Kultura

Noční můra o pasivním občanovi

Foto: © Philippe Matsas / FlammarionFoto: © Philippe Matsas / Flammarion
Francouzský autor Michel Houellebecq, Foto: © Philippe Matsas / Flammarion

Francouzský autor Michel Houellebecq vždycky rád provokoval. Jeho nejnovější román „Podvolení“ vyvolal velký rozruch. Vyšel bezprostředně po islamistických útocích v Paříži. Houellebecq v „Podvolení“ popsal dystopii muslimského Božího státu ve Francii ve 20. letech 21. století, za což byl nařčen z islamofobie. Neprávem, tvrdí autorku jádu Janika Rehak.

Francie v roce 2022: Profesor literatury François žije jednotvárný život. Každý semestr přednáší to stejné. Jen ženy po jeho boku se neustále mění. Dodržuje kvótu: co rok to jedna studentka. Sice stárne, ale loví nadále v řadách dvacetiletých dívek. Většinou to pár měsíců funguje, pak mu ale milenka sdělí, že „někoho potkala“. Jinými slovy: někoho, kdo je mladší, kdo lépe rozumí jejím potřebám, kdo se o ni zajímá.

Neboť to je převládající dojem, který Houellebecqův hlavní hrdina vzbuzuje: nezajímá ho nic a nikdo. Jedinou výjimkou je Joris Karl-Huysmans, spisovatel druhé poloviny 19. století, o kterém François kdysi napsal dizertaci a jehož díla v něm vyvolávají alespoň nějaké emoce. Ztroskotání vztahu se oduševnělého profesora nikterak nedotkne, stejně jako politické dění v zemi, v níž žije.

© DuMont Buchverlag GmbH & Co. KG

Přitom se toho neděje zrovna málo: prezidentské volby vyhrál charismatický Ben Abbès. A společně se svojí politickou stranou, Muslimským bratrstvem, koná velké změny ve společnosti. Začne to tím, že z ulic mizí krátké sukně, později ženy dostávají zákaz pracovat. Je zavedeno mnohoženství a příručka Deset otázek ohledně islámu se stává bestsellerem.

Islamofob, rasista, nesnášenlivý vůči ženám?

François to všechno nadále sleduje bez jakékoli známky vzrušení, v nejlepším případě s jakousi neutrální zvědavostí vyčkává, co se dál bude dít. Osobní krize je ale nevyhnutelná. Jeho současná židovská přítelkyně se se svojí rodinou vystěhuje do Izraele, kde „někoho potkala“, on sám jako ne-muslim přijde o práci na nyní muslimsky zaměřené univerzitě. Ani četba Huysmannova díla už nepomáhá. A tak François přemýšlí o sebevraždě, navštěvuje profesionální sexuální pracovnice a tuší, že i on bude vzhledem k novým pořádkům muset zaujmout nějaký postoj.

Podobně jako příručka o islámu v Houellebecqově fiktivním příběhu i Podvolení se stalo bestsellerem. To, že se vydání časově křížilo s islamisticky motivovanými teroristickými útoky v Paříži, nejen zvýšilo prodejnost knihy, ale i obohatilo vášnivou debatu o islámu. Hodně reakcí na román nebylo zrovna pozitivních. Kniha bývá označována za islamofobní, rasistickou, nesnášenlivou vůči ženým, to stejné bylo vyčítáno i autorovi knihy.

Jedno je nutné uznat – znázornění žen v románu je hodně jednotvárné. Ženy jsou tu milenky, děvky, placené sexuální pracovnice – a jako takové po dosažení jistého věku spíše neatraktivní, pak už jsou užitečné jedině v kuchyni. V románu vlastně nevystupují žádné ženské postavy, které lze brát skutečně vážně. Je to ale skutečně koránem? Jsou to skutečně ty nové pořádky, které ženám zakazují pracovat, snižují je na objekt a ženou je buď do postele nebo k plotně? Nebo je to spíš perspektiva protagonisty, který ženy neumí nebo nechce vnímat jako rovnocenné partnerky? A je to skutečně jen jeho vyšší věk, kvůli čemu ho jeho mladé přítelkyně opouštějí?

Pegida je mnohem agresivnější, radikálnější a... bez špetky zamyšlení

Hlavní hrdina François si vás při četbě knihy kolem prstu neobmotá, nedojme vás. Je to apolitický slaboch, nic ho nezajímá – kromě červeného vína, jídla, sexu a Huysmanna, lze ho jen těžko uchopit: obávaný muž bez vlastností. Příběhem proplouvá jako pasivní molekula, více reaguje, než aguje. Zdá se, že moc neví, co vlastně chce.

Že by Houellebecq vytvořil „špatnou“ hlavní postavu? Naopak. François sice není sympatický, ale jeho jednání je příznačné. Kdo přesně tedy François je? Je to nepopsaný list. Pasivní občan, kterému je jedno, co se kolem něj děje. Nedělá nic proto, aby ovlivnil události, vzdává se jakéhokoli vlivu na věci a nakonec tedy nemá jinou volbu, než brát věci takové, jaké jsou.

François je člověk, který se pokaždé snaží si situaci co možná nejvíc ulehčit a vytěžit z ní pro sebe co nejvíc. Nikdy nebyl pobožný, ani spirituálno ho nikdy nezajímalo. Ale jakmile mu islám může přinést výhody, okamžitě se mu otevře. A přesně to je na této postavě tak děsivé, možná dokonce děsivě realistické. François se řídí okolnostmi a jeho ideály jsou zcela flexibilní. Kdyby mu to něco přineslo, tak by uznával klidně i papeže, Dalajlámu nebo klidně třeba i létající špagetové monstrum Pastafariho.

Houellebecqův román tedy rozhodně není islamofobní. Spisovatel téma pojednává provokativně, ale nikdy je nesnižuje a nehodnotí. Mnohem agresivnější, radikálnější a … bez špetky zamyšlení bývají třeba shromáždění přívrženců Pegidy. „Žádný autor nepředhazuje otevřené společnosti její noční můry tak nelítostně jako on,“ píše o Houellebecqovi v novinách F.A.Z. Sandra Kegel. Jak to tedy Houellebecq dělá, že když Podvolení dočtete, svírá vás tíseň?

Noční můra, o níž Houellebecq píše, nespočívá v tom, že uprostřed Evropy vznikne Boží stát. Tou noční můrou je především představa, že by svět mohl být plný lidí jako François. A že pár takových možná dokonce žije kolem nás.

Karl-Joris Huysmans (1848-1907) byl francouzský spisovatel, který se nejdříve klonil k realismu a estetismu, se stoupajícím věkem se zajímal především o mysticismus. Osobní krize jej přivedla ke spirituálnímu hledání smyslu života, až nakonec objevil zbožnost, pobýval v klášteře a stal se laickým řádovým bratrem.
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu / Goethe-Institut Praha
březen 2015

    Michel Houellebecq a útoky na Charlie Hebdo

    Michel Houllebecq je francouzský autor, který je známý jak střízlivými tak provokativními romány. Jejich protagonisté bývají často egoisté, kteří přišli o iluze a se svobodou, kterou jim západoevropská společnost nabízí, neumějí nijak naložit. Kvůli určitým pasážím v Houellebecqových knihách mu bývá vyčítáno, že je nesnášenlivý vůči ženám a náboženství a také rasista. Roku 2011 společnost provokoval svým výrokem: „Tím nejhloupějším náboženstvím je přece islám.“ Roku 2015 výrok poopravil s tím, že mezitím si přečetl korán.

    7. ledna 2015 se pařížský satirický časopis Charlie Hebdo stal terčem islamisticky motivovaných teroristických útoků. Mezi dvanácti oběťmi bylo deset členů redakce. Už v listopadu 2011 po zveřejnění Mohamedových karikatur byla redakce napadena a došlo k požáru. Vydání z 7. ledna 2015 tématizovala právě Houellebecqův román Podvolení (Submission).

    Další články k tématu

    Rio Reiser – Německý král
    Rio Reiser byl nejen vynikající muzikant a ikona německého popu, ale vždy také politicky založený člověk. Nedávno vyšla velmi osobní biografie Rio Reisera, jejímž autorem je jeho bratr Gerd Möbius.

    Zaplatit za pravdu pravdou
    Ve svém románu „Mluviti pravdu“ popisuje český spisovatel a novinář Josef Formánek život Bernarda Marese, sirotka, příslušníka SS a funkcionáře komunistické strany.

    Budoucnost psaná naší minulostí
    Kdy bude konečně zase všechno takové, jaké to nikdy nebylo? Dětství strávené v psychiatrické léčebně bylo pro německého spisovatele Joachima Meyerhoffa velkým zdrojem inspirace.

    Punk vůbec není dead
    Román „Konec punku v Helsinkách“ lze číst jako obžalobu toho, že punk je mrtvý. Spisovatel Jaroslav Rudiš, jehož kniha vyšla roku 2014 i v němčině, to ale vidí jinak.

    Jak svět miluje?
    Mladá novinářka a spisovatelka Wlada Kolosowa sbírala na pěti kontinentech příběhy o lásce. Vzešla z toho knížka s názvem „Lovetrotter – Cesta kolem světa za láskou“ (Eine Weltreise rund um die Liebe), která mapuje cestu kolem světa a hledání lásky.

    Návrat do temnoty
    Martin Becker ve svém románovém debutu „Zbytek noci“ („Der Rest der Nacht“) vypráví temný příběh s dvěma dějovými liniemi, které se následně mistrně propojí.

    Hmatatelný sen
    Snem všech „šuplíkových“ pisatelů je vydat vlastní knihu. V dnešním 21. století už to není takový problém jako dřív. Stále je to však drahá záležitost. Několik autorů z Brna a jeho okolí nečekalo a vzalo to do vlastní rukou.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...