Kultura

Kouzlení se lvy

Filmstill aus „Masaryk“, © BioscopFilmstill aus „Masaryk“, © Bioscop
Karel Roden jako Jan Masaryk

Nový český film „Masaryk“ vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

Jan Masaryk byl muž s kontroverzním životem i úmrtím. Byl znám svou vyhrocenou dvojí povahou – na jednu stranu skromný, uzavřený člověk a československý diplomat, na stranu druhou bohém a milovník žen. Jeho tělo bylo nalezeno v roce 1948 pod okny Černínského paláce v Praze, kde měl jako poválečný ministr zahraničí Československa svou kancelář. Dodnes se neví, zdali čin spáchal sám nebo mu k tomu „pomohli“ soudruzi z Komunistické strany Československa, kteří se právě dravě dostávali k moci.

Jde-li nějaký český film do zahraničí, víte jistě, že máte tři možnosti se trefit, o čem asi tak bude. První možností je meziválečné období končící mnichovskou „zradou“, následuje nacistická okupace. A třetí možností je samozřejmě nástup komunistů či tvrdá normalizace. My Češi si musíme být zkrátka jisti, že někoho na západ od Karlsbadu zajímají naše modřiny, za které můžou historické zvraty 20. století. Co se týče filmu Masaryk, tak pokud jste tipovali na první možnost (ten zatracený Mnichov), máte bod. Téma smlouvy, která zapříčinila pád českého pohraničí do Hitlerovy náruči, se celým filmem prolíná od začátku do konce.

Podle skutečné události?

Do svého díla převedl režisér Julius Ševčík zkušenosti ze zámoří. Sám uvedl v rozhovoru, že mu ve filmu jde především o napětí emocí a líbivost, ať už jde o herectví, samotný obraz a střih či doprovodnou hudbu. Po režijní stránce – splněno. Film ve vypjatých scénách vytváří silný emoční nátlak pomoci všech zmíněných prvků, nejvíce z nich pak tvoří samotná výprava, která je oproti jiným českým filmů z minulých let opravdu dotažená k dokonalosti a jsou na ní vidět jak práce, tak peníze. Rozpočet filmu se pohyboval kolem dvou milionu eur, což je na české podmínky nadprůměrné číslo.

Hned v prvním titulku se píše to známé slovní spojení, které nás má informovat, že vše, co na plátně uvidíme, je historicky podložené a pravdivé, takže má film vlastně tu edukativní funkci, oslňující historii reflektorem tak přesně, že není možné, aby žák na druhý den pohořel u zkoušky z dějepisu.

K co nejbližšímu seznámení s osobností Jana Masaryka ale tvůrci zasadili do děje (i přes úvodní titulek) klišovitý konstrukt s psychiatrem v Americe, u kterého se zkrachovalý diplomat snaží krátce po Mnichovu vyléčit.

Podle historických zdrojů se Masaryk v podobné léčebně opravdu léčil, avšak o 25 let dříve. Filmaři tak titulek o skutečných událostech krátce po otevření opony popřeli. Osobně nemám problém s formou domyšlené postzpovědi, pravidelně střídající reálný děj, která divákovi objasňuje a dovysvětluje motivy a chování hlavního hrdiny, aniž by násilně vstupovala do toho, co se skutečně odehrálo. Avšak podle skutečných událostí to není. Tečka.


Hymna a moře

V prvním obraze sledujeme známého herce Karla Rodena, který se chopil role Jana Masaryka, hrajícího na klavír českou hymnu za doprovodu rozbouřeného moře. Z Británie pak odjíždí do Prahy, kde se účastní bujarého večírku. Opicí a drogami zmožený naslouchá na druhý den pravděpodobně posledním slovům svého nemocného otce, jehož smrt zasáhla v neklidné době celý národ. Tehdy řeší Československo dlouhodobý problém se třemi miliony sudetských Němců, kteří po staletí žili s Čechy v míru, avšak nyní se hlásí o svou příslušnost k říši. Masaryk tedy odjíždí do Londýna, kde se má pokusit lobbovat za to, aby Hitlerově Německu nebyl podstoupen ani kousek československého území.

Setkává se s ignorancí ze strany jak britského premiéra Nevilla Chamberlaina, tak francouzského ministra zahraničí Édouarda Daladiera, kteří se bojí, že by zásahem proti Německu přišel na řadu další světový konflikt. S francouzským diplomatem se u nelegálního zápasu boxu sází, kdo vyhraje. „Vyhraje ten druhý, je rychlejší," říká Masaryk, sázku vyhrává – a je to metafora k francouzskému zdrženlivému postoji k Německu, který se podílel na úspěchu nacistů v Evropě.

Nakonec to vypadá, že se mu přece jen leccos vyjednat daří, avšak - tak to vnímá Masaryk - dostává ránu do zad přímo z domova, který před hrozbou válečného konfliktu rovněž ustupuje a Sudety rázem patří Německu bez jediného výstřelu.

To vše průběžně doprovází fiktivní scény z psychiatrické léčebny v Americe, kde si Masaryk podezřele zapaluje cigaretu na okenní římse a tvůrci tak předznamenávají, že s tou jeho smrtí o deset let později je to přece jen sporné.

Učebnice formou dialogu

Film je řemeslně dobře natočený a diváka baví, až na dva základní a dle mého názoru rozhodující nezvládnuté faktory. Tím prvním je krásná dobová hudba, která prakticky nezná konce a je s ní nakládáno jako s hadrem připraveným na vyždímání, čímž se stává otravnou, zkrátka přehnaně nadužívanou.

Nezvládnutým prvkem ve filmu jsou dialogy. Tak trochu to vypadá, jako by si scenárista vytáhl několik odstavců z Wikipedie a věty rozdělil mezi hlavní postavy. Divák se dovídá jen a pouze buď známé historické pravdy nebo jednoduchá klišovitá moudra, křečovitě vložená kamkoliv, kde není co říct (nebo zrovna nehraje hudba). Takto špatně napsané, strohé a neživotné dialogy ubírají filmu bohužel ze všeho nejvíce.

Jak již zaznělo, film se stal nejúspěšnějším filmem co do historie předávání Českého lva. Došlo zde však ke kontroverznímu tahu distributora, který využil loňské nízké konkurence a film uvedl v kinech pro uzavřenou společnost již týden před koncem roku 2016, aby se mohl ucházet o ceny. Film tak s nadhledem pobral vše, co se dalo, aniž by jej před předáváním mohla vidět veřejnost.

Je na škodu, že film s tak přitažlivým jménem a tématem není tím, čím chce být. Není ani americky laděným filmem zachycujícím tragédii osudu člověka a doby, ani historickým náhledem do příčin druhé světové války, který by šel hlouběji než po hladině povrchních znalostí středoškoláka. Chvílemi působí kostrbatě, sebelítostivě a uplakaně. Kolik musí ještě vzniknout stejných a často i nudných filmů jen proto, abychom světu znova stále ukazovali, co všechno se nám v minulých desetiletích přihodilo? Přestože je Masaryk v této oblasti nadprůměrný, je přesně tím filmem, který zůstane v paměti jen do té doby, dokud se někdo další rozhodne jej udělat jej v novém kabátě.

Pavel Zarodňanský

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
duben 2017

    Jan Masaryk

    Jan Masaryk (* 1886, †1948) byl československý diplomat a politik, syn prvního československého prezidenta Tomáše Garrigue Masaryka.

    Byl mimo jiné vyslancem v Londýně (1925–1938), ministrem zahraničí v londýnské exilové vládě, v první („košické“) i druhé vládě Zdeňka Fierlingera a v první vládě Klementa Gottwalda. V Únoru 1948 odmítl odstoupit s ostatními demokratickými ministry. Několik dní poté za nevyjasněných okolností zemřel.

    Zdroj: wikipedie

    Další články k tématu

    Kouzlení se lvy
    Film Masaryk vypovídá nejen o historii národa, ale také o muži, jenž se vyrovnával s vážností jména svého otce. Zasloužil si 12 českých lvů, díky kterým se stal nejúspěšnějším filmem v této soutěži?

    Manželství po 35 letech
    Helena Třeštíková se svojí kamerou 35 let sledovala manželský pár. V jejím dokumentu spolu s nimi zažijete úplně všechno: lásku, děti, ambice, hádky, násilí. A taky že to jde všechno nějak zvládnout.

    Oscar pro Toniho?
    Nacismus, STB, rozdělení země na východ a západ. Smutná minulost dominuje německé filmy, které se rok co rok posílají do souboje o Oscara. Toni Erdmann je jinak. Má přesto šanci na Oscara?

    „Nechtěli jsme další milý český film“
    Točilo se (téměř) bez peněz, zato se spoustou trpělivosti a díky dobrým přátelstvím: Menandros a Thaïs je prvním českou experimentální sandálovo-milostnou akční road movie.

    Co se stane, když se Hitler vrátí?
    Ve filmu Už je tady zas si Hitler podmaňuje současné Německo. Nedávno měl tento film premiéru v českých kinech.

    Zabít Baarovou doslovností
    V českých kinech právě dávají hned dva filmy věnované Lídě Baarové, herečce a milence nacistického ministra propagandy Josepha Goebbelse. Zájem publika je obrovský. Právem?

    Ztraceni v Mnichově
    Nový film Petra Zelenky Ztraceni v Mnichově dekonstruuje s humorem mýtus o Mnichovské dohodě jako o největší zradě na českém národu.

    Shořet kvůli svobodě
    Na to se čekalo dlouho: Hořící keř je snímek o sebeupálení Jana Palacha a boji jedné advokátky za Palachův odkaz.

    This Ain‘t California
    Skejťáci v NDR? Těžko se tomu věří, přesto tomu tak bylo, a projížděli se po asfaltu na svých prkýnkách mezi socialistickými stavbami.

    Marisa a její boj
    Na tričku má napsáno „Nacistická nevěsta“, příštím tetováním si chce na lopatce zvěčnit Adolfa Hiltera. Je jí teprve dvacet, ale nad svým životem ztrácí kontrolu. Recenze filmu Kriegerin (Bojovnice).

    Alois Nebel – další čestný občan Jeseníku
    Alois Nebel se vypracoval z komiksového miniseriálu, přes tři komiksové knihy až na plátna kina. Napůl komiks a napůl film baví návštěvníky kin příběhem málomluvného, zamyšleného a podivínského výpravčího.

    Témata jádu

    Dnes je zítra
    Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

    V očích pozorovatele
    … tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

    Rychleji, výš, dál
    Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

    Někam patřit
    Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

    Archiv témat
    Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...