Klimatická spravedlnost Všichni za všechny: ať v otázkách korony nebo klimatu

Tödlicher als Corona: Die Klima-Katastrophe
Autorka článku Lara Schech žije v Berlíně a tato varovná graffiti teď vidí ve své čtvrti všude. Kdo za nimi stojí, se neví. Foto: © Lara Schech

Virus nezajímá, jestli je člověk starý nebo mladý, chudý nebo bohatý. Pro klima platí to stejné. A v obou případech je globální Jih obzvlášť zranitelný. Co nás pandemie učí pro boj s klimatickou změnou?

Moje město má horečku, je zpocený a ulepený. Bolí nás nohy, hlava nám třeští.“

Seeed

Tahle slova se ještě minulý rok zpívala u Braniborské brány, na klimatické stávce hnutí Fridays for Future totiž vystoupila reggae skupina Seeed. Stejně jako každý týden se akce zúčastnily tisíce lidí, na pódiu se pronášely projevy a lidé drželi nad hlavami transparenty. Nyní je už situace jiná. Celý svět má horečku a ulice nejsou prázdné jen v pátek. Omezení volného pohybu přenesla život do čtyř stěn domova a protesty na internet.

Solidarita – proč až teď?

„Mladí lidé teď chrání starší generace tím, že zůstávají doma,“ propagovalo se v minulých týdnech. Solidarita s babičkami a dědečky, ale také zdravotníky, rodiči-samoživiteli a oblíbenou restaurací, které hrozí krach. O solidaritě se mluví všude. Lidé rozdávají vlastnoručně ušité roušky, objednávají si víc kebabů ve svém oblíbeném bufetu a obdarovávají prodavačky čokoládou. Lidé drží při sobě, právě v těchto časech.

„Kdo virus nedbale předává dál, ohrožuje svoje prarodiče; kdo vypouští nedbale do ovzduší oxid uhličitý, ohrožuje život svých vnoučat.“

Tak se vyjádřil renomovaný klimatolog Hans Joachim Schellnhuber. To, že koronavirus je nebezpečný jen pro starší generace, samozřejmě není tak úplně pravda. I mladí lidé patří do rizikové skupiny, když například už bojují s nějakým onemocněním.

Princip, že se jedni musí omezit, aby ochránili životy či přežití jiných, není nový. Už tři dekády víme o klimatických změnách a o nutnosti změnit životní styl pro zachování života na naší planetě. Víme o nutnosti chránit současné a budoucí generace tím, že fosilní paliva ponecháme v zemi, transformujeme hospodářství a podpoříme nové způsoby dopravy. A víme o nutnosti nás jakožto bohatých zemí podpořit a chránit země globálního Jihu, tedy rozvojové země, protože vším naším konáním trpí dříve a intenzivněji než my. Přesto se v tomto ohledu doposud nezačalo konat dostatečně.
Emmanuel M. Emechete (28, Nigérie) Emmanuel M. Emechete (28, Nigérie): „Mocné a rozvinuté země světa dostávají pořád ještě největší část toho, co je pro zvládnutí problému nutné.“ | Foto: © privat

Korona je teď, klimatická změna jen „brzy“

Následky pandemie koronaviru pocítil velmi rychle každý. Ať už chudí nebo bohatí, virem se může nakazit kdokoli a možná na něj dokonce umřít – a to kdykoli nebo během několika týdnů. Ohrožení je v tomto případě zcela bezprostřední. V klimatické změně se časové horizonty sice pořád zkracují, ale nadále hovoříme ještě o letech a desetiletích, místo o dnech a týdnech. Pandemie je navíc komplexní: nyní se soustředíme zcela a pouze na virus a jak se před ním můžeme chránit.

Ta logika je relativně jednoduchá: několik týdnů, možná měsíců zůstat doma, s nikým se nestýkat, nepřetěžovat zdravotnická zařízení. S klimatickou krizí to tak jednoduše nefunguje. Ta má příliš mnoho faktorů, příliš mnoho vlivů, příliš mnoho zemí, které hrají (musely by hrát) roli. Opatření se musejí dodržovat roky a desetiletí, průmysl, ekonomiku a společnost je třeba transformovat směrem k dlouhodobé udržitelnosti. Jedná se o výkon, který vyžaduje obrovské nasazení. I proto je děsivé slyšet, že některé osobnosti už po několika týdnech pandemie žádají co nejrychlejší návrat do normálu. Jsme zdá se jen málo psychicky odolní vůči přetrvávající nenormálnosti.
Damayanti Prabasari (23, Indonésie) Damayanti Prabasari (23, Indonésie): „Přestože s sebou invaze nyní přináší nejistoty, potřebujeme více dlouhodobě myšlených transformačních opatření a klimatickou politiku.“ | Foto: © privat

Korona je tu, klimatická změna je někde daleko

Pandemie koronaviru se navíc týká našeho bezprostředního okolí: rizikové skupiny, k nimž patří naši příbuzní, školky, které jsou zavřené, zdravotní sestry v našem okruhu přátel, které pracují 13-hodinové služby. V klimatické krizi jde doposud především o solidaritu s dnes již postiženými lidmi na jiné straně planety. A ti nám připadají geograficky, ale také ekonomicky, sociálně a kulturně vzdálení.

Přitom rozvojové země, které už na tom jsou opravdu špatně kvůli klimatické změně, jsou teď navíc postiženy pandemií. Emmanuel M. Emechete (28) pochází z Nigérie a je kromě svého dlouhodobého prosazování cílů dlouhodobé udržitelnosti OSN také aktivní jako kontaktní osoba pro západní a střední Afriku v rámci zvláštní skupiny OSN pro děti a mladistvé. Ve svojí zemi vnímá jasné paralely mezi oběma krizemi: „Podobají se v tom, že Afrika je nadále obzvlášť ohrožená a není na to připravená. O viru se toho moc neví, především ve venkovských oblastech. Mocné a rozvinuté země světa dostávají pořád ještě největší část toho, co je pro zvládnutí problému nutné, například informace, prostředky a peníze.“

K rychlejšímu zavedení opatření v rámci pandemie koronaviru Emmanuel podotýká: „Většina států zpočátku nevěděla, jak s pandemií zápasit. V případě klimatické změny to ví už dlouho, ale nejsou s to přistoupit k odpovídajícím opatřením. Není v ničem špatné, že se v případě pandemie koronaviru jednalo rychleji, ale očekávám teď taky, že to stejné se bude konat proti klimatické změně.“

Problémy globálního Jihu se částečně podobají dokonce těm našim v Evropě, i když je nepociťujeme. Zatímco se v Německu děsíme třetího suchého léta v řadě, v jiných zemích je prioritou řešit zajištění dostatečného zásobování potravinami. Damayanti Prabasari (23) žije na Jávě, zasazuje se za ženská a dětská práva a v současné době podle o něj o klimatu skoro není slyšet, hlavním tématem je totiž především nouzová zemědělská politika. Stejně jako Německo trpí i Indonésie suchem a nebezpečím požárů, hrozbou jsou také invaze hmyzu. „Přestože s sebou invaze nyní přináší nejistoty, potřebujeme více dlouhodobě myšlených transformačních opatření a klimatickou politiku,“ říká Damayanti, „nadále čekáme na rozhodnutí klimatické konference OSN a na směrnice na národní úrovni.“
Lisbeth Orosco López (28, Peru) Lisbeth Orosco López (28, Peru): „Nespravedlnosti a následky pandemie jsou podobné těm, které má klimatická změna.“ | Foto: © privat

Korona je okno do budoucnosti s klimatickou změnou

V neposlední řadě pandemie koronaviru v mnoha zemích zcela zřetelně ukazuje, jaké výzvy se v dobách krize mohou dostavit a skutečně se dostaví. Stejně jako Emmanuel v Nigérii pozoruje také právnička a klimatická aktivistka Lisbeth Orosco López (28) v Peru: „Nespravedlnosti a následky pandemie jsou podobné těm, které má klimatická změna: omezený přístup k informacím pro indigenní skupiny obyvatel, nedostatečná lékařská péče… I klimatická krize je krize, která ohrožuje zdraví lidí. Riziková je hlavně pro ty, co nemají žádný přístup k lékařské péči, tedy ty, kteří žijí odlehlých a venkovských oblastech, a ty, kteří nemají ani zdravotní pojištění. Nejzranitelnější skupiny jsou ty, které jsou nejvíce postižené. Této sociální nespravedlnosti si velmi zřetelně všímáme už nyní.“

Další podobnosti vidí Lisbeth v tom, že hodně lidí se momentálně vrací do svých rodných regionů, a v už tak bídném stavu zemědělství: „Dochází k migraci, stejně jako k ní bude docházet v případě klimatických uprchlíků. A v zemědělství produkce poklesla kvůli omezením způsobeným pandemií, stejně jako je můžeme očekávat v klimatické změně například způsobených suchem. Tímto vývojem se ale také učíme, můžeme tím budovat naši odolnost. Více lidí nyní například chápe, jak důležitá je potravinová suverenita jednotlivce.
Trh v Prembunu, 6. květen 2020. Indonéská vláda nařídila, že na trzích se může prodávat i v době pandemie, aby se udržela potravinová logistika. Trh v Prembunu, 6. květen 2020. Indonéská vláda nařídila, že na trzích se může prodávat i v době pandemie, aby se udržela potravinová logistika. | Foto: © privat

Koronavirus není kopírák, ale varování a šance

Koronakrize je krize globální. Dozvídáme se o vývoji pandemie na všech kontinentech, počty nakažených a mrtvých v jednotlivých zemích se sledují online minutu po minutě. Klimatická krize je rovněž globální, ale to se dozvíme stejně jako vždycky primárně až na základě omezení a změn, ke kterým dochází v zemi, v níž žijeme. Díky pandemii koronaviru klesají emise po celém světě, čehož potřebujeme dosáhnout rovněž v boji s klimatickou změnou. A přesto koronavirus nefunguje jako kopírák pro svět, který úspěšně čelí klimatické změně. Hospodářství se nemusí zastavit, lidi se nemusí izolovat, aby zachovali život na planetě.

Koronavirus nám nicméně možná naléhavěji než když předtím ukazuje, které sektory a skupiny obyvatel jsou obzvlášť zranitelné a jaké (zdravotní) systémy jsou přetížené už nyní. Z toho se můžeme učit, konečně můžeme cíleně začít jednat. A můžeme se pokusit zachovat solidaritu přesahující generace a společenské vrstvy a rozšiřovat ji ve všech krizích na všechny lidi po celém světě. Možná je tato představa utopická. Ale pandemie koronaviru nám právě ukázala, že v krizi lze držet při sobě. A z toho bychom měli vycházet.

Mohlo by vás zaujímať

Failed to retrieve recommended articles. Please try again.

Redakcia odporúča

Failed to retrieve articles. Please try again.

Najčítanejšie

Failed to retrieve articles. Please try again.