Městské črty: Rostock
Na cestě

Warnemünde, městská část Rostocku, má v rámci Spolkové republiky image přívětivého turistického centra – pláž, maják, molo, rybí sendviče. Město Rostock je naopak obecně spojováno s loděnicemi, rybářským kombinátem z dob NDR a s panelovým sídlištěm Lichtenhagen. Je na čase přiblížit si toto staré hanzovní město detailněji.

Od: Frank Schlößer

orloj v Marienkirche

Orloj – který vedle času ukazuje také znamení zvěrokruhu, datum, postavení Slunce a fáze Měsíce – není snadné vnímat v celé jeho nádheře. Na ochozu za oltářem v kostele Panny Marie (Marienkirche) na to prostě není dostatek místa. Dokonce i když úplně zakloníme hlavu, můžeme ve 12 hodin v poledne v podstatě jen vytušit průvod apoštolů u obřích hodin, umístěných ve výšce 11 metrů. Apoštolové tam dostávají od Ježíše požehnání. Pouze Jidáš zůstane bez požehnání a při posledních taktech zvonkohry se mu nebeská brána zabouchne před nosem. V roce 1472 předal hodiny městu gdaňský hodinářský mistr Hans Düringer. Od té doby byl orloj několikrát restaurován, někdy se do něj zasahovalo více, jindy zůstal víceméně nedotčený a dvakrát se jeho chod  na několik let dokonce úplně zastavil. Dodnes však orloj funguje s původními součástkami a denně je ručně natahován. Jen bílý datový kotouč je součástí, která se přirozeně opotřebovává. Každých 133 let je nutné ho vyměnit, aby se shodoval s naším kalendářem. Naposledy se tak stalo začátkem ledna 2018 – bylo to provedeno jako první opatření v jubilejním roce, kdy se připomínalo 800 let existence Rostocku.

Univerzitní náměstí

Univerzitní náměstí (Universitätsplatz) bývá v létě hojně navštěvovaným místem v centru Rostocku. Nachází se na něm Fontána radostí života (Brunnen der Lebensfreude) s vodou čile tryskající mezi sochami zamilovaných labutí, divočáků a lidí. Pro děti je tato fontána v létě samozřejmě atrakcí – zkušení místní rodiče malých dětí s sebou proto vždycky nosívají suché věci na převlečení. Nová úprava náměstí v 80. letech 20. století přinesla mimo jiné vypořádání se starým traumatem tohoto města. Při bombardování v dubnu 1942 totiž došlo ke zřícení severního křídla trojúhelníkové zástavby s měšťanskými štítovými domy. Kombinát pro bytovou výstavbu v bývalé NDR vytvořil jako náhradu dům s pěti štíty – panelovou novostavbu, na které není vidět, že je postavena z prefabrikovaných dílů. V komplexu budov s hezkými, jemně členitými fasádami a pěti individuálně upravenými štíty jsou umístěny obchody a byty, které spolu s novou fontánou přispěly k obnovení atmosféry centrálního náměstí. Kolem Univerzitního náměstí se nachází několik rostockých zajímavostí – pomník rostockého rodáka, maršála Gerharda Leberechta von Blüchera, který v roce 1815 s pruskou kavalérií v bitvě u Waterloo přispěl k Napoleonově definitivní porážce, dále nádherná hlavní budova univerzity, Muzeum dějin města, zvonkohra, kino Capitol, slavná zoologická sbírka s čápem probodnutým loveckým šípem, studentský klub Studentenkeller, stánky se zmrzlinou, kávou a klobásami.

Alter Strom

Kdo se chce z nádraží ve Warnemünde dostat k Baltskému moři – například k majáku nebo k restauraci Teepott, která si svůj název vysloužila podle tvaru střechy (jež se mimochodem vůbec nepodobá čajové konvici, ale jde o dvojitě zakřivenou plochu ve tvaru hyperbolického paraboloidu) –, ten se musí po pořízení nezbytného selfie na otočném mostě přes kanál Alter Strom vydat doprava. Vedle tradičních restaurací se tu každý rok objevují nové a nové obchody a obchůdky. Z těchto míst vyplouvají výletní lodě do Rostocku a na okružní plavby do zámořského přístavu, ale také rybářské kutry s těmi, kteří si chtějí vyzkoušet rybolov na volném moři. Jsou tu čerstvé i uzené ryby, jantary, svěží vánek od Baltského moře a mezinárodní hemžení turistů u obrovských výletních lodí. Alter Strom (Starý proud) dostal svůj název v roce 1903, kdy byl vedlejší Neuer Strom (Nový proud) otevřen pro stále větší lodě. Tradiční „staré“ ústí řeky Varnavy (německy Warnow) se stalo námořní slepou uličkou, která nikam nevede, ale která si našla nové určení jako zábavní promenáda pro lázeňské hosty. Proč jsou před rybářskými loděmi, na kterých se prodávají rybí sendviče, za každého počasí rozevřené velké slunečníky, je hned jasné. Zkušení rackové totiž dokážou nepozorným turistům přesně cíleným leteckým manévrem vyškubnout pikantní „Bismarckovy sledě“ přímo ze sendviče. Mimochodem – za otočným mostem není nutné odbočovat doprava. Kdo se nenechá strhnout davem a odbočí místo toho doleva, bude odměněn poklidnou procházkou podél malebného původního konce kanálu Alter Strom.

Petrikirche a historické centrum

Od roku 1994 je 117 metrů vysoká věž kostela sv. Petra (Petrikirche) opět symbolem Rostocku. Více než 50 let po ničivém bombardování bylo díky finanční sbírce možné znovu instalovat nápadný štíhlý vrchol věže. Zde, na návrší nad řekou Varnavou (Warnow), vzniklo ve 12. století také první ze tří původních měst Rostocku, která byla od roku 1265 obklopena společnými městskými hradbami. Při procházce malebným starým centrem města je stále ještě patrné, že zde byli domovem řemeslníci a rybáři – vypovídají o tom i názvy ulic jako Fischerbruch, Braugasse nebo Altschmiedestraße. Mluvilo se zde dolní němčinou (plattdeutsch). Starý Kateřinský klášter (Katharinenkloster) byl do roku 2001 přestavován a stal se z něj architektonický klenot, ve kterém dnes sídlí Vysoká škola hudební a divadelní (Hochschule für Musik und Theater). Všechny druhy umění přispívají svým dílem k bohaté nabídce akcí hanzovního města Rostocku. Parkovat a nakupovat se ve starém centru města sice nedá, ale zato je zde možné podniknout „nenákupní“ procházky malebnými uličkami a užít si velkolepý výhled buď na městské hradby, na Varnavskou nížinu, nebo dolů na město – z vyhlídkové plošiny na věži Svatopetrského kostela.

Kunsthalle Rostock

V bývalé NDR se urbanisté nemuseli ve svých plánech orientovat podle davů turistů. První novou stavbu muzea vybudovali v roce 1969 mimo centrum města a vytvořili tím z parku u rybníka Schwanenteich v městské části Reutershagen cíl pro milovníky umění. Krátká jízda tramvají do těchto míst se však vyplatí. Jednoduchá bílá stavba ve tvaru kostky, s kavárnou a „travnatou“ zahradou, nabízí ve dvou poschodích velké prostory, které byly vytvořeny k jedinému účelu – nechat vystavená díla vyniknout. Ve zbývajících dvaceti letech trvání NDR měly výstavy soudobého umění v přístavním městě Rostocku především prezentovat NDR jako zemi otevřenou světu. S touto image byla Kunsthalle v prvních dvou destiletích po převratu vnímána jako „taková východoněmecká záležitost“ a opakovaně jí hrozilo uzavření. V roce 2009 ji však převzal do správy rostocký zubař Jörg-Uwe Neumann s jednou organizací. Od té doby se mnohé změnilo. Po celém Německu se rozneslo, že Kunsthalle je připravená opět překvapovat. Vystavovali tu A.R. Penck a Joop, Norbert Bisky a Andreas Mühe, Günther Uecker a Georg Baselitz, Christo & Jeanne Claude. Program galerie zahrnuje jak dráždivé polohy mladého současného umění z celého světa, tak i stará klasická díla sochaře Ernsta Barlacha a sochařky Camille Claudel. „Východoněmeckou záležitostí“ však galerie přesto zůstala. Výstavy o někdejším berlínském Paláci republiky, o legendárním východoněmeckém módním magazínu Sibylle nebo o filmových „indiánkách“ z produkce bývalé NDR jsou však nyní prezentovány s novým sebevědomím.

prostřední molo ve Warnemünde

Obzor, vítr a voda. Vpravo kolem nás proplouvají obrovské skandinávské trajekty a plachetnice, které kotví v městském přístavu. Vlevo supí motory rybářských kutrů a výletních lodí, vplouvajících do kanálu Alter Strom. Rovně před námi se tyčí dva majáky na molu – jeden červený, druhý zelený. A kolem dokola – nic. Jedno zábradlí, několik schodů. Dokonce i během letní turistické sezóny, kdy Warnemünde praská ve švech, je prostřední molo – pevninský výběžek mezi kanály Alter Strom a Neuer Strom – tiché a klidné. Nikdo tu člověku nenutí zmrzlinu, pivo ani rybí sendvič. Pro tento zážitek si lze jednoduše zajet městskou dráhou do Warnemünde a pak se vydat dál ve směru jízdy vlaku – buď po nábřeží s výletními loděmi, nebo přes velké parkoviště prostředního mola, patrně nejkrásnější parkoviště v Německu. Od roku 1903 do roku 1995 v těchto místech vjížděly vlaky přímo do útrob trajektů a takto pak pokračovaly do dánského města Gedser. Železniční rampa trajektu Warnemünde – Gedser je dokonce i dnes ještě vidět. Koryto, do kterého byly trajekty s výklopnou zádí manévrovány, bylo v roce 2014 zasypáno – aby vznikl větší stavební pozemek s exkluzivní polohou, pro který už byly naplánované nové byty i komerční zóny. Starousedlíkům z Warnemünde, kterým se nelíbí, jak je rostocké zastupitelstvo zahrnulo do svých plánů, se prozatím podařilo zástavbě úspěšně zabránit. Vlastníkem plochy je městská stavební společnost pro bytovou výstavbu a ta se doposud spokojila s příjmy plynoucími z využívání parkoviště. Nový primátor Rostocku Claus Ruhe Madsen sice oznámil „nový začátek pro prostřední molo“, ale je pravděpodobné, že nějakou dobu molo ještě zůstane nejkrásnějším parkovištěm Německa.

předměstí KTV

Na přelomu 19. a 20. století se Rostock začal rozpínat za hranice městských hradeb. Před městskou bránou směrem na Kröpelin vyrostlo předměstí, které bylo pojmenováno „Kröpeliner-Tor-Vorstadt“ (Předměstí před Kröpelinskou bránou), zkráceně „KTV“ (německy „kátéfau“). Pestré obchody, večerky, pouliční gastronomie – tato městská část je mladá, živá a také stále dražší. Žije zde přibližně desetina z celkového počtu 200.000 obyvatel Rostocku – žijí zde, zlobí se kvůli graffiti, psím exkrementům a nedostatku míst k parkování, a přesto se odtud nechtějí stěhovat nikam jinam. V dobách existence NDR bylo předměstí KTV spíše ponurou, nepříliš atraktivní oblastí, ve které se odehrával místní noční život. Zatímco směrem na Warnemünde rostla velká panelová sídliště, zde celé ulice s bytovou zástavbou chátraly. Lidé tu bydleli načerno, v bytech se společným záchodem na chodbě. Chybějící koupelnu řešili obvykle jednou týdně návštěvou veřejných vanových lázní. V polovině 90. let však spustila Evropská unie velice štědrý podpůrný program – a o pár let později už byly fasády zdejších domů zase krásné, střechy utěsněné a nemálo investorů si při sanaci přišlo na pěkné peníze. Dnes je tu v provozu klubové kino Lichtspieltheater Wundervoll (zkráceně „LiWu“) se dvěma sály, Doberanské náměstí (Doberaner Platz) má  největší hustotu pekařství v rámci celého Německa, a když si chce někdo v Meklenbursku-Předním Pomořansku v okruhu 150 metrů vybrat mezi arabskou, ruskou, vietnamskou, italskou, řeckou, indickou, japonskou a německou kuchyní, pak právě zde.

městský přístav

Městské nábřeží je dlouhé a slouží zároveň jako běžecká trasa, přístaviště a místo pro nejrůznější oslavy. Místem pro setkávání mládeže byl městský přístav už před vypuknutím koronavirové pandemie, ale s každým lockdownem se sem vydávalo na procházku stále více lidí. Tady se to dalo vydržet – u vody, na čerstvém vzduchu, s pohledem na protější zelený břeh řeky Varnavy. Zdejší provozovatelé gastronomických podniků už potenciál městského přístavu dávno odhalili. Mezi velkou asijskou restaurací Golden Bay na „dřevěném poloostrově“ a luxusním restaurantem na lodi Otto’s, které jsou od sebe vzdálené necelé tři kilometry, se nachází několik dalších restaurací a venkovních prostor pro odpočinek. Až do šedesátých let minulého století zde panoval každodenní přístavní ruch. Ten se sice později přemístil do nového zámořského přístavu mimo město, ale vykládka menších lodí východoněmecké obchodní flotily a zásobovacích lodí jednotek sovětské armády, umístěných na území NDR, probíhala stále ještě v městském přístavu. Přístav byl zakázaným pásmem. Dva vykládací jeřáby a velký mostový jeřáb uchovaly atmosféru té doby do dnešních časů – kotví tu mnoho jachet a rybářských kutrů, několik plachetnic a také ledoborec Stephan Jantzen, velká plocha je využívána jako městské parkoviště. Město však ještě úplně neví, co si s velkými plochami počít, a odkazuje na plány pro Spolkovou zahradnickou výstavu (BUGA). Ta se má v roce 2025 konat v městském přístavu. Do té doby tu bude vždy dostatek míst, kde se dá postavit gril. I když bude nakonec třeba jen málo letních nocí, během kterých bude dostatečně teplo, aby se dalo zůstat až do rána venku – určitě budou nezapomenutelné.

Park iga

Více než polovina obyvatel Rostocku bydlí v panelových domech na sídlištích, která byla postavena za dob existence NDR, aby poskytla bydlení lidem pracujícím v místním průmyslu. Bydlet tam vůbec není tak špatné, jak si leckdo odjinud představuje. Město se navíc rozhodlo upravit zpustlý břeh řeky Varnavy v městské části Schmarl. Vhodná příležitost se k tomu naskytla, když bylo městu svěřeno uspořádání Mezinárodní zahradnické výstavy (Internationale Gartenausstellung, IGA) v roce 2003. Léto sice skončilo velkým schodkem v pokladně, ale město má zato od té doby vrbový chrám – největší živou stavbu na světě, skvělou louku pro koncerty pod širým nebem, krásný park a kotviště pro největší plovoucí muzeum na světě – Muzeum lodní plavby v „Tradi“, jak se stále ještě říká tradiční lodi typu „Frieden“, přestože už dlouho je na přídi lodi zase uveden starý název „Dresden“. Organizátoři a organizátorky se od roku 2003 snažili dělat všechno možné, aby obyvatelům Rostocku odlehlý park přiblížili. Až v poslední době se však park IGA dostává skutečně do užšího výběru, když se v rodinách debatuje o tom, kde by se dal strávit příští slunečný den. Loď „Tradi“ překonala svou ospalou muzejní image, open air scéna se profesionalizovala vybudováním profesionálního zázemí, rustikální nábřeží nabízí pár překvapivých nápadů na pouliční občerstvení a na řece Varnavě se lze nově věnovat vodnímu lyžování a užít si mnohahodinovou zábavu – s obdivným „acháním“ na adresu pokročilých a s upřímnou škodolibostí na adresu začátečníků.

říční lázně

Dolní tok řeky Varnavy (Unterwarnow) mezi Rostockem a Warnemünde voní Baltským mořem a velkým širým světem, zatímco horní tok Varnavy (Oberwarnow) je klidná řeka, která do hanzovního města přitéká od jihozápadu, po zdolání 150 kilometrů. Vodárny nejprve odsají vodu na výrobu pitné vody pro město a pak Varnava teče krátkým úsekem dál až k hrázi, kde bývaly dříve v provozu mlýny. Dnes už tu voda žádné mlýny nepohání. Také dříve tak důležité zdymadlo bylo mezitím zasypáno, takže brakická voda je dnes už čistě oddělená od sladké vody. Toto idylické místo je vzdálené jen asi 15 minut chůze nebo dvě stanice autobusem od centra a jako říční a sluneční lázně už 100 let prožívá s hanzovním městem jeho vzestupy a pády. Jako přírodní plovárna pro rodiny, kde si přijdou na své batolata i babičky, jako každoroční letní cíl mnoha generací městských školáků, kde si lze užít zmrzlinu, hranolky s majonézou i odvážný skok do vody z pětimetrové věže. V roce 2003 chtělo město plovárnu prodat, ale o slovo se přihlásila jedna městská organizace, která dokázala předložit vhodný koncept oprav a dalšího provozu. Od té doby tu každoročně přibude něco nového – od skluzavky přes nové ohraničení lávky až po čerstvý štěrk do bazénu pro neplavce. Vedle říčních lázní si mimochodem můžete narychlo vypůjčit kánoi nebo kajak – a užít si pohodové odpoledne, strávené na vodě.