Deportované děti Ukrajiny  „Rusové přetvářejí děti na zbraň proti Ukrajině“

Anhelina, obyvatelka obce Oknyno, nacházející se v Luhanské oblasti okupované ruskou armádou, se znovu setkala se svým starším dvanáctiletým synem po roce  a půl od začátku rozsáhlé invaze. Viktor se stal jedním z dětí, které Rusko uneslo od rodičů, a jeden z mála, koho se podařilo vrátit z tohoto zajetí domů.

Anhelina je vojenskou kuchařkou, smlouvu s Ozbrojenými silami Ukrajiny podepsala ještě v roce 2016. Sloužila v 93. samostatné mechanizované brigádě Cholodnyj Jar. Její syn žil do 24. února 2022 na venkově společně s maminkou Anheliny Oksanou a babičkou Nataljí. A dokud se 93. brigáda nacházela v Charkovské oblasti, vzdálené přibližně 250 km od Oknyna, Anhelina syna navštěvovala dvakrát do měsíce. Kdykoli měla volno nebo dovolenou, svěřila se.

„Počkej, až je deokupujem.“

O válce se dozvěděla ze zpráv, hned ráno čtyřiadvacátého. Rodině se dovolala o den později. „Stihla jsem jen říct, že nějakou dobu budu bez spojení, a poslední, co jsem slyšela od mámy bylo: ‚Dcerunko, jsou tu tanky.‘ Zeptala jsem se: ‚A čí?‘ Ona na to: ‚Uvažuj.‘ To bylo všechno, tím náš rozhovor skončil.“ vzpomíná Anhelina. Následně její maminku na 3 dny uvěznili ve sklepě, protože babička Natalja donesla okupantům, že vnučka slouží v armádě.

Za celou tu dobu, co její rodina žila v okupaci, s nimi Anhelina jen párkrát mluvila po telefonu. Hovory netrvaly déle než 1-2 minuty. Viktor se pokaždé ptal, kdy si ho máma vezme k sobě. Anhelina říká, že od začátku chtěla dostat dítě z okupace. Neměla ale sebemenší tušení, na koho se obrátit s žádostí o pomoc. „Šla jsem za svým velitelem, ale co měl dělat? Jen krčil rameny. Počkej, říká, až je deokupujem. Jedni dobrovolníci říkali, že by je mohli vyvézt jedině z chersonské oblasti. Jiní tvrdili, že pomohou, ale už se neozvali. Až moje psycholožka Lolita mi dala odkaz na dobrovolníky, které našla ve facebookové skupině pro nuceně přesídlené,“ vypráví žena. Jednalo se o organizaci Ukrajinská síť pro ochranu práv dětí, která ve spolupráci s Mezinárodní humanitární organizací Save the Children in Ukraine uskutečňuje projekt Cesta domů (шлях додому). Jeho cílem je vyhledávat a navracet děti přesídlené do Ruské federace nebo z území, která nejsou Ukrajinou ovládána. Navíc slučuje rodiny, jejichž děti se ocitli na okupovaných územích bez rodičů.

Anhelina vzpomíná, že poté co podala žádost, jí zavolala manažerka projektu Anastasija. Měla spoustu otázek. Mimo jiné, jestli má dítě ruské doklady. „Až později jsem se dozvěděla, že moje máma nejen nechala mému synovi vystavit ruský rodný list, navíc mě nechala zbavit rodičovských práv.Proč to udělala, doteď nevím. Říká, že to bylo třeba. Prosila mě, abych si sama pro syna přijela, že prý jí slíbili, že budu moct bez problémů syna odvézt. Už jsem se chystala jet, ačkoli už jsem byla podruhé těhotná. Můj velitel mi to rázně zakázal – v okupaci by mě nepochybně čekal sklep kvůli službě v armádě,“ vysvětluje.

Navrácení Viktora trvalo celkem půl roku. Anhelina nám nesděluje žádné podrobnosti o samotném procesu, protože se jedná o stále účinné metody a schémata, která používají pracovníci organizace při navracení dětí z RF a okupovaných území. Jediné, co víme, je, že Viktora a jeho babičku vyvezli přes ruské město Bělgorod. Anhelina se s nimi poprvé setkala už v září.

„Přijelo úplně jiné dítě, než které jsem tam nechávala. Pořád se sžíváme. První měsíce mě syn neustále obviňoval, že jsem ho prý opustila a šla do armády. Máma odtud taky přijela jako úplně jiný člověk, zdá se mi, že jí tam řádně vymyli mozek. Pořád dokola jsem synovi vysvětlovala, že kdyby nebylo armády, žili bychom v té vesnici jako bezdomovci. Dům se celý rozpadal. Syn mi o okupaci nic neříká a já se ho ani na nic neptám, protože ho nechci traumatizovat. Říkal jen, že se mu stýská po kamarádovi. Je to zrovna pár dní, kdy ho taky dostali z okupované Luhanské oblasti. Pojedeme za nimi na návštěvu do Mykolajivské oblasti,“ říká Anhelina. V současnosti rodina žije v Dnipropetrovské oblasti. Anhelina porodila syna z druhého manželství. Manžel slouží v armádě a je na frontě, zatímco ona je doma s dětmi. Její matka se vrátila do Luhanské oblasti do okupované vesnice.

Darja Kasjanova, předsedkyně rady Občanského sdružení Ukrajinská síť pro ochranu práv dětí, nám sdělila, že v současnosti se proces navrácení deportovaných dětí z Ruské federace a těch, kteří se ocitli na okupovaném území, výrazně zpomalil. Jak přesně vypadá procedura navracení se nyní nezveřejňuje s ohledem na bezpečnost. Ví se, že Rusko proces sabotuje, „požaduje mnohem více dokumentů“. Navíc zmocněné osoby, které si přijedou pro dítě, nutí přijmout ruské občanství. Celkově organizace, kterou Darja představuje, pomohla navrátit 143 dětí. „V současnosti jen čekání na odpověď z ruské strany ve věci vrácení každého dítěte trvá 2-4 měsíce. Přitom čas hraje proti nám, protože děti rostou. Rusové je přetváří na zbraň proti Ukrajině a využívají je za účelem propagandy. Že prý, koukejte, vracíme děti Ukrajině anebo „koukejte, jak je chráníme“. Jedná se ale vždycky o násilnou evakuaci a deportaci. Dochází k případům nezákonné adopce. „Přitom v Rusku je spousta opuštěných dětí v dětských domovech a ústavech,“ říká Darja.

Darja Kasjanova – předsedkyně rady „Ukrajinské sítě pro ochranu práv dětí“ a programová ředitelka Dobročinné organizace „SOS dětské vesničky Ukrajina“ | Foto: © privat Většinu deportovaných dětí tvoří ty, které přišly o své blízké, pokračuje Darja. Například rodina se snažila odjet z Mariupolu nebo Volnovachy a buď se dostala pod palbu, nebo najela na minu. Rodiče umřeli a dítě odvezli do nemocnice na okupované území. Tak se stane, že dítě zůstane samo. „Přitom ale má babičku nebo tetičku někde v Černihovské oblasti, které nic netuší o tom, co se stalo. Mezitím ono dítě umístí do adoptivní rodiny kdesi v Rusku. Takové případy jsou celkem časté. Nebo se taky jedná o děti zajatých ukrajinských vojáků. Tyto děti žijí v okupaci se svými prarodiči a ti byli nuceni vzít si je do dočasného opatrovnictví v souladu se zákony Ruské Federace. Rusové je zastrašují, že prý nebudete moct s dítětem nikam odjet, protože vám ho můžou jednoduše odebrat. Prarodiče mají pak strach. Takové případy nejsou ničím výjimečným,“ říká Darja.

Poslední dobou se Rusové uchýlili k nové taktice

Podle slov Dmytra Lubince, zmocněnce pro lidská práva, za celou dobu trvání války od roku 2014 Rusko vyvezlo 19.546 dětí [ruská strana uvádí 700 000 osob – pozn. red.]. Tento proces začal už v dobách anexe ukrajinského Krymu, a to programem „Vlak naděje“. V rámci tohoto programu jakákoli ruská rodina mohla přijet na Krym, vybrat si v dětském domově ukrajinské dítě, adoptovat ho, což představuje porušení mezinárodního humanitárního práva, a odvézt ho do Ruska. Většinu dětí, ale deportovali až po začátku války v plném rozsahu. „K prosinci 2023 se Ukrajině podařilo vrátit 522 dětí.“ Lubinec souhlasí, že poslední dobou se proces značně zpomalil. Rusko prý nechce podávat vůbec žádné informace ohledně vyvezených ukrajinských dětí, ať už přímo Kyjevu nebo skrze mezinárodní organizace.

Zmocněnec pro lidská práva v Ukrajině Dmytro Lubinec | Foto: © Halyna Ostapovets Poslední dobou se Rusové uchýlili k nové taktice: vyváží děti nejprve do Běloruska, a pak až do Ruské Federace. „Možná, že Rusko chce, aby i Bělorusko bylo zaneseno na seznam zodpovědných za deportaci dětí. Nebo se jedná o nový nástroj, který nám má znemožnit tvrdit, že právě Rusko děti deportuje, reálně nám to totiž brání získat oficiální potvrzení skutku deportace,“ uvádí Lubinec. Podle jeho slov, Rusko teď přijalo novou strategii nevracet prakticky nikoho. Mezinárodní dohody a konvence jsou pro ně pouhé cáry papíru, které pro ně nic neznamenají. Jak to překonat, ukrajinská strana neví. Kyjev už žádá o pomoc třetí země jako například Turecko nebo Katar. Mimochodem s pomocí Kataru se podařilo vrátit přes deset dětí. Jak to probíhá, Lubinec neuvádí. Existuje také celá řada mezinárodních iniciativ, ale nic konkrétního o jejich činnosti nevíme. „Není pochyb, že údaj o 19,5 tisících deportovaných dětí ještě poroste, protože jich je mnohem víc. Rusko nadále vyváží děti, každý den vznikají nové seznamy. Jde o další genocidu ukrajinského národu a budeme požadovat vytvoření zvláštního tribunálu pro tyto případy,“ shrnul Lubinec.

leden 2024