Kultura

Vojcek a rovné příležitosti?

Foto: © Divadlo D21Foto: © Divadlo D21
Michal Dudek jako Vojcek v divadle D21, Foto: © Divadlo D21

Můžeme si za své problémy sami? Do jaké míry nás předurčuje naše okolí a společnost? Tyto otázky v nejnovější adaptaci Büchnerova textu zkoumá pražské Divadlo D21 v inscenaci „Projekt Vojcek“.

Rok před svou smrtí se německý dramatik Georg Büchner pustil do psaní divadelní hry inspirované skutečným kriminálním případem – muž ze žárlivosti ubodá svou milou. Büchner si z reality vypůjčil i jméno Vojcek, stačilo přidat ještě několik dalších historicky věrných poznámek o experimentech s hrachovou kaší na vojácích, a kompletní drama by bývalo bylo na světě. Kdyby byl Büchner v únoru 1837 nezemřel na tyfus. I když zůstal Vojcek jen ve formě neseřazených fragmentů, uchází se o pozornost publika i ve století jednadvacátém.

Na jednom z vinohradských dvorů sídlí Divadlo D21. Od roku 2012 je samostatným nezávislým divadlem, které navázalo na dlouholeté působení Malého Vinohradského divadla. Divadlo disponuje dvěma sály – menší Zrcadlovkou o kapacitě 60 míst a polovinu větší Pyramidou, kde se rozhodli inscenovat Vojcka.

Nedokončenost Büchnerova textu tvůrci považují za přednost. Umělecký šéf vinohradské scény a zároveň režisér Jiří Ondra se s textem poprvé setkal při svých studiích na DAMU. Už tehdy mu učaroval fakt, že bez jasného a srozumitelného inscenačního klíče se do práce na realizace této hry nelze vůbec pustit. Zároveň ho fascinuje nadčasovost příběhu, který dokázal nastínit a předpovědět mnoho historických událostí a konfliktů ze století dvacátého. Proto se rozhodl Vojcka zařadit do programu pro základní a střední školy. Podle ředitelky divadla Hany Mathauserové tvoří Büchnerova hra základní pilíř jejich letošní dramaturgie: „Mottem naší sezóny 2015/2016 a společným jmenovatelem letošních tří premiér je spojení ,bez střechy a bez zákona‘. Zabýváme se postavami, které se dostanou ve společnosti na místo, kde by se z vlastní vůle octnout nechtěly.“ Součástí tohoto dramaturgického plánu je adaptace Vánoční koledy Charlese Dickense a autorský text Knoflíček Jiřího Ondry, který je s D21 neodmyslitelně spjat autorsky i režisérsky.

Foto: © Divadlo D21
Michal Dudek jako Vojcek, Petr Pochop jako Hejtman, Hasan Zahirović jako Lékař, Foto: © Divadlo D21

Projekt ve smyslu experiment, lékařský i sociální

Herci a spolupracovníci Divadla D21 v čele s Michalem Dudkem coby Vojckem zkoumají v nejnovější inscenaci otázku, do jaké míry je člověk předurčen svým okolím, do jaké míry si může za své problémy sám. Hlavní postava se pohybuje jako pingpongový míček mezi ostatními. A tomuto principu je podřízeno i řazení scén. Lidé kolem Vojcka jím úmyslně manipulují především fyzicky – lékařské experimenty z doby vzniku dramatu zahrnovaly úpravu jídelníčku vojáků. Za vidinou úspory na stravě podstoupili někteří muži v uniformě dietu, kdy jim nebylo po tři měsíce podáváno nic než hrachová kaše. Výsledkem byly halucinace a otravy. Tématem inscenace je ale také manipulace psychická, která vychází z Vojckovy neschopnosti se do společnosti začlenit. Přichází nakonec o všechny lidské hodnoty, včetně té nejvyšší – vztahu se svou Marií a dítětem.

Tvůrcům z D21 se nedá zapřít angažovanost a odhodlání věnovat se společenským tématům s přesahem k politice. Na jejich repertoáru najdeme mimo jiné Havlovu Audienci, adaptaci Orwellova románu 1984 nebo inscenaci Fuks, která prostřednictvím příběhu stárnoucího spisovatele tematizuje i dobu komunistické nesvobody.

Vojcek se v D21 stává projektem mocných. Jiří Ondra postavy umístil do jednoho hangáru nebo skleníku, kde z nudy vzniká krutá hra. Kterou můžeme podle režiséra označit také za politickou: „V našem čtení Büchnerova textu nic takového jako ,rovné příležitosti‘ neexistuje. Sociální nůžky jsou zeširoka rozevřené a přes veškerou snahu s tím znevýhodněné individuum nemůže nic udělat.“ Dramaturgicky ke vzniku inscenace přispěl také herec Hasan Zahirović, který do své práce zahrnul i své vlastní zkušenosti z válečného konfliktu v bývalé Jugoslávii: „Ve válce se u každého člověka ukáže to nelidské, co má v sobě. Nemá peníze, ale má pušku a moc. Žádná válka nemá pravidla. Musím potvrdit, že i když Büchner Vojcka psal před dvěma sty lety, já ve válce v Bosně zažil každou jeho větu.“ Zahirović poukazuje na hrůzu, která vyvstává hlavně po ukončení ozbrojeného konfliktu. A je přesvědčený o tom, že se historie bude s každou další válkou opakovat.

Divadlo D21 Vojcka zařazuje do projektu, v němž navazuje spolupráci se školami i nad rámec divadelního představení. Konají se diskuse a setkání s tvůrci, které mají za úkol vtáhnout k tématu také učitele. Na 180 let starém textu Büchnerova Vojcka chtějí poukázat na nehasnoucí společenský tlak, kterému jako individuality musíme čelit i v roce 2016. Slovy ředitelky divadla Hany Mathauserové je to v každém z nás: „Je jen otázkou, jak se tomuto sociálnímu stresu dokážeme bránit. Mluvím například o podléhání reklamě, o rozhodování ženy mezi kariérou a dítětem. Často upřednostňujeme peníze před životem podle našeho morálního představení. Jsme v tom namočení všichni – někdo to zvládá líp, někdo hůř.“

Karel Kratochvíl

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
březen 2016
odkazy k tématu

Divadlo D21

Divadlo D21 dříve vystupovalo pod názvem Malé vinohradské divadlo. D21 je malou scénou nacházející se nedaleko pražského náměstí Míru (Záhřebská 21, odtud i název). Na programu najdeme kromě klasických dramatických textů nebo adaptací i výsledky autorské tvorby a projektů. Soustředí se také na práci s mladým publikem. Nejmenší se snaží oslovovat současnými pohádkami a obrazivým podáním pohádek klasických. Divadlo D21 ročně připraví tři až čtyři premiéry. Vojcek je druhou v sezóně 2015/2016.

Další články k tématu

Čí je tahle země?
Vztahovat se k domovině a vlasti najednou není nic trapného, ale je to cool a in. Obojí jsou ale jen slova, pokud je nenaplníme obsahem. „Experty všedního dne“ o svém „češství“ v divadelní inscenaci Fidlovačka aneb Kdo je My?.

Sex, lišaji a vzkazy od Boha
Press Space! Drama René Levínského Dotkni se vesmíru a pokračuj se snaží být zároveň hororem, moralitou i břitkou komedii ze života přírodních vědců.

Noční můra v táboře míru
Komunistický teror inscenovaný ve stylu béčkových hororů: Divadelní hra Mlčení bobříků vypráví o dívce na jednokorunové minci.

Vesnické divadlo jako cesta ke kořenům
Divadelní režisér Vítězslav Větrovec zkoumá integrační sílu pouličního, lidového a kočovného divadla – nejenom ve vesničce Velká Lhota, ale i v Turecku a Maroku.

Je škoda to vyhodit
Ve skladu rekvizit Národního divadla má každá věc svůj příběh; nové dostávají v dílně umělou patinu. Skladu šéfuje rekvizitář a malíř Miloš Koutecký.

Pantomima na podpatcích
Žádná z oněch pěti žen na pódiu nemluví. Přesto každý v publiku rozumí, o čem hra je.  Těchto pět mladých umělkyň studuje pantomimu na pražské AMU.

Divadlo fyziky
Členové „Úžasného divadla fyziky“ jsou jako děti, které rozebírají okolní svět svojí zvědavostí a nenechají žádnou otázku nezodpovězenou. Inspiraci a materiál nachází všude kolem sebe.

Olomoucká revoluce začala v divadle
Ivana Plíhalová byla jednou z těch, co stáli v čele sametové revoluce v Olomouci. Herečka Moravského divadla Olomouc se 25 let po revoluci vracela do komunální politiky.

„Mám rád vyhrabávání kousků“
Deutsches Theater Berlin je považováno za jedno z nejprogresivnějších současnosti. Ale je dostatečně politické a multikulturní? Rozhovor s hercem Danielem Hoevelsem.   

Smrt a dívka
Skladby Franze Schuberta rezonují dodnes - skoro 190 let po jeho smrti. Důkazem je mezinárodní studentský projekt propojující hudbu, zpěv, tanec a divadlo.  

Témata jádu

Až po uši
Hlasy, tóny, zvuky. Příjemné i nepříjemné. Takové, které (pro nás) něco znamenají, a takové, které jsou jen zvukem sami o sobě. Takové, co vycházejí zvenčí, ale samozřejmě i takové, které vydáváme my sami. Ať už to umíme, chceme nebo musíme: natahovat uši se vyplatí. více...

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...