30. prosince 2025, návrat domů  PTSD

ччч

Jako by návrat domů byl někdy snadný. Když mi Jana ve tři ráno otevírá dveře, mám za sebou už 21 hodin jízdy autem. Jsem tak vyčerpaná a unavená, že sotva cítím nohy. Ale díky dlouhému objetí na to všechno dokážu téměř zapomenout – někdy, když se na Janu podívám, všimnu si, kolik lásky nosí ve svých očích. To není někdo, s kým bych mohla mluvit o tíži války.
  Neřeknu jí, jak se pach krve a potu line polními nemocnicemi, neřeknu jí, jak se lékaři šťourají v žilách na paži vojáka. Ani o tom, jak sedíme v díře v zemi a schováváme se před ruskými drony. Ani o těch bílých igelitových pytlech, v nichž se převážejí mrtvoly, o klouzavých bombách a o nevýslovném strachu ze smrti.

Všeho toho utrpení bych ji uchránila, říkám si, zatímco ležím v jejím náručí. Už měsíce jsem necítila tolik tepla. Bála jsem se návratu domů, vždycky to tak mám – protože vím, že bolest nezpůsobuje ten výbuch, ale ticho, které po něm nastane.   Jen málokdo z mých kamarádů doma v Německu rozumí tomu, co vlastně dělám a hlavně proč. Často existují dvě představy: že miluju dobrodružství nebo že jsem šílená. No ale upřímně: myslím, že ani jedno nesedí.

Když někam přijedu, mám vždycky kufry napůl sbalené. Mám připravenou výbavu a pokud by někde vypukla další krize, všeho bych nechala a vyrazila. Moje velká láska, moji nejlepší přátelé a ano, i Jana, která mě stále láskyplně drží v náručí. Pro to všechno jsem se rozhodla.

Symptomy posttraumatické poruchy zůstaly stejné. Na to myslím, když na procházce jdeme polní cestou s Janou a Ludwigem.

Zlaté pravidlo: šest týdnů. Lidský nervový systém potřebuje šest týdnů, aby si znovu zvykl na klid a na to, že nehrozí žádné nebezpečí.

Šest týdnů, říkám si; tak dlouho nezůstanu ani v Německu, zatímco já si všimnu vzdáleného vrčení motorky, ti dva to ani nezaznamenají.

Zní to jako ruský dron, pomyslím si. Až 60 kilo výbušniny – nedokážu spočítat, jak často jsem slyšela bzučení na svojí hlavou – ani kolikrát dopadly jen pár kilometrů ode mě; to všechno si říkám, zatímco Janu a Ludwiga by ani ve snu nenapadlo, že si se mnou moje hlava takhle zahrává.  

apríl 2026