Kultura

Pantomima na podpatcích

Foto: © Die Etage

Berlínská scéna Die Etage existuje již více než 30 let

© Die Etage
Pantomima na podpatcích. © Die Etage

Žádná z oněch pěti žen na pódiu nemluví. Přesto každý v publiku rozumí, o čem hra Flotte Flagge pojednává. Těchto pět mladých umělkyň studuje šestým semestrem pantomimu na pražské Akademii múzických umění (AMU) . Jejich vlastní produkci Flotte Flagge opatřily trefným podtitulem „Pantomima na podpatcích“.

Pět tanečnic z Prahy dovedně vykračuje, tančí a klopýtá přes jeviště berlínské scény Die Etage. Hra se inspirovala příběhem románu Na Plechárně od Johna Steinbecka. Mladé mimky vyprávějí pohybem a gesty život čtyř prostitutek a jejich pasáků. Pro režiséra a učitele Radima Vizváryho je toto hostování spíše domácí hrou: sám totiž několik semestrů na této berlínské scéně vyučoval.

Od svého založení v roce 1981 se Die Etage stalo jedním z nejdůležitějších evropských míst, kde je možno vidět pantomimické umění. Lze tu také získat vzdělání v několika oborech: jako artista/ka, herec/čka nebo tanečník/nice. Název Die Etage (patro) dostalo divadlo díky své poloze: sídlí ve třetím patře staré tovární budovy v Berlíně–Kreuzbergu, kde panuje čilý ruch.

Mezinárodní propojení

Není tomu jinak i v tento páteční večer. Zatímco má hostující soubor z Prahy generálku, po chodbách běhají mladé baletky, studenti herectví se loučí se svými učiteli a první hosté divadla si dopřávají sklenku vína ve zdejší kavárně.

Foto: © Die Etage
Pantomima na podpatcích. © Die Etage

Umělecká škola je rovněž kulturním centrem, které klade velký důraz na mezinárodní spolupráci. To má svou logickou příčinu: její vedoucí a zakladatel, Nils-Zdeněk Kühn udržuje se zahraničím ty nejlepší styky. Tento rodilý Moravák studoval tanec na pražské konzervatoři, potom se naučil umění pantomimy, než odešel na několik let do Spojených států. Nabídka volného místa v Deutsche Oper (Německé opeře) ho v sedmdesátých letech zavála do Berlína.

„Pantomima je jemné umění“

Nils-Zdeněk Kühn, Foto: © Die Etage

„V té době v Německu neexistovalo téměř žádné místo, kde by se pantomima předváděla nebo vyučovala,“ říká Kühn. Zcela jinak je tomu v jeho rodné zemi: Podobně jako ve Francii má pantomima v Česku velkou tradici, zejména ve formě „černého divadla“. Připadá mu „zvláštní“, že pantomima, přestože není výplodem německé duše, dala v Německu vyrůst tolika talentům: téměř všichni velcí mimové vyrostli právě tam. To, že si i přesto pořád mnoho lidí při vyslovení slova „pantomima“ představí výhradně klauny a jejich nemotornost, Kühna zlobí. „Je to jemné umění. Humoreska je jen jedením aspektem z mnoha,“ charakterizuje disciplínu, která dokáže být právě tak i dramatická.

„Neverbální divadlo musí být srozumitelné“

Málokterý jiný současný režisér zná metodu pantomimického vykreslení tragických prvků tak jako Radim Vizváry. Tímto tématem se také zabývá ve své disertační práci. V jeho choreografiích se snoubí vtip s tragédií. „Skutečné umění spočívá v tom, jak jednoduše znázornit komplexní celek, což znamená, že se ona podstata nejdřív vyfiltruje a pak zjednoduší prostřednictvím gest a mimiky. Ještě více než u verbálního divadla platí u neverbálního, že musí být pro diváky srozumitelné.“

Legrace samozřejmě nemusí zůstat stranou. Během představení Flotte Flagge se dostaví téměř všechny možné výbuchy emocí nejen na pódiu. Stejně jak tiše herečky hrají a gestikulují, tak se publikum hlasitě směje, haleká a aplauduje.

Die Etage

Také v publiku po představení pochopíte, co Kühn myslí, když cituje tanečnici Marii Wigman: „Pantomima je jedním krokem k tanci a jedním k činohře. Zasahuje do obou oblastí stejnou měrou a je od nich přijímána a obohacována. Přesto je to samostatný divadelní obor, který není vázán ani slovy, ani tóny a je namířen na lidské tělo a ducha.“

Isabelle Daniel
překlad: Viktor Poštulka

Copyright: Goethe-Institut Praha
září 2012

    Další články k tématu

    Čí je tahle země?
    Vztahovat se k domovině a vlasti najednou není nic trapného, ale je to cool a in. Obojí jsou ale jen slova, pokud je nenaplníme obsahem. „Experty všedního dne“ o svém „češství“ v divadelní inscenaci Fidlovačka aneb Kdo je My?.

    Sex, lišaji a vzkazy od Boha
    Press Space! Drama René Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj se snaží být zároveň hororem, moralitou i břitkou komedii ze života přírodních vědců.

    Noční můra v táboře míru
    Komunistický teror inscenovaný ve stylu béčkových hororů: Divadelní hra Mlčení bobříků vypráví o dívce na jednokorunové minci.

    Vesnické divadlo jako cesta ke kořenům
    Divadelní režisér Vítězslav Větrovec zkoumá integrační sílu pouličního, lidového a kočovného divadla – nejenom ve vesničce Velká Lhota, ale i v Turecku a Maroku.

    Je škoda to vyhodit
    Ve skladu rekvizit Národního divadla má každá věc svůj příběh; nové dostávají v dílně umělou patinu. Skladu šéfuje rekvizitář a malíř Miloš Koutecký.

    Pantomima na podpatcích
    Žádná z oněch pěti žen na pódiu nemluví. Přesto každý v publiku rozumí, o čem hra je.  Těchto pět mladých umělkyň studuje pantomimu na pražské AMU.

    Divadlo fyziky
    Členové „Úžasného divadla fyziky“ jsou jako děti, které rozebírají okolní svět svojí zvědavostí a nenechají žádnou otázku nezodpovězenou. Inspiraci a materiál nachází všude kolem sebe.

    Olomoucká revoluce začala v divadle
    Ivana Plíhalová byla jednou z těch, co stáli v čele sametové revoluce v Olomouci. Herečka Moravského divadla Olomouc se 25 let po revoluci vracela do komunální politiky.

    „Mám rád vyhrabávání kousků“
    Deutsches Theater Berlin je považováno za jedno z nejprogresivnějších současnosti. Ale je dostatečně politické a multikulturní? Rozhovor s hercem Danielem Hoevelsem.   

    Smrt a dívka
    Skladby Franze Schuberta rezonují dodnes - skoro 190 let po jeho smrti. Důkazem je mezinárodní studentský projekt propojující hudbu, zpěv, tanec a divadlo.  

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Smát se všemu navzdory...
    ... to by mohla být jedna z definic humoru. Ale čemu se jeden směje, to je pro jiného trapné nebo třeba i nudné. Důležitou roli hrají v tomto ohledu i kulturní rozdíly. více...

    Má dáti | dal
    Peníze se pro mnoho lidí stávají hodnotou samy o sobě. Jsou peníze dobré či špatné? A kdo o tom rozhoduje? více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...