WIR Bank je poměrně neobvyklá úvěrová banka. Oproti téměř všem ostatním bankám totiž nesází jen na stále rychlejší růst. Namísto toho má za cíl umožnit podnikatelům a jejich zaměstnancům dobrou existenci. WIR Bank udržuje ve Švýcarsku dynamiku regionálního ekonomického koloběhu tím, že malým a středně velkým podnikům poskytuje obzvlášť výhodné podmínky financování. U této banky má své konto asi 50 000 takových podniků a zanedbatelný rozhodně není ani obrat společnosti WIR Bank, který dosahuje 1,5 miliardy švýcarských franků ročně.

Princip fungování peněz

Pro pochopení významu WIR Bank a jejích principů je nutné znát některé obecné principy. Podívejme se proto důkladněji na způsob fungování peněz. Peníze představují nárok na budoucí jmění. Kousek kovu, cár papíru nebo číslo na rozhodujícím místě v účetních knihách určité banky – to není nic jiného než pouhý příslib: Když člověk peníze vydá, může za ně dostat například kuličkové žvýkačky nebo počítač nebo – pokud by číslo na bankovním účtu bylo obzvlášť vysoké – třeba i vilu na Azurovém pobřeží.

Peníze jsou nadmíru praktický vynález. Dokážou například výrobkyni kuličkových žvýkaček ušetřit hledání osoby, která jí smění počítač za – řekněme – 58 913 kuličkových žvýkaček. Peníze umožňují vzájemně směnit různé věci jako například rentgenové přístroje, hodiny doučování, vstupenky na koncert, stavbu kadibudky nebo právě kuličkové žvýkačky. To je princip fungování peněz od doby, co existují.

Aby však výrobkyně kuličkových žvýkaček mohla své žvýkačky vůbec vyrábět, potřebuje k tomu nejen stroj, který vytvaruje požadované kuličky, ale také metráky cukru, barviv a všelijakých chemikálií. Ty však výrobkyně žvýkaček nedokáže před zahájením prodeje sama zaplatit, a proto si musí peníze půjčit. To udělá v dobré víře, že si hotovými kuličkovými žvýkačkami vydělá víc, než předtím zaplatila za stroj a přísady. Koneckonců hodlá z prodeje žvýkaček financovat bydlení, kávu a ještě ledacos dalšího. A kvůli čemu jinému by se také měla namáhat s výrobou tolika kuličkových žvýkaček – sama všechny každopádně vyžvýkat nedokáže. Výrobkyně kuličkových žvýkaček tedy potřebuje kapitál – řekněme 100 000 eur. Tyto peníze si půjčí. Tím jí vznikne dluh ve výši 100 000 eur, a její věřitel tak získá naopak nárok na vrácení 100 000 eur.

Jenomže za normálních okolností nikdo nikomu nepůjčí peníze, aniž by věděl, že se mu později vrátí víc. A vzhledem k tomu, že zmíněná výrobkyně kuličkových žvýkaček dokáže vypůjčenou částku splácet jen pomalu, tak bude platit nejen úroky, ale také úroky z úroků. Pro poskytovatele půjčky to znamená, že „jeho peníze samy pracují“, ale ve skutečnosti samozřejmě nepracuje nikdo jiný než naše výrobkyně žvýkaček a její zaměstnanci. V době, kdy výrobkyně kuličkových žvýkaček svůj úvěr splatí, dala už poskytovateli půjčky možná o 20 000 eur víc, než si na začátku půjčila. Tímto způsobem roste poskytovateli půjček objem peněz, protože díky úrokům a úrokům z úroků přijatým od výrobkyně žvýkaček už dávno mohl poskytnout další úvěr.

Malé podniky jsou opomíjené – nebo ne?

Výrobkyně kuličkových žvýkaček tedy musí mít opravdu výrazné zisky, aby úvěr mohla splatit – a k tomu má v zásadě dvě možnosti: Buď bude prodávat své žvýkačky co nejdráž, anebo bude vyrábět velké množství levných žvýkaček. V kapitalismu se totiž prosazují levné produkty – a ty se dají nejlépe vyrábět na co největších strojích a s využitím co nejmenšího počtu zaměstnanců. V extrémním případě zbude nakonec už jen několik výrobců žvýkaček, kteří budou své zboží dodávat do celého světa. Vzhledem k tomu, že takové velké koncerny jsou považovány za bezpečnou finanční investici, dostávají od bank úvěry na mnohem výhodnější úrok než malé podniky – a se svým obrovským bohatstvím vydělávají stále více peněz.

V tomto systému zůstávají často opomíjeny malé podniky – a tím také pracovní místa v dané lokalitě. Ale co když lidé i nadále chtějí žít ve své vesnici nebo na malém městě? Co když výrobkyni žvýkaček vůbec nezáleží na tom, jestli bude jedničkou na světovém trhu, ale chtěla by jen dosáhnout slušného živobytí pro sebe a své zaměstnance? Co když drobná podnikatelka nemá chuť nutit své dodavatele a zaměstnankyně do enormního růstu produktivity jen proto, aby vydělala na úroky a úroky z úroků?

Tím se dostáváme konečně zpátky ke společnosti WIR Bank. Tato družstevní banka vyvinula systém, který brzdí tlak na růst produktivity. Poskytuje půjčky malým a středně velkým podnikům, ale nepožaduje za to téměř žádné úroky. Ve skutečnosti kryje úrok téměř výhradně administrativní náklady na úvěr. Náklady na půjčku jsou navíc pro všechny příjemce úvěru stejně nízké – což rovněž brzdí závod o rentabilitu. WIR Bank tak malé podniky nenutí okamžitě mít velké zisky a dbá na zachování firem a pracovních míst v daném regionu. Jedinou podmínkou k tomu, aby se podnik mohl stát klientem společnosti WIR Bank, je to, že daný podnik je malý nebo středně velký a má své obchodní sídlo ve Švýcarsku. O tom, kdo se může stát klientem banky, rozhoduje správa banky vždy individuálně; velké firmy jsou v tomto případě vyloučeny.

Banka podporující regionální ekonomický koloběh

WIR Bank podporuje své klienty také tím, že podporuje jejich vzájemný obchodování. Platí se speciálními franky této banky (franky WIR) a jmění klientů existuje výhradně jen v počítači. Prakticky to funguje tak, že řekněme nějaký švýcarský výrobce bylinných bonbonů potřebuje novou kancelářskou skříň. Na internetu nebo ve zpravodaji vydávaném bankou najde truhlářku, která je stejně jako on klientkou WIR Bank. U ní si majitel továrny na výrobu bonbonů objedná požadovanou skříň – řekněme za cenu 2000 švýcarských franků. Po jejím dodání se firma na výrobu bonbonů dostane na účtu do minusu o 2000 franků WIR a řemeslnice, která vyrobila skříň, se naopak dostane do plusu o 2000 franků WIR. Peníze tedy vznikají přesně v okamžiku, kdy se v reálné ekonomice něco stane. Nyní tedy může truhlářka nakoupit někde jinde dřevo a na ně použít franky WIR Bank – anebo může za ty peníze uspořádat třeba párty. Celkově to celé funguje jako na houpačce – minus na jednom účtu se projeví jako plus na jiném účtu.

Úroky se k prostředkům na účtech vedených u WIR Bank nepřipisují, a proto účastníci nejsou motivováni ke spoření peněz. Mají spíše snahu rychleji se zbavit svých prostředků u společnosti WIR Bank než u svých „pravých“ švýcarských franků, které si uložili u jiné banky a za které dostávají úroky. Také proto vyhledávají obchodní partnery pokud možno opět mezi klienty WIR Bank. Vzhledem k tomu, že je klientům navíc zakázáno směnit franky WIR Bank za reálné franky (kdo tento zákaz poruší, je vyloučen), není možný únik kapitálu. Tímto způsobem systém podporuje regionální ekonomický koloběh a působí proti principu „stále více a rychleji a s menším počtem pracovních míst“. Nemůže vzniknout ani žádná „finanční bublina“, protože lze vyúčtovat výhradně jen akce probíhající v reálné ekonomice: V tomto případě nepracují peníze, ale výhradně lidé.

V současném období nízkých úroků se princip fungování WIR Bank jeví sice jako poměrně nezajímavý, ale když se v roce 2008 ve finanční krizi všude mluvilo o úvěrové krizi, zažívala tato banka boom. A to by se mohlo brzy zopakovat – nejen kvůli turbulencím na finančních trzích. Pokud budou náklady na dopravu neustále stoupat a zrychlený růst narazí na své hranice kvůli nedostatku zdrojů, nastane čas regionálního ekonomického koloběhu – a tím patrně i systému společnosti WIR Bank. WIR Bank v podstatě redukuje peníze na to, čím byly po celá tisíciletí – na nadmíru praktický vynález, který slouží jako prostředek ke směně zboží a služeb.