Veci, bytosti, ekosystémy, štvrte, spôsoby života miznú: sú vymazávané politickými aktérmi, pustošením, prečerpaním, evakuáciami, nútenými presídleniami. Ako tomu čeliť, keď svet, ktorý poznáme, mizne okolo nás a my sami sme súčasťou tohto diania?
Věděli jste, že čeští pstruzi trpí abstinenčními příznaky a plavou si pro dávku pika, zatímco londýnští úhoři jsou sabotováni kokainem bankéřů? My lidé se snažíme přežít v systému pomocí neuromodulátorů, ale náš chemický stín už dávno kolonizoval i přírodu. Zapomeňte na idylickou divočinu – vítejte ve světě, kde zvířata nechtěně sdílejí naše rauše i naše pády. Sjetá divočina je blíž, než si myslíte.
Jak „donutit“ ženy mít děti? A co na to muži, bez kterých dítě nevyrobíte? A proč ve Skandinávii, kde mají co se prorodinné politiky ve srovnání s Českem téměř ráj na zemi, porodnost přesto klesá?
Estonsko patří mezi nejvíce zalesněné země v Evropě. Tlak na intenzifikaci lesní těžby se ovšem v posledních letech stupňuje. Jak holoseč proměňuje estonskou krajinu, biodiverzitu i životy místních obyvatel?
Skúsenosti a boje ľudí so zdravotným znevýhodnením boli a sú systematicky vytláčané z našej kolektívnej pamäti. Toto vymazávanie aj silu, ktorá ich dokáže vrátiť späť, skúma autorka Petra Eller vo svojej reflexii niekoľkých zásadných filmov.
Na globální hudební scéně se ženský hlas těší nebývalému vlivu. Kontrastem k tomuto fenoménu je Írán, kde je ženský zpěv v mnoha podobách umlčován státní represí. Příběh ženského hlasu v Íránu je příběhem zákazu, odporu a nezdolné touhy být slyšen.
