečně „ozvučen“. 

Když mluvíme o zpravodajských pouštích, pomíjíme jednu věc, která je pro novinářské prostředí důležitá a nedá se zcela pominout, a to je existence takzvaných radničních médií. Ta jsou placena přímo z rozpočtů měst, tváří se obvykle jako noviny, ale zároveň jsou z podstaty závislé na vládnoucí moci a tomu odpovídá i jejich podoba a obsah. Zároveň zásadním způsobem ovlivňují trh s inzercí a také informační prostředí a veřejnou debatu. V tomto ohledu čelíme konkurenci, která nedodržuje základní novinářské standardy, neplní férovou roli veřejné služby, ale kupříkladu v našem městě disponuje asi trojnásobným rozpočtem (oproti našemu), a to kromě minoritního příjmu z inzerce prakticky kompletně z veřejných zdrojů.

Vůle posvítit si na tento model médií, ve kterém vládnoucí politici přímo ovlivňují obsah a který je na celostátní úrovni zcela nepřijatelný, zatím zdá se ve společnosti není. To, čeho se na celostátní úrovni u veřejnoprávních médií děsíme, na úrovni radnic funguje jako naprostý standard. Mechanismy moci jsou přitom na všech úrovních stejné.

Lokální specifika

Na základě vlastní zkušenosti příliš nevěříme na vytváření centralizovaných sítí regionálních médií, jak je koncipoval třeba Deník. Jednak je podle nás dobré, když médium vyrůstá odspoda a má vlastní identitu a samostatnost, jednak existují různá nepřenositelná lokální specifika, o které je rovněž dobré konkrétní profilaci opírat. A jak jsme uvedli na začátku – máme špatnou zkušenost s určitým typem novinářských monokultur, a proto i zde soudíme, že diverzita je dobrá.

Naše město má kupříkladu silnou historickou tradici, několik významných památek a jedinečný urbanistický soubor bývalé židovské čtvrti. Na to navazuje jedinečný celostátní festival pořádaný pražským sdružením Unijazz, jedna z nejvýznamnějších akcí svého druhu v republice. Od ní se odvíjí i specifická kulturní tradice.

Pak máme třeba vlastní městskou nemocnici, což není obvyklé – nemocnice většinou provozují kraje či stát – a velmi speciální problémy s dopravní obslužností, vzhledem k nedobudované rychlostní silnici a absenci přímého vlakového spojení na Brno. Z toho plynou nejrůznější aspekty – mimo jiné nedochází k tak velkému odlivu aktivit a lidí do Brna a naopak se do města přistěhovávají lidé, kteří hledají víc než jen satelit s dobrou možností dojíždění. 

Z nevýhody výhoda

Na tuto skutečnost mě kdysi upozornila kamarádka socioložka a převrátila tak trochu naruby místní představy o tom, že na vzdálenost od Brna a horší dopravní spojení jen doplácíme. Během let jsem si pak začal tohoto aspektu všímat – kupříkladu když radnice chtěla prodat obrovský kus městského lesa provozovateli zábavního dinoparku, vzbouřili se proti tomu z velké části právě ti, kteří se do Boskovic kvůli tomu lesu přistěhovali a byli v nakonec úspěšném „odboji“ nejaktivnější.

Zároveň je velmi přínosná spolupráce a komunikace jednotlivých malých médií, sdílení zkušeností i informací. Řada témat totiž je univerzálních – může to být kupříkladu právě fungování radničních novin. My se dlouhodobě věnujeme tématu, které se rovněž týká prakticky všech měst a obcí, a to je přístup k plánování větších městských investic. Naše noviny během let výrazně přispěly k tomu, že se Boskovice vydávají cestou otevřených architektonických soutěží. 

Dalším takovým tématem je nepochybně transparentnost radnice – vždycky mě šokuje, když se bavím s lidmi z jiných menších měst nebo třeba i pražských městských části, jak moc se tam politické rozhodování odehrává za oponou a jak málo jsou politici voláni k odpovědnosti za své kroky a jak málo jsou nuceni je vysvětlovat. Tam, kde fungují noviny, je neustálý tlak na dobrou informovanost samozřejmý. 

Do budoucna vidím jako nejdůležitější téma adaptace na klimatickou změnu – to se opět týká úplně všech měst a zároveň je zde obrovský deficit v připravenosti a ochotě problém řešit. Opět bude ale důležité toto téma nejprve odpracovat ve veřejném prostoru. Naše město zatím dost vyčerpávala i debata o četnosti sekání trávníků v letních měsících, což samozřejmě zdaleka nestačí. Pak jsou tu sociální problémy, bezdomovectví, obecně městská bytová výstavba, tlak na modernizaci školství – zde všude se snažíme zesilovat hlas těch, kdo volají po zlepšení. V minulosti bylo zásadní třeba téma přebujelého hazardu ve městě. I to nakonec skončilo jeho úplným zákazem.

Regionální, nebo spíš lokální?

Pro lidi a především novináře z velkých center to možná může působit u malého města neuvěřitelně nebo směšně, ale i my se potýkáme s problémy a kritikou z vnitřního okraje našeho regionu. A to kritikou oprávněnou – i my trpíme neschopností centra vidět, vnímat a reflektovat život v okolních menších obcích. Nutno dodat, že k tomu už nám nezbývají prakticky žádné prostředky, takže představa samostatného novináře*ky, co se nevěnuje Boskovicím, ale právě dění v okolních obcích, je pro nás sice velice lákavá, ale ekonomicky naprosto nedostupná. Jsme tedy vzhledem k možnostem spíše lokální než regionální médium. V tomto ohledu sahají dluhy regionální žurnalistiky dál, než to může vypadat.

Svět v regionech se v mnoha ohledech mění úplně stejně jako svět velké novinařiny. I my po deseti letech cítíme, že nám trochu ujíždí vlak a potřebovali bychom modernizovat svou práci na webu. Od počátku se sice poměrně intenzivně snažíme oslovit nové publikum, které raději poslouchá podcasty, než čte články, ale už nám nezbývají kapacity na práci s videem nebo na mnohem aktivnější a inovativní působení na sociálních sítích. Ale to jsme znovu na začátku – pokud lokální média jen velmi stěží seženou prostředky na základní, na dřeň osekaný provoz, těžko se mohou věnovat rozvoji.

Podpora regionální žurnalistiky

Ze všeho doposud uvedeného jasně vyplývá, že na jedné straně můžeme sledovat velkou krizi regionální a lokální žurnalistiky, na druhé straně je zřejmý její význam v demokratické společnosti. Zároveň přiznáváme, že aktuální řešení nemáme, netajíme se tím, že i naše noviny deset let prodělávají a jejich existenci musíme dofinancovávat. Přesto porůznu nabádáme hlavně mladé novináře*ky, aby se vraceli do regionů a snažili se tam noviny zakládat a provozovat. 

Podpora regionální novinařiny by neměla být podporou toho, co z ní ještě zbylo, ale především podporou vzniku nových médií. V České republice by podobné lokální noviny měly existovat v každé obci s rozšířenou působností, jako tomu bývalo právě po sametové revoluci.

Tehdy však ještě fungoval prodej papírových novin a plynuly solidní příjmy z inzerce. Z našich zkušeností a z pozorování situace na jiných místech vychází naše přesvědčení, že stabilní fungování novin v regionech je těžko myslitelné bez nějaké podoby dotační podpory. Zejména starší kolegové reagují na tuto myšlenku odmítavě – přijde jim novinářsky nečisté, aby média brala finance od státu, o jehož fungování mají kriticky a nezaujatě referovat. V regionech představuje ovšem velké riziko i závislost na inzerci, na mecenášstvu, které může mít své zájmy, a svým způsobem i na čtenářstvu – vliv bublin uzavřených za paywallem na myšlení a obsah médií můžeme pozorovat na celostátní úrovni velmi zřetelně. Případné dotace od celostátní vlády, která je municipalitě poměrně vzdálená, se v tomto ohledu jeví skoro bezpečnější.

Konkrétní představa takové podpory by se musela vydiskutovat a nemáme ambici její parametry konkrétně navrhovat. Bez ní se však budou zpravodajské pouště v regionech pravděpodobně dál rozšiřovat, jakkoli v posledních letech zaznamenáváme nové sympatické projekty a oázy kvalitní regionální žurnalistiky.

Problém je samozřejmě ještě širší než jen český. Ostatně bývalá eurokomisařka Věra Jourová při svém bilancování v Českém rozhlase uvedla, že za jednu ze svých největších proher po deseti letech v evropské komisi považuje to, že se jí nepovedlo zajistit financování regionálních médií.

březen 2025