Pod ruskou okupací  Jak se dnes žije v Doněcku?

Válka na východě Ukrajiny obrátila život obyvatel Doněcka vzhůru nohama, oddělila je od příbuzných, připravila o přátele, donutila je, aby se cítili izolovaní a zbyteční. Dnes jim nezbývá, než znovu překonávat různé překážky, aby mohli dál žít ve vlastních domech a ve svém rodném městě.

Na východě Ukrajiny leží jedno z největších a nejkrásnějších měst celé země – Doněck. V roce 2014, když začala válka na východě Ukrajiny, se však zásadně změnilo. Zastavily se doly a továrny, přestaly se stavět nové čtvrti a nákupní centra. Už tam nenajdete bezpečná místa, ticho a mír. Většina lidí musela opustit vlastní domovy. Odjížděli k příbuzným a známým, hledali bezpečná místa, kde by mohli strávit nějakou dobu. Byla jsem mezi těmi, kteří se snažili odjet z Doněcka v době, kdy už na letišti a vlakovém nádraží zněly výbuchy. Den svého odjezdu si dodnes moc dobře pamatuju. S manželem a dítětem jsme z Doněcku odjížděli na konci května 2014. Poprosili jsme přítele, aby nás autem dovezl na vlakové nádraží v Makijivce, nejbližším městě, odkud ještě jezdily vlaky. Nastoupili jsme na příměstský vlak a odjeli do Jasynuvaté. Tam jsme přesedli na vlak do Dněpropetrovsku a z Dněpropetrovsku jsme vyrazili do Kyjeva. U Kyjeva, ve městě Brovary, bydlí moji příbuzní, k nimž jsme měli namířeno. Když jsme do Brovarů přijeli, byla jsem velice vyděšená a unavená, současně jsem však s ročním dítětem v náručí byla šťastná, že jsme konečně v klidu a bezpečí. S sebou jsem vezla doklady, peníze a jeden malý kufr pro celou rodinu. V kufru bylo jenom letní oblečení, vždyť jsme odjížděli maximálně na měsíc. Věřili jsme, že se brzy vrátíme domů. Opravdu jsme tomu věřili. Dodnes jsme se ale do svého města nevrátili.

Podle svých pravidel

Na části území Doněcké oblasti vznikla samozvaná Doněcká lidová republika (DLR) a Doněck se stal jejím hlavním městem. Svět tuto republiku neuznává, ona však existuje a žije si podle svých pravidel. Ustavila se tam nová politická moc a úřady, začaly platit nové zákony.

Po celých osm let zažívali lidé, kteří se rozhodli, že neopustí své domovy a zůstanou v Doněcku, strašné boje. Mnozí, kteří se ukrývali ve sklepích, zahynuli a jejich obydlí byla zničena. V důsledku bojů byla rozbita okna, pobořeny zdi a střechy, nesvítilo světlo a netekla voda.

V roce 2022 válka postihla celou naši zemi. Na východě Ukrajiny začaly boje s novou silou. Dnes je to v Doněcku prostě strašné. Ve městě denně zní výbuchy a padají bomby. Děje se to ve všech čtvrtích, v každém koutě města.
  V Doněcku zůstala moje maminka i moje babička s dědečkem, kteří by už fyzicky nezvládli z města odjet. Moje maminka se o ně stará, snaží se jim pomáhat a podporovat je. Jsem s nimi pořád ve spojení, pokud je to ovšem možné. Je to těžká doba. Kromě nepřetržitých bojů se lidé v Doněcku neustále potýkají se spoustou každodenních problémů.

Aktuálním problémem číslo jedna je v doněckých domácnostech to, že neteče voda. V tamních domech se voda už půl roku objevuje maximálně na pár minut, a to ne každý den. Boje zničily část kanálu, který do Doněcku přiváděl vodu z řeky Siverskyj Doněc. Tento kanál byl jediným zdrojem vody pro město. Zásoby vody v Doněcku jsou velmi malé a v současnosti neexistují alternativní zdroje dodávek. Vedení samozvané republiky vydalo nové nařízení, které říká, že voda ve městě poteče jednou za šest dnů. Bohužel se ale nedostane do každého domu.

V omezeném množství se voda prodává v místních obchodech. Pitnou vodu lze také obdržet na  místech humanitárního výdeje vody, která se nacházejí ve školách a jiných vzdělávacích zařízeních. Denně před nimi stojí ohromné fronty lidí, většinou žen nebo důchodců. Ti dokážou domů přinést jen malé lahve o objemu pět až šest litrů. Trochu lépe na tom jsou ti, kteří mají auto a můžou si jich domů odvézt víc. Stává se také, že voda na místě humanitárního výdeje dojde a člověk, který prostál půl dne ve frontě, nedostane nic.

I moje osmdesátiletá babička chodí v posledních měsících pro vodu do nejbližší školy, vystojí frontu a odnese si dvě lahve o objemu jeden a půl litru. Cesta jí trvá přes hodinu. Za den tam babička může dojít dvakrát, protože na víc jí síly nestačí. Můj dědeček přežil tři infarkty a moc už nechodí. Když musí babička něco vyřídit, zajde přitom do každého obchodu v naději, že třeba někde budou prodávat točenou vodu a ona by mohla koupit aspoň jednu láhev. Staroušci šetří vodou, jak jen můžou, a čekají na tu trochu ze svého kohoutku.

Takhle dnes vypadá radost obyvatele Doněcku | Foto: © privat

Další problémy v Doněcku souvisí s tím, že už dva roky odsud lidé nemůžou bezpečně a přímo vyjet na Ukrajinu. Hranice mezi Ukrajinou a DLR jsou uzavřené. Plynou z toho například problémy v zásobování potravinami a jiným zbožím.  Potraviny v obchodech jsou jen místní či ruské výroby. Výběr je velmi omezený, zboží je navíc nízké kvality, zato ale drahé. Některé výrobky, například kuchyňská technika či mobilní telefony, se do města nedovážejí skoro vůbec.

V důsledku nepřetržitých bojů jsou v Doněcku místa, kam už není bezpečné chodit. Kolem města, kde měli lidé chaty a zahrádky a kde se nacházejí pásy zeleně, můžou ležet nevybuchlé granáty nebo miny. Moje babička pochází z malé vesnice u Kyjeva a zahrádka pro ni byla celý život místem, kam chodila s potěšením, protože práce s půdou a rostlinami jí přinášela neuvěřitelnou radost. Teď se její zahrádka nachází v jedné z nejnebezpečnějších částí města, stařenka se proto rozhodla zasadit květiny a trochu zeleniny na maličkém oploceném pozemku u jejich panelového domu. Květiny totiž dokážou potěšit i za šedivého a zataženého dne, a zelenina, to je jídlo, kterého v Doněcku není zrovna nadbytek. Babička na pozemku pracovala den co den, když ale přišla úroda, našli se lidé, kteří si ji chtěli přivlastnit. Babička tak přišla o zeleninu, kterou pěstovala celé léto. Ve městě hodně přibylo krádeží, od drobných až po ty velké. Drobné krádeže souvisejí v první řadě se zdražením potravin, kdežto ty velké s tím, že opuštěné byty zůstávají dlouhodobě bez majitelů a dohledu.

Akutním problémem je teď spojení. Na celém území Doněcké republiky funguje mobilní síť Fénix. Mobilní signál jiných operátorů není dostupný. To znamená, že lidé nemůžou z mobilního telefonu volat ani na Ukrajinu, ani do zbytku světa. Jedinou možností, jak zůstat ve spojení s lidmi, kteří tam teď žijí, je internet. I s ním je ale spousta potíží. V důsledku bojů často dochází k poškození elektrické sítě a oprava může trvat celé dny i týdny. To znamená, že lidé můžou být dlouhou dobu dočista bez spojení. Zvláštní těžkosti to lidem vysokého věku, kteří nemají přístup k internetu nebo ho neumí používat.

Podobná je situace s místní televizí. V Doněcku vysílají jen místní a ruské stanice. Mediální sféra a komunikace ve společnosti se omezují na místní telekomunikační sítě.

Izolované město

Obyvatelé Doněcka musí dodržovat místní pravidla a zákony. Každý musí mít pas občana Doněcké lidové republiky. Tento pas tam platí, za hranicemi samozvané republiky je ale neplatný. Totéž s jinými doklady. Školní vysvědčení, diplomy vzdělávacích institucí a další doklady se vydávají v místní podobě, v jiných zemích ale neplatí, neuznávají je, nelze je legalizovat. Tyto problémy, s nimiž se obyvatelé Doněcku den co den potýkají, se v dnešní době zdají být neuvěřitelné. Pro ty, kteří se rozhodli zůstat v rodném městě, to však je realita.

Dnešní Doněck je územně i informačně izolované město. Lidé jsou omezení prostorem samozvané republiky, nemůžou vycestovat na Ukrajinu, mají problémy s dodávkami vody, potravinami, spojením a přístupem k informacím. Hlavním problémem je ale to, že Doněck pořád je nebezpečné město, kde se bojuje.

Od té doby, co válka začala na území celé Ukrajiny, se konflikt na východě ještě víc vyhrotil. Moc se o tom ale nepíše. Všichni si totiž zvykli, že válka tam trvá už osm let. Copak se ale na válku dá zvyknout? Samozřejmě nedá. Ten, kdo zůstal žít ve svém domě a neopustil své rodné město, si nezvykl a nikdy si nezvykne. Žije v této současnosti a věří v mír v Doněcku.

September 2022