Dekoloniální hnutí uvnitř Ruské federace  „Máme právo rozhodovat o svém vlastním životě“

Zatímco Moskva bohatne z těžby sibiřských surovin, původní obyvatelstvo čelí diskriminaci, chudobě a ničení své země. Iniciativa Asians of Russia se zrodila z odporu vůči rasismu a kolonialismu – a dnes je důležitým hlasem ruského dekoloniálního hnutí. Jak se zakladatelé potýkají s represí a exilem? A jak může jejich boj změnit budoucnost Ruska?

,,Naše země nám byly násilně zabrány a teď se ukazuje, že nás ve vlastní zemi nepovažují za lidské bytosti. Lidé mají právo znát svou historii, domorodé národy mají právo na svoji subjektivitu, na prosazování svých práv a svobod a na to, aby samy hospodařily na své půdě.“ S Batlayem, jedním ze zakladatelů hnutí Asians of Russia, jež bojuje za práva asijských národnostních menšin uvnitř Ruské federace, jsme vedli rozhovor o tom, jak jejich iniciativa vznikla, o jejich požadavcích a očekáváních. Ale také o tom, jaký mají vztah k ruské protiválečné opozici, jak se pracuje z exilu nebo o nutnosti začlenění dekoloniálního diskurzu do ruského opozičního hnutí.

Batlay je Burjat, pochází z vesnice Alarʼ (Аларь), která je dnes součástí Irkutské oblasti, a Lilija je Tuvanka (pozn.red. Tuva je autonomní republika v rámci Ruské federace, nachází se v jižní Sibiři, na hranicích s Mongolskem). Společně žili nějaký čas v třetím největším městě Ruské federace, Novosibirsku, který se nachází v jihozápadním cípu Sibiře. Jakožto průmyslové a logistické centrum je Novosibirsk dlouhodobě využíván pro svou geografickou pozici v procesu těžby a zpracování přírodních zdrojů, na které je Sibiř bohatá. Z komodifikace nerostných surovin poté profituje ruská ekonomika, a to především Moskva. Město je zároveň pomyslnou bránou do východní části Ruska – části, která prošla krvavou historií otroctví, podrobením, potlačováním původní autonomie, ekologicky devastující těžební politikou a mnohým dalším.

Novosibirsk přitahuje mnoho lidí z této části země, stejně jako obyvatelstvo z centrální Asie, perspektivou pracovních příležitostí a vzdělání. V rozporu s tvrzením o etnické toleranci, kterou deklaruje establishment, zde bují rasismus a xenofobie. Po nějaké době, kdy Batlay a Lilija byli v Novosibirsku nuceni čelit rasismu a pokrytectví, se kterými se zde Asiaté*ky četně setkávají, se rozhodli založit instagramový účet s názvem Asians of Russia. Myšlenkou stojící za založením této platformy bylo upozornit na předsudky namířené proti Asiatům*kám v Rusku, propagovat jejich kulturu, historii a politizovat asijské hlasy.
Tento instagramový účet se rychle stal aktivistickou platformou, která sloužila k pokrytí lokálních záležitostí národních republik, zviditelnění opozice nebo fundraisingu. Nyní se projekt Asians of Russia vyvinul ve svébytnou mediální platformu, kde lze najít spoustu článků a materiálů o rozličných tématech spojených s osvobozeneckým hnutím, sahajících od ekologie, domorodé kultury, historie pokusů o sebeurčení a boje za autonomii až po dekoloniální analýzu současného politického dění.

Po ruské invazi do Ukrajiny zaujal projekt silný protiválečný a antiimperiální postoj, pomáhal mobilizovaným vyhnout se odvodům a rušit smlouvy s ministerstvem obrany, dále skýtal podporu lidem, kterým hrozilo trestní stíhání, s odchodem z Ruska a se získáním humanitárních víz. Projekt hrál také roli v šíření protiválečných postojů na východě země, kam se pozornost médií, jak ruských opozičních, tak západních, nedostává tak často.
V červnu 2024 byli Asians of Russia ruským ministerstvem spravedlnosti označeni za „extremistickou organizaci“, k čemuž se v celém rozhovoru odvolávají. V prosinci roku 2024, v průběhu dokončování tohoto rozhovoru, byli prohlášeni za ,,teroristickou organizaci“. Změna z předchozího statusu „extremistická organizace“ na současný status „teroristická organizace“ má mnoho právních důsledků jak pro samotnou iniciativu a její členy, tak pro celé hnutí za práva původního obyvatelstva Ruska. Na tým Asians of Russia čekají v Rusku tresty od 15 do 20 let vězení (v případě „extremistické organizace“ 6-10 let). Jejich přátelům a rodině hrozí, že budou použiti jako páka. Lidem, kteří jakýmkoli způsobem projevují nebo projevili iniciativě podporu (může se jednat o pouhý komentář na sociálních sítích), hrozí až patnáct let vězení pod paragrafem ,,schvalování terorismu“.

Nyní Batlay a Lilija žijí v Polsku, kam uprchli.

---

Kdy a jak vaše iniciativa vznikla? Byl k jejímu vzniku konkrétní popud? 

Projekt vznikl v roce 2017 s cílem upozornit na problémy obyvatelstva asijských republik Ruska, přiblížit jejich kulturu a bojovat proti rasismu, xenofobii a koloniální politice Kremlu. Postupem času se vyvinul v aktivistickou mediální platformu, která se zasazuje o práva původních obyvatel a zapojuje občany do politických aktivit.

Nejdůležitější je pro nás v tuto chvíli rozvoj občanského povědomí, znovuzavedení politické subjektivity a usilování o trvalé zlepšení životní úrovně původních asijských národů v Rusku. Myšlenka vytvořit iniciativu Asians of Russia se zrodila na základě mých osobních zkušeností. V roce 2017 jsem se společně se svojí rodinou rozhodl přestěhovat do největšího města Sibiře – do Novosibirsku, kde většinu obyvatel tvoří zástupci tzv. titulárního národa – etničtí Rusové*ky. Již od prvních dnů v Novosibirsku jsme zaznamenali, že ve městě panuje velmi silná averze ke všem, kdo nejsou zástupci titulárního národa: neustálá diskriminace, rasismus a četné arogantní pohledy. Pokud nevypadáte slovansky, nepříjemné situace jsou na denním pořádku.

Dospělý člověk se s tím ještě nějak dokáže smířit – když se ale diskriminace týká vašeho čtyřletého dítěte, začnete se ptát – je všechno v pořádku? My si nevybrali, kde se narodíme. Naše země nám byly násilně zabrány a teď se ukazuje, že nás ve vlastní zemi nepovažují za lidské bytosti. Po plnohodnotné ruské invazi do Ukrajiny v únoru roku 2022 jsme rozšířili své zaměření o protiválečné aktivity, podporu mobilizovaných lidí prchajících z Ruska, budování komunity v exilu nebo na informační pokrytí válečných událostí a boj proti ruské propagandě.

Jaká je role antikoloniálního boje uvnitř země v kontextu celkové snahy o dekolonizaci a demokratizaci Ruska? Myslíte si, že je v současné chvíli možné vytvořit silné a sjednocené hnutí které se bude zevnitř zasazovat o dekolonizaci? 

Jsme přesvědčeni, že bez dekolonizace Ruska není možné učinit velké kroky k demokratizaci země. Lidé mají právo znát svou historii, domorodé národy mají právo na svoji subjektivitu, na prosazování svých práv a svobod a na to, aby samy hospodařily na své půdě. Západní svět by si to měl uvědomit například při nákupu nerostných surovin z Ruska se nikdo ani nezamýšlí nad tím, kde se těží a jaké utrpení to přináší původnímu obyvatelstvu v regionech.

Uvědomujeme si, že budování silného dekoloniálního hnutí uvnitř země je v současné chvíli kvůli tvrdě represivní politice velmi obtížný úkol, ale chceme občany*ky přimět, aby se alespoň zamysleli a položili si v hlavě otázku: proč jsme právě teď v tak prekérní situaci? A nejen ti, kteří v Rusku zůstali, ale i ti, kteří zemi opustili, nebo ti, kteří sebe samotné nazývají ruskou opozicí v exilu.

Je také třeba si uvědomit, že dekolonizace neznamená nutně potřebu oficiálního oddělení regionu (politického oddělení, které bohužel ne vždy vede k nezávislosti na bývalé metropoli). Jedná se o zcela konkrétní politický proces, v jehož rámci chtějí národy znovu získat právo rozhodovat o svém vlastním životě a dosáhnout autonomie v politických, hospodářských a správních záležitostech. To pro naši iniciativu v praxi znamená obhajobu konkrétních práv a svobod jako právo na určování naší vnitřní i vnější politiky, právo spravovat naše vlastní zdroje, mít z nich spravedlivý podíl a chránit zemi před těžařstvím a korporacemi, právo svobodně mluvit naším mateřským jazykem, vyučovat ho na školách a na univerzitách a moci ho používat v pracovním poměru a byrokratickém procesu. Bojujeme také za svobodu vyjadřovat svoji nespokojenost a usilovat o zlepšení kvality života v regionech.

Vy jste byli nuceni opustit Rusko. Jak to ovlivňuje vaši práci, která je přímo spojena s lokálním děním? Jak si představujete budoucnost antikoloniálního hnutí, v moment, kdy je jeho velká část nucena odejít do exilu? 

Když jsme byli nuceni opustit zemi, čelili jsme řadě překážek. Kromě řešení našich osobních problémů, které s sebou nese migrace a stěhování, jsme museli pomáhat i dalším pronásledovaným aktivistům*kám. Pomáhali jsme vojákům*čkám nelehkou a zdlouhavou právní cestou rozvázat smlouvy s ministerstvem obrany, pomáhali jsme povolaným lidem uniknout mobilizaci, sháněli jsme peníze na evakuaci spřízněných aktivistů*tek a kolegů*gyň a mnoho dalšího!

Antikoloniální hnutí nezávisí jen na těch, kteří zemi opustili. Uvnitř země je stále mnoho lidí, kteří se také zapojují do dekoloniálního boje, a těch, kteří podporují myšlenky dekolonizace. Naše publikum je velmi početné a v národních regionech Ruska ve kterých pracujeme, vidíme, že mnoho lidí reaguje na naše aktivity velmi pozitivně.

Liší se názorově protiválečná opozice v ,,centrech“ Ruska, například v Moskvě nebo Petrohradě, a na východě, v asijské části země? Pokud se liší, jak? 

Zdá se mi, že rozdíly spočívají především v odlišném pohledu na současné události. Jestliže ,,centrum“ mluví o Putinově osobnosti jako o jediné příčině všech potíží, my si nemyslíme, že jediným problémem je Putin.

Představme si, že by byl Putin zítra svržen, zmizel by s ním i ruský šovinismus? Nebo například rasová hierarchie? Ne. A spousta dalších problémů by z ruské společnosti nezmizela, stejně tak jako existovaly dlouho před Putinovým nástupem k moci. Putin tyto narativy a společenské nálady jen obratně využívá. Dokud si ruská společnost neuvědomí své chyby a nezreflektuje své vnímání problémů, nic se nezmění.

Pokud se Rusko v budoucnosti chce stát svobodnou a mírumilovnou zemí, jak tvrdí ve svých projevech opozičníci z centra, pak je dekolonizace státu přirozeným krokem v jeho vývoji.

Západní demokracie, k nimž vzhlížejí ruští opoziční vůdci, uznávají na rozdíl od nich svoji koloniální minulost a pracují s ní. Rád bych uvedl pár konkrétních případů, tak třeba Kanada, Austrálie a Nový Zéland oficiálně uznaly křivdy, jimiž trpěla domorodá společenství, a aktivně podporují jejich zapojení do politického života země. Mnoho západních států uznává škody způsobené jejich bývalým koloniím, diskutují o možnosti reparací a také upravují školní osnovy tak, aby odrážely historii a dopady kolonialismu.

Zároveň po celém světě mohou odborníci*ce na dekoloniální diskurz, umělci*kyně a aktivisté*ky svobodně pokračovat ve své práci a vzdělávat se, zatímco v Rusku jsou dekoloniální iniciativy označovány za extremismus. Vláda snadno marginalizuje a zakazuje vše, co se zdá být nevhodné, škodlivé nebo překážející vizi a cílům režimu: protiválečnou agendu, feminismus, LGBTQ+, dekoloniální hnutí, právo na interrupci... Pokud ,,opozice z centra” není schopná vnímat výroky dalších disidentů, nevidí bolest části obyvatel země a ignoruje hlasy národnostních menšin, jak může začít budovat ,,krásné Rusko budoucnosti“?

Pokud ruská opozice vyžaduje a očekává humánní zacházení s protiválečnými Rusy*kami v západních zemích, pokud žádá, aby se nezobecňovali všichni Rusové*ky podle činů jednoho člověka, pak musí být důsledná. Začít budovat demokracii v rámci ruského protiválečného pole. Naslouchat i jiným hlasům než tomu svému. Nedevalvovat bolest jiných lidí. Zbavit se imperiálních a xenofobních předsudků.

Zabýváte se také pomocí nedobrovolně mobilizovaným utéct z Ruska, aby se vyhnuli odvodům. Podle jakých kritérií si vybíráte, koho podpoříte? 

Na počátku mobilizace, jsme pomáhali těm, kteří se nechtěli účastnit ruské války v Ukrajině a chtěli odejít z Ruska. Zaplatili jsme pro ně dopravu a hotely, pomohli najít právníky*čky, vyřídit humanitární víza atd. Nyní pomáháme jen na požádání, pokud nám jedinec napíše přímo a požádá o pomoc s konkrétním problémem.

Jaká si myslíte, že je budoucnost vaší iniciativy? Jakou budoucnost byste si pro ni představovali?

Na tuto otázku je těžké odpovědět, protože v naší realitě se všechno mění velmi rychle. Nedávno jsme byli ruským soudem prohlášeni za extremisty. Prohlášení národních hnutí a dekoloniálních iniciativ za extremistické je pokusem úřadů potlačit nespokojenost veřejnosti v národních republikách represí.

Rozvoj občanského a národního sebevědomí a uvědomění v neruských regionech je pro Kreml nežádoucí. Vždyť i plnohodnotná válka v Ukrajině je vedena ve jménu ochrany „ruského světa“. Prohlašování dekolonizačních iniciativ, které vystupují proti válce, za „zahraniční agenty“, za „nežádoucí“ a „extremistické organizace“, je hrubým aktem cenzury a porušením našeho ústavního práva na svobodu slova. Je to také pokus o zastrašení obyvatelstva národních regionů a potlačení rozvoje jakýchkoli myšlenek a iniciativ, které se odchylují od oficiální státní agendy.

 

marec 2025