A najednou je tam stěna, kterou už se nedá proniknout. Pravděpodobně každý z nás zná tento psychologický efekt, když se cítíme uvězněni v situaci, o které si myslíme, že z ní nedokážeme – emocionálně nebo fyzicky – uniknout. Taková stěna se objevuje i v životě hlavní hrdinky románu
Stěna (Die Wand) spisovatelky Marlen Haushofer. Jednoho rána je stěna náhle tady, sice neviditelná, ale přece jen neproniknutelná. Bezejmenná žena je zavřená v lese, zbývá jí jen hájovna, pár zvířecích společníků a ohlédnutí za životem, který ji na toto uvíznutí v lese nepřipravil. Venku za stěnou se civilizace propadá do bezhlasnosti. Lidé ustrnou a pozvolna mizí. Tiše a pomalu jsou známky lidské existence pohlcovány „přírodou“.
To, co zní jako apokalyptický psychothriller, je – v závislosti na interpretaci – zásadní kritikou civilizace a výrazem hlubokého strachu z budoucnosti nebo psychogramem feministického posilování důvěry ve vlastní schopnosti vypravěčky, vyprávějící v první osobě. Na rozdíl od většiny ostatních lidí toulajících se po lese je to koneckonců žena, která je v lese konfrontována se svou rolí lidské bytosti.
Ať tak či onak, román rakouské spisovatelky Marlen Haushofer, vydaný v roce 1963, navazuje na dvě témata, která v 50. a 60. letech hýbala německy mluvící veřejností – jednak to byl strach z jaderné války, jednak měnící se vztah mezi pohlavími. Ne náhodou měla kniha mimořádný úspěch a dodnes patří na mnoha školách k povinné četbě.
Není náhodou, že místem pro obojí – jak pro kritiku starého světa, tak i pro posilování důvěry ve vlastní schopnosti –, je les. Když je odkázána sama na sebe, osvojí si tato žena techniky, které potřebuje k přežití. Po přesídlení zpátky do přírody se cítí svobodnější a opravdovější a dokonce se přiznává k tajnému uspokojení, že příroda přežije civilizaci, která je ve vypravěččiných očích zpustlá. Les není žádný ráj, práce je těžká, smrt a strádání jsou vždycky blízko. Ale ona cítí, že je v téměř liduprázdném lese na správném místě.
Překlad: Kateřina Lepic
Audio: Anita Krausová
