Job

Noví ukrajinští policisté píší historii

Mychajlo Kindrakewytsch, Foto: © Jewhenija LulkoFoto: Jurij Bulka, CC0 1.0
Dvě nové policistky v ukrajinském Lvově před složením přísahy v srpnu 2015, Foto: Jurij Bulka, CC0 1.0

Rozsáhlá reforma má ukrajinské „milice“ spojované korupcí, násilím a závažným porušováním lidských práv nahradit novou policií. V hlavním městě a několika dalších velkých městech z tisíců uchazečů výběrovým řízením vzešli noví policisté a policistky. Spousty Ukrajinců a Ukrajinek se rozhodlo radikálně změnit svůj život a vydat se novou profesní cestou.

E-commerce, opilý policejní komisař a kamera na hrudi

Mychajlo Kindrakevyč, Foto: © Jevhenia Lulko
Mychajlo Kindrakevyč, Foto: © Jevhenia Lulko

„Jsem původně tržním analytikem a ještě před půl rokem jsem pracoval jako produktový manažer v elektronickém obchodování,“ vypráví Mychajlo Kindrakevyč. V práci se s kolegy neustále bavili o nejnovějších událostech, když se mu najednou naskytla příležitost sám přiložit ruku k dílu: v Kyjevě hledali uchazeče o práci v pořádkové policii. „Vyplnil jsem dotazník a pozvali mě do prvního kola, kde jsem absolvoval test schopností. Následoval sportovní test, psychologický test, lékařská komise a nakonec pohovor s odbornou komisí,“ vzpomíná Mychajlo. „Po vyškolení se všichni shromáždili na cvičišti. To bylo prostě něco neuvěřitelného. Téměř 2000 motivovaných lidí, kteří něco 'chtějí změnit'.“

Dnes Mychajlo pracuje v monitorovacím a analytickém oddělení, chodí ale i hlídkovat. Nejzajímavější zásahy popisuje na svém blogu. Jednou musel přispěchat na pomoc svému kolegovi. Pronásledovali podnapilého podezřelého, který se schovával na policejní stanici. Později se ukázalo, že se jednalo o někdejšího vedoucího kriminální policie.

„Kdyby nám dali takový plat a taková auta, tak bychom taky pracovali,“ slýchal Mychajlo často od příslušníků milicí. Rozumí jim, ale na druhou stranu o tuto práci se může ucházet každý. Nyní pracuje téměř 2000 policistů a 68 milicionářů.

Během školení dostali radu podívat se na film Patrola (End of Watch), který se odehrává v problémové čtvrti v Los Angeles. Všichni si nejdříve mysleli, co je to za výmysly a že policejní práce je přece mnohem nudnější. Ve skutečnosti se ale každý den stávají takové věci, že se Mychajlo diví, jak mohl dříve v Kyjevě žít a ničeho takového si nevšimnout.

„Když jsme během dne venku, lidi na nás troubí, mávají, ukazují zvednuté palce, někdy se s námi dokonce fotí,“ říká Mychajlo. Jeho kolegyně jednou zastavila řidiče, který jel na červenou, a zjistila, že už dva roky jezdí bez dokladů. Všechno uvedla do protokolu, přičemž řidič reagoval takto: „To, co děláte, je správné. Chytla jste mě a já rád zaplatím pokutu.“

Mychajlo vysvětluje, že každý policista má na hrudi připevněnou kameru, kterou zapne v okamžiku, kdy s někým začíná hovořit: „Když někdo řekne, že viděl policistu, jak bere úplatek, místo aby udělil pokutu – prosím, tady máme záznam a celý rozhovor si můžeme pustit od začátku do konce.“

Každý za svoje činy nese zodpovědnost a policie má za úkol právě tohle lidem ukázat, říká Mychajlo. „Jsem možná trochu romantik, ale abych to řekl slovy klasika – my píšeme historii.“

Idealistka se třemi dětmi

Viktoria Nikitina, Foto: © Jewhenija Lulko
Viktoria Nikitina, Foto: © Jevhenia Lulko

„Je to můj sen už od dětství. Můj otec byl policejní inspektor, vyrostla jsem na policejní stanici, proto se v tom vyznám. Ale moje matka řekla: k milicím půjdeš jen přes moji mrtvolu.“

Proto Viktoria Nikitina deset let pracovala ve státní správě. „Ve státních strukturách 'je jeden šéf a ostatní jen blbci', i když mají nastokrát pravdu já,“ vypráví. Už tam nemohla pracovat, hrozně ji to rozčilovalo.

Hned den na to, co se dozvěděla o nové policii, poslala svoji žádost o místo. Pohovor proběhl za velmi napjaté atmosféry, Viktoria si byla jistá tím, že ji nevezmou. „Máte tři děti. Kdo se o ně bude starat?“ ptali se jí. Odpověděla: „Když už jsem sem přišla, když to skutečně chci, tak mi tu šanci prostě nemůžete dát?“ Viktoria věří, že výběrovou komisi přesvědčila svojí upřímností.

„Věděla jsem, do čeho jdu. Věděla jsem, že to bude obtížné, noční služby, nepravidelná pracovní doba, dvanáctihodinovky a tak dále. Stává se, že se kvůli těžké dopravní nehodě dostanu domů až kolem půlnoci. Ale já a mí kolegové to nikdy nebereme ve stylu 'vaše čtvrť, váš problém'. Když jsme blízko nehody, jeden blok od nás, a je potřeba pomoct, pak tam samozřejmě jedeme.“

Policie se potýká s různými případy, především s běžnými věcmi: kluci, co pijou pivo a jsou hluční, rodinné potyčky, sociálně slabé rodiny, kde dochází k násilí. „Jednou na nás někdo mířil pistolí. Později se nás trenér ptal, proč jsme neučinili tvrdší opatření. Ale stalo se to na konci pracovního dne, kolem nás byla spousta lidí. Bůh chraň, aby někdo střelil nevinného člověka! To nikdo nechtěl!“

Viktorii je 35 let a sama sebe považuje za idealistku, protože si myslí, že na konci všechno dobře skončí a země přestane těžké časy, i když to bude trvat desetiletí. „Po vykonané práci se cítím dobře. Člověk dělá alespoň maličkosti a pomáhá lidem.“

Z revolucionáře střážcem pořádku

Olexandr Sarjuhin, Foto: © Jewhenija Lulko
Olexandr Sarjuhin, Foto: © Jevhenia Lulko

„Pracoval jsem jako fotograf v reklamě, dělal jsem různé módní a designérské projekty. Ale jednoho dne mi to už nepřipadalo tak závažné, chtěl jsem dělat něco užitečného.“

Když před dvěma roky vypukla revoluce, dal Olexandr Sarjuhin výpověď a celou dobu strávil na Majdanu. Chtěl bojovat na východní Ukrajině a zúčastnil se různých cvičení, ale když se pak dověděl o nové policii, byl nadšený. „Chtěl jsem ve městě, odkud pocházím, zavést pořádek. Ale jak? Na Majdanu jsme volali po změnách, tak je také udělejme, chopme se iniciativy!“

Nejdříve Olexandr očekával, že všechno bude mnohem tvrdší a obtížnější. Inspirovala jej podpora a respekt obyvatelstva. Přestože pro spoustu uchazečů byl důležitý plat, většina jeho kolegů k policii přišla z ideologických nebo vlasteneckých důvodů. Za starého systému by člověka s tak nezištnou motivací nechápali, vysvětluje Olexandr.

„Vládne u nás beztrestnost. Řidiči parkují tak katastrofálně, že ostatním stojí v cestě a způsobují nebezpečné situace. Hodně toho má souvislost s alkoholem. Všechno začíná u stánků, kde se prodává alkohol, hlavně v noci.“

Olexandr má v plánu u policie zůstat. „Tato reforma bude trvat nejméně pět let,“ odhaduje. Do té doby je na ulicích spousta práce.

Kateryna Igolkina
V rámci projektu Zeitgeist s magazínem Platfor.ma a Goethe-Institutem Kyjev

překlad z němčiny: Tereza Semotamová

Copyright: Goethe-Institut Ukrajina
únor 2016

    Zeitgeist UA

    Ukrajina v současné době prochází velmi dynamickým transformačním procesem s válkou za zády. Říká se, že ten, kdo se dřív hodně smál, ten se dnes směje ještě víc, a kdo dřív hodně brečel, ten brečí ještě víc. Díky projektu Zeitgeist UA máme možnost být alespoň trochu u toho.

    Zeitgeist UA je společným projektem Goethe Institutu Kyjev, ukrajinského časopisu Platforma a českoněmeckého online časopisu jádu při Goethe Institutu Praha.

    #1 Pod širým nebem ve Lvově
    Street paper „Prosto Neba“ v ukrajinském městě Lvov je díky textům známých ukrajinských autorů zároveň kulturní magazín, který má stálou čtenářskou obec.

    #2 Uprchlíci na Ukrajině
    Životy statisíců Ukrajinců se po nedávných událostech v zemi zásadně proměnily a od té doby se jejich vzpomínky dělí na „předtím“ a „potom“.

    #3 „S dobrou vůli se všechno podaří“
    Arsenij Finberg je úspěšný kyjevský podnikatel. Díky snažení jeho a jeho spolubojovníků v Kyjevě vzniklo důležité centrum, ve kterém se pomáhá uprchlíkům z východu Ukrajiny. 

    #4 Noví ukrajinští policisté píší historii
    Včera tržní analytik nebo fotograf, dnes policista. Spousta Ukrajinců změnila od podlahy svůj život a dala se na práci policisty.

    Další články k tématu

    Teplo pro Ukrajinu
    Obyčejný kluk z Brna Michal Kislicki, který si říká Kody, se jednoho dne vydal na Ukrajinu a už tam zůstal. Rozhodl se pomáhat lidem na Donbasu, kde je válka.

    „Zůstaneme, dokud nezemřeme“
    Pozoruhodný dokumentární film českého režiséra Jiřího Stejskala Jáma zachycuje boj jedné svérázné ženy s ukrajinským státem.

    Lidé jsou většinou dobří
    Vojtěch Boháč cestuje jen stopem. Delší dobu strávil v Rusku a na Ukrajině, odkud psal reportáže o situaci na Krymu a válce v Donbase.

    Láska je alfa a omega všeho
    Rostislav Strojvus vykonává humanitární pomoc na Ukrajině. Působí jako kněz v Olomouci a sám pochází z Ukrajiny. Rozhovor o životě v zemi, kde se právě válčí.

    „Na dálku je to ještě drásavější, než být přímo ve víru dění“
    Khrystyna (25) a Mykola Maksymenko (27) se do Německa z Ukrajiny přestěhovali v roce 2011. Jako teenageři se účastnili „Oranžové revoluce“ v roce 2004. Deset let poté byli nuceni dramatické události na Euromaidanu sledovat na internetu.

    Lipsko – Lvov a zpět
    Mistrovství Evropy v kopané? To už je minulostí. Věznění bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové? Západními médii do značné míry zapomenuto. Vzpomínka na zemi i lidi v pozadí fotbalového mistrovství Evropy.

    Žádné výjimky!
    „Případ Tymošenková“ a chování západních politiků. Komentář.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...