Městské črty
Brémy nejsou Hamburk - no a co?

Tradiční hanzovní město s pochybným pivem a víc nic? Přístavní město má kromě čtyř muzikálních zvířat a řeky Vezery v rukávu i další překvapení. Autor Hinnerk Köhn zjišťuje, že by si ho Hamburk, Kolín nebo Berlín mohli v lecčem vzít za vzor.

Od: Hinnerk Köhn

S bubínkem, trumpetou a kykyryký

„Všude je lépe než na špalku,“ – moudrá slova z pohádky Brémští muzikanty zná v Německu každý (překlad Anežka Matěnová). A v Brémách je dokonce o dost lépe. Ve snaze zvěčnit slávu, kterou městu pohádka přinesla, postavil Gerhard Marcks před radnicí slavné sousoší muzikantů (tip: jděte k němu, udělejte si fotku a pokračujte dál). Málokdo už ale ví, jakou roli město v pohádce vlastně hraje. Zvířata, která prchají od majitelů před porážkou, se totiž nechtějí dostat jen do Brém. Když v 19. století bratři Grimmové pohádku zveřejnili, Brémy platily za bránu do světa, jako výchozí bod plaveb do zámoří. Pro osla, kočku, psa a kohouta představovaly místo nekonečných možností. Teď už je čtveřice tak populární, že se stala oficiální reklamní tváří města. Zkrátka Brémy = kykyryký!

Jsme teď ve čtvrti, nebo ve Čtvrti?

Patrně největší výběr hospod mají v brémské části jménem Čtvrť (Viertel). Tak jí alespoň říkají místní, přestože se rozkládá na území několika městských čtvrtí. Máte v tom zmatek? To je pochopitelné. Čtvrť leží na území městských částí Ostertor a Steintor a neodmyslitelně k ní patří kulturní rozmanitost, zpěv a tanec. Stojí tu jedna hospoda vedle druhé, výčep vedle výčepu, a přeci jsou rozhodně půvabnější a elegantnější než v Hamburku kolem Reeperbahn nebo v berlínském Kreuzbergu. Místo vysokých domů nebo hipsterských kaváren se zde krásně snoubí městský život s úzkými uličkami a trochou mainstreamu. Je to zde sice cool a trendy, ale když si člověk v kavárně objedná kravské mléko, nikdo se na něj skrz prsty dívat nebude. Ale žádné strachy, odejít odsud večer ve střízlivém stavu je umění, ne-li zhola nemožné. Krámek s párky v rohlíku se postará o všechny hladové noční tuláky i uprostřed noci, ať už jde o vegany, nebo masožravce. Diverzita Čtvrti se ukazuje na kontrastu mezi dnem a nocí: zatímco večer a v noci se místo do postele chodí do nočních klubů, přes den se tu nadšenci do umění motají od galerie ke galerii a kromě toho si ještě zajdou do umělecké galerie Kunsthalle Bremen.

Breminale: mezi multikulti a hudbou

Co se na první pohled může zdát jako laciná nápodoba festivalu Berlinale, jednoho z nejvýznamnějších filmových festivalů na světě, který se každoročně koná v Berlíně, je ve skutečnosti akce zcela svébytného střihu. V půlce (většinou) slunečného severoněmeckého léta se milovníci kultury i čumilové na Breminale sejdou u živých koncertů, filmových promítání, čtení a dalšího programu. Každé léto od roku 1987 tu místní po dobu pěti dnů chodí na hudbu na pomezí popu a avantgardy a chválí přitom vlastní kulturní scénu, která je na oplátku zahrnuje programy a show vlastní výroby. Tam, kde je zastoupen underground, jak známo, není ani mainstream nikdy daleko. Dávají si tu dostaveníčko i velikáni německé hudební scény od Andrease Bouraniho až po Jupitera Jonese. To nemusí nutně padnout do noty každému, každopádně ale město oživují a přispívají k tomu, že si tu na své přijde každý. Festival Breminale je přístupný všem a volný vstup už je tradice.

Hů hů

Putyka Lila Eule (Fialová sova) v brémské Čtvrti už dávno není tip jen pro zasvěcené, ale i tak si zachovala punc starých časů. Původně se jednalo o jazzový klub, který měl na mezinárodní scéně status legendy, a hvězdy jako Jan Gabarek nebo Oscar Peterson si tu podávaly dveře. Dnes už je program značně různorodější. Mezi jednotlivými koncerty živé hudby se koná stále více večírků a mírně řečeno trhlých tanečních večerů. Stále se tu však vznáší staré kouzlo, hlavně když se po setmění pódium zaplní jedním až šesti hudebníky a umělci ze sebe vydávají všechno, aby si získali přízeň publika.

Je to zelené a páchne to po rybách, co je to?

Přesně tak, po rybách. Stejně kontroverzně jako brémské pivo Beck’s je vnímán i brémský fotbal. Ovšem zcela neprávem, protože každý brémský fotbalový fanoušek ví, že fotbalový klub Werder Bremen nejenže hraje neobyčejně na úrovni a extrémně férově, ale také se příkladně angažuje v sociální sféře. Kromě fotbalových programů pro mladé uprchlíky a projektu, který umožňuje rodinám vycestovat na dovolenou, je Werder Bremen také průkopník v oblasti sportovních nabídek pro nevidomé a slabozraké. Ať už člověk fotbalu fandí, nebo ne, tenhle klub snad musí být sympatický i fanouškům HSV (poznámka pro fotbalem nepolíbené: klub HSV je místní rival z Hamburku).

Nikdy více zmrzlina Ed von Schleck nebo Langnese…

… vždyť je tu letní pochoutka přímo z Brém! Bio zmrzlina Snuten Lekker se vyrábí na tradiční ekologické farmě. Když počasí dovolí, je člověk na kole za chvilku na statku rodiny Kaemenových, který funguje jako rodinný podnik už po devět generací. Ve vlastní kavárně nabízejí jak klasiku, tak vždy i nějakou neobvyklou příchuť, například tvaroh a sezam nebo sezónní variace, jako třeba v říjnu zmrzlinu s dýňovými semínky. Mimoto Kaemenovi pořádají také dobrodružné dovolené a v bývalé stodole a někdejším kravínu pronajímají apartmány. Návštěvníci, kteří zatouží po přímém kontaktu s krávami a ovcemi, se mohou volně pohybovat po většině areálu, a pokud jsou na sladké, klidně mohou chodit po bio farmě s kornoutem v ruce.

Kámen s historií

Deset metrů vysoký brémský Roland je známým symbolem města a absolutní turistickou klasikou. Jako pamětihodnost za moc nestojí, všem sice připadá děsně impozantní, ale je to jenom kámen – ovšem kámen s historií. Socha ukrývá leccos, co není patrné na první pohled. Roland připomíná práva a svobody, které městu byly uděleny ve středověku. Tehdy se také Brémy připojily k hanze, spolku, který sdružoval města a svazy obchodníků po celé Evropě a usnadňoval (námořní) obchodování mezi jednotlivými členy. Od té doby Brémy úspěšně hájily svou samostatnost. Svobodné hanzovní město Brémy je dnes jedna ze spolkových zemí s vlastní zemskou vládou. Roland tedy ztělesňuje hrdost obyvatel a snad i jistý lokální patriotismus, který bývá s Brémami někdy spojován. Na toto téma se nejspíš ještě hodí dodat, že Brémy přirozeně mají i muzeum o historii města. Ale jak už to u takových muzeí bývá, na něco takového musí mít člověk chuť.

Život bez mopsa je sice možný…

„Erno, to vejce je moc tvrdé!“ Skeče Vicca von Bülow, známého spíše pod uměleckým jménem Loriot, rozesmívají mladé i staré už celé roky. Lidé už ale obvykle nevědí, že většina jeho frašek byla nahrána zde ve studiu Radia Bremen. Své pořady moderoval na výrazné zelené pohovce a z pozice komedianta si bral na mušku spořádanou německou společnost. Ať už v jeho seriálu jde o nákup postele nebo obleku, o nudle nebo fiktivní dezert Kosakenzipfel či maskoty Wuma nebo Wendelina, Loriot a jeho humor stále dokážou nadchnout a jeho komiksy či animované epizody patří v mnoha rodinách mezi silvestrovské tradice. Jako památník snad největšímu německému humoristovi zřídilo Radio Bremen bronzovou repliku známé biedermeierové pohovky. Nesedí na ní však žádný von Bülow, nýbrž mops. Jak totiž říkával Loriot o své oblíbené psí rase: „Život bez mopsa je sice možný, ale nestojí za nic.“

Město jako jeviště

Instituce Quartier představuje centrum kulturní činnosti, velkých myšlenek a impulzivních vyjadřovacích prostředků, spojuje kreativitu s integrací a za svou činnost byla opakovaně vyznamenána. Propojuje lidi nezávisle na věku, původu či pohlaví a snaží se vytvořit něco nového, třeba divadelní hru, performanci, výtvarné umění nebo hudbu. Pro pořadatele patří mezi klíčové hodnoty integrace a začlenění. V dílnách spolu pracují prarodiče s vnuky, organizují se kurzy psaní pro uprchlíky a umělci spolu s dalšími kulturními pracovníky nabízejí divadelní projekty pro postižené. Každý je vítán, aby se zapojil, tady se koneckonců kreativita chápe jako komunitní projekt.

A ještě na závěr

V hospodě na rohu ve čtvrti Bremer Neustadt se scházejí lidé z širokého okolí, aby se společně opili a naslouchali předčítání. Zní to podivně, ale je to obrovská legrace. Zábavní formát Čtení za pivo, který vymyslel rodák z Erlangenu Lucas Fassnacht, se ujal v mnoha německých městech, mimo jiné právě v Brémách v hospodě Gastfeld. Publikum odevzdá texty moderátorovi Simeonu Bussovi a jeho hostům, kteří se pokaždé obměňují, a pak se hlasuje, co bylo lepší, jestli text samotný, nebo jeho předčítání. Tak jako tak se pije. A to ve velkém. Pokud si ale někdo představil, jak jakýsi literát recituje Fausta a plete se mu u toho jazyk, je úplně vedle. Smí se přijít s čímkoliv: se sáčky od brambůrek, účtenkami, dětskými knížkami, zápisky v dětském deníčku z roku 1976, milostnými dopisy nebo návodem k použití nové televize. Čte se až 14 příspěvků za večer. Dohromady vznikne jedinečný druh zábavy a publikum se směje, až se za břicho popadá, když trochu přiopilý předčitatel zrovna vyznává lásku Charlotě ze 7. B.