„Kočky fungují vždycky“ praví už od počátků komerčního internetu nepsaný a zároveň neotřesitelný zákon marketingu. Není divu. Však jsou taky v Německu tyto chundelaté šelmičky stále ještě nejoblíbenějším domácím zvířetem. Představujeme deset slavných koček z oblasti umění, politiky a sociálních médií.
Od: Sarah Klein
Živoucím důkazem toho, že na kočičku na internetu klikne každý, jste mimochodem i vy sami. Koneckonců jste se nerozhodli přečíst si některý z našich sofistikovaných kulturních nebo společenských článků, kdepak - klikli jste na obrázek roztomilé čičinky.
Toho, že uživatelé internetu mají pro roztomilé obrázky koček slabost, si jsou samozřejmě vědomi i ti, kdož své obsahy na síti publikují. Ti, kteří už nemají moc co říct, nebo jim došly nápady na to, co ještě s veřejností sdílet, si mohou být jisti, že dobře umístěná kočička jim přinese tisíce lajků a sdílení. Ne že by to byl náš případ - nás vždycky napadnou i jiná témata (jen se hezky podívejte i na ty zmíněné články o kultuře a společnosti). Ale ani my neodoláme, když přijde řeč na nejoblíbenější zvíře v Německu. Ano, čtete správně: pes je sice nejlepším přítelem člověka, ale na německém žebříčku oblíbenosti domácích mazlíčků ho "domáčtí tygři" prostě předběhli. V německých domácnostech žije neuvěřitelných 16,7 milionu koček, zatímco psů je jen 10,3 milionu. A to je sice hodně, ale psům to stačí jen na druhé místo (pokud si o tom chcete přečíst více: tady je o tom studie).
Které kočky nás už desítky let okouzlují, a to jak online, tak offline? Našli jsme si je a sestavili malý přehled. Radost jsme tím udělali i kolegům, kteří se u nás starají o sociální média - materiálu na atraktivní příspěvky je dost!
Úsměv, prosím! Ale ne, vždyť to je Grumpy, ta se usmívat neumí
Zvedněte ruku, pokud jste ještě nikdy neviděli její obrázek. Tardar Sauce alias Grumpy Cat (mrzutá kočka) je pravděpodobně nejslavnějším zástupcem kočičího plémě na světě. No dobře, možná není tak úplně nejslavnější, ale rozhodně je nejmrzutější a docela dlouho byla i "nejvirálnější". Grumpy, která již není mezi námi, byla hvězdou par excellence, zejména pokud jde o internetové memy. O fanouškovské základně, jakou měla ona, si může leckterá béčková celebrita nechat jen zdát: na všech možných sociálních sítích Grumpy sledovalo více než 13 milionů fanoušků a fanynek. Teď už ale sbohem, nejdražší bručounko. Kéž se v kočičím nebi bavíš stejně dobře, jako jsi tady dole bavila nás.
„Protože je to kočka Šklíba, proto!“ To je přece jasné, Alenko. Rozhovor pochází z knihy Alenka v říši divů. V ní i v jejích filmových verzích je nebohá Alenka kryptickými výroky podivného zvířete poněkud vyváděna z míry. Někdy se kočka Šklíba objeví, jindy ne, ale trvalý dojem zanechá vždycky. Kromě Kloboučníka je pravděpodobně tou nejzáhadnější postavou ze zmíněného románu Lewise Carolla.
I když jsou tito čtyřnožci beztak šéfy v každé domácnosti, jejich oblíbenost je kvalifikuje i k vyšším funkcím; například k úřadu starosty. Tak se to stalo v roce 1998 v Talkeetně na Aljašce: Občané, kteří už měli plné zuby svých politických zástupců, na volební lístky prostě napsali jméno známého místního kocoura Stubbse. Ten se stal turistickou atrakcí městečka a dotáhl to dokonce až na titulní stranu Wall Street Journal. Úřad čestného starosty si tento kočičí regent udržel po dvacet let, a to až do své smrti v roce 2017. To, zda jsou nyní obyvatelé Talkeetny s jeho lidským nástupcem spokojeni, nám bohužel není známo.
Zůstaňme ještě chvíli v politice: milovníci koček se samozřejmě najdou i mezi premiéry a prezidenty. Během prezidentského mandátu Billa Clintona se zvláštní mediální pozornosti coby "First Cat" těšil Socks, kocour manželů Clintonových. Spolu s nimi ovšem také po konci mandátu Bílý dům opustil. To v Anglii na adrese Downing Street 10 si je od roku 2011 jistý svým bydlištěm jen jeden jediný nájemník - The Right Honourable Larry, Chief Mouser to the Cabinet Office (ano, to je skutečně jeho oficiální titul).
Zatímco britští premiéři a premiérky přicházejí a odcházejí, Larry je často na oficiální adrese úřadujícího premiéra jediný, o kom se tisk vyjadřuje pozitivně. Pokud by na to došlo, mohl by se snad stát i králem. K tomu, aby se majestátně díval do kamery, se každopádně hodí výborně - viz obrázek.
Neúspěšní britští premiéři a premiérky by si možná měli na stůl postavit Maneki-neko. Tak se totiž jmenuje mávající kočka, která má přinášet štěstí a prosperitu - čím výše mává rukou, tím lépe. Již dávno se jí podařilo proslavit za hranicemi Japonska, Číny i Thajska. I v Německu se tato figurka těší jisté oblibě.
žij s kočkou a staneš se hvězdou youtube
Když si Brit Simon Tofield chtěl vyzkoušet práci s animovaným programem, pravděpodobně netušil, že mu jeho experimenty s kreslenými filmy přinesou celosvětovou slávu. Tofield v nich čerpá z vlastního života, nebo, lépe řečeno, líčí život, který mu umožňují vést jeho kočky. Klipy o své věčně hladové kočce těší miliony diváků na YouTube už téměř 15 let. Jen Simonův první snímek "Cat-Man-Do" z roku 2008 nasbíral na 65 milionů zhlédnutí a od té doby přibylo nespočet videí.
Dalším, kdo svou kočku dostal do centra dění, byl módní návrhář Karl Lagerfeld. Založil pro ni kanály na Facebooku a Instagramu a svou spolubydlící propagoval kde se dalo - od kolekcí na její počest po výstavy a knihu "Choupette: The Private Life of a High-Flying Fashion Cat". Lagerfeld pro Choupette vyjednal reklamní smlouvy, na kterých údajně vydělala tři miliony eur. A jak se na skutečnou supermodelku sluší, najal jí její páníček dvě služebné a soukromého kuchaře. Samozřejmě cestovala pouze soukromým letadlem. Choupette se dodnes pilně věnuje modelingu; v závěti jí návrhář odkázal nejen slušný podíl na svém majetku, ale také pokyny pro její další kariéru.
„představ si, že bych byl normální. no nebyla by to nuda?!“
I v tomto případě jel marketing na plné obrátky, nicméně úplně jiným směrem, než v případě módní kočky Choupette: Garfield je tlustý, líný a nenažraný. Pokud jde o ten poslední bod, tak je známo, že dává přednost lasagním, a to ve velkém množství. Garfieldův tvůrce Jon Davis začal komiksovou sérii psát v roce 1978 a v 80. letech se kolem tohoto kresleného kocoura strhl opravdový humbuk. Ať už šlo o komiksy, rozhlasové hry, hrnky, školní potřeby, ponožky nebo ložní prádlo, Garfield byl prostě všude. Své kupce si našla dokonce i hudební CD s jeho vlastními "garfieldovskými" písničkami. Po roce 2000 byl znovu objeven pro animované filmy, které do roku 2009 vznikly nejméně tři. Dnes je už kolem Garfielda klidněji, ale děti z 80. a 90. let mají stále po ruce jeho hlášku: „Nesnáším pondělky!“
Nespornou hvězdou každého dívčího pokoje je od poloviny 70. let Hello Kitty. Neproslavila se ničím víc, než jen tím, že vypadá roztomile. Desetitisíce produktů, které jsou s ní zdobeny, splňují vše, po čem dívčí srdce touží. Obvykle se dodávají se spoustou růžové. Pisklavě růžové. Zatímco jedni ji zbožšťují, jiní ji používají jako disciplinární opatření. Bez legrace: V roce 2007 rozhodl Pongpat Chayaphan, tehdejší šéf policie v Thajsku, že policisté, kteří se chovají hrubě, budou za trest několik dní nosit na paži pásku s Hello Kitty. A samozřejmě v pisklavě růžové barvě.
A pak tu samozřejmě bylo tohle: Aristokočky! Klasická disneyovka z roku 1970 o vznešené kočičí dámě, jejích dětech a pouličním kocourovi Thomasi O'Malleym vzrušuje malé i velké už desítky let. Mimochodem, jednalo se o poslední film společnosti Disney, na kterém se ještě tvůrčím způsobem podílel sám Walt Disney. Uměli bychom si ještě zazpívat? „Každý rád by kočkou chtěl se stát...“
