Pouliční kultury Ochtyrky  Odpor máš v DNA

Za vysokými cihlovými zdmi někdejší továrny v Ochtyrce v Sumské oblasti se zrodilo zcela nové prostředí. Tam, kde kdysi pulzovala sovětská industrializace, dnes hraje britský a ukrajinský hip-hop a teenageři v širokých kalhotách jezdí na skejtech a sprejují graffiti po zdech.

Od roku 2014 Pavlo Ihnatčenko, člen občanského sdružení Street Cultures Okhtyrka, proměňoval spolu se svým týmem opuštěnou továrnu v bezpečný prostor pro místní mládež. V březnu roku 2025 se prostor Krytka oficiálně otevřel. Vypravili jsme se do Ochtyrky, abychom naplno procítili atmosféru tohoto místa.

Ve mlýně z 19. století se usadila pouliční kultura

O víkendu odpoledne Ochtyrka připomíná mraveniště. Všichni spěchají: vybírají nejlepší melouny přímo z kamionů, odcházejí s nákupy z obchodů, dopíjejí kávu z kelímků. Na místním autobusovém nádraží je ale všechno jinak. Lidé tu v klidu sedí na lavičkách a čekají na svůj autobus. Právě odsud vyrážím na místo, kam mířím.

Za deset minut se ocitám na místě bývalé továrny Silhospmaš. Vysoké červené cihlové zdi připomínají, že zde dříve stál parní mlýn z roku 1896. Vlastnily ho dvě obchodnické rodiny – Kurylovovi a Bojkovovi. V roce 1932 sovětská vláda mlýn a přilehlé pozemky zabavila, nejprve postavila továrnu na litinové trubky a později – Silhospmaš. Přibližně před 20 lety podnik zkrachoval, od té doby je místo opuštěné. Tak tomu bylo až do doby, kdy se na území historického mlýna usadila komunita pouličních kultur a kreativních průmyslů. Od té doby se prostor začal proměňovat.

Zeď jedné z budov je pokryta graffiti: patriotický motiv s nápisem „Odpor máš v DNA“, obrázek dvou čápů vracejících se do hnízda a další nápisy. V roce 2014 si tady hudebník a hudební producent Pavlo Ihnatčenko koupil malý prostor a vybudoval v něm nahrávací studio. Pavlo vyrostl v Ochtyrce a od dětství měl blízko k pouličním kulturám. Miloval hip-hop, rap, breakdance a DJing, a proto snil, že vše toto bude rozkvétat i v jeho městě.
 
„Kolem roku 2014 jsme s partou nadšenců založili projekt Street Cultures Okhtyrka a já jsem se do toho zapojil jako koordinátor. Pořádali jsme v Ochtyrce jamování, soutěže zaměřené na extrémní pouliční sporty, umění a festivaly. Dnes o sobě můžu říct, že zastupuju mladé lidi ze světa pouliční kultury a kreativních průmyslů,“ vypráví Pavlo.

Kromě nahrávacího studia v areálu bývalé továrny stojí ještě jedna vícepodlažní budova. K jejímu vchodu vedou strmé schody, cihlová fasáda je natřená na černo a pokrytá barevnými malbami. V roce 2018 se členové komunity Street Cultures Okhtyrka pustili do rekonstrukce: vysekali křoví u vchodu, odklidili smetí a zbytky starého stavebního odpadu, a cihlovou zeď někdejšího mlýna zbavili vrstev sovětské omítky.

„Viděli jsme, jak se podobné projekty rodí v Berlíně, Vilniusu nebo třeba v Kyjivu, například umělecké centrum Closer. A tak jsme si řekli: když iniciativní lidé z jiných měst jen tak nesedí, proč bychom my nemohli vytvořit něco vlastního v Ochtyrce? Svůj nápad jsem sdílel s majitelem prostoru, který jsme měli v pronájmu. Zaujalo ho to – dokonce nechal zalít podlahu betonem a instaloval okna. Náš tým Street Cultures Okhtyrka opravil a natřel střechu, přivedl elektřinu. Všechno to zabralo několik let,“ vzpomíná Pavlo.

Sehnat peníze nebylo snadné. Během let se komunitě podařilo získat jen dva granty – jeden umožnil uspořádat v Ochtyrce víkend pouliční kultury, druhý financoval graffiti jam festival.

Koncept Street Cultures Okhtyrka ale také zaujal Olhu Rezničenko, tehdejší zástupkyni vedoucího odboru mládeže a sportu Sumské oblastní správy. Projekt představila svým kolegům a přesvědčila je, že má budoucnost. Díky tomu později organizace získala i menší finanční podporu. Za tyto prostředky Street Cultures Okhtyrka nakupoval barvy ve spreji a pronajímal vybavení na akce. A po celou tu dobu Pavlo do projektů komunity vkládal i vlastní peníze – někdy desetinu, jindy dokonce polovinu své mzdy. Nejprve jako elektrikář, později jako zvukař.

Pojďme se zabavit do Krytky?

Postupně tu vznikla rampa pro skateboardisty, sami si posvařovali kovové rámy z gaučů, potáhli je měkkým čalouněním a doplnili prostor dalšími kousky nábytku. Pavlův kamarád Serhij Solovej vlastnoručně odlil z betonu obří umyvadla, která pak umístili na toalety. Na projektu se podílel i spoluzakladatel Street Cultures Okhtyrka Dmytro Byrčenko, graffiti umělec Serhij Solovej, který dnes slouží v armádě, Denys Šved, který zmizel beze stopy při obraně Ukrajiny, členové mladé komunity a další lidé.

Plnohodnotná válka zastavila budování prostoru pro mládež, ale ne Pavlovu iniciativu. Když se v březnu 2022 Rusové pokusili prorazit obranu Ochtyrky, zřídil Pavlo ve svém nahrávacím studiu dílnu na šití pouzder na lékárničky. Ty pak dodávali obráncům po celé frontové linii — od Bilopillji až po Cherson. Pouliční kultura se nezastavila — transformovala se v odpor. Nakonec ukrajinští vojáci osvobodili Sumskou oblast a tým se znovu vrhl na úpravu prostorů. A dělalo se to s pevnými hodnotami, které válka prohloubila: rozvíjet v Ochtyrce vše ukrajinské a vychovávat k tomu v mladých lidech lásku.

„Sdílíme s mladými naše hodnoty. Nejde o to vytvářet z lidí oběti, ale naopak — ukázat, že je třeba bojovat za všechno a hájit své právo na existenci. Je to příběh o odvaze — namalovat graffiti tam, kde se nesmí, nebo sjet rampu. Umění být sám sebou a nebát se ukázat to. Odpor není jen válka. Je to o tom, že si stojíš za svým právem být sám sebou,“ říká Pavlo.

Pilotní otevření prostoru proběhlo v srpnu 2023 během dvoudenního festivalu pouliční kultury Kevin. Mladí lidé z Ochtyrky jezdili na skejtech, předváděli triky na koloběžkách, užívali si hudbu pozvaných DJů a poslouchali projevy místních aktivistů*ek.

„Během festivalu jsem dokonce jednu noc přespal tady v prostoru. Staré dveře byly totiž nespolehlivé a nechávat zde drahou techniku a nábytek bylo nebezpečné. Když festival skončil, začali za námi chodit teenageři a ptát se, kdy úplně otevřeme. To nás opravdu motivovalo,“ vypráví Pavlo.

V prosinci 2024 se začaly dokončovat opravy a stará skate rampa se rozebrala, aby mohla vzniknout nová — u-rampa — ve tvaru otočené duhy. Skoro každý den po dobu čtyř měsíců sem přicházeli aktivní lidé, nejmladšímu bylo 13 let. Vlastnoručně vyřezávali díly budoucí rampy, sešroubovávali je, natírali, stěhovali nábytek a vše pečlivě čistili od prachu. Dnes mohou všichni tito dobrovolníci prostor využívat zdarma.

„Název prostoru jsme nevymýšleli sami. Ještě dlouho před oficiálním otevřením teenageři, kteří sem chodili jezdit na skejtech, začali místu říkat Krytka. Znělo to takto: ‚Pojďme se bavit do Krytky‘. Jako zkratka od ‚krytý skatepark‘. Zaslechli jsme to a rozhodli jsme se tak prostor pojmenovat. V březnu tohoto roku jsme se oficiálně otevřeli,“ vypráví Pavlo.

Dýdžejing, vinyl a skejt v rodném městě

Dřevěný strop v Krytce je dost vysoký — snad šest až osm metrů, drží ho železné překlady. Většinu stěn natřeli na černo, jen část z původních cihel zůstala odhalená jako památka na starý mlýn z roku 1896. Z reproduktorů hraje dynamický breakbeat a hip-hop. Vlevo stojí v řadě pingpongové stoly, air hockey a fotbálek. V rohu stojí televize s PS5 a sedací pytle. Občas se tu pořádají turnaje v Counter-Striku nebo jiných hrách. Na stěnách visí abstraktní obrazy. Vstup stojí 50 hřiven ve všední den (cca 25 korun), o víkendu stovku.

Na pravé straně je barová zóna, kde kluk přezdívaný Dripčik dělá skvělé sendviče, limonády, kafe nebo čaj. Alkohol tu nekoupíš. Když dodělá pití, vezme skejt a sjede si rampu. U zdi starého mlýna stojí skříň po Pavlově babičce — místo úchytek má kolečka z prken. Na policích leží merch Krytky: trička a malé tašky přes rameno na různé drobnosti.
  V Krytce se konají otevřené večery DJů — můžeš si poslechnout ostatní, zapařit nebo se od nich něco přiučit. Pořádají se tu i otevřené workshopy graffiti, customu nebo sítotisku: když tě to nebaví, klidně si vezmi skejt a zajezdi si. Pavlo vzpomíná, jak nedávno přebral celou svou sbírku vinylů a pozval své kamarády, aby si je spolu poslechli. Akci pojmenovali Vinyl, kompot  a sendvič (kompot je nápoj z vařeného ovoce, pozn.red.).

„Děláme to s tou nejaktivnější částí společnosti — s mladými: kreativními, neobyčejnými a v dobrém šílenými. V Krytce nás spojují hodnoty jako lidskost, respekt a vzájemná podpora. Nezáleží, odkud jsi, kolik máš let, peněz, jestli jsi z vesnice nebo z města, nebo jak se oblékáš — tady jsou si všichni rovní. Nepředvádíme se, ale pomáháme si. Například jistíme, když někdo sjíždí rampu, nebo naučíme hrát pinec, když to někdo neumí,“ říká Pavlo.

Dnes už Street Cultures Okhtyrka nevytváří jen něco pro mládež, ale díky svým projektům rozvíjí celé město. Pavlo říká: „Nikdo prostě nečekal, že ti ‘alternativci’ na skejtech budou tak popularizovat a rozvíjet Ochtyrku.“ Tým pouliční komunity čas od času jezdí na konference, kde vypráví o svém projektu. Díky tomu se o tomto příhraničním městě dozvídají více i ve světě. Čas od času o jejich iniciativách, včetně Krytky, píší ukrajinská, a dokonce i zahraniční média. V roce 2024 Street Cultures Okhtyrka společně s organizací Urban Reform vytvořili urbanistickou vizi Ochtyrky — dokument, který vymezil směry rozvoje města, cíle a prostorový plán. V květnu tohoto roku komunita představila trailer budoucího filmu o pouliční kultuře Ochtyrky s názvem Přistání. Film bude brzy promítán na Ukrajině i v zahraničí.

„Vždycky mě rozčilovaly kecy typu: Ále, jsem ze Sumské oblasti, asi jsi nikdy neslyšel o mé vesnici/městečku, tak o něm nebudu mluvit. Právě proto v našich projektech popularizujeme město, povzbuzujeme lidi, aby v něm zůstávali, přijížděli sem na návštěvy. Být z Ochtyrky je totiž super a populární, tím se lze pyšnit,“ je přesvědčen Pavlo.

Poslouchají oldschool rap a zajímají se o kreativitu

Od té doby, co Pavlo s týmem začali rozvíjet pouliční kulturu v Ochtyrce, proměňují se i generace v jejich komunitě. Někteří se narodili teprve v roce 2014, a v roce 2025 už chodí trávit čas do Krytky. Jiní vyrůstali na akcích a festivalech Street Cultures Okhtyrka a dnes jim je už přes 20 či 30 let. Ale dveře prostoru jsou pro ně stále otevřené, protože jsou ambasadory pouliční kultury Ochtyrky.

Většina komunity Krytky jsou středoškoláci, kteří studují v Ochtyrce. Jsou to jak kluci, tak holky, protože pouliční kultura je pro všechny. Starších návštěvníků, tedy studentů univerzit, je méně, protože ti nezůstávají v Ochtyrce. Tato mládež, která vyrůstala v nultých letech po roce 2000 a zná moderní Ukrajinu, je důležitou částí společnosti, říká Pavlo. Ale kvůli nedostatku příležitostí, válce a dalším faktorům o ně Ochtyrka postupně přichází.

Za barovým pultem na vysoké stoličce sedí stylový kluk: v kšiltovce, dlouhých džínových šortkách a tričku s merchem Krytky. Popíjí limonádu, a když uvidí Pavla, podá mu ruku a obejme ho. To je jedenáctiletý Illja, který do prostoru chodí téměř každý den: jezdí na skejtu, hraje stolní tenis nebo na konzoli.

„Chodím sem už od léta, dokonce jsem sem zval své spolužáky. Teď už i oni znají Krytku. Nejvíc se mi líbí, že tě tu mohou něco naučit, poradit a podpořit. Dřív jsem se skoro s nikým nebavil, ale když jsem přišel do Krytky, začal jsem a přestal jsem mít strach,“ říká Illja. Během našeho rozhovoru dopil limonádu, seskočil ze stoličky a běžel k rampě jezdit na skejtu.
Komunita pouličních kultur Ochtyrky jsou lidé různých zájmů, říká Pavlo. Umí rozpoznat Virgila Abloha a Pharrella Williamse, poslouchají oldschool rap, zajímají se o kreativní průmysl. Ale znát toto všechno není nutné — prostor je otevřen pro kohokoliv. V jedné místnosti se mohou potkat i učitel a jeho žák.

Devětadvacetiletý Dmytro vyučuje tělocvik v Ochtyrském centru odborného vzdělávání, ale dnes je sobota, a tak si přišel s kamarády do Krytky zahrát stolní tenis. „Když se Krytka dokončovala, taky jsem pomáhal. Pamatuju si, jak jsme v zimě nosili po schodech, které tehdy ještě neměly zábradlí, rampy pro skateboardisty. Bylo to trochu nebezpečné. Dnes tu často potkávám své studenty, ale tady jsme si rovni. Taky mám rád sport, hudbu a považuju se za součást mládeže. Je normální, že ve všední den učím a o víkendu přijdu do Krytky hrát na DJ kontroleru,“ vypráví Dmytro.

„Ochtyrka se stane hlavním městem moderní kultury“

Obyvatelé Ochtyrky se ke Krytce staví různě: někteří ji obdivují, jiní se dívají s nedůvěrou na to, co ta mládež vlastně dělá v opuštěné továrně. To je normální, říká Pavlo. Velká část starší generace byla v sovětských časech přesvědčována: „Dnes hraješ jazz, zítra prodáš vlast.“ Proto jejich životní zkušenost brání pochopit mladé, zvlášť ty, kteří dělají neobvyklé věci.

Pouliční kultura v Ochtyrce existovala i dřív, říká Pavlo. Ale v letech jeho dětství, v nultých letech, byla jaksi neobroušená.

„Rozvíjeli jsme tu pouliční kulturu intuitivně. Do Ochtyrky ji obvykle ‘přiváželi’ z Charkova. V našem městě se tehdy objevila zeď s různými graffiti. Své nápisy na ni jsme dělali i my. V nultých letech k nám do čtvrti jezdili kluci z Uzbekistánu, kteří trávili léto u babičky v Ochtyrce. Přivezli si s sebou na kazetách nahraný hip-hop. Tak jsme se scházeli a poslouchali tu hudbu na starém magnetofonu,“ vzpomíná Pavlo.

Dnes je pouliční kultura vědomější a přístupnější. Můžeš sledovat, jak vypadá v jiných zemích — na sociálních sítích nebo YouTube — a vytvářet něco svého. Protože dnes už tato kultura není tabu a je populární, otevřelo se na Ukrajině mnoho možností rozvoje pro tatéry, graffiti umělce, fotografy či střihače. Ti ale odcházejí do velkých měst s lepším pracovním trhem, platy a perspektivami, říká Pavlo. Zároveň se Krytka také snaží nabídnout těmto lidem podobné podmínky, aby zůstávali v Ochtyrce.

Za jednou ze stěn Krytky je ještě mnoho opuštěných místností. Ve velkých starých sálech jsou naskládané zbytky stavebního materiálu, stará prkna, cihly a pytle s neznámým obsahem. Pavlo sní, že jednou tyto místnosti staré továrny také upraví. Možná tam bude mini-hostel pro umělce, kteří budou jezdit do Ochtyrky z jiných regionů či zemí, food court nebo dokonce kryté hřiště pro basketbal. Tým také sní o vybudování velkého betonového skateparku.

říjen 2025