Genderově férové používání jazyka v politické soutěži  *hvězdička

Genderování je v Německu žhavým tématem, respektive: jsou to především odpůrci*kyně genderově férového používání jazyka z krajní pravice, ale i z konzervativního spektra, kteří toto téma instrumentalizují. Jak úspěšní v tom jsou? Autorka JÁDU Norma Schneider o genderování v politické soutěži.

Volební úspěch krajně pravicové strany AfD v Německu lze vysvětlit mnoha příčinami, patří mezi ně všeobecná nespokojenost s vládou, inflací a sociálními nerovnostmi, pocit „opomenutí“, zejména ve východním Německu, touha po (národní) identitě a vyhrocená debata o migraci. Pokud ale důvěřujete předsedovi Křesťanskodemokratické unie (CDU) Friedrichu Merzovi, existuje ještě jeden důvod, proč se voliči rozhodli volit pro tuto stranu: používání genderově korektního jazyka. „Po každém zpravodajském pořadu, v němž se genderuje, získává AfD několik set hlasů více,“ napsal Merz v roce 2023 na Twitter.

V německém jazyce existuje pro každé osobní označení ženská a mužská podoba. Dlouho bylo zvykem používat pro skupinu zahrnující osoby různého pohlaví tvar mužského rodu v množném čísle: tzv. generické maskulinum. Ženy byly chápány jako „včetně“. Od 70. let 20. století se zejména v levicových a feministických kruzích diskutuje o tom, jak ženy v jazyce více zviditelnit. Už několik let se objevuje stále více pokusů dát v jazyce prostor nebinárním osobám. Existují různé přístupy a způsoby, jak to lze v praxi realizovat. V jedné z často používaných variant se za mužskou koncovku slova vkládá * a poté následuje koncovka v ženském rodě. V mluveném jazyce se na místě * udělá krátká pauza. Někteří autoři*ky, redaktoři*ky a moderátoři*ky používají tuto a další formy genderově korektního jazyka v médiích. Moderátorka zpravodajství Petra Gerster budila zvláštní rozruch tím, že až do svého odchodu do důchodu pravidelně genderovala jeden v jednom nejsledovanějších zpravodajských pořadů - a dočkala se kvůli tomu mnoha rozhořčených reakcí.

Zákaz genderování vs. nátlak genderování. Kde je zlatá střední cesta?

Jen málo věcí vyvolává v německých komentářích takový rozruch jako genderování. Existuje mnoho příkladů příspěvků na sociálních sítích, kde se komentáře netýkají obsahu příspěvku, ale jejich pisatelé se rozčilují výhradně nad tím, že byl použit genderově inkluzivní jazyk. Podle několika průzkumů většina německé společnosti genderování odmítá. Důvody jsou různé: Někteří to považují za zbytečné a těžkopádné, jiní to považují za porušení pravidel pravopisu a trvají na „správném používání německého jazyka“. V mnoha případech je odmítání hlubší; genderování je zásadně odmítáno jako ideologické mentorování a „jazyková policie“. Nejhlasitěji tento postoj zastává samozvaná Alternativa pro Německo (AfD) a její příznivci*kyně. Nicméně vehementní kritika genderově spravedlivého jazyka se vyskytuje i v politickém středu.

To má reálné následky: ve spolkové zemi Bavorsko je od dubna 2024 genderování zakázáno na úřadech a ve školách. Zákaz dle slov iniciátorů umožňuje zajišťovat „srozumitelný jazyk“ a „udržovat otevřený prostor pro diskusi v liberální společnosti“. Friedrich Merz je rovněž stoupencem těchto zákazů genderování pro úřady, které nyní existují v několika spolkových zemích, a stranický program CDU pro volby do Spolkového sněmu na konci února 2025 odmítá „nátlak genderování z ideologických důvodů“, „protože staví bariéry, vylučuje lidi a mentoruje je“. Strana zelených takové postoje kritizuje: „Jsou to odpůrci*kyně genderově spravedlivého jazyka, kteří chtějí neustále mluvit o genderování. Fantazírovat o genderovém nátlaku, aby bylo možné požadovat zákaz genderu – to je a zůstává absurdní.“ Proti zákazům se staví i sociálnědemokratická SPD. Spolkový kancléř Olaf Scholz (SPD) v předvolební televizní debatě řekl: „Každý ať si to dělá, jak chce.“

Na rozdíl od zákazů se však objevují i snahy zavést genderově neutrální jazyk ve veřejných orgánech jako povinný. V roce 2019 například městská rada Hannoveru pod vedením sociálnědemokratického starosty Stefana Schostoka schválila, že zaměstnanectvo města smí používat pouze genderově neutrální formulace, tj. musí genderovat. Reakce byly bouřlivé. Známý historik Götz Aly, který je autorem řady knih o dějinách národního socialismu, to dokonce označil za „autoritářské barbarství“. Taková formulace jasně ukazuje, jak vášnivá je debata o genderově rovném jazyce, a to i v elitních konzervativních kruzích, které lpí na tradičních hodnotách.

Bojové pojmy na ideologické frontě

To, že pravicoví extremisté a část konzervativního tábora vnímají genderování nikoli jako snahu o otevřenou a inkluzivní společnost nebo jako pokus zachytit reálnou diverzitu v jazyce, ale jako nebezpečný ideologický nástroj, je součástí širšího diskurzu kolem pojmů gender, queer a woke. Tato slova fungují jako „bojové termíny“, jako zástupné pojmy, které „lze dle libosti naplnit nenávistnými objekty“, jak uvádí historička Daniela Rüther. Hovoří o „vágním obrazu nepřítele“, který se skrývá za slovem gender. Jeho součástí může být cokoli, co zpochybňuje binární pojetí genderu a normu heterosexuální rodiny. Kromě genderování to mohou být i gender studies na univerzitách, práva trans lidí a vzdělávání dětí o sexuální rozmanitosti.

AfD toto téma intenzivně vytěžuje již několik let, Daniela Rüther dokonce hovoří o „posedlosti genderovou problematikou“ ve straně. Existuje zde jasná souvislost s rasistickou populační politikou: „genderová ideologie“ je vnímána jako hrozbu pro německý národ, protože ohrožuje rodiny v podobě „trans gender trendu“ a „příliš brzké vystavování tématům souvisejících se sexualitou“, jak se uvádí ve volebním programu strany. Kvůli klesající porodnosti a rostoucí imigraci údajně hrozí „kulturní kolaps“, proti němuž se má bojovat omezením migrace, aktivní rodinnou politikou a bojem proti „genderovému šílenství“ (oblíbené heslo pravice).

Počátky těchto postojů v Německu spadají do začátku 21. století, kdy malá pravicově extremistická strana Nationaldemokratische Partei Deutschlands předložila ve východoněmeckých zemských parlamentech návrhy proti „gender mainstreamingu“, které znějí velmi podobně jako návrhy proti genderu, které v posledních letech předkládá v parlamentech AfD. Odmítání genderu dodala zvláštní impuls „Demo pro všechny“: „Iniciativa na ochranu rodiny“, síť, k níž patřila i politička AfD Beatrix von Storch, od roku 2014 organizovala protesty proti sexuální výchově a osvětě o queer tématech. Podnětem byl nový vzdělávací plán ve spolkové zemi Bádensko-Württembersko, který zahrnoval genderovou a sexuální rozmanitost jako průřezové téma, což bylo vnímáno jako „pokus o indoktrinaci a předčasnou sexualizaci“.

Tím, že kampaně proti genderu a queer ze strany AfD a dalších pravicových aktérů*ek jsou zaměřeny především proti údajné ideologii a indoktrinaci, a nikoliv explicitně proti gayům a lesbám, jsou tyto postoje přijatelné i pro konzervativní homosexuály. V roce 2016 byla dokonce založena „Spolková zájmová skupina pro homosexuály v AfD“, která se vymezila vůči „genderovému šílenství“ a ve svých směrnicích zdůraznila, že homosexualita je soukromou záležitost a neměla by být dětem „vnucována“ jako téma ve školách. „Jakmile se woke queerness stává nepřítelem, mohou se lesby a gayové postavit na stranu normálních,“ analyzuje kulturní antropolog Patrick Wielowiejski v rozhovoru pro deník taz. To také vysvětluje, proč má AfD otevřeně lesbickou předsedkyni Alici Weidel. V rozhovoru pro ZDF zdůraznila: „Nejsem queer, jsem vdaná za ženu, kterou znám dvacet let.“ Aktuální průzkumy také ukazují, že AfD se těší velké podpoře mezi homosexuálními muži

Pravicově extremistické postoje v politickém „středu“

Nepřátelský obraz genderu je dostatečně vágní na to, aby mobilizoval široké spektrum lidí. Na „Demo pro všechny“ bylo možné vedle zástupců církví a rodičovských skupin zahlédnout dokonce i pravicové extremisty. Téma se dobře hodí jako jakási „vstupní droga“ do pravicového diskurzu, protože na rozdíl například od otevřeného rasismu je snadné prezentovat protigenderové postoje jako údajně „zdravý rozum“. Vždyť se hájí jen to „normální“, co se vlastně zdá být samozřejmé: že od přírody existují dvě pohlaví, že rodina se skládá z otce, matky a jejich dětí, že děti by měly být chráněny před indoktrinací – nebo dokonce že německý pravopis neumožňuje, aby se uprostřed slov kladly hvězdičky.

Pro ty, kteří takový postoj zaujímají, může být genderování útokem, obviněním, protože způsob, jakým jste „vždy“ mluvili, už najednou údajně není správný. Prohlásit něco, co zpochybňuje váš vlastní pohled na svět, za ideologii je méně stresující, než když musíte věci přehodnotit a uznat, že lidé a jejich identity a životní styly jsou složitější a rozmanitější, než jste si mysleli. Není divu, že se tomu tolik lidí brání. Má tedy Friedrich Merz pravdu, když říká, že genderově inkluzivní jazyk žene voličstvo k AfD? Pouze pokud budeme považovat za nezpochybnitelné, že mnoho lidí odmítá genderování. Samozřejmě že člověk může zkoušet to změnit, přistupovat ke kritickým hlasům genderování nekonfrontačně, uvádět fakta na pravou míru a snažit se o pochopení tohoto komplexního tématu. Takové hlasy jsou však ve vyhrocené diskusi sotva patrné.

Místo toho Merz a jeho strana sami přispívají k tomu, že se další odmítání genderování upevňuje. Šířením narativu „genderové ideologie“ a indoktrinace prostřednictvím genderování pomáhají podněcovat vágní queer nesnášenlivost a ukotvují krajně pravicové pozice v politickém středu. Tímto způsobem se přispívá k další polarizaci, v níž se již střetávají dvě nesmiřitelné pozice. Jedna strana požaduje práva a zviditelnění queer lidí a různorodých genderových identit, zatímco druhá popírá existenci těchto identit a odmítá řeči o nich jako manipulativní ideologii. Pro jedny jsou „zákazy genderu“ zárukou svobody projevu, zatímco pro druhé jsou pravým opakem – omezováním svobody mluvit způsobem, který nikoho nevylučuje. Řešení tohoto rozporu je v nedohlednu.

február 2025