Job

E-commerce, opilý policejní komisař a kamera na hrudi

„Jsem původně tržním analytikem a ještě před půl rokem jsem pracoval jako produktový manažer v elektronickém obchodování,“ vypráví Mychajlo Kindrakevyč. V práci se s kolegy neustále bavili o nejnovějších událostech, když se mu najednou naskytla příležitost sám přiložit ruku k dílu: v Kyjevě hledali uchazeče o práci v pořádkové policii. „Vyplnil jsem dotazník a pozvali mě do prvního kola, kde jsem absolvoval test schopností. Následoval sportovní test, psychologický test, lékařská komise a nakonec pohovor s odbornou komisí,“ vzpomíná Mychajlo. „Po vyškolení se všichni shromáždili na cvičišti. To bylo prostě něco neuvěřitelného. Téměř 2000 motivovaných lidí, kteří něco 'chtějí změnit'.“

Dnes Mychajlo pracuje v monitorovacím a analytickém oddělení, chodí ale i hlídkovat. Nejzajímavější zásahy popisuje na svém blogu. Jednou musel přispěchat na pomoc svému kolegovi. Pronásledovali podnapilého podezřelého, který se schovával na policejní stanici. Později se ukázalo, že se jednalo o někdejšího vedoucího kriminální policie.

„Kdyby nám dali takový plat a taková auta, tak bychom taky pracovali,“ slýchal Mychajlo často od příslušníků milicí. Rozumí jim, ale na druhou stranu o tuto práci se může ucházet každý. Nyní pracuje téměř 2000 policistů a 68 milicionářů.

Během školení dostali radu podívat se na film Patrola (End of Watch), který se odehrává v problémové čtvrti v Los Angeles. Všichni si nejdříve mysleli, co je to za výmysly a že policejní práce je přece mnohem nudnější. Ve skutečnosti se ale každý den stávají takové věci, že se Mychajlo diví, jak mohl dříve v Kyjevě žít a ničeho takového si nevšimnout.

„Když jsme během dne venku, lidi na nás troubí, mávají, ukazují zvednuté palce, někdy se s námi dokonce fotí,“ říká Mychajlo. Jeho kolegyně jednou zastavila řidiče, který jel na červenou, a zjistila, že už dva roky jezdí bez dokladů. Všechno uvedla do protokolu, přičemž řidič reagoval takto: „To, co děláte, je správné. Chytla jste mě a já rád zaplatím pokutu.“

Mychajlo vysvětluje, že každý policista má na hrudi připevněnou kameru, kterou zapne v okamžiku, kdy s někým začíná hovořit: „Když někdo řekne, že viděl policistu, jak bere úplatek, místo aby udělil pokutu – prosím, tady máme záznam a celý rozhovor si můžeme pustit od začátku do konce.“

Každý za svoje činy nese zodpovědnost a policie má za úkol právě tohle lidem ukázat, říká Mychajlo. „Jsem možná trochu romantik, ale abych to řekl slovy klasika – my píšeme historii.“

Idealistka se třemi dětmi

„Je to můj sen už od dětství. Můj otec byl policejní inspektor, vyrostla jsem na policejní stanici, proto se v tom vyznám. Ale moje matka řekla: k milicím půjdeš jen přes moji mrtvolu.“

Proto Viktoria Nikitina deset let pracovala ve státní správě. „Ve státních strukturách 'je jeden šéf a ostatní jen blbci', i když mají nastokrát pravdu já,“ vypráví. Už tam nemohla pracovat, hrozně ji to rozčilovalo.

Hned den na to, co se dozvěděla o nové policii, poslala svoji žádost o místo. Pohovor proběhl za velmi napjaté atmosféry, Viktoria si byla jistá tím, že ji nevezmou. „Máte tři děti. Kdo se o ně bude starat?“ ptali se jí. Odpověděla: „Když už jsem sem přišla, když to skutečně chci, tak mi tu šanci prostě nemůžete dát?“ Viktoria věří, že výběrovou komisi přesvědčila svojí upřímností.

„Věděla jsem, do čeho jdu. Věděla jsem, že to bude obtížné, noční služby, nepravidelná pracovní doba, dvanáctihodinovky a tak dále. Stává se, že se kvůli těžké dopravní nehodě dostanu domů až kolem půlnoci. Ale já a mí kolegové to nikdy nebereme ve stylu 'vaše čtvrť, váš problém'. Když jsme blízko nehody, jeden blok od nás, a je potřeba pomoct, pak tam samozřejmě jedeme.“

Policie se potýká s různými případy, především s běžnými věcmi: kluci, co pijou pivo a jsou hluční, rodinné potyčky, sociálně slabé rodiny, kde dochází k násilí. „Jednou na nás někdo mířil pistolí. Později se nás trenér ptal, proč jsme neučinili tvrdší opatření. Ale stalo se to na konci pracovního dne, kolem nás byla spousta lidí. Bůh chraň, aby někdo střelil nevinného člověka! To nikdo nechtěl!“

Viktorii je 35 let a sama sebe považuje za idealistku, protože si myslí, že na konci všechno dobře skončí a země přestane těžké časy, i když to bude trvat desetiletí. „Po vykonané práci se cítím dobře. Člověk dělá alespoň maličkosti a pomáhá lidem.“

Z revolucionáře střážcem pořádku

„Pracoval jsem jako fotograf v reklamě, dělal jsem různé módní a designérské projekty. Ale jednoho dne mi to už nepřipadalo tak závažné, chtěl jsem dělat něco užitečného.“

Když před dvěma roky vypukla revoluce, dal Olexandr Sarjuhin výpověď a celou dobu strávil na Majdanu. Chtěl bojovat na východní Ukrajině a zúčastnil se různých cvičení, ale když se pak dověděl o nové policii, byl nadšený. „Chtěl jsem ve městě, odkud pocházím, zavést pořádek. Ale jak? Na Majdanu jsme volali po změnách, tak je také udělejme, chopme se iniciativy!“

Nejdříve Olexandr očekával, že všechno bude mnohem tvrdší a obtížnější. Inspirovala jej podpora a respekt obyvatelstva. Přestože pro spoustu uchazečů byl důležitý plat, většina jeho kolegů k policii přišla z ideologických nebo vlasteneckých důvodů. Za starého systému by člověka s tak nezištnou motivací nechápali, vysvětluje Olexandr.

„Vládne u nás beztrestnost. Řidiči parkují tak katastrofálně, že ostatním stojí v cestě a způsobují nebezpečné situace. Hodně toho má souvislost s alkoholem. Všechno začíná u stánků, kde se prodává alkohol, hlavně v noci.“

Olexandr má v plánu u policie zůstat. „Tato reforma bude trvat nejméně pět let,“ odhaduje. Do té doby je na ulicích spousta práce.