Kultura

Rok před svou smrtí se německý dramatik Georg Büchner pustil do psaní divadelní hry inspirované skutečným kriminálním případem – muž ze žárlivosti ubodá svou milou. Büchner si z reality vypůjčil i jméno Vojcek, stačilo přidat ještě několik dalších historicky věrných poznámek o experimentech s hrachovou kaší na vojácích, a kompletní drama by bývalo bylo na světě. Kdyby byl Büchner v únoru 1837 nezemřel na tyfus. I když zůstal Vojcek jen ve formě neseřazených fragmentů, uchází se o pozornost publika i ve století jednadvacátém.

Na jednom z vinohradských dvorů sídlí Divadlo D21. Od roku 2012 je samostatným nezávislým divadlem, které navázalo na dlouholeté působení Malého Vinohradského divadla. Divadlo disponuje dvěma sály – menší Zrcadlovkou o kapacitě 60 míst a polovinu větší Pyramidou, kde se rozhodli inscenovat Vojcka.

Nedokončenost Büchnerova textu tvůrci považují za přednost. Umělecký šéf vinohradské scény a zároveň režisér Jiří Ondra se s textem poprvé setkal při svých studiích na DAMU. Už tehdy mu učaroval fakt, že bez jasného a srozumitelného inscenačního klíče se do práce na realizace této hry nelze vůbec pustit. Zároveň ho fascinuje nadčasovost příběhu, který dokázal nastínit a předpovědět mnoho historických událostí a konfliktů ze století dvacátého. Proto se rozhodl Vojcka zařadit do programu pro základní a střední školy. Podle ředitelky divadla Hany Mathauserové tvoří Büchnerova hra základní pilíř jejich letošní dramaturgie: „Mottem naší sezóny 2015/2016 a společným jmenovatelem letošních tří premiér je spojení ,bez střechy a bez zákona‘. Zabýváme se postavami, které se dostanou ve společnosti na místo, kde by se z vlastní vůle octnout nechtěly.“ Součástí tohoto dramaturgického plánu je adaptace Vánoční koledy Charlese Dickense a autorský text Knoflíček Jiřího Ondry, který je s D21 neodmyslitelně spjat autorsky i režisérsky.

Projekt ve smyslu experiment, lékařský i sociální

Herci a spolupracovníci Divadla D21 v čele s Michalem Dudkem coby Vojckem zkoumají v nejnovější inscenaci otázku, do jaké míry je člověk předurčen svým okolím, do jaké míry si může za své problémy sám. Hlavní postava se pohybuje jako pingpongový míček mezi ostatními. A tomuto principu je podřízeno i řazení scén. Lidé kolem Vojcka jím úmyslně manipulují především fyzicky – lékařské experimenty z doby vzniku dramatu zahrnovaly úpravu jídelníčku vojáků. Za vidinou úspory na stravě podstoupili někteří muži v uniformě dietu, kdy jim nebylo po tři měsíce podáváno nic než hrachová kaše. Výsledkem byly halucinace a otravy. Tématem inscenace je ale také manipulace psychická, která vychází z Vojckovy neschopnosti se do společnosti začlenit. Přichází nakonec o všechny lidské hodnoty, včetně té nejvyšší – vztahu se svou Marií a dítětem.

Tvůrcům z D21 se nedá zapřít angažovanost a odhodlání věnovat se společenským tématům s přesahem k politice. Na jejich repertoáru najdeme mimo jiné Havlovu Audienci, adaptaci Orwellova románu 1984 nebo inscenaci Fuks, která prostřednictvím příběhu stárnoucího spisovatele tematizuje i dobu komunistické nesvobody.

Vojcek se v D21 stává projektem mocných. Jiří Ondra postavy umístil do jednoho hangáru nebo skleníku, kde z nudy vzniká krutá hra. Kterou můžeme podle režiséra označit také za politickou: „V našem čtení Büchnerova textu nic takového jako ,rovné příležitosti‘ neexistuje. Sociální nůžky jsou zeširoka rozevřené a přes veškerou snahu s tím znevýhodněné individuum nemůže nic udělat.“ Dramaturgicky ke vzniku inscenace přispěl také herec Hasan Zahirović, který do své práce zahrnul i své vlastní zkušenosti z válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii: „Ve válce se u každého člověka ukáže to nelidské, co má v sobě. Nemá peníze, ale má pušku a moc. Žádná válka nemá pravidla. Musím potvrdit, že i když Büchner Vojcka psal před dvěma sty lety, já ve válce v Bosně zažil každou jeho větu.“ Zahirović poukazuje na hrůzu, která vyvstává hlavně po ukončení ozbrojeného konfliktu. A je přesvědčený o tom, že se historie bude s každou další válkou opakovat.

Divadlo D21 Vojcka zařazuje do projektu, v němž navazuje spolupráci se školami i nad rámec divadelního představení. Konají se diskuse a setkání s tvůrci, které mají za úkol vtáhnout k tématu také učitele. Na 180 let starém textu Büchnerova Vojcka chtějí poukázat na nehasnoucí společenský tlak, kterému jako individuality musíme čelit i v roce 2016. Slovy ředitelky divadla Hany Mathauserové je to v každém z nás: „Je jen otázkou, jak se tomuto sociálnímu stresu dokážeme bránit. Mluvím například o podléhání reklamě, o rozhodování ženy mezi kariérou a dítětem. Často upřednostňujeme peníze před životem podle našeho morálního představení. Jsme v tom namočení všichni – někdo to zvládá líp, někdo hůř.“