Život

Pod širým nebem ve Lvově

Foto: facebook.com/prostonebaFoto: facebook.com/prostoneba
Vydavatelé časopisu „Pod širým nebem“ Marjana Sokha a Hrihorij Semenčuk | Foto: facebook.com/prostoneba

V ulicích ukrajinského města Lvov bezdomovci prodávají časopis „Pod širým nebem“ (ПРОСТО НЕБА / Prosto Neba). Tato sociální iniciativa má dva cíle: bezdomovci si přivydělají a společnost na ně mění názor. Díky textům známých ukrajinských autorů se zároveň jedná o dobrý časopis, který má stálou čtenářskou obec.

Tým časopisu Pod širým nebem nám vyprávěl, jak se k tématu bezdomovectví dostali a jak se prací pro něj změnil jejich postoj k bezdomovcům.

„Nejvíc mě udivilo to, že bezdomovci okolní svět vnímají pozitivně“

Šéfredaktorka Marjana Sokha vystudovala sociální práci. Nejvíc ji zajímalo bezdomovectví, proto se tomuto tématu věnovala i ve svých seminárních a diplomových pracích. Když ve Lvově začala působit organizace Oselja, Sokha nejdříve začala pomáhat jako dobrovolnice, na plný úvazek pro Oselju začala pracovat až od roku 2007. Mladý tým si tehdy předsevzal změnit nepřátelský a předpojatý postoj lvovské společnosti vůči bezdomovcům. Došli k rozhodnutí, že musí vytvořit médium, skrze které budou šířit informace o organizaci a snažit se měnit společenské mínění o bezdomovcích.

Marjana Sokha vypráví: „Byly zimy, kdy hodně lidí umíralo na ulicích. Ale nebylo možné pro ně najít žádný přístřešek – okolní obyvatelé pokaždé protestovali. Měli strach, že by je okradli a že šíří různé nemoci. Vysvětlili jsme jim: kdyby ve Lvově byla alespoň noclehárna, kde by bezdomovcům byla poskytována lékařská pomoc, pak by se celá situace naopak zlepšila. Lidé bez domova žijí ve městě a používají veřejnou městskou dopravu.“

Zatímco boj o noclehárnu pokračoval, osud Marjanu zavál do Polska na konferenci na téma streetpaperů. Ty se v různých zemích vydávají už od konce osmdesátých let s cílem měnit postoj společnosti vůči bezdomovcům a zároveň pro bezdomovce skýtají pracovní příležitost, protože je mohou na ulici prodávat. Sokha měla pocit, že streetpaper je přesně to, co Lvov potřebuje.

Práce v organizaci Oselja a pro časopis ji hodně ovlivnila, říká zakladatelka „Pod širým nebem“: „Nejvíce mě udivilo – a udivuje mě to doposud –, jak pozitivní postoj bezdomovci vůči ostatním mají. Lidi si myslí, že bezdomovci umí myslet jen na svoji vlastní, děsivou situaci a že je to, co se děje ve městě a v zemi nezajímá. Ale je to zajímá úplně stejně jako ostatní lidi a mají tedy podobné zájmy a starosti. Lidé bez domova mají mnohem pozitivnější postoj vůči lidem s domovem než naopak.“

Foto: facebook.com/prostoneba
Titulní strana novin „Pod širým nebem“ s Dalajlámou a s významným ukrajinským spisovatelem Andrejem Kurkovem | Foto: facebook.com/prostoneba

Časopis, co má úspěchy a poslání

Za obsah časopisu je zodpovědný Hrihorij Semenčuk. Na prvním vydání časopisu Pod širým nebem se podíleli sociální pracovníci, na druhém pak převážně umělci. Semenčuk ve Lvově už několik let organizuje kulturní akce a než poznal Marjanu, formát streetpaperu neznal.

Od roku 2008 je spoluvydavatelem časopisu, koordinuje příspěvky a píše sloupek pro rubriku „After Dark“. Semenčuk říká, že bezdomovcům na ulici pořád dokola vypráví o organizaci Oselja a možnosti začít nový život. „Na nějakém čtení mě Marjana oslovila, vyprávěla mi o tomto časopise a zeptala se mě, jestli bych s nimi nechtěl spolupracovat. Nápad i téma mě naprosto nadchly,“ vzpomíná si Semenčuk. „Už předtím jsem se zajímal o příběhy lidí, kteří se ocitli na okraji společnosti.“ První text pro časopis napsal o bezdomovci, který se nacházel ve velmi špatném stavu. Jak jeho příběh skončil, neví. Obává se, že tragicky.

„Můj postoj vůči bezdomovcům byl vždycky normální,“ říká Semenčuk. „Vzpomínám si, že jsem s dědou, který byl plukovníkem u policie, jednou šel po ulici a on pozdravil nějakého bezdomovce. Zeptal jsem se ho: 'Dědo, proč ho zdravíš?' Odpověděl, že to je jeho spolužák. V tu chvíli jsem si uvědomil, že na ulici může skončit kdokoli z nás.“

Od té doby, co je mladý básník Hrihorij Semenčuk členem organizace Oselja, byl svědkem spousty dojemných příběhů. Lidi, kteří byli totálně na dně, dnes mají střechu nad hlavou a rodinu. Všechno se odvíjí od toho, jestli člověk má touhu něco změnit. Zmiňuje taky příběh mladého muže, který utekl z domova, kde byla spousta problémů, a nějakou dobu žil na ulici. Potom začal pracovat pro Oselju a jeho život se změnil. Dnes studuje dobrou univerzitu, má dobrou práci. Když ho dnes potkáte ve městě, nikdy byste neřekli, že kdysi žil na ulici.

„Věřím, že tenhle časopis je konkrétním médiem, díky kterému lidé mají šanci se změnit a vrátit se k normálnímu životu. Nehledě na to, že jsme vytvořili poměrně dobrý kulturní časopis, který má jak úspěch tak poslání – najít porozumění ve společnosti. Kdyby to byla jen reklamní brožura nebo politický magazín, tak bych do toho rozhodně nešel,“ vysvětluje Semenčuk.

Ani známky po uměleckém životě

Fotoprojekt BOMZH: bez oznak mysteckoho zhyttja (česky: „Ani známky po uměleckém životě“) se stal vizitkou časopisu. Hrihorij Semenčuk ho nazval podle druhého možného způsobu chápání slova BOMZH, které je akronymem výrazu „bez domova“ a je rozšířeným označením pro bezdomovce. V rámci tohoto projektu se nechali známí ukrajinští spisovatelé jako Taras Prochasko, Jurij a Sofia Andruchovič, Tanja Maljarčuk, Jurij Izdryk, Andrij Bondar a jeho dcera a další spisovatelé vyfotografovat jako bezdomovci.

Marjana Sokha líčí své přesvědčení: „Kdybychom poprosili politiky nebo popové hvězdy, ať se nechají vyfotit jako bezdomovci, nesouhlasili by. Náš nápad ale podpořili ti, kteří intenzivněji než ostatní vnímají společenské problémy a mají soucit. Nemají strach překročit sociální bariéru.“

Tento projekt realizoval Rostyslaw Spuk, fotograf z Ivano-Frankivsku, který pro časopis pracuje pravidelně. Celé to začalo jednou fotografií na titulní stránce – spisovatel Taras Prochasko se nechal vyfotit jako bezdomovec. Následovalo už sedm dalších dílů tohoto fotografického seriálu s různými literáty.

Rostyslaw Spuk vypráví: „Aktéři tohoto fotoseriálu ukazují, že sociální výtah funguje horizontálně a vertikálně. Každý z nás se může ocitnout dole i nahoře. Všichni do toho šli upřímně, nedbali na zevnějšek a měli ve mně plnou důvěru. Panovala mezi námi soudržnost, protože nikdo neměl převahu. Všichni, kdo se projektu zúčastnili, neměli vůči bezdomovcům odpor nebo předsudky. Na fotografii nepředpojatost jen těžko skryjete. Tak jako je socha výřez z kamene, je fotografie výřezem času před a po. Člověk okamžitě pozná, kdo smích hraje a kdo se směje upřímně.“

Rostyslaw Spuk je přesvědčený, že lidi bez domova lze resocializovat pouze, pokud jim věnujete pozornost, projevíte solidaritu a jste jim oporou. Vypráví o svém nápadu vypsat v Ivano-Frankivsku roční peněžní prémii pro bezdomovce, který se nejzajímavěji prezentuje. Pozornost by u toho dle jeho názoru měla být věnována tomu, aby se tomuto jedinci pomohlo v jeho situaci.

Časopis pomáhá

Foto: facebook.com/prostoneba
Volodymyr Hilenko už několik let časopis "Pod širým nebem" prodává na lvovském Rynku a pro spoustu lidí je pro časopis chodící reklamou.| Foto: facebook.com/prostoneba

Časopis hraje důležitou roli a jeho prodávání už pomohlo hodně bezdomovcům. Jedním ze zářných příkladů je Volodymyr Hilenko. Od té doby, co je součástí projektu, se jeho život úplně změnil a do své práce se tak položil, že nikdo nevěří tomu, že dřív mohl žít na ulici a být bez práce. Volodomyr Hilenko už sedmým rokem prodává časopis „Pod širým nebem“ na lvovském Rynku a pro spoustu Lvovanů je pro tento časopis chodící reklamou.

Marjana Sokha vypráví: „Pan Hilenko, který časopis na Rynku prodává už od roku 2009, je naším nejúspěšnějším prodavačem. Našel pro sebe to pravé. Rád pracuje s lidmi, je laskavý a komunikativní, je to pro něj ideální práce. Pro ostatní prodavače bylo prodávání časopisu prozatímní činností, než přestojí krizi. Ale pan Hilenko v něm našel své životní poslání a nejmilejší práci.“

Switlana Oslawska,
V rámci projektu Zeitgeist s magazínem Platfor.ma

překlad z němčiny: Tereza Semotamová

Copyright: Goethe-Institut Ukrajina
červenec 2015

    Zeitgeist UA

    Ukrajina v současné době prochází velmi dynamickým transformačním procesem s válkou za zády. Říká se, že ten, kdo se dřív hodně smál, ten se dnes směje ještě víc, a kdo dřív hodně brečel, ten brečí ještě víc. Díky projektu Zeitgeist UA máme možnost být alespoň trochu u toho.

    Zeitgeist UA je společným projektem Goethe Institutu Kyjev, ukrajinského časopisu Platforma a českoněmeckého online časopisu jádu při Goethe Institutu Praha.

    #1 Pod širým nebem ve Lvově
    Street paper „Prosto Neba“ v ukrajinském městě Lvov je díky textům známých ukrajinských autorů zároveň kulturní magazín, který má stálou čtenářskou obec.

    #2 Uprchlíci na Ukrajině
    Životy statisíců Ukrajinců se po nedávných událostech v zemi zásadně proměnily a od té doby se jejich vzpomínky dělí na „předtím“ a „potom“.

    #3 „S dobrou vůli se všechno podaří“
    Arsenij Finberg je úspěšný kyjevský podnikatel. Díky snažení jeho a jeho spolubojovníků v Kyjevě vzniklo důležité centrum, ve kterém se pomáhá uprchlíkům z východu Ukrajiny. 

    #4 Noví ukrajinští policisté píší historii
    Včera tržní analytik nebo fotograf, dnes policista. Spousta Ukrajinců změnila od podlahy svůj život a dala se na práci policisty.

    Všude na světě lidé žijí pro lepší budoucnost. Sbíráme jejich příběhy a ukazujeme, co je možné už dnes. jadumagazin.eu/futureperfect

    Další články k tématu

    Teplo pro Ukrajinu
    Obyčejný kluk z Brna Michal Kislicki, který si říká Kody, se jednoho dne vydal na Ukrajinu a už tam zůstal. Rozhodl se pomáhat lidem na Donbasu, kde je válka.

    „Zůstaneme, dokud nezemřeme“
    Pozoruhodný dokumentární film českého režiséra Jiřího Stejskala Jáma zachycuje boj jedné svérázné ženy s ukrajinským státem.

    Lidé jsou většinou dobří
    Vojtěch Boháč cestuje jen stopem. Delší dobu strávil v Rusku a na Ukrajině, odkud psal reportáže o situaci na Krymu a válce v Donbase.

    Láska je alfa a omega všeho
    Rostislav Strojvus vykonává humanitární pomoc na Ukrajině. Působí jako kněz v Olomouci a sám pochází z Ukrajiny. Rozhovor o životě v zemi, kde se právě válčí.

    „Na dálku je to ještě drásavější, než být přímo ve víru dění“
    Khrystyna (25) a Mykola Maksymenko (27) se do Německa z Ukrajiny přestěhovali v roce 2011. Jako teenageři se účastnili „Oranžové revoluce“ v roce 2004. Deset let poté byli nuceni dramatické události na Euromaidanu sledovat na internetu.

    Lipsko – Lvov a zpět
    Mistrovství Evropy v kopané? To už je minulostí. Věznění bývalé ukrajinské premiérky Julije Tymošenkové? Západními médii do značné míry zapomenuto. Vzpomínka na zemi i lidi v pozadí fotbalového mistrovství Evropy.

    Žádné výjimky!
    „Případ Tymošenková“ a chování západních politiků. Komentář.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...