Job

Kultura v přírodě

Foto: © privatFoto: © privat
Návštěva dvou malých medvíďat, která byla v národním parku za účelem filmování a jejichž řádění mohla Saskia přihlížet. Foto: © privat

Když prolistuje cestovní průvodce o Česku, narazíte na propagační hesla typu „Česká republika – zelené srdce Evropy“. Také se tam praví, že „Česká republika vlastně není žádná země, ale jeden velký park“. Kdo přijde na nápad pracovat několik měsíců v českém národním parku, musí se nejenom zajímat o přírodu, ale najít také trochu odvahy. Jedna německá studentka to zkusila a od dubna 2013 je na praxi v Česko-saském Švýcarsku. Vypráví o honbě po Česku, o natáčení s medvědy a couchsurfingu v severních Čechách.

Nápad, který vnukl Saskii do hlavy praxi v českém národním parku, lze kromě běžného zájmu o zahraniční praktikum, o lepší poznání země a lidí a o intenzivnější přístup k jazyku rozšířit ještě o jeden zásadní bod: chtěla na vlastní kůži zažít, jak funguje přeshraniční spolupráce mezi Německem a Českou republikou. Jak vypadá tato spolupráce v praxi? A existuje vůbec? Studentce geografie přitom tanul na mysli cíl podpořit interkulturní aspekt činnosti národního parku prostřednictvím ekologické výchovy. Jde o to učinit děti vnímavými k přírodě.

Saskiiny úkoly pro správu národního parku jsou mnohostranné. Kromě drobnějších překladů na internetové stránky a přípravy naučné ekologické stezky s podporou GPS (Global Positioning System) umožnily i služební cesty do sousedního národního parku Saské Švýcarsko nahlédnout do dlouhé a přeshraniční spolupráce obou národních parků. Kooperace zasahuje víc oblastí, mimo jiné také ekologickou výchovu, za kterýmžto účelem pořádá národní park od svého založení v roce 2000 atraktivní projekty a výlety pro děti i mládež. Především Labské pískovce, táhnoucí se na německé a české straně, jsou oblíbeným místem víkendových výletů, prázdninových táborů a denních exkurzí.

Foto: © privat
Foto: © privat

Skutečnost, že praktikum vyžaduje značnou flexibilitu a samostatnost, je Saskii po chuti. Potřebuje mít pocit, že přispívá k organizaci a není do akce zapojena jen jako tichý pozorovatel. Intenzivně se věnuje práci ekologického pedagoga. „Dívám se, které věci podniká s dětmi v parku během konkrétních projektů či prohlídek, a přemýšlím, co by se k tomu ještě hodilo,“ vypráví mladá praktikantka. V červnu zorganizovala honbu, během níž si děti při hře osvojovaly a používaly různé uzly a skautské značky. Vypracovala ovšem precizně nejenom realizaci hry samotné, ale také její jazykové provedení, protože bylo třeba, aby vše bylo v češtině a navíc srozumitelné dětem.

Saskia se učí česky již asi dva roky. Jejím vedlejším předmětem na univerzitě je totiž slavistika. Přesto musela bohužel konstatovat, že se po jazykové stránce nemohla do týmu a práce zapojit tak, jak by chtěla. Jazyková bariéra jí znemožnila především pracovat s dětmi a udržovat kontakt s kolegy, což si obojí přála. „Je to velká škoda. Chci pracovat s lidmi, ale neovládám jazyk na takové úrovni, aby to šlo. Naštěstí se mnou mají kolegové velkou trpělivost a jsou moc přátelští. V případě nouze fungují i ruce a nohy,“ směje se Saskia. Přesto se chce češtinu učit dál. Každý večer si do slovníčku zapisuje nová slova, na která při překladu narazí.

Foto: © privat
Foto: © privat

Kromě jazykové bariéry byl na začátku velkou změnou i přechod ze živého studentského města do malé, přehledné obce Krásná Lípa se zhruba 3 500 obyvateli. Studentka postrádala hlavně o víkendech, kdy se nepracuje, mladé lidi, kteří by stejně jako ona chtěli dál prozkoumávat zdejší přírodu a podnikat společné výlety. Díky Couchsurfingu se seznámila s mladými Čechy v regionu, se kterými se mohla stýkat po práci. „Mám dojem, že příroda je v české společnosti vysoce hodnocená a že i mladí lidé jezdí často na víkendové výlety do okolní zeleně. Kromě toho je zde oproti Německu mnohem širší nabídka prázdninových táborů pro děti všech věkových kategorií.“

Celkem trvá Saskiino praktikum čtyři měsíce. Pobyt v české přírodě pro ni tedy v srpnu skončí. Ačkoli nemohla realizovat všechny nápady tak, jak doufala, je praktikum nejlepší možností, jak se vůbec poprvé zaobírat otázkou, co vlastně obnáší kreativita v interkulturní oblasti.

Foto: © privat
Foto: © privat

Pravčická brána stojí v národním parku České Švýcarsko, oblast je však od roku 2000 v soukromém vlastnictví, proto je přístup k bráně možný jen za poplatek. Pískovcový skalní most je se šířkou 8 metrů a výškou 16 metrů největší v Evropě. Od roku 1982 je zakázáno na skalní bránu vstupovat, neboť hrozí další eroze. Aktuální informace k Pravčické bráně a okolí naleznete na stránkách správy národního parku České Švýcarsko.

Foto: © privat
Foto: © privat

Na jeden z nejlepších zážitků svého zahraničního praktika se Saskia rozpomíná se zářícíma očima: „Byl to poslední týden předchozího praktikanta a my jsme si chtěli udělat výlet k Pravčické bráně a případně prozkoumat novou přístupovou cestu, protože jediný současný přístup se nachází v soukromém vlastnictví. Když se pak řeklo, že půjdeme nejenom k, ale rovnou na Pravčickou bránu, nemohla jsem tomu uvěřit. Byl to nepopsatelný pocit stanout tam nahoře.“

Ina Hartmann
překlad: Martina Fejfarová

Copyright: Goethe-Institut Praha
srpen 2013

    Další články k tématu

    Hodnota jídla a vody
    Kristýna Lungová pomáhá jako humanitární pracovnice na Haiti. Až v nejchudší zemi západní polokoule si uvědomila hodnotu jídla a vody, říká Lungová.

    Splněný sen v Addis Abebě
    Dana Siedemová (29) právě ukončila roční pobyt v etiopské Addis Abebě, kde v té době jako jediná Češka absolvovala program OSN pro dobrovolníky.  více…

    „Stále znovu k moři!“
    Johanna bydlela během civilní služby rok na samotě na poloostrově Westerhever v bývalém strážním domku majáku v národním parku „Šlesvicko-holštýnské Mělčinové moře“. více …

    Nový tichý domov
    Kvůli své dobrovolnické službě v Guatemale vycestovala 24letá Karolína vůbec poprvé mimo Evropu. Skoro každý by byl rozrušený. Karolína však ještě víc. Narodila se totiž jako neslyšící. více…

    Živá paměť
    Osmnáctiletá Verena z Mnichova absolvuje dobrovolnou službu. V Olomouci pracuje v rámci projektu Živá paměť s lidmi, kteří trpěli za národního socialismu. více…

    Ve službách za lepší Evropu
    Za každou dobrovolnickou službou se skrývá nějaký příběh. Šest mladých lidí vypráví, co v praxi znamená tak trochu krkolomný pojem „Evropská dobrovolná služba“ (EDS). více…

    Zaplatila, aby mohla pomáhat
    Barbara Deak (21) pracovala po maturitě tři měsíce jako dobrovolnice v jedné škole v Ghaně. V rozhovoru vypráví, proč se rozhodla zaplatit dost peněz, aby mohla během své dovolené pracovat. více…

    Sirotci z Bwindi
    Afrika – hlad, bída, chudoba? Lucie Příhodová, studentka sociologie v Brně, se mohla na vlastní oči přesvědčit. V Ugandě pracovala se sirotci. více…

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...