Alkoholismus a „high performeři“ Nikdy dost

Nikdy dost Foto: hp koch via unsplash | CC0 1.0

Alkohol uvolňuje, navozuje dobrou náladu, mění vnímání. A je k dostání téměř kdykoli – ve dne i v noci. Pro mnohé ovšem představuje něco, s čím prostě nedovedou přestat, jsou na alkoholu závislí. Především pro ty, kteří jsou společensky hodně na výši, může být prevence, terapie a nový začátek plný překážek.

Po Silvestru nebo pořádné kocovině si hodně z nás říká: a dost už! Už prostě nebudu pít. Brzy však zjišťujeme, jak obtížné je týden nebo měsíc abstinovat. Protože alkohol je prostě skoro všude a skoro pořád: k jídlu, na večírcích, na dobrou noc nebo jako vyprošťovák ráno poté. Alkohol je sdružovací prostředek při různých příležitostech a když není co slavit, požitkářské pití se samo o sobě stává událostí. Alkohol uvolňuje, zbavuje zábran a pomáhá při navazování kontaktů. A kdo nepije, ten kazí zábavu. Takže: na zdraví!
 
To, že alkohol a závislost spolu úzce souvisí, je většině lidí jasné. Ovšem běžný obraz alkoholiků mnohdy reprezentují starší muži, kteří nemají vztah, nejsou v životě příliš úspěšní – a už ráno se potácí městem s levnou kořalkou v ruce. Šampaňské k snídani, pivko po práci nebo koktejly na narozeninových večírcích do tohoto stereotypního obrazu „alkoholismu bídy“ moc nezapadají. Přitom závislost na alkoholu je velmi komplexní fenomén – může se pojit také se závislostí na jiných (ilegálních) drogách, nakupování, jídle nebo hazardních hrách. Významným faktorem pak mohou být také úzkostné poruchy a deprese. Průběh může být různorodý: někdo zvládá mnoho let se svojí závislostí žít jakožto takzvaný funkční alkoholik. Jiní se po několika málo měsících zhroutí, ocitají se tělesně na konci svých sil.

Tehdy jsem si říkala: už nemůžu, musím se upít k smrti“

„Nevím, jak jsem tehdy zvládla dojet vlakem z Berlína do Frankfurtu,“ vzpomíná Franziska (42). Roku 2008 prožila velký nezdar, když se pokusila přestat pít. „Zavřela jsem se na tři dny do sklepa u rodičů, pořád jsem jen pila. Potom mě odvezli na psychiatrii, měla jsem 4,2 promile – a pořád jsem ještě byla na nohách a dokázala se pohybovat. Tři týdny jsem byla na odvykačce a myslela si, že umřu.“ Byla to její pátá a poslední odvykací kúra. Od té doby Franziska s pomocí setkání Anonymních alkoholiků abstinuje.
 
Do styku s alkoholem se Franziska dostala už v 11 letech na internátě, ve 13 letech pak pití a kouření marihuany už prostě patřilo k jejímu životu. Hodně mladistvých a mladých testuje své hranice ohledně alkoholu a drog, aniž by byli dlouhodobě závislí. I v případě Franzisky to bylo nejdříve naprosto nenápadné: skončila školu, následovalo vyučení a ve dvaceti už pracovala v hudební branži, splnil se jí sen a našla si práci jako promotérka v televizi. Práce sice obnášela hodně stresu, ale měla vlastní byt, auto, peníze, úspěch. A alkohol. Ten prostě k této branži patří: „Chlastá se někdy kolem páté odpoledne. Pokud máte zrovna úspěch v hitparádě, pak se bouchalo šampaňský,“ vzpomíná. „Bývala jsem vždycky ta, co jde spát jako poslední. Ale taky jsem pokaždé zase brzy vstala, často jsem už v osm byla v autobuse nebo v letadle – nikdy jsem nic nerušila a nic jsem nezaspala.“
 

Právě během lockdownu z důvodu ochranných opatření kvůli šíření koronaviru má hodně lidí pocit, že pijí víc než normálně. Kdo chce mít přehled, jak je na tom se svojí závislostí na alkoholu, může se otestovat. Německá aplikace „Deník pití“ („Trinktagebuch“) v tom může být také nápomocná. Nejsou to dokonalé pomůcky, ale mohou posloužit pro první zhodnocení situace.
 
Kdo se chce pokusit učinit první krok a týden či dva či dokonce celý měsíc abstinovat, může získat motivaci i díky Instagramu a Pinterestu. Pod hashtagy jako #soberlife a #sobriety lze najít zajímavě příspěvky, stories a recepty, jak na životní styl bez alkoholu. Kdo se chce životem bez alkoholu zabývat více do hloubky, doporučujeme blog Našlo se řešení.  Pokud máte pocit, že alkohol ve vašem životě zabírá již příliš mnoho místa nebo v životě někoho ve vašem okolí, lze pohovořit se svým praktickým lékařem či kontaktovat Anynomní alkoholiky.


Podle Spolkového ministerstva zdravotnictví v Německu konzumuje 6,7 milionů lidí ve věku 18-64 let alkohol v riskantní míře. Z této věkové skupiny je pak 1,6 milionu lidí závislých na alkoholu. V mezinárodním srovnání je Německo zemí, kde se alkohol pije ve velké míře: podle německého Hlavního střediska pro drogy a závislosti (Deutschen Hauptstelle für Suchtfragen (DHS)) vypil v roce 2017 každý Němec ve věku více než 15 let o něco více než 10 litrů čistého alkoholu. Muži pak dle DHS pijí denně více než 24 gramů čistého alkoholu, ženy pak nevypijí více než 12 gramů. Pro hrubou orientaci: 200 mililitrů piva nebo 100 mililitrů vína obsahuje kolem 10 gramů čistého alkoholu.

Stránky Vlády České republiky uvádějí statistická data ohledně alkoholu: „V ČR umírá v důsledku konzumace alkoholu asi 6500 osob ročně. Více než 1,5 milionu (17 – 20 procent) dospělých obyvatel ČR pije rizikově, z toho více než 500 tisíc (5 – 8 procent) dospělých obyvatel ČR pije alkohol takovým způsobem, že to má výrazné škodlivé dopady na jejich fyzické či duševní zdraví.“ Je tedy evidentní, že při mnoha příležitostech pijeme víc alkoholu, než naše tělo dlouhodobě zvládá.
 
Trailer k filmu Andrease Pichlera „Alkohol – globální opojení“ (dostupný přes ARD-Mediathek)

Se svojí závislostí se Franziska svěřila svojí lékařce až v roce 2017. Tehdy ani už nedovedla říct, jak moc vlastně denně pije: „V noci jsem se potila, vůbec nespala, játra šíleně makaly.“ Ráno bojovala s třasem a nutkáním pít. A tak už v noci vstávala, dala si víno, ale protože nechce páchnout po alkoholu, začne pít vodku. Tu si kupuje ráno ve večerce – pokaždé jde do nějaké jiné, aby nebyla nápadná. Její závislost je podpořena tím, jakou práci má: „Legálně jsem mohla popíjet po páté odpoledne v kanceláři, to jsem si vždycky otevřela pivko, jako že padla,“ vzpomíná Franziska. „V kanceláři jsem měla ledničku plnou zásob alkoholu.“ Franziska čím dál častěji nechodí do práce, protože jí není dobře, a šéf se jí jednoho dne zeptá, jak to má s alkoholem. Vše zapře: do práce přece chodí pokaždé včas, schůzky nikdy neruší, denně odpoví na stovky emailů a je neustále na telefonu. Funguje – tak co jako?!

„Nikdo nemůže ve všech oblastech života podávat top výkon“

Termín pro tyto jedince zatím neexistuje – proto jim říkejme „high performer“. Jsou to lidé jako Franziska, kteří pod velkým tlakem fungují suverénně, a jak pracovně tak v osobním životě toho dokážou hodně zvládat – manažeři/ky, lékaři/ky, právníci/čky, atleti/ky, matky a otcové. „Ale prostě nedovedou ve všech oblastech života podávat top výkon,“ říká lékař Bastian Willenborg. Pracuje v oboru psychosomatické medicíny a psychoterapie a je primářem v klinice Oberberg u Berlína. Aby vypnuli, uklidnili se nebo se odměnili po stresujícím dni, sahají tito výkonní jedinci po „sklenici dobrého vína“ a podobně.
 
Podle Willenborga se jedná především o muže, ale také single ženy ve vedoucích pozicích. Ženy, které musí nést pracovní i rodinnou zodpovědnost, pijí spíše proto, aby své úkoly vůbec dokázaly zvládat: „Podávat v rámci extrémní výkony, potom být ještě supermatkou, stíhat rodičovské schůzky a pak si ještě urvat čas sama pro sebe. To zpravidla z časových důvodů nevychází,“ říká. Pozoruje, že se u nich na kliniku hlásí čím dál více zájemkyň o léčbu závislosti. „Poněkud nevědecky řečeno: ženy se mužům vyrovnávají,“ konstatuje Willenborg.
 
Zatímco před několika desetiletími bylo ještě vnímáno jako hanebné, když ženy na veřejnosti pily alkohol, dnes je to už normální. Souvisí to také s emancipací. Ženy jsou dnes více viditelné, mohou vydělávat, jsou pracovně nezávislé – a samy se také rozhodují, zda a kolik chtějí pít, ať už samy nebo ve společnosti. Německý výzkum pak dokládá: ženy z vyšších sociálních vrstev pijí více alkoholu než ženy sociálně slabé. Marketing navíc ženy objevil jako dobrou cílovou skupinu a inscenuje požívání alkoholu do atraktivních situací jako například brunch s šampaňským s kamarádkami, koktejl na rande až po červené víno ve vaně.

Lékař Bastian Willenborg Lékař Bastian Willenborg: „Závislost na alkoholu je nemoc a žádná slabost charakteru. | Foto: © oberbergklinken.de

Odvykací kúra pro high performery: obtížná proměna rolí

Franziska od svého propadu v roce 2018 alkohol vůbec nepije. V práci dala výpověď, pracuje nyní jako PR-manažerka na volné noze. Je v každodenním kontaktu s Anynomními alkoholiky, během pracovního dne vědomě dělá přestávky a plánuje čas sama pro sebe. Návrat do zdravějšího života není jednoduchý – paradoxně především pro high performery. Lékař Willenborg vypráví, že na klinice léčí i lékaře/ky, soudce/kyně a právníky/čky. Prožívají podle něj nechtěnou proměnu rolí, musí se spolehnout na pomoc druhých: „Když potom překonají první tělesnou odvykačku, pak je často napadá: ok, pozítří ale už končím, protože musím zpátky do kanceláře, do ordinace nebo na soud.“ Má pochopení pro tlak, kterému jsou tito lidé vystaveni. Ve společných rozhovorech je třeba se pokusit osvětlit, jak by terapie mohla probíhat, protože „když se závislost pořádně neléčí, hrozí nebezpečí, že hodně jedinců už dlouhodobě vůbec nebude schopných výkonu“.
 
Hodně lidí zpravidla potřebuje pár dní, než si na novou situaci a roli jakožto pacient/ka zvyknou, pak se ale přece jen často rozhodnou pro třítýdenní odvykací kúru. To ale nestačí, protože po terapii musí high performeři nově uspořádat svůj pracovní i osobní život – a na to hodně krizových center není připraveno. A tak se Franziska cítila hodně opuštěně, říká s odstupem, protože sociálně lékařská služba od jisté platové a pracovní třídy vlastně už přesně neví, jak vám dále pomoci. Kromě toho i některé svépomocné skupiny pro high performery nejsou vhodné, říká Willenborg. Bývalí pacienti kliniky Oberberg proto založili speciální svépomocné skupiny, v nichž mohou sdílet zkušenosti s lidmi s podobným pracovním nasazením.
 
Co může zvenčí působit jako „luxusní problém“, je ve skutečnosti vážné: high performeři mají speciální nároky na diskrétnost a plánování terapie, často zažívají vyčerpávající rozpory mezi pocitem autonomie, pocitem zodpovědnosti a zranitelností. Často si neříkají o pomoc včas, myslí si, že problém dostanou pod kontrolu díky sebedisciplíně. Někdy je příliš dlouho kryje jejich okolí, chrání je před ostudou a bolestnými následky – nebo prostě jen odvrací zrak. Ve veřejných kampaních zaměřených na prevenci alkoholismu high performeři téměř nevystupují a vyhledávání na internetu po vhodné terapii končí nezdarem. „Je to opravdu díra na trhu,“ potvrzuje Willenborg.

Žít bez alkoholu – ale jak?

Franziska dnes už žije bez alkoholu – a pracuje pořád ve stejné branži. Ze začátku o svojí abstinenci během schůzek informovala opatrně: byla dlouho nemocná, musí brát léky a kvůli tomu nepije ani nekouří. Pak ale zjistila, že mluvit jasně je ta nejlepší cesta: „Kdo velmi rázně vystoupí a řekne ‚ne, já nepiju‘, ten bývá zpravidla respektovaný. Nebo prostě jdu po desáté večer domů.“ Zdravý životní styl lidi podle Franzisky sice většinou láká, ale zcela se alkoholu vzdát její okolí nechce. Vnímá to i v osobním životě: „Už zase randím a jeden z mužů, které vídám, je evidentně alkoholik,“ vypráví. „Musí se jednou za týden pořádně zkalit, aby se uvolnili, a to potom nevydržím a říkám jim: Máš rozhodně problém. Spíš mě to odrazuje, protože to je na mě moc práce.“
 
Svojí otevřeností na téma alkoholismus chce Franziska v budoucnu pomáhat dalším high performerům. Plánuje se proto vyškolit na koučku v oblasti „recovery coaching“ a chce oslovit především lidi z hudební a mediální branže. Protože alkoholismus je výrazně stigmatizován ve všech společenských vrstvách, hodně lidí se stydí si svůj problém přiznat a vyhledat pomoc – a kdo je navíc veřejně známou osobností, je ještě pod větším tlakem a v hledáčku veřejnosti. I Willenborg zná lékaře/ky, kteří na jeho klinice odvykací kúru nechtějí absolvovat. Nebezpečí, že potkají kolegu nebo kolegyni nebo nějaké známé, je moc velké.
 
Závislost na alkoholu je pořád ještě poznamenaná představou, že závislí nesou vinu sami, že prostě musí jít pořádně do sebe a vzchopit se. „Nikdo se nerozhodne, že bude nezávislý,“ říká lékař Willenborg. „Stejně jako se nerozhodujete, že si zlomíte nohu. Je opravdu důležité zdůraznit, že závislost na alkoholu je nemoc a žádná slabost charakteru.“

Mohlo by vás zaujímať

Failed to retrieve recommended articles. Please try again.

Redakcia odporúča

Failed to retrieve articles. Please try again.

Najčítanejšie

Failed to retrieve articles. Please try again.