Život

„Někdy bych ráda potkala sama sebe”

Foto: © Carolin MitullaFoto: © Carolin Mitulla
Niha-Céta předvádí svou ozdobu hlavy, kterou sama vyrobila. Foto: © Carolin Mitulla

Každým rokem, v období svatodušních svátků, se Lipsko zahalí do černé barvy. Festival Wave-Gotik je se svými 20 000 návštěvníky jedním z největších setkání takzvané černé scény v Evropě. Nicole alias Niha, cellistka skupiny Other Day, tam nemohla chybět.

Tmavý make-up, černé oblečení, temná hudba. Je 12 hodin a Nicole, která si pro sebe zvolila pseudonym Niha-Céta, je uprostřed příprav pro zahájení setkání Wave-Gotik. Nervózně pobíhá v karavanu, který si se svým přítelem Sadem půjčili speciálně pro tento víkend. Jiným způsobem by se ani všechny potřeby jako nádobí, zvukotechnika nebo různé oblečení převézt nedaly. I gothici, jak se příslušníkům této subkultury říká, potřebují někdy trochu pohodlí.


Niha stojí před zrcadlem v úzké koupelničce karavanu a maluje se. Nejdříve si černou linkou zvýrazní pravé obočí. Následují oční stíny, ozdobné kamínky, falešné řasy a nakonec neméně důležité: nápadné kontaktní čočky. Niha je maximálně soustředěná a každý její pohyb ruky je na milimetr přesný, přestože v maličké koupelnové kabině se skoro nedá pohnout. Ale Niha, původem z Norimberka, je už zvyklá. Do role gotičky se stylizuje pravidelně a pokaždé velmi pečlivě.

Niha-Céta při různých fázích procesu líčení. © Carolin Mitulla

První seznámení

Nadšení pro černou scénu, která se zrodila z hnutí punk a new-wave, v sobě Niha objevila už ve třinácti letech. Přes své známé a typicky temnou hudbu se pak k této subkultuře sama přidala. V současnosti je sama členkou jedné z kapel černé scény. Když kapela Other Day v roce 2007 hledala přes hudební školu v Norimberku cellistku, našli Nihu, která tam tehdy sama studovala hru na cello. Kapela svou hudbu popisuje jako „zhudebněnou poesii“, jedná se o elektronické beaty s německými texty, podkreslené těžkými tóny cella.

Kapela Other Day vystoupila na lipském setkání Wave-Gotik již popáté, Niha tu jako cellistka byla už dvakrát. Tentokrát hrají ve skalním sklepě. Outfity jsou nedílnou součástí celkové image kapely i celého hudebního žánru. Cellistka Niha se ale obléká a maluje tak zdlouhavě a pečlivě především proto, že ji to jednoduše baví. Miluje specifický vzhled gotiků, možnost být svá, sama něco vytvářet a projevovat se. Černá scéna se ale vyznačuje především tím, že se její zastánci zabývají filozofickými a neoreligiózními tématy, nebo tématy, které běžná společnost vnímá jako negativní a tabuizované.

V běžném životě se Niha obléká podstatně méně nápadně. Make-up používá pouze sporadicky a to ještě poměrně minimalisticky. Rozhodně malováním netráví 20 minut.

„Nestojím o to se ráno dvě hodiny malovat, než půjdu koupit chleba. Přesto nemám pocit, že bych tím pádem byla mín gotic nebo sama sebou. Jsou to jednoduše jen mé rozdílné tváře. Někdy se projevuji více tak, jindy zase onak.“

Ovšem její dredy a operativně zašpičatěné uši jsou jejími stálými společníky. Gotičkou, nebo taky elfkou, jak se sama označuje, zůstává tak jako tak - na festivalech, na jevišti anebo právě i v běžném životě. Na hloupé řeči už nereaguje a na maloměstě, kde žije, si už na její vzezření zvykli. Jen pokud ji zvědaví lidé příliš okukují, ukáže na ně demonstrativně prstem.

Niha-Céta a její reakce na předsudky vůči gotikům. © Carolin Mitulla

Vidět a být viděn

Jsou tři hodiny odpoledne a přípravy už jsou u konce. Outfit Niha volí podle nálady a podle toho, co ten den má v plánu. Dnes to bude krátká sukně, vzorované punčochy a halenku s dlouhým rukávem s impozantním límcem, k tomu síťované rukavičky. Boty dnes nemá nijak zvlášť vysoké. Nejnápadnější je její dekorace na hlavě, kterou sama navrhla a vyrobila.

„Za tento outfit jsem zaplatila asi 250 euro. To je ještě poměrně málo. Jsou tu lidé, jejichž oblečení stojí i 1 000 euro nebo víc. Přesto si ho na sebe verou jen jednou. Začíná se to podobat skutečnému závodění - výše, kratčeji, dále. Být v tomhle davu nápadný dá fakt práci. Mně je to ale jedno. Sukně si klidně obleču i dvakrát!“

Niha i Sad jsou nyní připraveni setkat se s podobně smýšlejícími lidmi. Chystají se na páteční „neoromantický piknik“ v Parku Kláry Zetkinové ve středu Lipska, což bývá vrchol setkání gotiků.

Odpoledne zde natrefí barokní postavy na neoromantiky a lidé v kostýmech na přihlížející. Všichni míří do parku, aby viděli nebo byli viděni, aby navazovali kontakty nebo prostě jen ze zvědavosti. Dominující barvou je černá. Přestože se tu na malém prostoru pohybuje spousta lidí, vládne tu uvolněná atmosféra.

Niha a Sad vystupují i přes všechno černé oblečení z davu. Silný kontrast mezi tmavým oblečením, bíle namalovanou kůží a světlými kontaktními čočkami je něčím ojedinělý. Kvůli jedinečnému charisma Nihu žádají o společnou fotografii jak fanoušci, tak zvědavci i ostatní gotikové. Každý úsměv je perfektní. Niha přesně ví, jak se hýbat, aby před kamerou působila dokonale.


Láska v černém

Cellistku a zpěváka začnou poznávat jejich fanoušci, přestože se základna posluchačů kapely Other Day s necelými 2 500 následovateli na Facebooku nachází teprve ve fázi růstu. Jedna 19-letá fanynka se v okamžiku, kdy se smí s oběma interprety vyfotit a dávají jí autogram, celá roztřese nadšením. Bělovlasná Niha už je na pozornost lidí zvenčí. Každý, kdo se slušně zeptá, se s ní smí vyfotit. Cvakání foťáků bez dovolení je podle ní ale bezohledné, především, když zrovna jí. „Při jedení nikdo nevypadá dobře. A proč vlastně? Vždycky přitom vypadáte jako první člověk, který objevil jídlo!“

To, že je Sadova přítelkyně častěji středem pozornosti, pro něj žádný problém nepředstavuje. Přeje jí to. Oba se poznali díky kapele a od roku 2010 tvoří pár. Osobní a umělecký život nijak neoddělují, protože hudba je jednou z věcí, která je spojuje.

„Uměla bych si představit vztah s ‚negotikem‘, kdyby rozuměl mé vášni a akceptoval ji. Kvůli odlišným okruhům přátel a jinému hudebnímu vkusu bychom to ale nejspíš měli těžší”, podotýká Niha. Nejpozději při klasické svatbě by se mohly objevit problémy: „V nudných šatech z běžné kolekce bych se rozhodně nevdávala! Pokud vůbec, tak bych na sobě musela mít jedinečný model plný fantazie. A celé bychom to pojali jako několikadenní ulítlou párty! Ale konec konců jsem tak málo romantická, že bych se vdávala jen kvůli výhodnějším daním nebo kvůli zajištění. Abych byla spokojená, nebo měla pocit, že žiju dobrý život, k tomu nutně prstýnek nepotřebuju.“

Mapa míst, kde se festival koná

Plán B

Je načase přemístit se společně na lipské výstaviště Agra, což je rozlehlý areál, který byl v dobách NDR postaven pro zemědělské výstavy.

Později večer má koncert jedna z Nižiných nejoblíbenějších kapel. Po krátké mezizastávce v karavanu, kde si vymění boty, sundá z hlavy ozdobu a upraví si make-up, odchází do protilehlé haly. Ta je už slušně zaplněná. Vzduch se ani nehne, je příliš světlo a příliš teplo, ale okamžitě, jakmile zazní první tóny, Niha nahodí úsměv a rozpohybuje se do rytmu hudby. „Bývá to nejlepších pět dnů v roce. Potkáš se se svými přáteli, seš mezi lidmi, co smýšlí podobně, a můžeš se pořádně vyřádit, co se vzhledu týče!”


Později, ke konci dne, v mase lidí v černém a za poslechu melancholické hudby se Niha zamyslí: „Někdy bych ráda potkala sama sebe, kdybych se nestala gotičkou.” Plán B pro normální život má ale každopádně připravený – nejpozději v padesáti se chce stát pekařkou a prodávat vlastnoručně dělané cupcaky na malém městě, kde žije.

Carolin Mitulla
překlad: Lenka Waisová

Copyright:Goethe-Institut e.V.
květen 2016
odkazy k tématu

Další články k tématu

Proti perfekcionistickému teroru
Správné proporce a hezká tvář Dela Keense nudí. Jeho modelingová agentura Misfit Models sídlící v Berlíně hledá ty, co vypadají nezvykle. Proč jsou tito outsideři dnes více žádaní než dříve?  

Krásně ošklivý
Jsem taková ošklivá tlama, říká o sobě Björn. To sedí, říká spousta lidí v jeho okolí. Björn je však se svou „ošklivou“ vizáží smířený. A dopracoval se navíc k velice uvážlivému postoji ke kráse.

Brutálně krásné
Krev, kov a jehly: „body modifikation“ není nic pro slabé nervy a pohybuje se na hranici mezi tabu a fascinací.

Dějiny kultury ve 100 vteřinách
Online seriál 100 Years of Beauty neukazuje jen mezinárodní beauty trendy posledního století, ale zároveň je malým úvodem do dějin kultury.

Vousy jsou passé, ať žijí vousy!
Někdo tvrdí, že vousy jsou už out, zatímco jiní teprve nyní zaznamenali, že velkoměsta jsou náhle plná hipsterů s plnovousem. Ale kdo vlastně určuje, co je trendy?

Vrásky na odiv
V reklamách kosmetických a oděvních značek čím dál častěji vystupují na ženy přes šedesátku. Překračují se tak tabu ohledně nepřirozeně krásných bárbín nebo je to spíš cynický marketingový krok?

Potetované babičky a dědečci
Až nám bude sedmdesát, všichni budeme mít potetované ochablé maso, je si Daniel Gabčo (32) jistý. Momentálně profituje se svým studiem TataTattoo v Olomouci z neutuchajícího zájem o zdobení těl.

„Někdy bych ráda potkala sama sebe”
Festival Wave-Gotik v Lipsku je jedním z největších setkání takzvané černé scény v Evropě. Nicole alias Niha, cellistka skupiny Other Day, tam nemohla chybět.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...