Princip „caffè sospeso“ (česky „odložená káva“) je velmi jednoduchý, ale má obrovský účinek: zaplatíte jednu kávu pro sebe a jednu někomu jinému, který si ji nemůže dovolit. Číšníci tyto předplacené kávy zaznamenávají na tabuli, ty se pak dávají těm, kteří na kávu nemají a požádají o ni. Ve vídeňské kavárně Tachles tento systém funguje už více než dva roky, vypráví provozní Daniel Landau, který ve své kavárně tuto akci spustil jako jeden z prvních v Rakousku. Už po pár dnech mu bylo jasné, že nabídku musí rozšířit. Od té doby lze „sospeso“ zaplatit i všechny jiné nealkoholické nápoje a také jídlo.

Z Neapole do celého světa

Nápad "caffè sospeso" původně vznikl v Neapoli. Káva tam nepředstavuje jen požitek, ale je tam chápána jako základní právo člověka, jak se můžeme dočíst na různých internetových stránkách na toto téma. Z tohoto důvodu si na přelomu 20. století ti, kteří si to mohli dovolit, navykli platit pokaždé kávy dvě. Jednu, kterou sami vypijí, a druhou pro někoho, který na kávu nemá peníze, ale do kavárny přesto přijde. V současné době se tato metoda praktikuje po celém světě, nejenom s kávou.

Aby princip předplacené kávy skutečně fungoval, je pro Landaua velmi zásadní. „Nikoho tady nelustrujeme, lidé, které se na kávu ptají, ji prostě potřebují. Ten systém se nezneužívá,“ vysvětluje. V Tachlesu tedy nikdo nemusí zdůvodňovat, proč chce konzumovat něco již zaplaceného. Nemusí předložit žádný průkaz, jak se často předpokládá. Nabídka je určena nejen těm, kteří pobírají sociální dávky nebo žijí bez domova. „Je to také pro ty, kteří si návštěvu kavárny prostě nemohou dovolit, přestože chodí do práce a vydělávají,“ říká Landau. Jako jedna z prvních této nabídky například využila jedna matka samoživitelka, byla to její první návštěva kavárny po pěti letech. Ve Vídni návštěva kavárny neodmyslitelně patří ke společenskému životu, je to tradice a životní pocit. Do kavárny se tu chodí odpočinout si, pobavit se, číst si, podívat se nebo být viděn, ale především dát si kávu. Ale ta je drahá. Vídeňská káva v rakouském hlavním městě stojí v průměru 3,50 euro.

V zimě více předplacených nápojů a jídel

V kulturní kavárně Tachles je v den mé návštěvy relativně málo hostů, na tabuli, na kterou číšníci zaznamenávají předplacené kávy, je jen jedna čárka. V podvečer, když lidé mají padla, se to tu více zaplní, přicházejí dva mladí prodejci časopisů. Zatímco si jedna dívka sedá ke stolu, snaží se jí mladý muž prodat Augustin, rakouský street paper. Muž u vedlejšího stolu na něj mává: „Dej mi jeden časopis a klidně si hned objednej jedno kafe.“ Káva se tu tedy nemusí objednávat jen předem, pozvání lze vyslovit i přímo. Jednat se vyplatí.

V zimě bývá zpravidla více předplacených objednávek, především polévek a čajů. Ale také ani v létě tabule nezeje prázdnotou, vypráví Landau. A když se to přece jen stane a někdo by si prostě rád dal kávu, pak ji prostě dostane. „Kavárna to unese,“ je si dirigent, provozní a vystudovaný pedagog jistý. Stejně jako tím, že kavárna nějak unese to, že sem chodí lidé, kteří nepříjemně zapáchají a objednávají si předplacené nápoje či jídla. Landau nemá strach, že tím ztratí štamgasty. „Nemůžeme si sice dovolit žádnou sociální práci, ale lidé přesto nemohou mít pocit, že by tu nebyli vítaní.“

Sospeso rozšířit na služby

Danielovi Landauovi, který inicioval vícero vzdělávacích iniciativ a od podzimu hodlá jít do politiky a kandidovat ve vídeňských volbách do městské rady, se princip předplacené kávy očividně velmi zalíbil. Nápadů a konceptů má spousty. Plánuje otevřít Club sospeso, ve kterém by se tento princip rozšířil i na služby jako například návštěvu kadeřníka nebo návštěvu kulturní akcí. „Myšlenka, že něco malého dopřeju někomu, koho ani neznám, se v budoucnu rozroste a bude o ni velký zájem,“ je si Landau jistý.

V průběhu večera přibývá i čárek na tabuli. Číšníci zaznamenají jeden džus, jednu colu, jeden toast se šunkou a sýrem. Jídlo i pití čeká na své zájemce.