Kultura

„Nechtěli jsme další milý český film“

Foto: © Menandros & ThaïsFoto: © Menandros & Thaïs
Po bitvě. Scéna z filmu „Menandros und Thaïs“, Foto: © Menandros & Thaïs

Tvůrci hraného filmu „Menandros a Thaïs“ neměli lehký úkol: chtěli vytvořit nový žánr. Výsledkem je „experimentální sandálovo-milostná akční roadmovie, inspirovaná špagetovým westernem 60. a 70. let. Tak alespoň záměr tvůrců popisuje Anna Tydlitátová, 24letá studentka pražské FAMU, která je producentka a produkční filmu, který vznikl s velmi malým rozpočtem. Jak se něco takového dělá? „Chce to spoustu trpělivosti – a dobré kamarády,“ popisuje Anna.

Film začíná jako antické drama: Thaïs během svatby s Menandrem (Jakub Gottwald) unesou piráti. Menandros se ji vydává hledat, z čehož se stává dobrodružná odysea, na níž zažívá skurilní i neskutečné nástrahy. V tom spočívá předloha filmu, jíž byl stejnojmenný román rakousko-českého spisovatele a klasického filologa Ondřeje Cikána. On sám se na zfilmování podílel vydatnou mírou, a sice jako spolurežisér a autor scénáře.

Kdyby zůstalo u klasických předloh, z nichž Cikánův román vychází – nikdy by tento experimentální film nevznikl. Děj se začne odvíjet velmi nečekaně. Menandros, kterého si zahrál Jakub Gottwald, známý ze seriálu Ordinace v růžové zahradě, se během svého putování promění v krvelačnou obludu, jeho koni narostou křídla, čarodějnice jej zaslíbí jiné ženě, král Xerxes ho zbaví mužnosti, ale přesto na konci vše dopadne šťastně … a jak to celé skončí, samozřejmě nemůžeme prozradit.

Foto: © Soukromý archiv
Producentka filmu „Menandros a Thaïs“ Anna Tydlitátová a spolurežisér Ondřej Cikán (vpravo) na pražském Febiofestu, Foto: © Soukromý archiv

Absurdní a experimentální

„Chápu, že se film nelíbí každému,“ říká Anna. „Nezapadá do žádné kolonky. Na jednu stranu má film profesionální střih a skvělou kameru, hlavní role jsme obsadili talentovanými herci. Ale děj je absurdní, velmi experimentální a profesionály navíc často doplňují neherci. Obvyklé parametry kritiky zde nejdou snadno aplikovat. Experimentální film v délce běžného hraného filmu v normálním kině – to je pro většinu diváků zatím náročné.“ Po premiéře na pražském Febiofestu si tým mladých filmařů vyslechl „extrémně různorodé reakce“. „A z toho máme právě radost. Mám radost, že jsme vytvořili experiment, ne další milý český film,“ říká Anna.

„Nikoli low budget, ale no budget“

Čtyři roky trvalo, než se film dostal do distribuce. Sice na tu dobu tvůrci dostali materiální podporu – mimo jiné od Českého filmového fondu a nezávislé produkční firmy Nutprodukce, kde Anna nyní pracuje jako „junior producer“. Přesto peněz bylo vždycky málo. „Nebyl to nízkorozpočtový film, ale spíše film bez rozpočtu,“ říká producentka. Během natáčení a stříhání všichni pracovali bez nároku na honorář,“ popisuje Anna.

Motivaci týmu nulový rozpočet ale nijak neovlivnil. „Všichni jsme film chtěli dokončit. Nešlo nám o peníze, ale o všechnu tu energii, kterou jsme do tvůrčího procesu investovali.“ Jako klíč k úspěchu Anna jmenuje spoustu dobrých kamarádských vztahů, díky kterým tým dobře spolupracoval: Anna, režisér Antonín Šilar a spolurežisér Ondřej Cikán spolu v minulosti už pracovali na jiných projektech.

„Na konci jsem byla ráda, že se nikdo neutopil“

„Natáčení bylo náročné především v okamžicích, kdy někdo z týmu šel až na hranice svých fyzických možností. „Kvůli některým scénám herce museli běhat ve sněhu v kostýmech sestávajících z kraťasů, antické sukénky a sandálů. Taky jsme točili pod vodou, a to po tři noci, abychom ušetřili. Nakonec jsem byla ráda, že se nikdo neutopil.“

Jako producentka je Anna zodpovědná nejen za finanční stránku věci a komunikaci se sponzory a partnery, ale také za všechny praktické otázky produkce filmu. To může být třeba i spontánní shánění statistů. „Natáčeli jsme v předhůří Alp a v Alpách, celkem dvanáct natáčecích dnů. Den před natáčením veliké bitvy jsme já a Ondřej chodili po hospodách nejbližší vesnice a ptali lidi, jestli nemají chuť si zahrát jakostatisti v našem filmu.“ Nakonec si ve filmu Menandros a Thaïs tímto způsobem zahrálo asi 300 lidí.

Statisti jsou absurdní stejně jako film samotný

Spolupráce s dobrovolnými statisty na místě patřila pro Annu a zbytek týmu k vrcholům natáčení. „Pokaždé to bylo výjimečné setkání,“ vypráví Anna a směje se „Nejvtipnější bylo, když jsme natáčeli v rakouských Alpách a najednou dorazila skupina husarů.Byli to chlapi kolem šedesátky, kteří trvali na tom, že si zahrají v našem filmu – v těch svých kostýmech a s divnými klobouky. Samozřejmě jsme souhlasili. Při stříhání filmu jsme bohužel zjistili, že scéna s husary je dokonce i na náš vkus příliš absurdní a rozhodli se ji vystřihnout. Ale těmhle velmi odvážným mužům jsme alespoň poděkovali v závěrečných titulcích.“


Od hraného filmu k dokumentu

„Práce na tomhle filmu pro mě byla velká škola,“ popisuje Anna pár týdnů před premiérou, která proběhne v pražském Kině Pilotů. Od hraných filmů si nyní chvilku odpočine. Jako junior producer společnosti Nutprodukce v současné době pracuje na dokumentárním projektu.

„Dokumentární filmy a veřejnoprávní média mě teď lákají nejvíc.“ To prý souvisí i s tím, že jako filmařka cítí zodpovědnost analyzovat a rozkrývat politický a mediální vývoj. Aktuální politická atmosféra v Česku ji totiž značně zneklidňuje. „Za migrační politiku naší vlády se velmi stydím. Doufám, že jako studentka filmu a mladá filmařka můžu smysluplně přispět k tomu, aby ti, kdo hledají v Čechách ochranu a azyl, je tu skutečně našli. Nejvíc bych si ovšem přála, aby se společenská debata posunula do informovanější a kultivovanější roviny. Na to si ale nejspíš budeme muset počkat a zapracovat na tom.“

V kinech:

Praha: denně 28.4. – 4.5. 2016, Kino Pilotů, Donská 19, Praha 10, www.kinopilotu.cz
Vídeň: 2.6. a denně 4.6. – 8.6. 2016, Burgkino, Opernring 19, 1010 Vídeň, www.burgkino.at
překlad: Tereza Semotamová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
duben 2016
odkazy k tématu

Další články k tématu

Kouzlení se lvy
Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

Manželství po 35 letech
Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

Oscar pro Toniho?
Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

„Nechtěli jsme další milý český film“
Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

Co se stane, když se Hitler vrátí?
Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

Zabít Baarovou doslovností
V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

Ztraceni v Mnichově
Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

Shořet kvůli svobodě
Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

This Ain‘t California
Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

Marisa a její boj
Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...