Bydlet na zámku a žít v přírodě – tak by se dala shrnout filosofie obyvatel zámku Tonndorf v Durynském lese. Idylickou usedlost obývá komunita přibližně 60 lidí, kteří tu společně žijí, bydlí a pracují.
Zámek Tonndorf stojí na malém návrší a je už z dálky dobře vidět. Jeho přibližně 60 obyvatel, mezi nimi mnoho rodin, vytvořilo v roce 2005 malou komunitu. Jejich společným cílem je údržba památkově chráněného zámku, vzájemné soužití na základě solidarity a ekologický způsob života.
Dominantou zámku je 44 metrů vysoká hlavní věž, jejíž zdi mají úctyhodnou šířku 3,70 metru. Obyvatelná tato věž není, využívá se pouze jako vyhlídková platforma. Zámek, hlavní věž a nádvoří jsou obehnané vysokou zdí a příkopem.
Po kamenném mostě lze ze zámeckého nádvoří vyjít do okolního areálu. Celý komunitní pozemek má rozlohu kolem 30 hektarů. Patří k němu ještě další budovy, pole, sady, pastviny a lesy. Část z nich patří k chráněnému přírodnímu území.
Architekt Thomas Meier je spoluzakladatelem komunity. V uplynulých 13 letech se toho hodně naučil o chovu hospodářských zvířat a o sadaření. Dvě třetiny dne tráví v přírodě – mimo jiné u 150 včelstev vlastního včelařství.
Komunita usiluje o co největší soběstačnost – proto se věnuje i chovu dobytka a používá vlastní systém odvádění odpadních vod. Produkty z vlastního hospodářství prodávají členové komunity mimo jiné obyvatelům okolních vesnic. Na zámeckém statku nalezlo práci celkem 20 členů komunity a několik zaměstnanců, ostatní členové komunity pracují mimo zámek.
Elegantní vstupní hala dýchá zámeckou romantikou. V dolním patře se nacházejí společně užívané prostory jako kuchyň, kulečníková místnost a kavárna; v horním patře jsou soukromé obytné plochy.
Společenské místnosti zámku Tonndorf jsou otevřené pro každého – i pro početné skupiny návštěvníků, kteří přijíždějí z celého světa. Při posezení v zámecké kavárně, která je pro veřejnost otevřená každou neděli, mohou návštěvníci nahlédnout do života komunity. Opětovné zpřístupnění částí zámku veřejnosti je jedním z cílů, kterých chce komunita dosáhnout.
Při komentovaných prohlídkách s Thomasem Meierem si mohou návštěvníci a lidé ze sousedství prohlédnout zámecké budovy i venkovní areál – zde si prohlížejí prostory kavárny, která se v současné době restauruje. Na začátku prý panovala v okolních vesnicích skepse, jestli komunita dokáže tak velký sanační projekt zvládnout. O pokrocích se však už všichni mohou přesvědčit na vlastní oči.
Ve společné kuchyni se setkávají nejen obyvatelé zámku, ale také seminární skupiny a dobrovolníci, kteří se účastní mezinárodních workcampů nebo některého z mnoha workshopů. Témata workshopů jsou různá – sahají od jógy až po nenásilnou komunikaci. Nádobí po sobě musí každý host umýt sám.
Ne všichni obyvatelé žijí v zámeckém areálu. Tento obytný prostor se nachází v lese, idylicky se rozprostírá mezi duby a smutečními vrbami. Sem se mohou obyvatelé zámku uchýlit a užívat si přírodu.
Thomas Meier a jeho žena se zařídili v budově, která je od zámku vzdálená asi 300 metrů. Za obytnou plochu o rozloze přibližně 80 metrů čtverečních, která zahrnuje i malý zahradní domek, platí měsíční nájem 650 eur. V něm je obsažena i poměrná část nájmu za společné prostory a vedlejší náklady.
Pro komunitu je zcela samozřejmé, že také děti vyrůstají v úzkém spojení s přírodou. Lesní školka Grashüpfer („Kobylka luční“), nacházející se kousek za zámeckým areálem, zajišťuje půldenní opatrování 15 dětí – školka je otevřená i pro děti z okolí.
Do budoucna si Thomas Meier přeje, aby komunita a obyvatelé vesnice ještě intenzivněji spolupracovali. Do několika společných projektů se už pustili. Jedním z nich jsou lavičky pro zájemce o spolujízdu – mají být umístěny u výjezdů z obce a obyvatelé si na nich budou moct počkat na svezení. A plánuje se také vysazení ovocných stromů mezi vesnicemi.