Utopie

Antihospodyňka ChPD

Quelle: © Chujowa Pani Domu | Aleksandra Raś-ButorQuelle: © Chujowa Pani Domu

Taky jste už někdy ohřívali svařák v rychlovarné konvici? Roštěnou na červeném víně dusíte zásadně na prozacu? Doma máte hned několik Mount Evermess?

ChPD je titul. Skoro jako Ph.D. Jde o doktorát v neuklízení, lenosti a hlavně duševní vyrovnanosti. Chujowa Pani Domu alias ChPD je v domácnosti naprosto nepoužitelná. Boty si u ní doma nesundávejte, protože podlahu stejně neumyla. Otevírá lednici, kde leží jídlo, které svou klinickou smrtí prošlo už před týdnem. Nebo ještě dřív? Nosí trika s nápisem „To není PMS. To jsi ty.“ Ráda cituje Agathu Christie, kterou jmenovala patronkou svého projektu, poněvadž ji náměty na kriminálky napadají zásadně u umývání nádobí: „Je to tak blbá činnost, že se ve mně pokaždé zrodí myšlenky na sebevraždu.“ A bere si do úst i konceptuální umělkyni Marinu Abramović, která o domácích pracích také ví své: „Počátkem úpadku je kuchyně, následuje pak už jen nuda, nemoc a smrt.“

Chleba, špagety, kyanid

Domov?! „Home is where the bra isn’t,“ řeklo by se. Když jí v kuchyni chybí váleček na těsto, pomůže si láhví vodky. Psa by nejraději umyla v myčce. Jakmile ji popadne chuť uklízet, lokne si vína a čeká, až ji to přejde. Myšlenka je prostá: nikdy nezapomeneš vypnout sporák, pakliže ho nikdy nezapneš. A jak vypadá nákupní seznam, když se pohádáš s chlapem a pošleš ho na nákup? Kuře, česnek, špagety, kyanid, chleba.

Záhadná ChPD je ve skutečnosti Magdalena Kostyszyn, kráska před třicítkou, která už léta pracuje v oblasti PR. Vystudovala polskou filologii. Ráda mluví sprostě a nenosí pyžamo. Všechno začalo tak nevinně: v pátek dala prádlo do pračky a vzpomněla si na něho v neděli. Otevřela pračku, raději ji zase rychle zavřela, nastavila program dvojitého máchání, otagovala se na blogu jako #ch panidomu. A odstartovala tím spoušť lajků.

Její funpage na Facebooku za bezmála pětiletou existenci nasbírala už přes půl milionů lajků. Ti, kterým se to líbí, stránku začali spoluvytvářet a podporovat se navzájem v myšlence, že perfektní úklid, ještě perfektnější vlastnoručně upečený dort a ten nejperfektnější make-up už jsou fakt přežitek. Komentují si vzájemně posty slovy „mám to taky tak“, „nejedeš v tom sám“, „hned se cítím líp“ nebo „moje pračka je na tom stejně!“ Sdílí spolu malé velké neúspěchy z domácnosti a dochází k pozitivnímu závěru: vždyť koneckonců o nic nejde.


Antihospodyňka superhrdinkou

V minulém roce Marta Kostyszyn za šíření svého přístupu k péči o domácnost a života vůbec získala titul „Superhrdinka“ („Superbohaterka“) udělovaný týdeníkem Vysoké podpatky (Wysokie Obcasy). Ten vychází jako příloha polského deníku Gazeta Wyborcza, zaměřuje se na příběhy žen a zastává myšlenku rovnosti, svobody a sesterství. Šéfredaktorka týdeníku bloggerce poděkovala za to, že „ženám ukázala, že z nich nemusí být perfektní hospodyňky, mají tudíž prostor, aby vynikly v jiných oblastech“.

V širším kontextu genderových rolí a společenských stereotypů uvádí feministka a reportérka Anna Dudek příklad našich babiček a jejich očekávání vůči mužům: „Muž neměl moc pít, měl domů přinášet nějaké peníze a být trochu hezčí než ďábel.“ Ženy však vůči sobě měly nároků vícero: „To ony drhly podlahy, lepily pirohy, rodily děti a domácnost vedly tak, že by se Perfektní Paní Domu i její bílé rukavičky styděly.“ Díky bohu je tu Magdalena Kostyszyn, která by do rozpaků přivedla nejednu babičku. Neúspěchy obrací v plus a hlavně boří zavedená klišé o hospodyňkách.

I muži zvládnout šúrovat

Aleksandra Magryta z feministického informačního servisu Feminoteka potvrzuje, že v otázce týkající se domácnosti (čili uklízení, vaření nebo praní) jsou to právě ženy, kterým je tato role připisována: „Domácí povinnosti přece nevyžadují existenci nějakého super genu nebo bůhvíjakých schopností, kterými disponují pouze ženy. Je záhodno zdůraznit, že muži vůbec nejsou horší a určitě by se skvěle vypořádali s výzvami, jaké na ně doma čekají.“ I když dle blogu ChPD jsou i tací, kteří si vlasy suší vysavačem...

Dle Magryty ani jedno z pohlaví nemusí být chodícím ideálem, zároveň je každý z nás uvězněn v těsném korzetu stereotypů. Blogerka ChPD trefně podotýká, že ženy si právě pod vlivem zavedených stereotypů myslely, že by o svých antitalentech měly raději mlčet: „Až teprve u ženského tlachání se ukázalo, kolik nervů nás stojí mytí oken, a že vlastně vůbec nejsme tak ideální, jak předstíráme.“

ChPD se mezitím stala hrdinkou nejen v online světě. Ukazuje lidem, že je v pořádku žít v nepořádku. Například bloggerka Matylda Kozakiewicz nesnáší, když přijde návštěva a pohoršuje ji dřez plný špinavého nádobí a ložnice, která je zároveň obývákem: „To mám předstírat, že nejím a nespím?! Miluji své neumyté nádobí a rozestlanou postel. To jsou taková moje malá vítězství v soutěži na ChPD, která je mou idolkou a nejraději bych jí umývala nohy.“ ChPD denně dostává spousty vzkazů, uživatelských fotek a vtipných komentářů svých postů. Posláním blogu je, že nemá cenu si dělat starosti tím, že nikdy nedosáhneme určitého předepsaného ideálu.

Den ručníků neslavíme!

Ještě vám přijde divné, když ChPD do koupelny postaví dětskou postýlku, do postýlky dítě, na pračku položí laptop a dítěti pustí pohádku, protože „snila o klidné sprše“? Studené kafe míchá vidličkou a zamrzlá okna na autě seškrabává kreditkou? Z obalu od Toffifee si vyrobí tvořítko na led? Máte málo? Koukněte na její facebookovou stránku nebo si kupte knižní podobu jejích rad, kde se mimo jiné dozvíte, „jak se nestát Miss World, nevařit, nevést domácnost a neslavit Den ručníků“.

Autorka sama o projektu tvrdí, že to celé vzniklo ze „stesku po normálnosti“. Pojďme být trochu normální. Když není co dát na chleba, namažte si ho máslem a černým tučným fixem na něj napište „SÝR“. A nezapomínejte, že ministr zdravotnictví varuje: uklízení zabíjí.

Irena Dudová

Copyright: jádu | Goethe-Institut Praha
březen 2017
odkazy k tématu

Další články k tématu

Antihospodyňka ChPD
ChPD, to je doktorát z nepořádku, lenosti a duševní vyrovnanosti: jde o to osvobodit se od genderových rolí a společenských stereotypů, a to: Made in Poland.

Polonahý šťabajzny, dementní humor
Trochu úchylní jsme, přiznává Ivan Adamovič z časopisu Maximu. Jak tenhle intelektuál zabloudil do redakce údajně nejšovinističtějšího pánského magazínu na českém trhu?

U tyče
Čím dál více žen a také pár mužů tráví svůj volný čas u tyče – věnují se pole dance. Je to sport, show nebo performance? Pár z nich jsme vyzpovídali v Brně.

„Vibrátor je produkt stejně jako zubní kartáček“
Mladá designérka Anna Marešová pro trh připravuje svůj magisterský projekt. Pod značkou Whoop.de.doo nabízí erotické pomůcky pro ženy, které sama navrhla.

„Prvotní strach ve všech kulturách“
Silvestrovská noc v Kolíně proměnila debatu o sexismu – i proto, že rasisti a pravicoví populisté se najednou vydávají za bojovníky za ženská práva. Feministka a kulturoložka Stefanie Lohaus radikálně kritizuje způsob zpravodajského informování o kolínských událostech.

Ženy. O ženách. Pro všechny.
Zahraniční korespondentka Pauline Tillmann (31) a jejích šest kolegyň chce, aby se práce žurnalistek více cenila. Proto se rozhodly založit webový portál „Tvoje korespondentka“.

Feminismus v knižní formě
Aby znovu dodaly feminismu tvář, respektive platformu, založily Jenny Unger a Paula Bolyos knihkupectví ChickLit. Lze v něm nalézt feministickou zábavu a literaturu, pro ženy i o nich.

Hlásíme se jen o svá práva
Co má volební právo žen společného s volebním právem cizinců? V Česku žije kolem 220.000 cizinců. Měli by mít právo volit?

Témata jádu

Dnes je zítra
Nebo je to naopak?! A nebylo taky včera už jednou zítra? V jakém světě bychom vlastně rádi žili? A jak dlouho chceme čekat, než se stane realitou? více...

V očích pozorovatele
… tkví krása. Ale i ošklivost – a to všechno, co je mezi tím. Jakožto pozorovatelé jsme jen zřídka sami. A jako pozorovaní vlastně nikdy. více...

Rychleji, výš, dál
Vyhrát. Zlepšovat se. Překonat lenocha v sobě. Prohrát. Vzdát to. Ztroskotat. Proč vlastně sportovat? Ve zdravém těle zdravý duch? Jasně, to přece chceme všichni. Několik příspěvků na téma sport. více...

Někam patřit
Integrace se stala ve veřejném diskurzu mantrou. Zapomíná se ale na to, že se jedná o individuální proces, který něco vyžaduje i od nás samotných. více...

Archiv témat
Starší témata jádu najdeš v archivu témat. více...